Psychogenní zácpa - i pro nastávající maminky
Zdravím všechny návštěvníky této diskuze. Ráda bych zde poskytla jednu radu, jakožto matka dítěte s psychogenní zácpou, která se bude hodit spíše nastávajícím maminkám a zároveň probrala toto téma s maminkami, které toto také řeší, nebo řešily. Maminky, které toto nezažily nebo nezažívají zde nejspíš příliš uplatnění nenajdou, protože kdo s tím nemá osobní zkušenost, tak si nejspíš jen těžko dokáže představit jak velkým problémem, tato na první pohled banalita, může být. Říkám to z vlastní zkušenosti, protože sama mám v okolí dvě maminky, které se s tímto potýkaly, ale dokud jsem to sama nemusela začít řešit, tak jsem ani ve snu neměla tušení, jaký to může být průšvih.
Teď ta rada nastávajícím maminkám: "Nikdy před svým dítkem nemluvte o hovínku hanlivě, a to ani v legraci!" Domnívám se totiž, že to je chyba, kterou jsme "kdysi" učinili a teď se nám to tvrdě vrací. U nás se zřejmě potkaly dva aspekty, které v kombinaci nadělaly pěknou paseku. Malý je docela "cíťa" na pachy a "špínu". Když zkouší nové jídlo, vždy důkladně očichá a když se mu to nezdá, nejí. Když mu ukápne třeba jídlo, nelze pokračovat a setřít to až se dojí, ale je třeba utřít hned, aby se mohlo pokračovat v konzumaci..na oblečení mu to naštěstí tolik nevadí, ale běda, když je "špinavý" stoleček. No a my, tenkrát ještě netušíc, když jsme ho přebalovali, tak jsme si dělali srandu z jeho hovínka, jak smrdí. Nikdy to nebylo nějak vyloženě hanlivé nebo tak..vždy byla z hovínka velká radost, ale u toho jsme si bohužel zároveň z legrace třeba zacpali nos s tím, jak to smrdí..smáli jsme se tomu a dělali jsme to čistě jen ze srandy..v podstatě že něco tak malinkého (malé dítě) dokáže vyprodukovat něco tak smradlavého. Sranda to byla tenkrát, ale teď toho hrubě lituju, avšak zpátky se to už bohužel vzít nedá. Nebyla jsem matka, která by nějak tlačila na nočník..nepovažovala jsem to za něco extra důležitého a mnohem důležitější pro mě bylo to, aby ten přechod proběhl nenásilně, až si k tomu dítě samo dospěje, takže jsem to vždy zkusila, viděla že zatím tam nejsme, tak jsem to zase na nějaký čas odložila, až se to jednoho krásného dne stalo..zcela nenásilně prostě začal čůrat do nočníku a všichni byli nadšení..bylo to krátce po 2 roce věku (na noc tedy plíny ještě byly, ale přes den už zvládal úplně v pohodě bez nich). V pohodě tedy do té doby než jsem si všimla, že od té doby, co začal chodit na nočník nějak přestává kadit. Prvně vždy jen do plíny..třeba večer, když jsem mu jí dala na noc, nebo přes den, když jsme šli ven..nebylo to furt úplně 100%, občasná (málokdy ale občas přece) nehoda se stala..třeba při nějaké zajímavé hře, a protože nám to vyšlo na zimu a já nechtěla, aby se omylem počůral někde venku v mrazu, tak na ven jsem mu plínu ještě dávala..spíše ale jen pro jistotu. Fungoval tento systém dobře, prostě když jsem mu plínu nedávala, tak jsem ho na to upozornila, on to odkýval a prostě si řekl, když potřeboval ČŮRAT. Jenže pak se nekakací intervaly začaly prodlužovat..už nevyužíval každé příležitosti, když dostal plínu (nebo jsme třeba nešli ven, tak byl bez plíny celý den a večer jí nevyužil) a začalo pochopitelně docházet k tomu, že stolice začala houstnout..jak už to tak bývá, když to tam visí příliš dlouho. Vyprázdnění se tím pádem začalo stávat čím dál obtížnější, až ho to jednoho dne i zabolelo a to byl začátek úplného konce. Ještě před tím než došlo k této bolavé zkušenosti jsem se ho ptala, proč nekaká..je velice nadaný na vyjadřování, už od 19ti měsíců krásně mluví, takže domluvit se s ním není