Máte prosím někdo zkušenosti s přišíváním ušního boltce u dětí. Syn se mi narodil s jedním odstátým ouškem a všichni mě "nutí", abych mu ho nechala přišít. Mě se moc do toho nechce, protože to bude asi v celkové narkóze, zatím jsem podrobnější info nezjišťovala. Ale než půjde do školy, tak asi kvůli tomu, aby se mu děti nesmály, tak ho nechám přišít.
Můžete mi poradit jaká jsou rizika, kde v Praze jste si to nechali dělat.
Děkuji moc
@lucieandrlova děkuji,ale spíš jsem chtěla nějakou osobní zkušenost, fakt se toho bojím, ale možná úplně zbytečně
Ahoj. Ja sama je mam prisite, ale je to uz vice nez dvacet let. Tenkrat jsem byla v Krci a hospitalizace byla tyden. Kamaradkydcera byla na operaci minuly rok na Homolce, rano probehla operace a odpoledne sla domu. Moje dcerka zdedilabohuzel ouska po me, takze nas to taky asi nemine. Strach z toho nemej, dnes uz je to bezna operace
Ahoj sama to mam byla jsem jako mala -usoplesk.🙂v 8-9letech se X to dela v lokalni anestezii.ja to podstoupila 2x v 9letech ale protoue mam keleoidni jizvy nedopadlo to dobre.a asi ve 30 jsem to u nas na plastice kde jsem pracovala nechala znovu "opravit".v dospelosti to boli ukrutne. Ty chrupavky jsou uz tvrde a pak to boli.no tramal me zachranil a bylo to celkem fajn byt takhle sjeta je to moc silne analgetikum.jinak to stoji 10.000kc obe usi.
Osobní zkušenost nemám, ale myslím, že do 10 let je to zdarma. Já bych do toho teda taky šla, děti to snáší většnou dobře - s dcerou jsem byla na různých zákrocích, i na operaci s uchem, ale jí dělali plastiku bubínku, což s tím teda nesouvisí, ale potkali jsme se v nemocnici s klučinou, kterému je přišívali a zvládal v pohodě. Myslím, že jsou o hodně horší věci. 🙂
Tak já taky pocházím z rodiny "ušoplesků" 😉 a i když mě osobně to minulo, dcerka to zdědila po tetě a babičce (obě mají uši přišité - babi od mládí a ségra od 9ti let). Zákroky bez problémů, ségra měla už jen lokální opíchnutí a pamatuju si, že nosila asi 2-3 týdny čelenku (obvaz). Oni jen snad naříznou tu kůžičku a přišijou - je to pro ně už dneska brnkačka.
Dcerku to tedy nemine, je jí 6 a vypadá to taky na lokálku, že to zvládne. Moc se těší, byť jí to ještě asi díky bohu nikdo neřekl (nosí mikádko), tak se tím sama trápí. Chce si dělat culíky a i když to není tragedie, je to prostě na holčičku celkem dost. Klučíkovi bych to ale dala taky. Dneska jsou děti všelijaké a myslím, že se není čeho bát a výsledek jim jen a jen pomůže. Takže - my do toho jdeme a těšíme se na změnu 😉
Osobně zkušenost nemám, ale hodně článků k této tématice je v časopise Maminka, včetně kontaktů, tak zkus v knihovně...