Mám podezření, že je moje dítě autista. Kdo tomu rozumí?
Zdravím, je tu někdo kdo těmto věcem rozumí? Napadlo mě už několikrát, že by syn mohl mít tuto "nemoc" a teď, když jsme byli na tříleté prohlídce mám brouka v hlavě. Jde o to, že nechtěl absolutně spolupracovat s doktorkou, plakal, vyváděl (má z lékařů strach). Doktorka mi dala pár otázek a já jí odpovídala, její odpověď byla překvapivá řekla.. "nemá náhodou lehčí formu autismu"? V tu chvíli jsem stala jak opatřená, jak já to mám vědět? Žádné doporučení jsem nedostala.
Ja v popisu vidim uplne normalni dite. Porucha muze byt a nemusi. Vylozene z tohoto popisu to tak nevidim. Ale diagnoza se samozrejme nedela pres web
Nevím, naproti v baráku mají holčičku a už na první pohled "je jiná" na písku a všude od malička sama, hrála si podivným způsobem, vydávala jen skřeky. Je na ní vidět, že má svůj svět prostě. I přesto nastoupila do normální školky, kde po měsíci přišli na to, že holčička je autistka. Třeba máš jen lenocha.
@petra0612 doktorka je ... dosad si sama. Tohle se nedela, pokud ma problem, ma ho okamzite odeslat dal. Pokud ne, ma drzet ..,taky si dosad sama.
Pokud se tim chces vubec zaobirat, zamer se na porozumeni a sdilenou pozornost. Z toho co jsi vyjmenovala - v tom nic typickeho neni. Jedina vec, pro kterou bych vysetreni zvazila, je :”neni jako vrstevnici”, tedy, jestli ty mas nejake pochybnosti. Pro tvuj klid.
Zajímá mě hlavně atopický autismus, tomu se můj syn docela podoba. Uvidím jestli tady napíše ještě někdo kdo s tím zkušenosti přímo má. Každopádně doktora měníme.
@petra0612 To co popisuješ sedí v zásadě na mého mladšího syna a ten je "zdraví jak řípa". Mám staršího syna s diagnózou ty diagnózy nám postupem času měni. První vyšetření podle dotazníku PAS ukazovalo typického autistu, po vyšetření atypického autistu, pak ADHD. Zkusím shrnout jak se to u něj projevovalo, ale my jsme to začalo řešit až kolem 5-6roku, protoze do té doby sice vykazoval nějaké abnornality, ale ne až tak velké. Nas syn od malička nesnášel změny, jakýkoli problém byl i třeba když manžel přestěhoval gauč z jedné strany na druhou. Nesnášel a nesnáší hodně lidí, s cizími lidmi se nebaví, preferuje jen jednoho kamaráda, neudrží oční kontakt spíš mu je nepříjemné koukat do očí. Neumel dát najevo pocity, nerekl mám tě rád apod. Ted se to hodně zlepsilo. Má své rituály, které vyžaduje aby byli dodržovany. Měl a ted jeste trochu má "vztekaci" záchvaty. Chodil třeba do kolečka a představoval si. Chodi po špičkách. Naopak je moc chytrý, ve třech letech uměl po jmenovat houby i latinskymi názvy, krásně maluje. Ve trech letech uměl všechny barvy, počítat do 10. Naopak bez pliny byl až ve trech a pul letech. Nekde byl hodne dopředu a nekde naopak pozadu. U takhle malých dětí pokud to není "těžká diagnóza" je složité to rozpoznat. Chodí syn už do školky?
Rozumí? Dívá se do očí? Má s tebou sociální interakci? Jak dopadl v dotazníku v 18 měsících?
Neboj "takové dítě jsem ještě neviděla", jsem slyšela u obou dětí několikrát. A paradoxně u toho, co byl vždy "normálnější". Nejvíc od těch lidí, co nemají děti, případně od těch starších, co mají děti odrostlé.
Já na popisu nevidím nic, co by se nějak extrémně vymykalo.
My chodili do 4 let k doktorce tak, že on ječel a my se překřikovaly. Doktorka to nehrotila. Barvy se naučil v 5 letech.