problém..a on mi řekl, že hovínko je špinavé, že by byl špinavý nočníček a že hovínko smrdí, a že ho prostě dělat nebude. Vysvětlování, že se nočníček hned umyjte, nebo nabídka dělat hovínko do záchoda, kde hned hovínko odplave nepomáhá. Domlouvání, že hovínko musí smrdět, že je to jeho hlavní úkol a že kdyby vonělo, tak by to nebylo hovínko taky nezabírá. Odměny za hovínko..autíčko, bublifuk, prostě něco co má rád, taky nezabírá. Zkoušeli jsme i ignoraci (prostě tohle téma vůbec nevytahovat a čekat), ale rovněž bez úspěchu..on prostě kadit nebude i kdyby měl puknout. Až jednoho dne..8 den bez stolice, a protože dokázal spořádat k obědu porci pomalu jak já, tak to už bylo tak tak..se mi tady svíjel bolestí, vlasy takřka komplet propocené od křečí, úplně bílý, respektive bílo-zelený, ale POZOR i přes to všechno nohy v pěst a zadek stažený, aby ho náhodou nepustil ven. Nakonec jsem musela sáhnout po něčem, co jsem v žádném případě nechtěla, ale nebyla jiná možnost..aplikovala jsem mu glycerinový čípek, což bylo traumatizující pro nás oba, ale účel to naštěstí splnilo..zaplať pán bůh, protože už to chvílema vypadalo, že snad raději zkolabuje než se vykadí. Od té doby pravidelně užíváme Forlax (Duphalac vůbec nepůsobil a úprava stravy byla a je samozřejmě rovněž součástí léčby), což sice zajišťuje, že nedochází k houstnoutí stolice (už celkem dlouho neměl tuhý bobek), ale neřeší to fakt, že i přes to to zadržuje do poslední chvíle, kdy už nemůže dál. Stále trvá na tom, že hovínko je špinavé a smradlavé a dělat ho prostě nebude. Kdo zažil nebo zažívá, tak ví, že to není jen o tom, že se nechce vykadit, ale celkově to zasahuje do normálního fungování..dokáže se v bolestech trápit i třeba několik dní než už to nedá a prostě to z něj vyjde, což má ale na svědomí i fakt, že je ty dny podrážděný, unavený, protože ho to zadržování vyčerpává jak fyzicky, tak i psychicky a rovněž tak i mě. Upřímně..o bobcích se mi snad už i zdá, tedy pokud zrovna můžeme spát..když už totiž zadržuje dlouho, tak ho to budí, kdy je v posteli na čtyřech jako kočka se shrbeným hřbetem, nohy v pěst a drží zuby nehty, tzn. i probdělé noci plné bolesti a pláče. Další vedlejší "produkt" jsou zařazené větry, protože jak zjistil, že když už to má v zatáčce a prdne si, tak dojde k upuštění i bobku, takže zadržuje i prdy..pro jistotu. Takže má věčně nafouklé břicho, už i mnohem méně jí..prostě je to peklo. Tímto chci tedy upozornit nastávající maminky, že takové hovínko není žádná sranda a je třeba k němu přistupovat s náležitou úctou a maminky, které tyto stavy znají, nebo ještě lépe znaly, tak jestli někomu pomohla návštěva psychologa, případně od kdy je takový psycholog vhodný? ..synovi je 2,5 roku. Je to asi poslední možnost, která mě napadá, jak z tohohle ven jen nevím, jestli není na psychologa ještě příliš malý a zda je v tomto případě psycholog vhodný..aby to nebyl jen další stres spojený s onou tématikou. Děkuji za všechny věcné rady, mějte krásný den a "hlavně" pravidelné stoličky 🙂👋
@cikitkapb To je přesně ono..je to celkově omezující a ten strach, aby z toho nakonec nebylo ještě něco víc..