Ahoj. Nemáte někdo zkušenosti s nočním zurenim děti? Můj 5,5 lety syn skončil minulý rok v nemocnici se záchvaty zuřivosti, kdy už každou noc ublizoval sobě i me a řval jak šílený. Psychiatricka neshledala žádnou psychickou poruchu, prý jde o stavy úzkosti, podceňování se, oslabení nervove soustavy. Bral lék Risperidon, aby se zklidnil a spal. Ted uz je bez léků a uz Nechci, aby se znovu muselo něco nasazovat. Začíná mít ale opět velký problém s usnutím a v noci zase začíná silet. Přivolá me a hned zacne dělat scény, vrcet na me, vyhazovat me z pokoje, brečet, kousat se, zadrzovat dech, řvát že nemůže dychat apod. Prý to dělá kvůli me, ale asi to neumí úplně zastavit. Začínám uvažovat, jestli nemá nějakou poruchu spánku nebo třeba alergii když to teď začíná nabírat na síle zase ve stejném období. Mluví o tom, že se bojí co bude až zemru, nebo že odejdu apod. Nikdy jsem mu ničím podobným nevyhrozovala, nemá důvod se toho bat. Nemáte někdo nějakou zkušenost, jak mu s tímto pomoci, na koho se obrátit? Popř kde se resi poruchy spánku? K psychiatricce a psycholozce dochazime, ale nemá to žádný vliv. Vše by řešily jen Risperidonem
Děkuji.
Mohu mít dotaz ?Nemá mladšího sourozence ? Já jen že mi to sedí na jednu diagnózu se kterou jsem se v praxi setkala...
Asi bych zkusila ještě jiného psychiatra a taky rodinnou terapii.
A co to zkusit přes homeopata?
Jestli máte FB, doporučila bych Vám nějaké skupiny pro rodiče autistických dětí. Ty totiž mívají podobné problémy, takže zkušeností tam najdete opravdu hodně.
@1pipa No to vypada jako nocni desy. Dcera to mela cca od 1 roku do 2 let. Nedavno se stalo neco podobneho v mensi mire (3 roky). Predne chapu te, je to sileny stav☹ Jinak asi ti rekli, ze jde o to, ze dite vlastne porad spi a nevi kde je a kdo jsi ty. Rekli ti taky, ze je nezbytny naprosto zrusit televizi a jine "koukaci" pristoje ( mobil, tablet a podobne) a to i kdybyste to meli pusteny jen vy dospelaci jako kulisu? Druhak najet striktni pravidelny rezim usinani. Tak dve nebo i tri hodinky pred spanim zacit klidovejma aktivitama idealne v pravidelnem sledu - napr v klidu se naveceret, pustit si pohadku na cdcku, ztlumit svetlo, hygiena, spolecne si treba i hodinku cist, pomazlit se. Hlavne tesne pred spanim by ten ritual mel.byt nemeny. Cilem je navodit pocit bezpeci a nenarocnost pro mozek tim, ze dite proste vi, co prijde. Dcera byla mladsi, tak slo jeste o poledni spani ve stejnou dobu a trosku jinak jsme vse museli nastavit, ale opravdu efekt byl temer ihned. Hlavne to zruseni televize podle me hodne pomohlo. Jinak ja cca ty dve hodinky pred spanim sni opravdu travim, nekdy to porusim, ale vetsinou to tak mame. Jo a spim dodnes s ni. Stale to tak chce a me to nevadi.Nocni mury obcas ma, ale neprobudi se z nich, byvalo to kazdy druhy den, plakala, stacilo ji ubezpecit ze jsem u ni a vse je v poradku. Podle me to je takova druha faze. Ted uz ty nocni mury jsou vyjmecne. Jinak pri tech desech jsem se jen snazila zabranit tomu, aby si ublizila, ona se treba rozebehla proti zdi a podobne, kopala, kousala atd. A porad jsem opakovala jsem tady, vse je v poradku, uz je to pryc, at to bylo sebevic narocne a clovek ma samozrejme tendence dite srovnat, ale to fakt k nicemu neni. Me pomohlo se docist, ze dite fakt nevi co dela a kde je a kdo jsem ja. Promeni se ve zviratko. Ja bych doporucila to zkusit, jak jsme to delali my. Hlavne teda uplne zrusit televizi a jine na vjemy narocne situace. Drzim palce!!!!!!!
@1pipa Jinak nejde o zadnou diagnozu. Je to vcelku bezne a nemusi to mit spojeni vubec s nicim. Jen ze dite se vyviji a zpracovava aktualne vetsi mnozstvi podnetu, nervova soustava je pretizena. Ale spojitost s citlivosti mozku na vjemy, tam byt muze, proto napr.u autismu, ale take u naprosto normalni zdravych deti. Dcera je treba trosku na svuj vek mentalne napred a to muze byt take tim. Taky bych byla pro nedavat leky. A jenom tak odeme, mozna to muze byt liche, ale asi potrebuje ziskat jistotu, ze tam jsi a vzdycky budes. Ja bych nejake logicke argumenty, ze muzes umrti a odejit vyvracela konstatovanim, ze tu pro nej budes porad a nikam v zadne pripade neodejdes. Ale nevim, tveho syna neznam, jestli treba take neni maly rozumbrada a proste neresi otazky nad ramec veku, tak.chapu, ze to muze byt slozite. Ale mozna by to pomohlo, proste jsem tu a nikam nikdy neodejdu.-) Kdybys chtela neco poradit, napis zpravu. Uz si to detailneji nepamatuju, ale pri diskuzi by se me to asi vybavilo.
