Dusí se mi syn, když pláče. Setkaly jste se s tím?

@saja11 ahoj,můj syn při pláči ztrácel dech.Tak jak píšeš,zmodral a jednou odpadl úplně.Jako hadrový panáček.Nic takového už nechci v životě zažít.Chytla jsem ho a otočila hlavou dolů.Chytil dech a byl ok.Je to už 2 roky a přesto dodnes dělám když pláče,že mu fouknu do obličeje,aby se to neopakovalo.Nic jného se s tím prý nedá dělat.

@blahova_andrea taky si to myslím,obzvláště souhlasím s větou..naštvat ho je o nervy 😀 .

To jsou afektivni zachvaty a ma to rada deti. Soucitim, pomaha pry fouknout, nebo par kapek studene vody na oblicej. Je to urcite uplne o nervy, ale zrejme to neznamena zadnou vaznejsi poruchu. Melo by to casem vymizet.

U nás je to to samé, u obou dětí ☹ Dcerka to tedy už nemá, ale ta na to trpěla hodně, stačilo, když se vztekla nebo třeba bouchla a začala řvát tak, že se nemohla nadechnout a modrala. Doktorka nám poradila buď vylít do obličeje studenou vodu nebo foukat, vzít ji do náruče a dát ji hlavou dolů. Bylo vždy o nervy ji takhle vidět, přišlo mi, že je to strašná doba než se nadechne ☹ Mladší to má v mnohem menší míře, stává se to opravdu vyjímečně, nicméně když ho to chytne, tak se nenadechuje mnohem déle, takže na něj už jsem musela jednou aplikovat tu metodu s vodou, protože už měl i modré rtíky, no hnus tohle zažívat 😔 Ale neboj se, časem to přejde, starší to přešlo kolem třetího roku, moc si to už nepamatuju, kdy přesně...

@marton ty jsi to řešila s dr. a řekla ti, že s tím nic dělat nejde? že to není řešitelná léčitelná nemoc?

@blahova_andrea ano,tak nějak.Že by to byla nemoc mě vůbec nenapadlo.Při první možnosti jsem se jí zeptala jak na něj,jak to v tu chvíli řešit.Sama říkala,že to děti dělají a poradila právě to fouknutí do tváře,k nosánku.Kdyby ztrácel dech v jiných situacích,upadal do bezvědomí,to by byla samozřejmě jiná věc,ale takhle jsem to automaticky přikládala k té vzteklosti.Vyrostl z toho.I z toho vztekání.Jeho dvojče bohužel ne.Ale ten přitom alespoň neztrácí dech 😀 .Jen já nervy 😉 .

@marton tak to jsi mě uklidnila. u nás je to taky jen při tom vzteku. něco zakážu nebo po něm něco chci, když on nechce a už to jede. proto jsem si říkala, že možná ten lehký autismus. těm se taky nesmí vrážet klíny do jejich fází rutiny, ale spíš si fakt myslím, že je prostě cíťa a neumí v sobě ty emoce srovnat a zkorigovat s tělesnými projevy. funguje s ním trošku zatřást nebo fouknout, to je fakt. teď už se i zklidní sám, rozhodně nikdy neodpadl, nemusela jsem ho křísit. k vodě se moc uchylovat nechci, ale když má své chvilky, tak mu studenou sprchou občas vyhrožuju 😅 ale nejsem toho moc zastánce. to by se fakt musel dostat do hodně velkého tranzu

malá mi to taky dělá když se vzteká - když se bouchne tak brečí tak nějak jinak, to je v pořádku, ale když ji něco nedovolím, seberu, nebo nepochovám zrovna když chce, tak chytá takovéhle hysteráky, že se nemůže ani nadechnout... většinou pomůže když ji vezmu a začnu s ní chodit a houpat a tak za minutu, dvě se uklidní. ale musim ji vzít já, tatínek nezabírá, tak mám jenom strach co s ní bude dělat až budu s druhým v porodnici...☹ no každopádně si vzpomínám že jsem to jako malá taky dělávala. Možná až tak do desíti let - prostě jsem brečela, brečela a najednou jsem se nemohla nadechnout...

http://www.maminka.cz/clanek/afektivni-zachvaty...