Na tříleté nespolupracoval ani jeden syn. Oba zarytě mlčeli (jeden mluvil a druhý nemluvil v té době skoro vůbec).
To, že nechápe, že to není jeho, je naprosto normální. To snad dělají všechny děti. Kolik dětí si vezme něco ještě ve školce, protože se jim to líbí. Hodně dětí s cizími nemluví ještě ve škole...
@petra0612 Defacto, vše o čem píšeš, se dá vysvětlit, proč to tak má, aniž by měl lehčí autismus. Strach z lékařů, stačí jedna návštěva, kdy mu "udělali" něco proti vůli a už to jede. Klidně to může být strach z neznámého. Kolik dospělých má strach ze zubařů, akorát už si nedovolí to, že ho kousnou a spíš se návštěvám vyhýbají 🙂 ad točení, tak ho fascinují kola 🙂 Tím, že rád věší prádlo a skládá myčku, tak to ukazuje na jeho šikovnost, osobně tipuji, že ti chce pomoct, vidí to u tebe, takže to s ním nebude tak zlé. Některé děti mluví později. Záleží kolik času tráví koukáním na pohádky a jak spolu doma komunikujete. Záleží jak ho učíš barvy, říkáš mu při běžné komunikaci např. tohle auto je modré, tohle je žluté nebo se ho ptáš a jakou barvu má tohle autíčko??
Vždycky, když někdo píše, moje dítě se nechce bavit s těmi lidmi, tak si v duchu říkám, ani se mu nedivím, taky bych se s nimi nebavila, když tu situaci vidím v reálu 🙂
Důležité je, co si myslíš ty, lidi ho neznají tak detailně jako ty a hodnotí jeho chování vytržené z kontextu a myslí si, že by se cizí dítě mělo chovat takovým způsobem a mělo umět tohle.
my jsme tuším v roce a pul dostali u dětské dr dotazník https://mchatscreen.com/wp-content/uploads/2016... , můžete to vyzkoušet
@petra0612 me to taky pripada jako popis uplne normalniho ditete. Pro predstavu - Kamaradky syn ma lehci formu autismu a ten treba nesnesl, aby mu nekdo prerusil jeho cinnost. Zacal hystericky rvat, kopat kolem sebe, byt agresivni. nebo vubec nemluvil s ostatnimi. Vubec.
To co popisujes mi pripada opravdu normalni. Moje nejmladsi dcera treba taky nechtela spolupracovat na prohlidce. Schvalne. t:D doted kdyz prijde na navstevu, tak nechape, ze ty veci nejsou jeji. To je tez bezny. Jo a pro jistotu hodinu treba vubec nemluvi, nez se rozkouka a prestane se stydet v novym prostredi. Taky nic divnyho, rekla bych. a muj syn vydrzel lezet na zemi treba pul hodiny, jezdit autickem sem a tam a pozorovat jak se mu toci kolecka - a autista opravdu neni 🙂 podle toho popisu to fakt nevypada na diagnozu, i kdyz samozrejme jak pise @journals.
Jo a prosim te, z toho co rikaj ostatni lidi si hlavu nedelej. Bodejt by takovy dite videli. Ani nemohli. Tvuj syn je jedinecnej, tak at si to srovnavani nechaj od cesty. 😉
@martt Změny mu nevadí, koukat do očí taky. Podle dotazníku je normální, ten jsem si zkoušela na internetu, MUDr. mi ho nenabidla. Jde mi hlavně o tu komunikaci. Hodně času trávíme u mě sestry, chová se k němu hezky, on s ní ale vůbec nechce mluvit. Na nějakou otázku se malej začne rozčilovat a křičet ne ne ne! Vlastně s nikým nechce mluvit ani s babičkou, dědou, tetičkama. Když na něj někdo mluví, dělá ze neslyší. Pocity umí dát najevo, mě říká každý den, že mě má rád, jednou to udělal i tetě... Byly jsme obě překvapené, že jí jen tak objal. Co se týče toho učení.. Perfektně pozná velké stroje. Pozná tahač, traktor, kombajn, lesní kombajn, karavan atd. atd. v tom je fakt profík. Bez plínky je necelých půl roku, ale byl to boj ho to naučit. Čůrat zvládal od dvou let, velkou dělal jen do plínky. Do školky nechodí, nezda se mi, že by byl na to připravený. Nechce se sám oblékat, na WC si nechce sednout, jen nočník. Docela často se rozčiluje, ne ubližuje nikomu, není agresivní, ale třeba na tom hřišti to většinou skončí tak, že si hraje sám. Někdy mi přijde, že snese jen mě a tátu, že lidi prostě nemá rád a zajímavé je, že v obchodě má potřebu se dotýkat cízich lidi.
