Je to autismus?
Prosím o radu maminky, které mají podobná dítka. Už příchod na svět byl pro mého syna těžký, protože se narodil s brániční kýlou, na kterou se přišlo až po porodu. Měla jsem plánovaného císaře, z důvodu
otočení konce pánevního. Byl to neskutečný šok a zároveň těžká etapa, kdy následovaly dvě operace a asi 70 různých vyšetření, neurologie, kardiologie, rehabilitace, riziková ambulance, pneumologie, urologie, chirurgie a další kontroly v Ostravě, Olomouci i Praze. Měl varle až v hrudníku, posunuté srdíčko a menší plíci. Doktoři nás po dvou letech stále sledují a syn si vytvořil neskutečný strach z doktorů, takže u nich chytá záchvaty, kdy ho nemůžou ani zvážit, protože hned po příchodu do ordinace se mě nebo manžela křečovitě drží a celou dobu hystericky křičí. Tento strach nastal v době, kdy jsme syna nechali očkovat. Momentálně má za sebou asi 18 očkování, jedná se především o speciální. Nicméně asi už od půl roku si na synovi všímáme zvláštního chování. Nejdříve to začalo nespavostí přes den, pak časté buzení v noci kvůli pití, nakonec bylo strašně těžké syna uspat a velmi často se vztekal tak, že rozkousal dřevěnou postýlku, až do třísek. Začalo mě to děsit, ale paní doktorka říkala, že si prošel různými nepříjemnostmy a je prostě trošku více fixovány na nás. Jenže syn má momentálně 2 roky a vůbec nemá žádnou slovní zásobu. Dříve pár slovíček říkal, ale teď jen na vše ukazuje a říká jen "ty jo" a když něco chce, tak chytne mě nebo manžela za vlasy nebo nás dotlačí na nějaké místo a tam ukazuje co chce. Reaguje na to, když si má donést nočník, sednout do židličky, umí se vysmrkat, nebo ví, že klíče patří do zámku a plenka do koše. Umí se sám najíst a pořád vyžaduje pití, i když toho vypije hodně, tak pořád nemá dost. Nejraději si hraje sám, uklidňují ho písničky z YouTube nebo reklamy v TV, to se na chvíli zastaví, ale jinak pořád pobíhá, často se vzteká, když něco nesmí, začne neskutečně křičet a bouchat se přitom do hlavy nebo schválně se rozběhne hlavou proti zdi nebo si jinak ublíží. Když neposlouchá, tak ho plácneme a vrací nám to nebo když mu něco zakážeme, tak nás i kousne. Pořád musí hračky rozkládat, moc si s nimi nehraje, ale nejraději má dětský vysavač nebo kreslící tabulku a je hodně závislý na mobilu. Nedáváme mu ho, ale jakmile ho vidí někde položený nebo ho vidí i u cizí osoby, je schopný ho tomu dotyčnému vytrhnout z ruky a už musí klikat, jakmile mu ho zabavíme, tak opět následuje vztekání a bouchání. Všechny okrasné nálepky z pokojíčku strhnul, když jsme na návštěvě, tak třeba z cizího odrážedla všechny nálepky odlepí a všechny hračky rozebere. Dokáže se i jedné věci věnovat dvě hodiny. Např. našel starý odžmolkovač, který nefunguje a pořád se snažil o to, aby fungoval. Často něco začne dělat a z ničeho nic se na nás podívá, že vlastně nechápe, co to dělá a běží někam pryč a pak se zase vrátí. Nechce vůbec opakovat slova, knížky ho nebaví, už mi dvě roztrhal. Nesoustředí se. Zato se hodně mazlí a chce být pořád chválen, např. za to, že se vyčůrá, tak mu musíme zatleskat a když to neuděláme, tak přiběhne a začne nám těmi rukami tleskat sám. Naše neuroložka nám řekla, že si myslí, že jde o formu autismu a poslala nás k psycholožce. Jenže tam nás nechtějí objednat, že je na diagnózu brzy. Ale já už nevím, jak dál. S dětmi v kolektivu si nehraje, na návštěvě hledá místo, kde bude sám a často, když si s ním chci hrát, tak mě odtahuje. Často se staví na špičky a chvilku je veselý, směje se a najednou začne kňourat. Pořád za sebou tahá všude deku a lehá si stále na zem. Za rok ho chceme dát do školky a bojíme se, že nám ho ani nevezmou. Naše pediatrička říká, že každé dítě je jiné a že to rozhodně autismus není, ale já už si to začínám myslet.