škoda mluvit. Kolikrát už jsme se vraceli z venku stylem, že jsem ho táhla na ruce, protože už nechtěl ani jít a namísto vycházky z toho bylo akorát další trápení. Zkoušela jsem ho takhle vzít i třeba do herničky, jakože se tam rozptýlí a buďto to tam "omylem" pustí, nebo se aspoň na chvíli trošku uvolní, ale bylo to fiasko. Pláč a stres pokračoval i v herničce, kde jsem ho měla opět celou dobu na ruce a nakonec jsme odešli domů s nepořízenou. Zrovna tak rušíme i třeba návštěvy. Prostě když není vykaděný a už je to delší dobu, tak je to "jen" jeden velký souboj těla s myslí a je to strašně vyčerpávající pro všechny zúčastněné. To je moc dobře, že vás to už pustilo a a nejhorší máte za sebou. Každý má asi něco, na co si potrpí, ale pokud už v soukromí kaká hezky, tak to je velká výhra 🙂 Vím, že to i nás jednou nejspíš pustí..pevně v to věřím..ale kdybych mohla udělat něco..hlavně teda aby to situaci ještě nezhoršilo..pro to, aby to bylo co nejdřív už taky za námi, tak to udělám. Děkuji za podporu 💚
U nás dceru najednou taky napadlo, že kakání je "ble". V plene ji to nenapadlo, ale na nocniku, když to viděla in natura, tak ji to přišlo odporné. Naštěstí se úplně nesekla, jen u toho plakala a říkala, že je to ble ble. Nejvíc pomohlo, že jsem ji říkala, že všichni kakají a vyjmenovávala je. Maminka, tatínek, babička, dědeček, teta, strejda, kamarádky, pejci, kocicky, hmyzacci, žirafí, sloni... Jak byla větší, tak jsem si z toho dělala legraci, jak mají sloni velké kakání, mouchy zase malé, atd. To ji pomohlo uvolnit se a zvyknout si, že je to normální. Možná bych časem složila i nějakou písničku o kakání. A možná si ji zpívat, i když problém není, případně jestli vidí, že i vy chodíte na velkou nebo táta nebo někdo koho obdivuje? Nebo možná třeba jít na velkou a pak si dát neco, co miluje, že se to může jen po kakání? Aby si to spojil s něčím příjemným? Hodně sil, musí to být náročné.
Neter ma stejny problem, asi od 3 let, ted ji je 4.5. Podle psychologicky se jedna o deti, ktere byli (jsou) omezovane rodici a jedine co muzou ovlyvnit je vyprazdnovani, ostatni ovlyvnuje rodic... U sestry jsem to videla, dceru nutila uklizet, jit se koupat vecer (OKAMZITE) i kdyz si hezky hrala a nebylo tak pozde, venku na zahrade nesmi chodit bosa pouze v botach atd. Moje deti maji tedy v tomhle uplnou volnost, do niceho je takto nasilne nenutim, spis jim to pripominam treba milionkrat za sebou a pak uz to udelaji (udelame spolecne). Neter dostava cipky kazdy druhy-treti den, to jedine pomaha.
@horsewoman taky přeju hodně síly na zvládnutí. Trošku jsme bojovaly s dcerkou, ale takhle daleko to naštěstí nedošlo. Jen jsem tě chtěla podpořit, aby sis to nevyčítala. To že se tvůj (normální!) humor sešel s pozdější citlivostí dítěte zrovna na pachy a čistotu. Cokoli co řekneš může to dítě nevědomky zranit, nejsme stroje. My se chechtali taky a dcera se každým svým výkonem náležitě chlubí a chechtá se s námi. A že ty výtvory jsou, protože má taky od přírody sklon k zácpě. <3 opravdu si nemyslím, že jste to způsobili vy. Možná nechtěně zhoršili, ale zvládnete to.
@missbufy To nejde unifikovat… Naše děti mají dost věcí, o kterých si můžou sami rozhodnout, a stejně jsme se tomu nevyhnuli.
A tvá sestra by měla s těma čípkama brzdit. Glycerin je návyková látka, a mohly by se s neteří dostat do fáze, kdy se malá bez čípku nevykadí, protože prostě ví, že ten čípek to udělá za ní.
My jsme tedy se starsim synem nedosli do takove faze, ale resili jsme podobny “odpor” k hovinku.
Bylo to ale vzapeti po odplenkovani - curani do nocniku/zachoda, hned od prvniho dne sucha plenka na noc (ale jeste jsme nejakou dobu pro jistotu nechavali). Kazdopadne plac byl kvuli bobku. A sam chtel plinku - nechtel to videt, citit, mel z toho skoro az strach (z toho pocitu, ze to jde ven do zachodu nebo do nocniku). Takze jsme se domluvili a kdyz potreboval kakat, dostal plenu, vykakal se a hotovo. Na curani prestal nosit pleny ve 2 letech (skoro presne na narozeniny), posledni plenku na kakani jsme davali o temer ctyri mesice pozdeji.
