Nevím si rady s 4letým synem - je to ADHD nebo jiná porucha?

@zuzekk Děkuju. Mám špatný pocit, že jsme něco zanedbali a měli jsme to řešit dávno. Ale pořád jsme si říkali, že to nic, že z toho vyroste. Jenže už je velký, měla by s ním být relativně dobrá domluva a vidíme, že prostě není..Navíc vidím, že i on si to začíná uvědomovat. Říká nspříklad, že nás nechce zlobit, ale že to nejde. Nebo mi jednou říkal, že by chtěl být potichu, ale jeho pusa se pořád směje. Je opravdu hodně hlučný. Zrovna dneska už mám depku, tak se potřebuju vypsat.🙂
Máme jít do PP poradny, ale čekáme na nový termín.😢

Hlavně si nic nevycitej. Ono vývojové poruchy se většinou nejlépe diagnostikuji při nástupu do skoly. Ja mam syna u něho jsme to začali řešit až kolem 5 roku. Ted mu je devět a diagnózy nám mění rok od roku. Začínali jsme u atypického autismu přes ADHD a ted poslední diagnóza už přesně nevím jak je formulovana ale vím že tam hraje roli nervový systém. K tomu má uzkostne stavy a ty mu bohužel ještě stále zůstali. U těchto dětí je potřeba zůstat co nejvice v klidu(vim, že to je hodne těžké), mít režim a být dusledny. Jak se projevuje problém ze socializací? Boji se lidi, nebo je "neukazneny" více než doma? Když dostana na zadek nebo na nej zvednes hlas není to potom ještě horší? Třeba když mi občas ujedou nervy a zvednu hlas na syna, tak vím, že většinou jsem potrestala sama sebe, protože se dostává do afektu začne se ještě více vztekat, bouchat se...

@martt Moc děkuju.
Ty problémy de socializací se projevují přesně jak píšeš..začne být daleko víc neukázněný. Když k nám přijde návštěva, nebo někoho potkáme na ulici, tak mám pocit, že mu něco přepne v hlavě a chová se strašně.
Když na něho hodně zařvu, nebo dostane na zadek, tak mám právě pocit, že to pomůže, protože se zklidní. I když za cenu, že je třeba naštvaný. Vím, že to není správné, ale občas už mi opravdu ujedou nervy. On například skáče po posteli jako na trampolíně, já k němu přijdu, desetkrát mu řeknu, ať přestane, ale nic. Až pořádně zakřičím nebo ho plácnu, zareaguje. A tak je to celý den pořád dokola.
Taky má poslední dobou hrozně přehnané reakce na situace, když se mu něco nepovede, nebo není podle jeho představ. Například mu něco spadne, začne strašně ječet a uteče pryč.
Mám pocit, že teď, když máme kvůli covidu omezené aktivity a venku je často škaredě, tak je to s ním o dost horší..

Zkusila bych chodit hodne ven at se vybeha(kazdy den min.na hodinu)-ano jde to i v tomto pocasi,vlastni zkusenost.jinak to chce asi i duslednost,tj.dodrzovat vase pravidla.a nevycitejte si placani pres zadek,je to cesta jak nastavit hranice.a nezapomente ze delate co muzete!

@lolam10 Děkuji za odpověď.
Ven se snažíme chodit i když je škaredě (gumáky, kaluže..🙂). Ale on má opravdu hodně energie a mám pocit, že mu to nestačí. Máme ještě roční holčičku, tak to musíme trošku přizpůsobit i jí. S manželem hodně jezdí na kole (zvládá i 15 km), chodívali často plavat, o víkendech jsme jezdili k našim na zahradu, tak to nám teď trošku chybí..

Ahoj, pisem len iny pohlad na situaciu ako clovek skepticky k psychologom obvykle pracujucim v PP... Nehrnula by som sa tam. Moja skusenost je, ze v tom casto sami nemaju jasno a nejaku diagnozu dietatu vzdy prisiju. Dieta s diagnozou si potom same sugeruje, ze s nim nie je nieco v poriadku, ze je problemove, ze nie je ok. Ked syn napriklad skace na posteli, neskusala si ho miesto kriku a bitky vziat za ruku a odviest v klude z postele prec? Dosledne a razne, ale v klude? Ked hovori, ze nechce zlobit, ale jeho pusa sa stale smeje, zda sa, ze je schopny uvedomovat si svoje spravanie, co je podla mna vyborne, a to je prvym krokom k tomu, aby na nom mohol pracovat. Snazila by som sa mu vytvorit pevny denny rezim, travit s nim vela casu jeden na jedneho, zapajat ho do starostlivosti o sestricku, vela sa s nim rozpravat, poskytnut mu vela fyzickeho kontaktu. 4rocne dieta sa mi stale zda dost male. Neviem, ci to, co pisem, je v tvojej situacii aplikovatelne, kazdopadne drzim palce, nech vsetko dobre zvladnete. Vsetko dobre!