@alikscha Mam praxi jako AP u deti s autismem. Syn vykazuje urcite znamky autismu. Problem u pediatru je, ze s tim nenaji praxi. Vemte věci do svych rukou a jděte si nechat udělat testy. Prinejmensim budete vedet jak pokračovat ve výchově. Autismus nema jen těžkou formu. Může to byt nizkofunkcni autismus, tytp děti s nizkofunkcnim autismem zvladaji i beznou zs, takze pro neodbornika je tezke je rozeznat. Určitě vyhledejte pomoc i kdyby neslo o autismus, muze to byt adhd.
Ja pořád nechapu, co dělá patologického. Dvouleté si např s dětma hrát společně nebude, to dělají děti až kolem třetího roku. To, že nemluví, kluci obvykle mluví později.. můj syn rád rozebíral hračky, u aut vždy okamžitě odmontoval kolečka, stavěl věci do řady, bylo to zvláštní, ale o si takto hrál. Oba synové si hráli vždy sami, nepotřebovali asistenci.
A jsou zdraví oba.
Přispěji názor ikdyz můj syn je mladší a nejsem vůbec odborník, ale par děti v okolí mám.. například chlapečka kterému je pres 3 a ve větách nemluví, ve 2,5letech uměl 3 slova a memu synovi bylo tou dobou 10m a uměl to samé ( mama, táta, pa) a určitě nemá autismus ( a mimochodem mi teď došlo ze měl taky těžší start do života a první 2mesice byl v nemocnici). Můj syn ( rok a půl) sice povídá, ale spaní hrůza a děs, vztekání na denním pořádku, z hrackama si hraje tak ze je všude rozchází a odchází, taky si leha na deku na zem, baví ho reklamy v TV atd... těch podob v chování je plno a nikdy mě nenapadlo, ze není normální. Naopak poslouchám ze je spis chytrý jak opice a trochu s nama cvičí.
Prijde mi jako zdrave dite ale takhle tezko soudit.urcite si zkuste zaridit vysetreni treba u specialniho pedagoga nebo jine psycholozky.jestlize je specialni pedagog schopny zjistit jak dobre 6m dite vidi mel by umet i tohle,nebo jiny odbornik.ale nenechala bych se odbit tim ze do 3let nelze vysetrit.vysetruji se i postizeni a ty prece taky nemusi mluvit nebo spolupracovat...hodne stesti
18 očkování ve dvou letech po takových zdravotních obtížích? Jsem bývalá speciální pedagožka a s neuroložkou souhlasím v tom, že se o autismus jednat opravdu může. V rámci praxe jsem navštěvovala několik OS a jiných organizací sdružujících rodiče s mentálně postiženými dětmi, s dětmi s autismem. Jejich příběhy byly často podobné tomu tvému. A často by dali ruku do ohně za to, že to začalo po očkování. Ale nechci tímto příspěvkem zase strhnout diskusi o očkování. Jen předávám svou zkušenost... Zašla bych se synem do SPC, kvalitní speciální pedagog již dokáže s takto malým dítětem pracovat, sama jsem pracovala s dětmi od tří let. Diagnóza teď není třeba, důležité je správně s ním pracovat, aby se rozvíjel a dostal co nejvíce do psych. pohody. Držím palce!
