Dobrý večer, zajímal by mě názor někoho jiného. Mám přítele, s kterým jsem 2 roky a máme roční dítě (ano, otěhotněla jsem po pár týdnech, nebylo to plánováné, ale oba jsme děti v budoucnu chtěli, tak nebylo o čem, věřili jsme, že to zvládneme). Bohužel jsme se znali krátkou dobu a už po pár měsících jsem začínala vidět, že to není úplně ideální muž a ideální vztah. Sice nepije, nekouří, nepodvádí mě, nebije mě, nenadává mi... No prostě na první pohled dokonalý chlap, jenže na druhou stranu je hrozně paličatý a v mnoha věcech až zabedněný a hloupý, a navíc má úplně jiný pohled na věci než já. Měl jiné dětství, jiný život, výchovu v podstatě žádnou a ve spoustě věcech mě nechápe a nerespektuje, protože mu to nepřijde důležité. A já už nevím, co mám dělat a kam dál náš vztah směřovat. Hádáme se téměř denně kvůli totálním kravinám a ani jednoho už to víceméně nebaví. Jenže co dělat? Miluju ho a nechci se rozcházet kvůli blbostem, jenže dá se takto dlouhodobě žít? S člověkem co je prostě jiný? A nehodlá se změnit?? Ach jo, prosím poraďte...
My jsme s partnerem po roce vztahu měli chtěný pozitivní TT - oba jsme ale nečekali, že to vyjde napoprvé (nejsme nejmladší a k tomu jsme nemocná). Zadařilo se, ale nebyl ještě dodělaný byt, jsem se stěhovala na konci 2.měsíce. Takže jsme se sestěhovali až v těhotenství. O první miminko jsme přišli v 9.měs. a nyní tu máme 4,5měsíčního syna v postýlce. Ano, občas je výměna názorů, občas mi přijde, že je z jiné planety, nechápe mne apod... Ale musím se na to podívat i jeho očima - i já jsem jiná - ty porody moje tělo hodně změnilo, změnila jsem se i povahou a syn je č.1. Ale ač máme za sebou ztrátu miminka, velký stres druhého těhu, jsem nemocná a vlastně jsme do toho skočili po hlavě, tak se milujeme a jsme si velmi blízcí. Ale je potřeba mluvit, mluvit a mluvit. Říct, co tě trápí, ale zároveň vyslechnout i jeho. A to je základ. A jinak se hádá každý a vždy to jsou hovadiny. Ale pokud chceš vztah zachránit, musíš pro to něco udělat. Samo se nic nevyřeší.
pises nehodla se zmenit...a dokazes se s tim ty vyrovnat? nechtit ho zmenit, ale prijmout ho takoveho, jaky je?
my jsme s manzelem treba hodne odlisni rekla bych, mame ruzne konicky, vzdelani, odbornost, kazdy ma rad neco jineho...nikdo nam z pocatku moc nefandil 🤷🏼♀️ ale nam prijde, ze se doplnujeme a vzajemne obohacujeme. je teda pravda, ze v tech zasadnich vecech se asi shodneme - jako co je v zivote dulezite, nejake hodnoty atp. a rozhodne si jeden druheho vazime a respektujeme se.
me manzel taky ve spouste veci nechape a nebude delat tak, jak chci. vim, ze treba zadnou filozofickou debatu s nim nepovedu, o emocich je pro nej narocne mluvit, umeni ho nezajima apod. ale zas je na nej vzdy spoleh, miluje nas a verim, ze by nam nikdy vedome neublizil.
asi hodne zalezi, kvuli cemu se hadate, jestli se to da nak vyresit (nebo neresit) a v cem mas pocit, ze te nechape a nerespektuje.
Sice nepije, nekouří, nepodvádí mě, nebije mě, nenadává mi... No prostě na první pohled dokonalý chlap,
Jestli mas tohle jako meritko dokonaleho chlapa tak mas ty limity sakra nizko.
