Mile damy, ktere mate jakoukoliv zkusenost s hypotonickym syndromem - je to zalezitost na cely zivot? Vsude ctu, ze ano, ovsem syn ma v papirech od neurolozky, ze je hypotonicky syndrom v regresi, tedy na ustupu. Nic mi k tomu nerekla,jen ze se syn zlepsuje. Bohuzel jsem si toho popisu v papirech vsimla az doma. Na kontrolu jdeme v zari. Jak to tedy s hypotonii je?
Hypotonie je celozivotni. Da se udrzovat stav cvicenim, ale proste svaly ridi mozek . . .
ano vnucka ma vyraznou svalovou hypotonii.Zjistena "naštěstí"brzy ve 14 dnech zivota/byla vysetrena na neurologii pro jiny objektivni problem,ale ten nakonec nic nebyl- boule na krku/ale neurolozka je shodou okolnosti expert v CR na svalova onemocneni a hned pohmatem zjistila hypotonii.Hned odeslana na rhb a cviceni Vojtovky 4 krat denne dale hipoterapie lazne a dalsi motivacni cviceni,dcera s manzelem nakoupili spoustu rhb pomucek domu a nyni v 31 mes.stale tentyz rezim - Vojtovka hiporhb atd atd Zacala chodit v 18 mes.ac predpoved byla ze mozna nebude nikdy chodit.Diky NESKUTECNE PECI A DENODENIMU CVICENI/dcera se vlastne 24 hod male venuje bez nadsazky/na ni laik nepozna,ze ji neco je.A cvicit bude celozivotne hypotonie ma puvod v mozkovych centrech ,je nevylecitelna bohuzel,ale cvicenim a tim vlastne neustalou stimulaci mozku bude zit jako zdravy clovek ale nikdy nebude zdatny sportovec nikdy nebude mit pevne svaly bude mit hypermobilitu kloubu s rizikem luxaci atd.Ale zaplatbuh za Vojtu jinak bychom asi tlacili invalidni vozik.A jeste ona i rodice komplet geneticky vysetreni nic se nenaslo proste asi to nejak osud chtel.Mozkove je ale jako petileta lze s ni hovorit o cemkoliv a zcela normálně s ni diskutovat rada lekaru o ni tvrdi ze je v tomto genialni asi kompenzace za tu motoriku V regresi znamena na ustupu coz je uzasne znamena ze se pohyblivost vylepšuje ale ta dg bude celozivotni
@werik153 regrese v prekladu je ustup , bezne se to v medicine uziva , kdyz se zdravotni stav zlepsi.Ale neznamena to vyléčení , je to jen navenek ústup, nekdy i vymizeni projevu onemocneni.A naopak muze potom dojit k progresi tedy ke zhorseni stavu.Jsou onemocneni , kdy kolisani projevu je caste./progrese ,regrese- nekdy,zvl.treba v onkologii se označuje jako remise/Jsem Dr.tak se s tim casto setkavam
Náš starší syn v roce ještě neseděl a po odeslání na rhb mi fyzioterapeutka řekla, že je mírně hypotonický. Navrhla nám nějaké stimulační cviky, abychom podpořili další fáze motorického vývoje, zpevnili příslušné svaly apod. Říkala tehdy, že na vojtovku to není, takže to asi byla jen velmi lehká hypotonie. Další fáze motorického vývoje (lezení, sed, stoj, chůze) proběhly, chodit začal v 17 měsících. Od té doby jsme nic dalšího zvláštního nepozorovali. Až pár měsíců před pátými narozeninami si začal stěžovat na bolest nohou a vyšetřením na ortopedii bylo zjištěno plochonoží. Byli jsme odesláni k fyzioterapeutce, aby doporučila vhodné cviky. Shodou okolností jsme se dostali k téže paní jako tehdy před lety. Říkala, že to plochonoží může s tou hypotonií souviset, že hypotonické děti mívají problémy s plochýma nohama a že je třeba zpevnit svaly nožní klenby.
