Psychomotorická retardace. Má někdo takové dítě, příp. jak to je do budoucna?
Ahoj, ženy, mám tříletého syna, který od sedmi mesicu rehabilitoval kvůli centralni hypotonii. Cvičili jsme Bobatha. Je málo obratný, moc nezvládá třeba prolézačky, nevyskocí snožmo, je opatrnější. Od asi dvou let zvládá odrážedlo. Chodit začat v roce a půl, mluvit krátkými větami nedávno, předtím uměl jen pár slov. Děti spíše pozoruje, vypadá, že z nich má trochu strach. Docházíme odmala k neurolozce, naposledy jsme tam byli tento týden. Do posledního papíru mu napsala psychomotoricka retardace, v květnu jdeme na EEG a měli bychom dle ní navštívit psychologa a logopeda. Jsem jaksi zmatená z toho, proč tam píše psychom. retardace a proc najednou musíme na EEG, k psychologovi atd. Ptala jsem se jí na to a ona říkala, že pouze pro jistotu a že uvidíme, jak se to bude vše vyvíjet. Doma jsem četla, že děti s touto retardací vždy navštěvují spec. školu a že je stav nelecitelny a tedy trvalý. Jinak je syn klidnější, bojácný, rozumí všem možným příkazům, pozná základní barvy, uklidí si hracky, má výborný oční kontakt. Neumí třeba vůbec kreslit, nezvládá se svléct, oblect a bohužel nezvládá nočník. Je schopen hodiny chodit počurany, pokadeny a nevadí mu to. V knize pozná, kdo co dělá na nočníku, naopak se pohoršuje nad obsahem pleny některých postav. Sám ale na nočník jednoduše nejde. Máme doma knihu Víš, co má v v plince myš? Jednotlivá zvířata mají takovou odklápěcí plenu s obsahem a syn se nad tím pohoršuje, jaké je to fuj. Myš je jediná, která chodí na nočník, tak syn tvrdí, jak je hodná. Chci se zeptat, jestli máte takové dítě doma, jak s ním pracujete, případně, jak to dopadlo, pokud máte takové dítě odrostlé.
Tak retardace znamená opoždění, to není nějaká diagnóza. Pokud by nějakou poruchu měl, řeší to mnoho specialistů, ne jeden doktor od stolu. Uvidíš. Na kreslení je ještě malý, podle toho co píšeš začíná lehce později oproti průměru, ale to defakto nic neznamená. Spíš je dobré vědět, na čem jste než se pak najednou u zápisu do školy divit. Ti ti nikdo neřekne, do jaké za 3-4 roky bude chodit, v kolika letech chodí na nočník o tom nic nevypovídá. Určitě ho dobře rozvijis, tak v tom pokračuj a držte se. 😉
Slovo retardace chápej jako opoždění, proto to není léčitelné, není to nemoc, je to momentální stav. Jak to bude dál, závisí na hodně faktorech. Strašně moc se toho dá vydřít nekonečnou péčí. Jestli se budete klukovi maximálně věnovat, miliónkrát vše opakovat, může se úžasně rozvíjet a dělat velké pokroky. Nikdo vám nedovede říct, jak to s vámi dopadne. Nejdou změřit jeho limity a nikdo neví, jak moc péče mu budete věnovat a jak on na ni bude reagovat. Pracovat s ním tak, že mu budete skutečně vše opakovat, trpělivě, stále dokola, za každý sebemenší pokrok bude pochválen, aby z něj měl radost a měl motivaci jít dál. Podle toho, co píšeš, to zatím vůbec není zlé. Ohledně školy je to zatím dost předčasné, zkrátka uvidíte. Dnes se i mentálně postižení žáci mohou dostat do klasické školy, je otázka, jestli je to pro ně výhra, osobně moc dětí, které začlenění do běžné třídy zvládají, neznám. Často jim tempo a prostředí speciální školy vyhovuje víc, ale skutečně je to zatím příliš předčasné, nikdo neví, jak na tom váš prcek bude za 3 roky. Znám takové lidi i jako dospělé, závisí i na jejich sociálních schopnostech, jak se v životě uplatní. Někteří normálně