@petra0612 Ještě doplním, že nesnášel veřejná vystoupení divadla, zpívání, besídky, karnevaly apod. Když to měli v školce musela jsem si ho vždy vzít domu. Když se narodil mladší syn a měli jsme vítáni občanku syn seděl vzadu s babickou a kdyz děti zpivali zacpal si uši a zacal se klepat. Bylo mu tenkrát 5 let. Hodně se všeho bál, ale opravdu všeho. Chodit po schodech, hlasitých zvuku, výšek, zvířat, výtahu,obrazku v knížkách apod. Něco mu vydrželo do teď něco se srovnalo.
Když maluje, tak to strasne prožívá vydává zvuky, klepe se.
@levandule_k jeho strach chápu, i vím, proč ho má, kde to začalo. Ohledně těch barev mu to takhle říkám " koukej to autíčko je modré atd. atd. nereaguje nebo mi řekne naštvaný, že ne, že je žlutý 😄 Chápu co tím myslíš, ale slýchám to od lidí co mají víc dětí i já to vidím, když jsme mezi dětmi, že je jiný.
@petra0612 Hodně s ním zkus komunikovat a vysvětlovat. Školka by mu mohla pomoci jak kupředu tak i v sociálních věcech. Syn šel do školky s nocnikem tam se naučil chodit na zachod,,strojit se. Syn vždy ve skolce, ale i teď ve škole spolupracuje lépe než třeba se mnou doma. Samozřejmě neříkám, že to musí být tak u vas. Ale nám opravdu školka hodně pomohla. I mladšímu ten nechtěl ve třech letech vůbec mluvit. Pak nastoupil do školky a rozmluvil se tak, že pusu nezavre 😂 Naopak doma se stroji krásně a ve školce stavkuje (jsou mu 4 roky) pry proto, že nechce být první, ale poslední 🤣Podle toho co píšeš tak ja osobně bych počkala, jak se to bude vyvíjet dal. Hodně bych s nim mluvila proč nechce mluvit s cizími lidmi. Čeho se boji... A počkala pak na nástup do školky, jak se bude projevovat tam.
Kamarádka má syna autistu a nedělá ani zlomek činností, které tvůj syn zvládá. Plínky odbourali až v 5 letech, do letošního září než začal chodit do speciální školky pro " jiné" děti jezdil jenom v kočáru. Chodit nechtěl a když, tak strašně utíkal hlavně do silnice - chudák chodil venku na "vodítku". Říkal jenom pár slov, ale bylo na něm vidět, že rozumí co mu okolí říká. Neuměl to zpracovat. Jinak spíš vydává různé zvuky. Chvilku si hrál a z toho chytil amok a třeba pokousal mámu a pak brečel, že jí ublížil. Teď díky školce se hodně zlepšil, naučili maminku jak k němu správně přistupovat a pracovat s ním.
Myslím, že ve 3 letech je ještě malý, aby někdo mohl říct že má přesně tuhle diagnozu. Každé dítě má svoje tempo.
Na řeči okolí jak je jiný bych se vyprdla. Přijde mi, že dneska je každé dítě hned jiné nebo divné, když od roka nevydrží přes den bez plínek a neumí to co Karolínka od Růženky z prasečáku co bydlí přes ulici.