Nesoustredi se a zaroven pises, ze si s odzmolkovacem hraje dlouho. Nerozumim. Jak dluho by se melo dvoulety dite soustredit podle tebe? Krome stoupani na spicky a rychlemu meneni smichu a knourani (i kdyz.... proc knoura? chce neco? nebo jen tak bez pozadavku krnoura?) mi vsechno co popisujes pripada v jeho veku normalni. A kdyz neposloucha ho placnete. To nevim co musi dvoulety dite udelat, abych ho placla. V tom veku byl syn tak malej, ze to nemelo smysl jednak proto, ze kdyby ho chtela placnout poradne, tak mu neco udelam a jednak proto, ze by to absolutne nechapal. To prislo posleze taky, bez vysledku teda, ale to az tak od 3 let dal. Kdy jsem kolikrat byla zoufala. Ale stejne to nic nevyresilo. A ne za neposlouchani, to uz muselo byt, aby dostal...
Me taky prijde spousta veci z toho, co popisujes naprosto normalni. Pokud nekojis a mel traumatizujici obdobi spojene s doktory, muze mit piti jako uklidnujici prostredek. Nehlede na to, ze nocni buzeni je samo o sobe naprosto normalni. Stejne tak trhani knizek. Ja si teda nedokazu predstavit tu postylku, pokud se z ni snazi dostat tak, ze je rozkousana, vubec bych ho do ni nedavala. Ale ja nejsem vubec zastance detskych "klecovych" postylek. Za me ma dite usinat u mamy v naruci, prave proto, aby ziskalo duveru a klid. Myslim, ze spolecne usinani by vam vyrazne prospelo.
Neni tady nejaka skupinka o autismu? Ze by ti tam treba lepe poradili. Zkus se podivat.
@lusynkova jen OT: prvni projevy autismu se zacinaji projevovat zhruba v te same dobe, kdy jsou deti ockovane mmr, protoze v te dobe uz by dite melo zvladat urcity soubor dovednosti a rodice najednou zjistuji, ze je nezvlada, nebo je dela jinak. Takze to opravdu nelze davat do souvislosti. Pak se to logicky svadi na ockovani, i kdyz v tom s nejvetsi pravdepodobnosti ockovani nema prsty (neresim tech par pripadu opravdovych pruseru, ktere se opravdu staly na zaklade spatne reakce na ocko).
@sudylichozrout Mluvím o dětech, u kterých po očkování došlo k výrazné změně osobnosti a úbytku nabitých dovedností.
Mám praxi s autistickymi dětmi a určité znaky ve vašem dítku vidím. Není však důležitá diagnostika jako to, jak s ním správně pracovat. Autisticke děti si nehrají ,,normálně,, ale většinou je baví, něco montovat, některé třeba milují různá kolečka a s tím si vydrží hodiny a hodiny točit. To jsem ale odbočila, vyhledejte si na internetu sociální službu, ranou péči, podle toho z jakého jste kraje. Určitě je můžete nezávazně kontaktovat, pomohou vám se ve všem zorientovat.
Já bych tak klidná, jako většina maminek tady nebyla. Nepřijde mi to jako "normální" chování. Až na ten strach z doktorů, to mi přijde úplně v pořádku, když toho má tolik za sebou. Zkus si najít jinou psycholožku, která má s vyšetřováním dvouletých dětí s podezřením na PAS zkušenosti.
@lusynkova Tech je ale velmi malo, a i to miva leckdy prozaictejsi vysvetleni. Docela casto to muze byt klidne regres jako reakce na narozeni sourozence, muze to byt i projev jine poruchy, ktera se rozvine kolem toho roka a pul. Zatim nikdo tu souvislost ockovani a autismu nepotvrdil relevantni studii. Nerikam, ze problemy po ockovani nemohou nastat. Mohou, to vim a cetla jsem leccos. Jen rikam, ze valna vetsina neduhu, ktere se projevi kolem toho roka a pul, rodice mylne prikladaji ockovani.
@alikscha Ještě k tomu nadměrnému pití... V knize Léčba zemí popisuje neuroložka to, jak léčí dětí s různými zdravotními problémy stravou. A vím, že psala o tom, že nadměrná žízeň je ukazatelem určitého zdravotního problému, který s tím zdánlivě nesouvisí. Jen si nemůžu vzpomenout, o co šlo...