chodí do práce, žijí přiměřeně samostatně a jsou šťastní, někteří skončili v ústavu sociální péče a občas navštěvují nějakou chráněnou dílnu. Pohybuji se mezi takovými lidmi v podstatě od malička. Na EEG chtějí zjistit, jestli jsou nějaké změny patrné i na mozku - někdy jsou, jindy ne. Pokud se zatím nepřidružila epilepsie, je to fajn. Psycholog pomůže zpřesnit diagnózu, může vám pomoct i s konkrétními radami, jak na dítě působit. Jinak je důležité ničemu se nevyhýbat - dostatek pohybu, umožňovat průlezky, lezení po čemkoliv, ježdění na čemkoliv (odrážedlo, koloběžka, později kolo), procházky, povídání, knížky, obrázky, didaktické hračky (montessori pomůcky), jak bude možnost, tak cestování - pomáhá fotit a prohlížet si pak zpětně fotky, povídat si o nich. I sebeobsluhu neustále zkoušet dokola - nechat ho sundat tepláčky (to by mohl zvládnout), pochválit i za snahu, pomoct a zase to zkusit nechat na něm, motivovat ho ke zkoušení stále dokola. Odplenkování přijde, bude to později, ale přijde, neboj. Vím, je potřeba obrovská trpělivost, žila jsem v tom 18 let také každodenně.
@prejeta_zaba děkuji moc.
@zuzkasim děkuji moc. Já jsem z toho strašně vykolejená. Představuji si to nejhorší. Jinak kolo jsme zkoušeli, neproslapne pedály. Princip koloběžky moc nepobral. Pohyb umožňujeme různý. U některých věcí spolupracuje, u jiných vůbec.Odpovi na kde co, ale zjistit od něj, jak se jmenuje, je nemožné. Na tento dotaz odpovidat nechce.
@calvac Syn má intelekt v rámci nižšího průměru, aspoň zatím teď ve skoro 7 letech. Neřeším to. Prostě nebude Einstein, ale už teď v 6 letech krásně fotí, zrcadlovkou, začíná chápat nastavování foťáku, ví co chce vyfotit a je to tam podle pravidel zlatého řezu, není to jen tak blbé cvakání. To zase neumí jiné zdravé děti v tomhle věku...
Mám skoro sedmiletého syna s podobnou diagnózou. Akorát tedy s tím rozdílem, že ve 3 letech nemluvil vůbec. Začal mluvit až před 5. rokem, teď pusu nezavře, ale problém je v tom, že má těžkou anartrii takže mu rozumím jenom já. Na EEG vás posílá proto, že děti s podobnými psychomotorickými obtížemi často mají třeba pozadí EEG, které neodpovídá věku, nebo mají epilepsii, tak proto. Chodíme na logopedii, ergoterapii, cvičíme i doma samozřejmě, jezdíme na hiporehabilitace, do lázní, ABA terapie, neurovývojová terapie... Syn tedy navštěvuje MŠ speciální pro děti s kombinovaným postižením, v září nastoupí na ZŠ logopedickou. Ale my teda máme od neurologa tu diagnózu, že syn má jizvy na mozku a ty prostě dělají největší problém a ano, jeho problém je trvalý a částečně neléčitelný. Vždy bude mít epilepsii, které se už nikdy nezbaví, systematickou a intenzivní prací doma i v lázních se díky ergoterapii zlepšila jemná i hrubá motorika, ale například nikdy nebude umět jezdit na kole, asi nikdy nebude umět normálně plavat (klasické tempa rukama plus ta "žába" nohama, nezvládá dělat rukama a nohama něco jiného takže plave jako čuba. Řeč se pomaličku zlepšuje velmi nepatrnými krůčky (třeba loni sněhulák byl tuntuán, dnes už je to tenulák) ale silně pochybuji, že bude jednou mluvit bez potíží, vždy bude logopedická vada patrná, zatím jen doufáme, že se to třeba trochu zlepší, aby mu rozuměl i někdo jiný než jen já. A mimojiné se syn neorientuje v čase a prostoru, ale to jsme v těch jeho třech letech tehdy ještě nějak nepozorovali, zhoršení přišlo víceméně až s tím, že se zhoršila epilepsie.