Nepomohlo zadne vysvetlovani, premlouvani, nic.
Takze jsem to nechala byt a pak jsem jednou rekla, ze to byl posledni balik plen, ktere jsem koupila a ze az dojdou, tak zacne chodit na zachod nebo na nocnik - pristoupil na to bez problemu.
Trochu jsem trnula, co bude, az fakt dojdou, on si je chodil i prepocitavat, kolik jich zbyva. Posledni nam vysla zrovna na dobu, kdy jsme byli u rodiny na Slovensku - dalsi den prisel, ze potrebuje kakat, pripomnela jsem, ze posledni plenku mel den predtim, takze jak jsme se domluvili, je treba ted uz jit na zachod nebo na nocnik. Beze slova sedl na nocnik, vyprazdnil se a hotovo.
Od te doby uz zadny problem nebyl, ale je pravda, ze nejake jasani ohledne vykonane potreby mu vadilo, nechtel se divat, co vyprodukoval, chtel to hned odnest, vadilo mu to.
Ted bude mit sest a stale ma problem se treba utirat sam, nechce se mu to delat - opet z “hygienickych duvodu” - je radeji, kdyz mu pomuzu ja..
Ale predpokladam, ze tohle jste urcite navrhovali a zkouseli.
Jinak bych jako posledni pokus, nez navstivite psychologa, zkusila proste to absolutne prestat resit. Je jasny, ze to musi byt strasny videt to dite, jak bojuje, do toho pouzivat leky atd, ale fakt bych to “nechala byt”. Proste potrebujes ted zadrzovat? V poradku, ja si tady vedle tebe sednu a pockam. Leky davat proste automaticky, idealne nekomentovat, neresit a pokusit se to neresit nejen navenek ale i v sobe. Je to jako se vsim jinym - dite citi, ze je na nej vyvijeny tlak (chces, aby se uz konecne vykakal, aby si nenicil zdravi), tak vytvori protitlak. Zkusila bych proste respektovat jeho potrebu zadrzovat. Az to na nej prijde, vzit ho do naruce, drzet ho a uklidnovat, ze je to v poradku nebo ho naopak nechat v klidu a jit pryc, pokud je to to, co chce.
Mozna jsem uplne mimo, ale takhle bych to jeste zkusila, nez bych ho vzala nekam k odbornikum..
@missbufy Nemám pocit, že bych ho nějak hodně omezovala nebo řídila..jasně, snažím se mu dávat nějaký směr, asi jako každá matka, ale zároveň ho brát i jako rovnocenného partnera, který má i nějaká svá přání či potřeby..dokonce jsem se setkala už s "výtkou", že se s ním moc "mažu" a že by potřeboval pevnější ruku, což je ale zase věc názoru..já nemám pocit, že bych ho zase i nějak "rozmazlovala". Nicméně určitě je to inspirující pohled na věc, protože já furt přemýšlela, kde jsem udělala chybu třeba s tím nočníkem, nebo s tou problematikou jako takovou..nějak mě nenapadlo brát to víc globálně, že by to mohla být reakce na něco, co s danou tématikou třeba ani vůbec nesouvisí, takže určitě děkuji za úplně jiný úhel pohledu a třeba díky tomu objevím, kde je zakopaný pes.