Celou dobu ale žiju v domnění, že hypotonii už máme vyřešenou, že to byla záležitost jen toho raného batolecího věku. Až tady čtu, že to je celoživotní - musím se na to pořádně zeptat. Jiné problémy syn (zatím?) neměl...
@pratensis taky Vojtu necvicime, mame Bobatha, fyzioterapii hrou. Ano, vsude jsem cetla, ze je hypotonie celozivotni. Prave i vyse pisu, ze znam devitilete devce s hypotonii. Slaba, casto unavena, trpi i migrenami. Ted se uplne desim toho, co se casem pridruzi, co se bude dit.
Myslím, že ano, dcera má mírnou axiální hypotonii od mala a táhne se to s ní (má 4 r.) - dvě fyzioterapeutky, které nás viděly jen suše konstatovaly, že to má po mně...prý je to dědičné a zkušený fyzioterapeut to asi vidí na první pohled - dle chůze, držení těla - přidružené máme obě ADD. Ano, ploché nohy s hypotonií jedoznačně souvisí - máme všichni, já , brácha, dcera. Chodit začala v 18 m, cca do tří let měla mírně opožděný vývoj, ale nyní je mentálně zcela ok, dokonce bych řekla v určitém směru nad průměrem, motoricky působí nekoordinovaně, trochu jako "nemotora". U mě , jak už tu bylo řečeno, je problém s koordinací pohybů dodnes, nikdy jsem nebyla velký sportovec, největší problémy mi dělala gymnastika, dost jsem padala, ale zas bych se toho přehnaně neděsila - pokud jde jen o mírnou hypotonii, není to nijak invalidizující, dá se to v pohodě udržovat tak, aby člověk mohl vést plnohodnotný život.
@urtica Uff, děkuji za info. Mám úplně pocit viny, že jsem se víc nezajímala. Ale opravdu žiju v domnění, že hypotonii jsme vyřešili cvičením v roce života... ☹
Teď se mi mnohé propojilo: syn si často stěžoval na únavu, ale hodně se to vylepšilo po operaci nosní mandle, když se mohl konečně v noci kvalitně vyspat. Takže mě nenapadlo, dávat to do souvislosti s něčím dalším. A u toho ADD mi úplně zatrnulo, protože jsem si už kolikrát říkala, jestli je u něj všechno v pořádku. Bývá často roztěkaný, nesoustředěný, neudrží pozornost, u ničeho dlouho nevydrží... Všechno ale v mezích, které mě nedovedly k tomu, abych se pídila dál (zkrátka, "není to tak hrozné").
Moc děkuji za nasměrování, budu se určitě zajímat dál.
@pratensis Určitě se neobviňuj - mě by to též nenapadlo, ale docházeli jsme do stacionáře až do dceřiných 3 let a při poslední návštěvě nám to mudra sdělila - že je to vlastně celoživotní - a také, že bychom měli pokračovat v terapii kvůli plochým nohám. Na častou souvislost mezi poruchou pozornosti a hypotonií nás upozornila další fyzioterapeutka - ono je to asi logické, ADD/ADHD jsou lehké mozkové dysfunkce a mozek u nich funguje trošku jinak než u NT dětí - no a jak už tu bylo řečeno, hypotonie má příčinu právě v mozku. Nedívala jsem se kolik je Tvému synovi, poruchy pozornosti se diagnostikují až v předškolním věku - dcera ji ofiko diagnostikovanou zatím také nemá, ale má stejné projevy jako jsem v dětství měla já (mně ji pro změnu diagnostikovali až v dospělosti). Ve školce už mě upozorňovali, že není úplně "standardní dítě" a bude to chtít časem nějaké to vyšetření. Ale neděste se toho - každý je samozřejmě nejraději, pokud je jeho dítě v tomto směru v pořádku a "typické", ale pokud by na to nakonec došlo, není to nic nezvládnutelného, nic kvůli čemu by nemohl mít hezký život 🙂.
@calvac prosim, nikdo???