Dotazník na PAS + nepřibírání

Tak pokud tě zvou znovu a nikoli že ti rovou dávají žádanky na psychologii, logopedii a další, tak to ještě nemusí být tak špatné. Prostě vyšel v pásmu, kdy se to musí sledovat. A může to být klidně kvůli očím.

Co se týče toho (ne)přibírání - klíčové je držet se aspoň trošku ve "svém percentilu", nepadat z něj dolů. Syn taky moc nepřibíral, na tříleté měl 11,8 kg. Ale snažila jsem se ho udržovat v percentilu - a teď mi vyletěl nahoru a vytáhl se, takže už je z jedničkového někde přes desítku. Kdyby zůstával dlouhodobě v jedničkovém, opět to chce po čase vyšetření na endokrinologii (triviálně řešitelné růstovým hormonem).

@merope no jako za to jídlo si sypu popel na hlavu… já sama s jídlem vážně bojuju, vím to, nějak se snažím…ale kvůli němu jsem začala vařit,aby měl tu zeleninu, maso atd.. přitom plínky má 15kg+ a jsou mu krasne, je to asi fakt hloupej ukazatel evidentně, nicméně jsem pocitala ze teda určitě nějak přibírá. A když mi vaha ukazovala ze má třeba deset kilo, přišlo mi to jako blbost.. a oba s manželem máme problémy se žlázou, to je pravda, ze by možná taky mohl mít..

@ferda90 jako on musí mít zájem. Když má náladu, postaví na sebe osm kostek, zatleská si, rad se předvádí.. to mi přijde jako normální. Ale jakmile vidí někde auto, tak je schopnej celej den jezdit. Dělá u toho brm brm, směje se a říká jede jede, projíždí pod zidlema, líbí se mu dělat “garáž” atd. Ale taky si chce hrát se mnou (třeba se mi skryje do skříně a když na mě bafne, řekne místo toho teta 🫣💙) rad předstírá, ze počítá (opakuje intonaci, ale místo čísel říká čiči..:D) ldyz chce dela ahoj (i sám od sebe) jak je velikej, proste.. až na fascinaci autama jsem si říkala ze dobrý.. (je pravda ze ten ale vidí i malinkou ozdobicku lokomotivy na stromečku, skoro nahoře, proste ve vteřině, nechápu) ale nedává mi pusinky, po mne chce abych já dávala pusinky autickum,plysakum… a rozumí ale jen něco. Takový ty základní věci ze bude jídlo,pití,hají atd ale když se doktorka ptala jestli něco přenese někam - vůbec. Bez ukazovani to nezvládá a odchází..:D

Manžel má fakt dva metry, problémy se stitkou, crohn.. syn ale má dlouhý prsty, velký nohy, proste jsem si říkala ze vyroste pravděpodobně. Za to já jsem taková mala protivna 160cm vysoká kulička..:D a stitka taky špatná no..nevim co si už myslet proste. Ten vývoj šel nějak dopředu, všude čteš jak musí dítě ukazovat, ten teda začal, sice v 18m ale začal a já byla v klidu..

Po pravdě problémy, které popisujete v interakci s dospělými, my opravdu přijdou na základě toho zraku: jak by si jako dítě, které nezaostří, zvyklo kontrolovat, jak se tváří máma? Pro něj ten rozmazanej flek (mámin obličej) nikdy neměl informační hodnotu, dokud nebyl víceméně doslova na dosah ruky... Nevím, jak dlouho má brýle, ale počítám, že to nebude ani půl roku, ne? ... to dítě si prostě situaci hlídá jinými smysly, než zrakem.
To nepřibírání... jak moc nepřibírá? Opravdu zkuste kouknout v očkovacím průkazu na konci na tu růstovou křivku (radši veškovou, než váhovou), zakreslit si tam hodnoty vašeho syna a kouknout, jestli ten tvar přibližně sedí, nebo je tam nějaký zlom/propad. (Ps: i váha může prostě špatně vážit ...)