@biciklissie To co píšeš jsme všechno vyzkoušeli, krom tedy té písničky..zkusím 🙂
@inssomnia Moc děkujeme za podporu. Samozřejmě, že se snažím si to nevyčítat..však vše se snažíme dělat v té nejlepší víře a některé reakce se opravdu nedají předpokládat, nicméně pokud by tento poznatek mohl pomoci nějaké nastávající mamince se tomuto problému vyhnout, tak jedině dobře. Jasně, každé dítko je jiné, a to co u nás mohlo situaci zhoršit by u jiného mohla být opravdu zábava, ale protože u těch menších se ještě příliš nedá odhadnout, jestli to bude nebo nebude "cíťa", tak raději k tomu přistupovat opravdu s úctou..k 💩 s úctou..zní to směšně, ale je to tak 🙂
@rencinka87 S tím odplenkováním jste to tedy zvládli krásně 👏 My tu noc moc nedáváme ani teď, ale jak říkám, já tohle nějak příliš neřešila, protože jsem prostě byla toho názoru, že si k tomu dítě dospěje samo..však neznám žádného dospělého, který by stále nosil plíny 😊 (to na odlehčení) No a teď už nějakou noc samozřejmě neřeším vůbec, protože máme jiné starosti. Tu "ignoranci", jak píšeš, jsem právě taky zkoušela, protože i mě napadlo, jestli se ještě víc nešprajcuje, když mu furt vysvětluju, že kakat se prostě musí, jinak potom bolí bříško. Takže když to na něj přišlo, dělala jsem, že to nevidím a když si přišel pochovat, tak jsem ho prostě pochvala, nebo když jen stál a plakal bolestí, ale žádal si mě u toho, tak jsem k němu přišla, chytila ho za ruce či objala a čekala. Jenže takhle jsme bohužel došli až k tomu glycerinovému čípku, což už bych ráda nikdy nezažila. Byl to opravdu hodně stresující moment pro nás oba, nehledě na to, že jak píše @cikitkapb , časté podáváním glycerinových může snižovat přirozenou peristaltiku střev, což si troufám říci, že máme snad v pořádku, "akorát" se jí mlaďas snaží ze všech sil bojkotovat.
@horsewoman Já s tímto mám bohaté zkušenosti u první dcery,nikde nikdy a za žádných okolností nekadí.Takže pořád pokaděna nebo taková zácpa několikrát,že jsme musela právě kvůli tomu otřesnému zadržování velikého hovínka,že ji to bude bolet,jak zatlačí i na klystýr v nemocnici a týden jsme tam leželi.Je to šílené a skončilo to odkladem školní docházky o rok a normálně začala kadit až v 10 letech.A že nás tam bylo víc kvuli tomuto v té nemocnici a dcera z toho klystýru má totální trauma,no horor😔 Vůbec vám to nezávidím,u druhé dcery to bylo za odměnu od roku chodí nádherně sama.Držte se a nebojte se vyhledat odbornou pomoc.Já jsem to kdysi napsala v nějaké diskusi a ostatní maminky mi vytkli,jestli doma řešíme hovna????Je to boj,odvahu.
@andelicka Jaj..tak to je mi moc líto, že jste tím procházeli a ještě v takové míře. Vzhledem k tomu, že zmiňuješ čas minulý, tak předpokládám, že už je to za vámi a to je moc dobře. Ano, řešíme hovna..no a co? On kdo takové hovno, které "nejde" (ať už z jakéhokoli důvodu) ven nezažil, tak si možná nedokáže představit, že je opravdu co k řešení. Odbornou pomoc nejspíše určitě vyhledáme, pokud se nestane v nejbližší době zázrak, že by to povolilo samo, ale nejspíše začneme kraniosakrální terapií. Ještě donedávna jsem tuto metodu vůbec neznala a přijde mi hodně šetrná, obzvláště pro dětskou dušičku. Musím tedy prvně zjistit, zda je vůbec na řešení takovýchto potíží vhodná a kdyby ano, tak to nejspíš bude první co vyzkoušíme. Pak sem dám kdyžtak info, jak jsme pochodili..ale to asi nebude úplně hned, protože teprve zjišťuji podrobnosti, vybírám terapeuta atd., takže jsem zatím v té úplně nejprvotnější fázi.