@alikscha Z toho, co popisujes, se mi tvuj synek jevi jako normalni dvoulety klucik. Dceri jsou skoro tri a taky mluvi poskrovnu, i kdyz ma zasobu celkem velkou. Jeji velke hobby kolem tech dvou let bylo premistovani veci z mista na misto. Vydrzela prendavat kaminky z jedne hromady sterku na druhou klidne hodinu. Vsechny je peclive vyskladala a pak znovu zpet. A dokola porad. Mam pocit, ze v tomhle veku maji vsechny deti urcite projevy autismu a pak z toho normalne vyrostou. Kamaradka ma ctyrleteho chlapce, kde uz je to jasnejsi, porad nemuvi, jen vrci, nemazli se... Ale kdyz mu byly dva, choval se uplne radne, mel projevy jako dvoulety. Manzelova sestrenka ma take klucika, dnes uz je mu osm. Kdyz mu byly dva a pul, myslela jsem, ze je autista, protoze vsechno potreboval mit na spravnem miste. Jakmile byl hrnek jen o dva centimetry jinde, nez mel byt, spustil straslivou scenu. A mnoho dalsiho. Vyrostl z toho a je uplne OK. Kazde dite je jine a maloktere zapada do tabulek. O tom bych ti mohla vypravet hodiny. Tak neplas a dej mu cas. Pokud se bude chocat i po tretim roce nestandardne, zacni to resit.
@sahrazad1 ano, to indikuje cukrovku casto. Mas pravdu.
Zakladatelko, ale abych ti i poradila, já to doporučuji snad všude, ale jen proto, ze to vážně pomáhá....zkus synovi davat rybi tuk. Vyzivuje mozek a zklidňuje. Neublíží.
@dokument No my právě jako rodiče se mu od začátku věnujeme hodně. Už tím, co nás potkalo, tak nás to doma celkem sblížilo a manžel byl i často doma s námi a pomáhal, jak mohl. Od začátku s ním mluvíme, pořád mu opakujeme kdo je máma, kdo je táta, ukazujeme mu zvířátka a říkáme mu co je co a jaké dělají zvuky. Ale ani doteď neřekne mě mami nebo manželovi tati. Pořád se s ním mazlíme, snažíme se s ním hrát, ale když za ním příjdeme si skládat třeba kostičky, tak uteče. Někdy na své jméno reaguje hned, jindy ani po desátém oslovení nereaguje. To, že se nesoustředí myslím i tak, že mu něco ukazuju a on mě vůbec nevnímá a právě si jde pustit TV, tak ji vypnu a on se začne hned vztekat, ale fakt takovým způsobem, co mě děsí. Ano, to bych za autismus ještě nepovažovala. Ale když jsme byli na neurologii, tak paní doktorka sama říkala, že se vůbec nezajímá o okolí ve kterém je, po otázkách, která nám kladla a bavili jsme se, že je hyperaktviní, tak jsem jí řekla, že můj manžel má od dětství prokázáné ADHD, jestli to nemůže být tím, že je to dědičné, paní doktorka mi řekla, že se jí to jeví jako prvky autismu. Jinak to, že ho plácneme, tak to není, že něco provede a hned mu naplácáme. Snažíme se mu vysvětlovat, jaké věci nesmí dělat. Začal si přisouvat židličku k počítačovému stolu a několikrát na něj vylezl, jednou, když jsem nebyla v pokoji, tak šeredně spadl a bylo vidět, že ho to hodně bolí, i přesto tam zase po 10 minutách opět lezl, tak mu pořád ukazuju, že to nesmí, on ví, co slovo NE znamená, ale on prostě na to nereaguje a dělá to pořád, takže pokud to zopakuje 10x za sebou, i když jsem u toho a řeknu mu, že NE a on nevidí a neslyší, tak mu už plácnu po zadku a on to rázem přestane dělat, ale je