@zelenaesmolda Přesně tohle jsem chtěla napsat! 🙂 To není ideální chlap, to je normální chlap 🙂
A jemu taky vadi, ze sze tak rozdilny? Nebo te prosze bere takovou jaka jsi? No jestli ho tak milujes, tak se zkus zmenit ty. Ono zmenit se kvuli nekomu da fakt praci, vid? Lepsi je tu fusku hodit na toho druheho. 😃
Já bych někdy svého chlapa reklamovala🤣🤣 ale on by mě taky určitě někdy chtěl vrátit...tak se kousnu do jazyka abych něco neřekla a jedeme dál 😉
Na vztahu je potřeba pracovat. Jste spolu krátce a dítě do toho je dost náročné pro všechny. Najednou je život naruby. Doporučuji partnerskou poradnu, pro oba, nebo i jen pro tebe samotnou, aby sis ujasnila co můžeš , co chceš, jak spolu mluvit atd. (mám to taky za sebou) PS. Ty chlapa nezměníš, nejdřív se musíš změnit sama, svůj pohled na něj, a pak se on třeba přizpůsobí. A máte něco společného? nějaký zájem, cokoli. Něco co vás spojuje. Na tom se dá stavět...
My si někdy nerozumíme ani po 10 letech vztahu. Co řešíte, že se kvůli tomu hádáte denně?
Ono to roční dítě ze vztahu vždycky vytáhne to nejhorší, a když není pevný základ před dětmi tak je snazší aby se to rozpadlo... a těžko říct zda máte jen těžké období těžší protože jste si nestihli udělat ten pevný základ, nebo se k sobě opravdu nehodíte. My jsme spolu s manželem skoro 8 let a co máme syna (1,5r) tak jsou fakt dny kdy mi přijde jako úplný mimozemšťan některými názory a reakcemi, a to jsme prosím celé ty roky předtím vybudovali fakt pevný základ se stejnými životními hodnoty a podobnými názory atd 🤣🤣
My si s mužem taky moc podobní nejsme, on je nejklidnější člověk na světě, já mám v zadku vrtuli, on je trpělivý, já ne, on je rodinný typ, já jsem kariéristka, on je spořivý, já mnohem víc utrácím. Ale partneři přeci nemusí být stejní. Máme nějakou podobnou představu o životě, o nás, o rodině, o zbytku se umíme domlouvit.
My jsme teda s manželem naprosto rozdilni a přesto se milujeme 😉 základ vztahu je, nechtit toho druhého mermomocí změnit, dospělí lidé se prostě jen tak "lusknutim prstu či dupnutim" nezmění a je to taky o kompromisech...
Já teda otěhotněla neplánovaně, teda miminko jsme chtěli, ale ne sotva po 2 měsících snažení a letos jsme oslavili 10let vztahu 😉 někdy bych mého muže vyexpedovala na Mars, ale občas hádka ke vztahu patří, jinak by to byla prostě nuda...
Můj muž by asi nemohl být víc rozdílný než já. Když jsme se seznámili, nikdo nevěřil, že nám to vydrží 😉 Mám pocit, že první rok, možná dva jsme se často hádali, ještě častěji i kvůli hloupostem. Ale v té době jsme spolu jenom randili. Bylo to náročné, ale nějak jsme věřili, že to má mezi námi cenu. Další zatěžkávací zkouška bylo společné bydlení. Museli jsme si hodně ujasnit co a jak. Ale chtěli jsme být spolu. I když jsme rozdílní, v těch opravdu důležitých věcech se shodneme. Funguje mezi námi chemie, důvěra, máme společné sny... Vy jste to vzali všechno hopem. Co nám trvalo řadu let, vy řešíte za pochodu a s malým dítětem za zády. To je mazec a nápor na nervy. Ale pokud spolu chcete být, zvládnout se to dá. Taky jsme oba tvrdohlaví, manžel navíc cholerik, synovi je skoro rok a půl... Mě pomohlo změnit vlastní přístup, nehledat hned v každé komunikaci problém. Vybírám si bitvy, které má smysl bojovat a zbytek nechávám být. Máme za sebou pár krizí, velkých krizí, kdy nebylo jisté, jestli spolu zůstaneme. Ale jsme spolu. Jako kdyby se zdálo, že to nejde, počítám s poradnou. Protože teď už to není jen o nás, máme dítě. Držím palce, ať to vyřešíte 😘