@martt Děkuju 🌼 Přemýšlím, že půjde po novém roce, jestli ho někam vezmou. Nechci aby tam byl celý den a pár hodinek by nejspíš potřeboval, to si uvědomuji. Nevím ale jak tam bude jist? Nechce jist sám, chce krmit, to co nezná do pusy nevezme. Rozčiluje ho, když mu chci dát ochutnat něčeho nového. Komunikuju s ním o tom, neodpovídá ani mě, jeho to zkrátka vůbec nezajímá. Jó, kdybych se s nim balivla o traktorech tak mluvit bude, ale jinak ne. Kamkoli vejdeme, on neslyší, nevidí, jede si své. Někdy mi přijde, že mladší než kolik mu je. Jmenuje se Sebik, říká si Bebik... Bebik chce mňam, Bebik umýt ruce nebo wash ruce, ale když se ho zeptam jak jmenuje tak se odpovědi nedočkám, nikdo se nedočká. Věk taky není schopný říct.
@petra0612 Mladší je Štěpán. A měl období, když jsme mu řekli jménem, tak se začal vztekat, že Štěpán není, že je Diesel 10, další den byl Percy a podobně. Měl to z Mašinky Tomáše. Když se ho tenkrát zeptala p.doktorka jak se jmenuje tak ji odpověděl, že Jakub 😂. Ale ten náš mladší je dubová hlava jemu můžeš říkat 1000 × jednu věc a po 1001 ji stejně udělá. Takže nikdy nevím co odpoví, když se ho někdo zeptá, jak se jmenuje. Při zápisu do školky s ucitelkou vůbec nechtěl komunikovat na víc ani moc ještě nemluvil. Minule se ho známá zeptala kolik mu je a on odpověděl, že 9 jako brachoj 🤣. Takže tohle bych svým způsobem brala v klidu.
@petra0612 On klidně může vidět, že všechny děti jí, tak bude jíst také, ale také to může být boj. Znám případ, kdy dítě nechtělo jíst ze začátku ve školce, sem tam něco uždiblo a ze začátku mu trvalo než se okoukal v kolektivu. Doma patřil k nejedlíkům, ale když přišel hladný ze školky, tak se dojídal. Časem se to srovnalo a jí ve školce normálně a i doma jí lépe, i když je to stále trochu nejedlík.
Spíš mi přijde tvrdohlavej.
@petra0612 je malý, to hodně dětí nesnese cizí lidi a cizí děti. Ještě první rok ve školce, jsou děti, co si hrají samy, protože nechtějí nebo neumí navázat kontakt. Děti jsou dlouho individualisté. Kamarádky dcera je ve 3. třídě a dodnes nemluví s učitelkou. Odpoví, ale že by jí něco sama řekla, to rozhodně ne.
A ano, tobě přijde jiný, protože to teď tak vnímáš. Vnímáš ho, že se liší a jsi zaměřená víc na ty rozdíly. Zkus se zaměřit na to, co mu jde a v čem je stejný a najednou zjistíš, že si sice támhle hrají 3 děti společně, ale dalších 5 je někde samo.
Já dala do školky naprosto nepřipravené dítě s plínou na spaní, s bryndákem na jídlo, jedl rukama... Denně jsem se ve školce omlouvala a učitelky mě denně uklidňovaly, že to tak hrozné není. Musela jsem do práce. On to dal, já se uklidnila a najednou to šlo.
@petra0612 jinak my byli v nemocnici, kde se velice divili, že nemáme vyšetření, že to dítě je naprosto ukázkový autista a proč ještě nejsme vedení na neurologii - byly mu tehdy 2 roky. Několikrát jsem zaslechla, jak řešili, že to je "ten autistický chlapeček, co je na trojce". Byla jsem z toho vyplesklá. Tehdy se ani ten dotazník ještě nedělal (když na to teď koukám, měl by cca 16 bodů z 20 a to ještě ve 2 letech).
Takže někdy stačí čas.