naštvaný, že jsem ho plácla a tak se buď začne plácat po hlavě taky nebo mi to vrátí. Není to žádné velké plácnutí, takže ani nepláče, spíše se začne vztekat. Pokud jsme v dětském koutku a je tam nějaká maminka a má v ruce mobil, okamžitě si jí sedne do klína, i když ji nezná a už ten mobil chce, když ho 5x vezmu pryč a začnu ho zabavovat hračkami, tak on stejně k té mamince s mobilem jde a když mu ten mobil nedá, tak se neskutečně vzteká, že se na nás všichni dívají. A to že se nesoustředí, tak mi prostě příjde, že má občas jakoby svůj svět. Nereaguje na nic co řeknu, protože si právě třeba vezme ten odžmolkovač a hraje si s ním 2 hodiny a když si k němu přisednu a chci na něj mluvit, tak mě odtahuje pryč z místnosti, prostě chce být sám. Byla jsem před týdnem na návštěvě u kamarádky, byly jsme 3 maminky a 4 děti, všechny děti byly pořád v hloučku a to jsou stejně staré jako syn, ale syn si prostě našel místo, kde chtěl být sám a tam zase začal všechno rozkládat. Ano, kluci jsou živější, ale rozhodně si fyzicky neubližují nebo okolí.
@bledulka84 Samozřejmě uspávání v náručí nebo vedle něho probíhá a vždy probíhalo, ale pokud je 22 hodin, já hodinu uspávám a syn pořád nespí a uteče mi z postele nebo se vzteká, tak já už na to nemám sílu. Tak ho prostě už dám do postýlky 10 min se vzteká, ale pak je klid. S manželem s ním máme velkou trpělivost, ale manžel už začíná být nešťastný. Jinak to, že nám kousal do postýlky, tak není jediná věc. Má jídelní židličku asi od jednoho roku, když jsme ho krmili, tak pořád se prstem zarýval do toho potahu, pak to natrhnul a začal z toho vydělávat tu pěnovku. Pokaždé při jídle s tím musel něco dělat, když už asi po desátém zákazu jsem ho plácla po ruce, že to nesmí dělat, tak se jen na mě usmál a pokračoval v tom dále. To stejné i s přebalovací podložkou. Přikládám fotky, kdy tohle udělal cca před rokem. Já mám ve svém okolí asi 5 kamarádek, co mají děti v jeho věku a nic takového neznají.
@sudylichozrout Tak to jsem právě nechtěla zase to rozebírat. Já mám jiné zdroje, jiné zkušenosti...
@lusynkova ok. Muzu poprosit do SZ? Trebas se dozvim neco noveho. To nemyslim ironicky, neboj. At to tu neplevelime. Diky moc.
@sudylichozrout Jasně, pošlu během dneška.
@lusynkova Diky.
@lusynkova Jinak k tomu očkování, on má za sebou 3x dávku Hexy, 4x dávku Prevenaru, 10x dávku Sinagysu (to má nařízené kvůli té plíce) a 1x dávka Priorixu. Jako Já chápu, že to trauma z doktorů má, hlavně tím, že má tolik očkování, tak kamkoliv příjdeme, tak křičí, protože myslí, že dostane píchanec. Ale např. když mu mají dělat sono bránice, tak je až fialový, nenechá na sebe sáhnout a musíme ho držet 4. Nepláče, ale dostane prostě záchvat. Když přijedeme na tu speciálku Sinagysu, tak jsou tam všechny děti se stejnými osudy, mají za sebou stejný počet očkování, operací a jen náš syn křičí, když vidí doktora a zase začne mít záchvat. Doktorovi chytne ruku a dá mu jí pryč, aby ho nepíchl a zase ho musíme 4 lidi držet. Jiné děti začnou křičet až po píchání. Prostě všude způsobujeme povyk a všichni na nás koukají.