Zdravím. Tak jsme to zkusili a 5.5. absolvovali kraniosakrální terapii. Mám-li být upřímná, tak jsem na ní jela se značnou nedůvěrou..na druhou stranu jsem si říkala, že tonoucí se stébla chytá a proč to nezkusit. Přeci jenom mi to přišlo jako menší riziko, i kdyby to nemělo mít třeba žádný výsledek, než psycholog u kterého nedokážu odhadnout, jak by na něj syn reagoval, kdyby na něj další člověk začal zase "s bobkama"..prostě jsem měla strach, aby ho to ještě víc nebloklo. U kraniosakrální terapie je totiž ta velká výhoda, že se jedná o nevědomé působení na podvědomí..jinými slovy syn vlastně ani nevěděl proč tam jsme. Bral to jako návštěvu u "tety", kde si hrál a o daném tématu nepadlo jediného slova. Vzhledem k tomu, že jsme tam byli v okamžiku, kdy už !9 dní! nebyl, tak fakt, že večer po návratu z terapie něco vyklopil jsem brala spíše jako nevyhnutelný krok než vliv terapie. Jenže v následujících 3 dnech se začaly dít věci. Zcela běžně vždy vyložil jen to nejnutnější a pak zase x dní držel, což mělo za následek, že vlastně takřka nikdy neměl úplně vyloženo, tudíž bylo většinou jen líp, ale nikdy ne úplně dobře. Po té terapii vyložil hned ten večer, jenže během následujících 3 dnů vyložil ještě 8x! 😯 ..přišlo mi to, jakoby snad vykládal vše co se v něm nashromáždilo. Furt to sice nedělal úplně rád, ale přesto konal. Další velkou změnou díky které jsem to začala terapii přikládat byl fakt, jak se začal chovat v polospánku. Normálně byla jeho instinktivní reakce na kadění (právě i v polospánku) si vlézt na čtyři, udělat kočičí hřbet, zatáhnout zadek a držet. Po terapii se toto zcela změnilo..přišla na něj potřeba v polospánku a on se v tom polospánku prostě vykadil..normálně začal tlačit..byla jsem z toho v šoku. Nyní jsme ve stavu, kdy máme přestávku max. 2 dny..často však každý den..a !POZOR! včera se úplně poprvé vykadil venku! Prostě si zalezl za keřík, stáhl kaťata a normálně se vykadil..vyběhl naprosto šťastný, že udělal bobek..ani nemusím popisovat, jaké štěstí v tu chvíli zaplavilo i mě 😁 Já sice příliš nechápu, jak to může fungovat, ale na nás to prostě zabralo a jsem za to nesmírně vděčná, jak kamarádce, která mě na tuto metodu upozornila, tak úžasné paní terapeutce, která nás ošetřila 🙂 Takhle spokojeného už jsem syna dlouho neviděla. Už zase normálně zlobí jako dřív..a já jsem za to nesmírně šťastná 😁 Pokud se tady tedy někdy vyskytne maminka řešící stejný problém..zkuste kraniosakrální terapii a třeba pomůže. Jinak myslím, že může mít vliv i výběr terapeuta, protože v první řadě by tato terapie měla být pro všechny zúčastněné příjemná..v tomto ohledu jsem se vyloženě trefila, a to jsem vybírala čistě na základě sympatií vycházejících z prvního dojmu. Zajeli jsme si sice dál než byl náš nejbližší terapeut, ale stálo to za to. Věřím, že z nejhoršího jsme už snad venku..buším na vše kolem (nechci to zakřiknout)..a všem ostatním řešícím stejný problém přeji, aby i oni nalezli co nejrychlejší řešení, aby i jejich dny mohli být zase "jen" o tom dětském "zlobení" nikoli o trápení 🙂
Podobné diskuze
- Nočník je nepřítel. Poradíte nějaké fígle na odplenkování?24
- Dítě na záchod. Jak ho naučit být do měsíce bez plen?49
- Nahatý čurá do nočníku, oblečený ne - co s tím?11
- Jak naučit skoro dvouletou dcerku na nočník?6
- Nočník s co nejmenším průměrem a sedací plochou6
- Panenka a nácvik kakání na nočník. Pomohla vám?4
Radu nemám. Ale naprosto rozumím tvému rozpoložení. Zažívali jsme to se synem kolem 4. roku jeho věku. Trvalo to něco málo přes rok. A fakt to bylo peklo. Ani ven jsme nemohli chodit, protože když byl už několik dní bez stolice, tak se samozřejmě intervaly mezi „nutkavou potřebou kakání“ zkracovala a zadržoval ne 2x denně, ale třeba 6x, 7x a dělal to klidně venku na ulici. Zadřepl do sněhu, jakože si prohlíží sníh a bylo vymalováno, a třeba 20 minut jsme se nehli. Nešlo to. Prosila jsem, brečela jsem, ten strach o jeho tělo… Kdo to nezažil si málokdy dovede představit to utrpení. Psychologa jsem už taky sháněla, ale než jsme se k němu dostali, problém byl ta tam… Teď už nezadržuje. Max, když jsme venku, a není kam by to hodil. Celkově se nerad vyprazdňuje na veřejnosti. Posílám sílu, a trpělivost. ❤️