@antilopkax máš pravdu. Tohle ale také dělám. Vidím, že jiné deti v jeho věku jsou třeba podobné ale ani jedno nereaguje tak přehnaným způsobem, na vše reaguje přehnaně. Nechce dělat to co dělají ostatní. Možná to celé vnímám hlavně z toho důvodu, že se opravdu bojím, bojím se že to bude mít v životě těžké. Upřímně, děti které ho znají si s ním ani hrát nechtějí, věděj že on bude zase brečet, hystericky křičet atd. atd. pak ho vidím jak si hraje sám a okolo jsou děti a mě je ho neskutečně líto. Na tom hřišti skončí třeba u vrátek, které stále otevírá a zavírá a pak se tam začne rozčilovat, když chce někdo projít. Já vím, že to třeba může být i nějaké období, ale už to trvá dlouho. Když mu něco zakazu, začne na mě křičet, já teda neustupuju, nikdy! Ale za křičí na mě, minuta vzteku a pak jako kdyby nic. Snažím se ho ve spousta věcí pochopit, podpořit, ale nejde to... On má opravdu svůj svět.
Projdete si Dovychovat, hodne tam mluvi o vztahu matka-syn. Ostatni je podle me o povaze. Ne kazdy je pozitivni extrovert.
@petra0612 podívej, jestli máš tohle "podezření", tak řekni pediatře o žádanku na neurologii. tečka.
Takhle jak ho pozoruješ, vnímáš jeho rozdílnost oproti ostatním nepomáháš ani jemu, ani sobě.
To, jak si psala, že se bojíš, aby to neměl v životě těžké, když bude autista... tak, jestli je, zjistí odborné vyšetření a čím dřív, tím větší šance celou komunikaci, výchovu uchopit tak, abys mu to co nejvíc ulehčila, do budoucna.
Nikdo ti tady na netu nenapíše, ano je, ne není (i když ti to holky píšou, že není, můžou tam být nějaké znaky) a pediatr zřejmě nenaznal, což neznamená, že nemůžeš vyvinout iniciativu ty sama, naopak - rodič je ten, který zná své dítě nejlépe.
Ahoj, já mám syna s Vývojovou dysfazii, ADHD a a podezřením na dětský autismus (pas určitě má). Ono ani tak nejde o řeč, ale o to, aby dítě rozuměli. I když znám plno autistu, kteří se zdají úplně normální, ale mají výkyvy v různých oblastech - jeden nesnáší změny, celý den musí znát dopředu, další nechápe sociální interakce (nedívá se do očí, nezdraví, neobjímá se). Zvláště u tak malých dětí je těžké soudit. Ale co bych doporučila - nehledej diagnózu, to je jen nálepka, hledej možnosti a způsoby, jak dítě "opravit", my jsme toho už obešli tolik za ten rok a pul...
Navíc, každé dítě není jak opička, že se chce ucit to, to co to chceš. Ty děti už mají svou hlavu. Když je mu někdo nesympatický, tak to dají najevo... Ale s autismem, což je porucha sociálních vazeb, porozumění .. To je něco úplně jiného.
Shrnu pár věcí, které se mi v jeho věku zdají divné.
Trochu špatně mluví, není to dlouho co teprve začal dávat větičky dohromady, ale co se týče slov atp. to zvládá už dlouho i když úplně srozumitelně nemluví. Hraje si divným způsobem... Neskládá sice věci do řad, ale třeba točí kolečkama u aut a dokáže to dělat poměrně dlouho. Sourozence nemá (možná je to tím) ale je radši spíš sám, ve společnosti známých dětí většinou brečí protože jim nechce nic půjčovat tudyz je pro něj těžké se zapojit. Když jde někam na návštěvu, tak nechápe, že tam nic není jeho, chová se jako kdyby mu to tam všechno patřilo a hračky jiných děti bere za své, takže je taky nepůjčí. Lidé mu taky dělají problém. S nikým nechce mluvit (málo kdy někomu odpoví). Když k nám někdo přijde nepozdraví, ale loučí se s nimi s radostí. Moc nechce spolupracovat ohledně toho co chci já, spíš dělá to co chce on. Nemůžu ho naučit barvy, odpovídá mi ne ne ne! Ale veset prádlo, umýt nádobí atp. má velkou potřebu to dělat. Když se ho zeptám jak se jmenuje, neřekne to, nikomu to nechce říct. Nechce nic nikomu ani ukázat.. Když přijde babička a řekne, ať ukáže nový traktor, říká ne ne ne ne. Nevím jsou mu 3 roky, de facto si prochází vším možným, ale já vidím, že není jako jeho vrstevníci.