Vypadá to, že máte velmi pečlivou doktorku. Na jednu stranu je to dobře (třeba jako zjistit, že roční dítě nevidí, je vlastně hodně solidní výkon). Na druhou je možná až moc plašan a příliš dbá na "tabulkovost".

@cilkat já prave asi čekala, ze když uvidí, začne mě teda hledat a zlepší se to. Což se v tomhle ohledu neděje. Je vidět ze poslouchá, i se podívá tím směrem (když něco pustím třeba na mobilu) ale nepodívá se na mne no.. jinak on měl asimetrii v obličeji, respektive jedno oko občas privreny a druhy otevřeny.. díky tomu se zjistilo ze něco neni Ok, před doktorkou se snažil i zaostrit atd, ale jako jo, má brýle chvíli vlastně.. ani ne půl rok a od ty doby posun.. vlastně ale nevim moc jak třeba s tímhle, aby se na me sám od sebe podíval pracovat, od doktorky jsem odešla s tím, ze asi teda musí ještě dozrát.. fakt jsem žila v tom, ze to ukazovani je základ a od toho se odvíjí porozumění a komunikace atd a ze je to teda v poho..

A ja bych to az tak moc nehrotila. Tak bude podle dotazniku za mesic, za 2,vždyť ne každý ma odpovidat přesně svému věku. Napadlo tě někdy, jestli ty sama si přesně odpovídala věku? Za nas se tohle vůbec neřešilo a jo, je dobře, že jsou ted děti více hlídané, na dost věcí se ted kouká a upozornuje, aby se něco neprehledlo.. Na druhou stranu dáváme ted dětem dost "svobody", tim myslim, že nenutime, ale třeba vysvetlujeme, nechce jist tohle, tak zkusíme udělat tohle. Ale co se vyvoje dítěte týče, tak všichni na to hrozně "tlačí". Ty jsi máma a určitě víš a cítíš, jestli je dítě ok, co se vývoje týče. Co se tyce štítné žlázy, crohna, to je určitě na otestování, jestli tu stitku dítě nemůže mít taky jako vy, extra, jestli u 2 rodičů to není úplně dobré. S tim jídlem sama bojujes? Jak? Dítě ma mit prostě 5x denně jídlo a může být jakkoliv pestré. A jo, u hraček se ještě žádné jídlo nenajedlo. Ja mam skoro 4 leta dvojcata a nemůžu říct, že i teď by si sedli oba ke stolu, jedli bez kecani, bez ňimrání se a tak, ale snažíme se a jsou větší než o rok starší děti, a to meli +- 2 kg porodni vahy. My jsme tedy vysocí (ja 178cm a manžel 183cm třeba?), ale snažím se jídlo 5xdenne dodržovat a rozumnou část do nich natlacit 🙂