@1pipa Myslím si, že byste měli vyhledat kvalitního psychologa se zaměřením na děti. Odkud jsi? Můžu ti dát tipy. Mně to tedy připadá jako noční děsy, ale to neznamená, že byste to neměli řešit. Jestli se u něj projevují takhle silně, tak to znamená, že je asi opravdu silně úzkostný a s tou úzkostí je třeba pracovat. Léky jsou jedna věc (doporučuji, uleví), ale terapie druhá. Jedno nejde bez druhého. Psychiatr vám kvalitní terapii nejspíš nezajistí.
Musí se pracovat s celou rodinou. Je možné, že třeba i ty jsi víc úzkostná? Jinak z takových těch věcí, co mě napadají, co můžete hned spolu. Zkuste si nakreslit, jak ta jeho úzkost vypadá. Kdy je menší, kdy roste. Přečíst si knihu Emušáci. Vymyslet spolu nějaký zajímavý usínací rituál. Spát v posteli společně.
Zkusila bych kineziologii.
Ctu stale casteji ze to spouste detem i rodicum velmi pomohlo i v takovychto pripadech.
Drzim pesti at to brzy prejde.
Myslím že máte blbého psychiatra, najdete jiného, může mít panické záchvaty... Deprese můžou být u v dětství. Je mi ho hrozně líto. On to ovládat nemůže zkuste mít více pochopení on hrozně trpí. Když by měl takový záchvat pokud by se vám povedlo zkuste ho obejmout a držet pevně v náručí dokud se neuklidní. To bych zkusila. A psychologa nejen psychiatra najděte
@kristyn.g ano. Taky jsem nad tím uvažovala. Já pochopení mám a dělám co můžu. Objetí v te chvíli naprosto odmítá. Vracím se a nabízím pomoc. Dnes ráno stačil tento postup aby zůstal chvíli sám, poplakal a pak pomoc přijal a šlo se na výlet. Teď je naprosto v pohodě. Hodně nás zkouší manipulovat, chce aby se dělalo vše podle něj a dokonce mi i aposledy říkal že se kousnul, abych ho litovala a bylo po jeho.
Děkuji opravdu všem. Jsem z toho vydesena a zoufalá. Myslela jsem si, že už bude v pohodě. Snad to zvládneme ukocirovat a čím bude starší, bude s tím umět pracovat. Od miminka s něčím bojujeme. Ve 4 tydnech mel sepsi a byli jsme dlouho v nemocnici. Možná to má v sobě schované z tohoto období.
@lery92 mohu se zeptat jakou diagnózu?
@hermanecka myslíte od psychiatricky? Napsala mu poruchu sourozenecke rivality a separacni úzkost. Hodně se podcenoval a litoval se, žárlil a delal naschvaly jen aby upoutal pozornost. Nezdravě. Nikdy jsme staršího neuprednostnovali. Jinak jsou to dvojka k ohledání. Mají se moc rádi ale jsou to desni rarasi 😊.
@1pipa přesně o tom jsem uvažovala , takže reagují tímto na Vás i na
@hermanecka ...říká se tomu syndrom sesazeného prince ..
@1pipa já myslela ho obejmout i přes to že nechce. Píšu z vlastní zkušenosti se záchvaty mě to moc pomohlo. Když jsem měla záchvat tak mě manžel obejmul a znehybnil ruce, já jsem zuřila a nadávala ať mě pustí ale za chvíli mě to přešlo a to mi hodně pomohlo a psycholožka pochválila. On chce pomoci i když tvrdí opak, tou agresi a odmítáním jen uvolňuje tu úzkost a bolest, kope kolem sebe ale pomoc potřebuje. Zkusila bych to, nenechat ho v tom samotného i přes odmítnutí. Ucítí oporu a jistotu, to si myslím potřebuje. Zkuste vyhledat psychologa. Moc držím palce!
@1pipa jako Risperidon je masakr , to ať se na mě paní doktorka nezlobí , ale to je koktejl uklidnovak především pro schizofreniky ...
Zkuste to konzervativně , prý mamince , která měla ,,sesazeneho prince" stačilo vyhradit v každém dni pouze čas na staršího syna .Věnovat se pouze jemu , jít sami na procházku , sami si číst .
Dále používali Bachovy Essence smíchané přímo na míru ( heledte Bachovým essencim vůbec nerozumím ) , takže Vám dávám jen typ , co pomohlo mamince , jejíž dítě si každou noc snažilo rozmlátit hlavičku o postel ( kdybych to neviděla tehdá na vlastní oči , nevěřím )
Šla bych na konzultaci ještě k jednomu psychiatrovi. Pokud by antipsychotika posvetil, nasadila bych je.