Ja to u syna dělám tak když mne neposlouchá, že k němu přijdu pohladim ho, chytnu ho za ruku, tak aby věděl, že jsem u něj a chci aby se na mne podíval. Pak mu říkám Martinku vnímal jsi mne teď co jsem ti říkala? Pokud řekne, že ano, tak chci aby to po mne zopakoval pokud řekne, že ne. Tak mu to reknu znovu s tím, že se ujistim jestli mne tentokrát opravdu vnímal. Ja ted jedu formou odměny a "trestu". Pokud mne třeba na po desátý neposlechne a vím s jistotou, že mne slyšel a vnímal mne, tak mu třeba zákazu oblíbenou pohádku. Naopak pokud se treba chová pěkně, ve společnosti tak jak by měl na pohádku na víc. Tohle aplikuju ted i u mladšího syna (jsou mu 4 roky) a musím říct, že tahle metoda u nás funguje.
Chápu, že nechceš chodit mezi lidi, že se třeba stydis, ale věř, že není důvod. Ano někteří lidi tě budou pomlouvat do konce koukat na vás mezi prsty, ale toho si vůbec nevsimej. Je důležité, aby syn měl i sociální kontakt aby se do budoucna uměl v těch situacích chovat. Ja bych ti doporučila ne psychologickou poradnu ale rovnou klinického psychologa sice vám nejspíš nějakou diagnózu dá, ale hlavně poradi, jak se synem jednat a vést ho. Nám psycholožka hodne pomohla, poradila nám jak s ním právě mluvit, jak v některých situacích se zachovat a musím říct, že se hodně to jeho chování zlepšilo.

@chances Moc děkuju moc za názor.
To, co píšeš, určitě dává smysl. Samotnou mě štve, že je u nás pořád takový křik. Uznávám, že mám spíš výbušnou povahu a to synovo zlobení mě neskutečně vytáčí. Manžel je proti mně kliďas a často ho zpracuje daleko líp než já. Ale teď, když je s náma doma na home office, tak už taky často ztrácí nervy.🙂
Tu návštěvu odborníka jsem dlouho odkládala, říkala jsem si, že je malý, že z toho vyroste..ale je to čím dál náročnější. Chtěla bych hlavně slyšet, jak s ním pracovat. Mrzí mě, že je pořád takový nespokojený.

Projdete si na facebooku Dovychovat, skvele tam mluvi o vztahu maminka-syn. A k tomu ma jeste rocni sestricku...
Podle me mate doma sikovneho a zvidaveho introverta.

@martt Holky fakt díky za vaše postřehy, je fajn se z toho vypsat a přečíst si názory ostatních. Jak jsem psala výš, mám spíš výbušnou povahu, což je v kombinaci se synovým chováním katastrofa.🙂
Dopoledne to většinou ještě zvládám řešit racionálně, ale dopoledne už často vypěním.
Děkuju za tip na toho psychologa, zkusím se po nějakém v okolí podívat. Doufám, že nám poradí, jak spolu co nejlépe fungovat.

@puhelin Děkuju, určitě se na to podívám.

Klidně mi napište sz teď tím procházíme a tady se mi to moc rozebírat nechce

Za mě normální trošku aktivnější čtyřleťák možná i vyrovnávající se se sourozencem a volající o pozornost? Kdybych nevěděla, že píšete o dítěti, tak většina popisu seděla na jednoho mého známého úspěšného podnikatele 😀 Doporučím teorii typů (pomůže pochopit potřeby dítěte, když se povahou o dost liší od rodiče), respektující výchovu (mě dost pomáhají knihy Aha rodičovství, Vyvchováváme děti a rosteme s nimi, Zkoušeli jsme všechno aj., nebo kurz Nevýchovy), učím se pracovat na důslednosti (neříkat věci 10x ale 1 upozorním a vysvětlím, 2 upozorním, že budu muset zakročit a jak, 3 jednám i když vím, že se bude vztekat a bude scéna tj. odcházíme, když je hlučný nebo ubližuje někomu v kolektivu, beru hračku, pokud s ní zachází nebezpečně, vypínám hudbu, když ji dává nepřiměřeně nahlas, vypouštím vanu, když vylévá vodu mimo atd.. ) Učím se hledat v sobě svoje přirozené hranice a ideálně je komunikovat v klidu, bez fyzických útoků a křiku a nejlépe dopředu. Je to hodně práce především na sobě samé.