Máme syna moc rádi a snažíme se ho rozvíjet, ale někdy je to už spíše psychické vyčerpání i pro nás. Od 10 měsíce odmítá mléko, nikdy nechtěl pít čaj, jak slazený, tak neslazený, ani kojeneckou vodu. Museli jsme měsíce hledat řešení, nakonec vzal na milost ovocnou šťávu, kterou stejně ještě ředíme. Když byl hospitalizovaný v Motole v nemocnici, tak po operaci tu šťávu nesměl, mohl jen ty čaje a i když byl dehydratovaný, tak se i 4 hodiny ničeho nenapil a pořád se vztekal, že chce šťávu, Měl teda na JIPce kapačky, ty si začal strhávat a museli ho přímo uvazovat k postýlce. Pro mě jako pro matku je to šílený pohled, když je dítě svázané, ale ti doktoři si sami nevěděli rady, tím, že nebyl v klidu, tak hrozilo, že si potrhá stehy. Já jsem musela donést mobil a pouštět mu zase dětské písničky z Youtube, to se uklidnil, jakmile mi došla baterka opět neskutečný křik. Nakonec po několika hodinách křiku a vztekání nám povolili tu šťávu. Kontrolu rány, kterou měli dělat po vizitě ani neriskovali, protože by syn zase spustil křik. Takže nás pustili, aniž by ránu viděli, ale cestou do Ostravy jsem si všimla, že rána začíná hnisat a když jsem to nafotila a poslala do Prahy, tak nám řekli, že je tam zánět a museli jsme zase hledat doktora, který ho ošetří. Stačilo vejít do sesterny a syn už mě křečovitě držel za vlasy a když se ho snažil manžel odtrhnout ode mě, tak mi vytrhnul i vlasy.
Dneska ráno vstanul a už zase měl kňouravou náladu, přebalila jsem ho, posnidal, chtěla jsem ho obléct, že půjdeme na hřiště, začal se bít do hlavy. Venku byl celkem v pohodě. Pak jsme přišli, že mu dám oběd, zase se začal bít do hlavy. Zase jsem ho musela uklidňovat písničkami a když jsem ho jako každé poledne dala spát, tak se zase začal bít do hlavy. A pořád je hodně závislý na tom pití. Je schopen vypít i 2 litry a pořád chce další. Po dohodě s neuroložkou, se to snažíme snižovat, protože nám říkala, že si koleduje o to, že mu začnou špatně fungovat ledviny. Nechápu to. ☹
Moc si vážím vašich reakcí. Založila jsem tuto diskuzi jen proto, jestli se mám řídit svým pocitem nebo tím, co mi říká paní doktorka z pediatrie. Já si někdy před ní připadám jako vystresovaná matka, co něco hledá, ale každopádně si myslím, že syn úplně v pohodě není. Nemusí to být autismus, ale prostě nepozoruju u jiných dětí tolik odchylek. Navíc zase doktorka z neurologie tvrdí, že ty prvky tam vidí. Ale pokud nás nikde k odborníkovi vzít nechtěli, tak nevím, jak dlouho mám čekat a spíše jak se chovat, abych z toho nezbláznila. Příjde mi, že se synem pořád jen bojujeme a nejde nic hladce. Chci mu nějak pomoct, hlavně i s tou mluvou.
@alikscha mám synovce s aspergerovym syndromem a trochu mi ho to co píšeš připomíná ( je to druh autismu) jemu to zjistili ale až téměř v polovině základní školy. Zkus se na to mrknout a něco si o tom přečíst případně najít nějakou skupinu maminek s těmito dětmi a poptat se. Vím, ze je asi velmi těžké pro doktory dělat diagnózu tohoto typu u tskhle malých děti kde je těžké rozhodovat co je a co není normální ale z mého názoru pokud by tam nějaký takovy problem byl tak si osobně myslím ze čím drive to člověk odhalí s začne s tím pracovat, tím lépe. Jinak i autismus je věc, se kterou se dá velice dobre pracovat, třeba synovec s aspergerem chodí i na gymnázium. Jde jen o to se s tím naučit pracovat, tyto děti potřebuji proste jen trochu jiny přístup...držím moc palce at je vše v pořádku 🙂