Selektivní mutismus - má někdo doma dítě s touto poruchou?
Řešíme selektivní mutismus u moji 9-leté dcery.
Neznáte někoho (z Prahy), kdo se specializuje na tuto poruchu?
Nemáte některá s touto poruchou zkušenosti?
Uvítám rady, typy na koho se obrátit.
Ráda bych si dopisovala a vyměňovala rady s někým, kdo
takové dítě doma má.
Můžete se mi také ozvat na mail. lenreha@seznam.cz
Tak to jsem ráda, že se mi alespoň někdo ozval a navíc s vlastní zkušeností.
Pamatuješ si co ti tenkrát nejvíce pomohlo tento problém překonat?
Chodila jsi k nějaké psycholožce nebo užívala nějaké léky?
Já jsem vyhledala pomoc školní psycholožky již v 1. třídě, ale tenkrát mi bylo sděleno,
že žádnou takovou poruchu nemá a je pouze introvert. Tak jsem to nechala být, ale
to byla chyba. Dcera mimo školu se chová naprosto normálně, hned jak pro ní přijdu
tak povídá a povídá a tu pusu nezavře. Do školy chodí veselá a ze školy také. Ale jakmile
překročí práh školy, tak je téměř němá. Odpoví maximálně jedním nebo dvěma slovy
a to je všechno. Pozastavuji se nad tím, že za celé ty 4 roky co dcera chodí do školy
mi žádná z učitelek nekontaktovala s tím, že něco je jinak... chodila jsem na všechny třídní
schůzky a nikdo mi nic neřekl. Prospěch má dobrý, dělá ve škole všechno co má, ale nemá
žádné kamarádky, protože na ně nemluví. Když se jí ptám jestli ji to nevadí, že nemá žádnou
kamarádku, tak mi odpoví, že nevadí. Má prý nás a to jí stačí.
Zkontaktovala jsem tedy znovu školní psycholožku (tu samou, která ji viděla v 1. třídě a o problému řekla). Prý si jí bude brát z hodiny 1x za 14 dní a bude s ní zkoušet pracovat, aby
ji nějak rozmluvila. Mě se to zdá ale dost málo 1x za 14 dní a navíc prý jen na 20 minut.
Zkoušela jsem sehnat ještě nějakou psycholožku i mimo školu, které by třeba 1x týdně docházela, ale je obrovský problém nějakou sehnat. Obvolala jsem snad celou Prahu a všude
mi řekli, že mají stop stav a někde si nás napsali na čekací listinu.
Ráda bych ji nějak pomohla, ale vůbec nevím jak. Doma je úplně v pohodě, ale jakmile přijde
do školy, tak je z ní ryba. Když jdu s ní na dětské hřiště a přiběhne k ní nějaká holčička, tak
jí pouze odpovídá jedním slovem, ale na nic se jí sama nezeptá, takže holčičku to po chvilce
přestane bavit a jde za někým jiným. Mnohokrát jsem ji vysvětlovala, že musí otázky opětovat
a také se na něco zeptat, ale je to marný. Nezeptá se vůbec na nic.
Kromě dětí je problém i u dospělých. Třeba sousedy v domě nepozdraví. Říkám ji, že na tom
nic není, že jsou hodný a říct dobrý den není přeci problém, ale bohužel u ní je a obrovský.
Tak vůbec nevím jak z toho ven.
Když budeš chtít, tak mi můžeš napsat na mail, protože zřejmě nikdo další na Modrým koníkovi
tento problém nemá a píšeme se jenom dvě. 🙂
@nency Měla to moje švagrová, také jako školní dítě. Termín ,, selektivní mutismus" jsem slyšela poprvé od manželky jejího bratra, která je logpedka. Tehdy mluvila právě jen s tím bratrem, s ostatními čtyřmi sourozenci ne, se širší rodinou vůbec, jen rodiče. Nijak to neřešili, ale co si pamatuju, tak na ni bylo vidět, že se stydí, schovávala se a navazovala kontakt s ostatními aspoň na chvilku očima. Teď je z ní úplně normální sebevědomá slečna na gymplu. Dokonce vyčnívá svým způsobem oblékání, nosí barvy, sukně, kloboučky,... a vůbec jí pozornost nevadí.
A co logopedická škola? Chodí tam i děti s mutismem a pracují s nimi zkušení speciální pedagogové. Zkus si najít, jestli taková u vás je. Nevím, do které třídy chodí a jestli by přešla do jiné ZŠ. Potřebovala by doporučení z SPC.
@eva118 Vlastně máš pravdu, že logopedie není jen o špatné výslovnosti.
Našla jsem logopedické centrum Carpedia, které máme poblíž. Zítra tam zkusím
zavolat a zeptám se jestli se zabývají i mutismem, ale podle jejich stránek asi ano.
To by možná pro nás bylo také řešení.
Dík za nápad.🙂
@nency ahoj, zkusím pomoci - zkus tuto psycholožku, je z Prahy, mám ní osobní zkušenost a věnuje se i dětem, je profík. Držím palce.
http://www.tvojeterapie.cz/
@berenika39
Díky za kontakt, Zkusím.
Mimochodem jak jsem včera psala o tom logopedickém centrum, tak jsem dnes volala
a jsme v pořadníku 95, takže možná až jí bude 18 tak na nás přijde řada.
@nency Já sama jsem to jako dítě měla, jako projev sociální fobie, ač to tedy tehdy nebylo nijak odborně diagnostikováno a řešeno. Potýkala jsem se s tím v podstatě celou ZŠ, kdy si někteří lidé mysleli, že jsem asi němá. A i teď v dospělosti to není vždy úplně ok. Klidně tedy mohu odpovědět na otázky z vlastní zkušenosti 🙂