@saja11 nám takhle modral starší už od porodnice ☹ a to co popisuješ , že sebou sekne na zem a tak , tak to nám začal dělat , když zjistil , že už tu nebude jedináček a to co předváděl bylo o moje nervy. Teď má 3,5 a už jenom ječí nebo hraje že brečí.
Hodně mi pomohlo s ním mluvit. O všem. Pokusit se zjistit co ho v tu chvíli trápí. A nechat ho projevit své rozhořčení. Smutek.
Velmi mi pomohla Naomi Aldort. Ať už na YouTube nebo její kniha.
Začala jsem s ním více komunikovat a je to lepší.
Hodně se na něm podepsal porod, nebyl to nejpříjemnější zážitek. A je velmi empatický. Tak že je takový citlivější. Na všechno.
Psát ti , že to přejde , teď , když si to prožíváš , je asi malinko uklidňující. Chce to být silný a být mu oporou. To co prožívají dnes , když jsou tak maličcí a zranitelní , je důležité proto , aby jednou byli velcí a silní.
Vzhledem k tomu , že čekáte miminko teď někdy , té síly nejspíš moc nemáš , tak je nejlepší čas , aby byl silný tatínek a pomohl ti.
Pevně věřím , že to zvládnete a malý bude brzy šťastný a spokojený a ty taky 🙂
Nevím jestli jsem ti nějak pomohla či poradila , budu na tě myslet 🙂
Opatruj se a drž se 🙂

Ahoj,můj o 11 let mladší bratr to jako malý míval taky.Když začal brečet,řval tak dlouho dokud mu nedosel dech, zmodral,stvrdnul jako kámen a vybulil se. Vždy to bylo hrozné,křísili jsme ho,někdy došlo i na umělé dýchání.No prostě děs.Nic se s tím nedalo dělat.Odešlo to až s věkem.Když začal být trošku rozumnější,když začal brečet tak jsme na něj hned volali ať se nadechne a časem se začal kontrolovat sám.

@lauranosi děkuji

@blahova_andrea to odpadnutí je šílený.Zatím jsem nic horšího nezažila.Fakt hadrový panáček.Ten autismus stopro ne,spíš bych se přikláněla k té nedonošenosti a nevyzrálé nerv.soustavě.Druhé dvojče s tím bojuje šíleně.

@blahova_andrea - moje dcera to také mívala, jednou to předvedla u lékařky při nějaké kontrole. Říkala, že se dříve nebo později vždycky nadechne. No to mě moc neuklidnilo, ale tak nějak jsem se tím uklidňovala při každém dalším záchvatu. Už asi tak půl roku záchvat neměla. Tak myslím, že už to bude u nás na dobré cestě.
@marton - já nemyslím, že to bude nedonošením, dcera je narozená až po termínu. Ale myslím, že to bude znak citlivější nervové soustavy.

@helcenka jasně,souhlasím.Jen jsem si to tak nějak napasovala na ty svoje nedonošence.Švagrové kluk to taky dělal a byl v termínu.

Mohu se tu podelit o moji zkušenost, ted uz s triletou dcerou. Ma tzn afektivni zachvaty, poprvé ji ve trech mesicich odvezla sanitka, když jsem ji budila na kojeni a ona se priserne nastvala, ze byla probuzena, rev jako blazen velke nadechnuti a najednou nic, zaskocil ji dech, zaacala modrat, byt cela bezvladna jako hadrova panenka, oci v sloup , az nakonec omdlela, nez se znovu nastartovala. a ma to dodnes, když se poradne vytoci, nebo se hodne moc lekne neceho, ale většinou to je když se prez poledne neda spat a je mrzuta, to se stane pravidelne. Takze cele jeji tri roky, je clovek neustale jak na trni boji se za něco vynadat, nebo zvýšit hlas,aby se to nahodou nestalo no a pak to tak taky vypada, moc me neposloucha a tak nejak me ma na haku. Ted ma jid od zari do skolky a to se asi zjevim, jak budu na nervy, protože pochybuju, ze pani učitelky ce tomu decku budou nejak vice věnovat a do specialni ji kvůli tomuhle davat nechci,aby byla mentalne, mezi jinyma detma.