@squezy já jsem prostě od mala poslouchala, že jsem tlustá, furt. Takže jsem nejedla, pak sem měla problém jíst, bylo mi špatně. Docela dlouho jsem cvičila, zhubla, jenže mi to šlo do extrému (začala jsem řešit třeba kousky jídla navíc, že z toho ztloustnu) následně se několik dní přejídala a takhle dokola. Trvalo to několik let (samozřejmě, když jsem viděla fotky, tak jsem nikdy tlustá nebyla, ale nedivim se, ze mám hormony v háji) teď jsem už docela dlouho ve fázi “hlavně jíst” takže jím všechno. A furt s tím v hlavě bojuju, ale snažím se. Jedna z prvních věcí (společně s tím, že se syna nebudu snažit měnit) byla, že chci aby měl dobrej vztah k jídlu, aby neposlouchal to co já. Takže jsem kvůli němu začala vařit atd atd, hlídala si co má mít na talíři, četla zjišťovala. Má “zdravý věci” ale dostane i křupičky, nebo nějakou blbost (třeba dětský štrůdlík) primárně ale “normální jídlo” aby tam měl sacharidy, bílkoviny, vlákninu.. včera jsem o tom mluvila se známou.. že ona třeba dává dětem co jsou stejně starý pribinacky/Matyldu. To moje dítě nikdy nemělo (jednou jedinkrát zkusil myslím pribinacka a nakojec alergicka reakce pravděpodobně a několik dni prujmy s krvi, navíc jsme byli tehdy na návštěvě tak moc za humny, ze by ho nemohli přijmout do nemocnice, neměli místo, on Nepil,nejedl, začal bejt mimo, no bylo to hrozny..) ale má bílý jogurty, papá i plnotucnej tvaroh (na doporučení doktorky) a je s tím v pohodě. Neříkám mu dávat furt jen “zdravý” věci, spis bych ale byla rada kdyby jich měl většinu, protože jsem to takhle neměla v dětství a jsem kde jsem.
Do tabulek jsem nespadala. Máma mě tahala kde mohla.. má narážky na to, ze ji už kdysi říkali, ze “budu svá” ze budu vynikat, když mě něco bude bavit, jinak budu neschopna. Je pravda, ze v praktických věcech jsem mimo.:D a ze když mě něco nebaví, rovnou to sabotuju, mam dojem, ze nezamerne. Kazim věci. Chci to udělat,‘protože bych měla, ale najednou to nejde. Mám pocit, ze syn je něco podobnýho. Mám občas pocit ze toho chápe hodně, jen to přeskočí jako nepodstatný. Myslím si, ze je to chytrej kluk, kterej si vybírá co bude dělat (a taky ze je to správně. Dokáže hodinu zkoumat dřevěný šrouby se sroubovakem, zatloukat atd) vlastně od doby co má brýle jsem strach o jeho vývoj neměla, až teda doteď. Možná mám strach, ze když bude jako já, tak se s tím bude prát stejně neúspěšně jako já. Doteď nevim jestli nějakou diagnózu mam/nemám, měla jsem iniciativu jít na vyšetření pas (ještě před dítětem, hodně lidi na to mělo narážky, i jako lidi co si myslím ze mě mají rádi, včetně jedny kantorky který jsem si vážila a měla ji na vs) ale proste pro samoplatce to je drahy. Tak. A je to venku.. proste oficiálně diagnózu nemám. A třeba jsem vážně “jen” divná.. a možná, pokud syn bude “taky jen divnej” bude to zvládat lip, než tehdy já, když bude mít podporující prostředí.

Působíš hrozně sympaticky, jen by to chtělo více sebevědomí 🙂 Které ti rodiče ponicili, když říkali, že si tlustá. A nedělej si z toho všeho vůbec hlavu, každý jsme nějaký a tak to ma být. Nemůžeme být všichni stejní. A děti nemůžou být stejní, každé je jiné, ale naším úkolem je mít radi takovi, jací jsou 🙂 Co se ted nepovedlo v dotazniku se povede třeba příští měsíc. A stejně to není papír na to, že je dítě jiné. Tvoje zní podle popisu naprosto normálně 🙂 S tim jídlem - zkus dat lipanka. Nebo ten tučný tvaroh je super. Hodně tučne věci do něho zkus dát, s ovocem pro sladší chuť a vitaminy, tučně kravské mléko. Tuky vybeha a to vše důležité si v těle nechá. Čas od času ho zkus zvážit. Ale ta vaha může být prostě nárazova.

Po pravdě, můj sedmiletý syn má oficiálně diagnostikovaný autismus... (do dlouhém váhání a i tak je to doktor od doktora, jestli ano nebo ne)... A ve spoustě těch věcí, co píšeš o sobě, ho vidím. Respektive nás vidím, protože syn je mentálně taková moje kopie v klučíčí verzi... Já mám diagnostikovanou akorát dislexii a vystudovala jsme s ní osmiletý humanitní gympl (dohoda byla tenkrát zcela zřetelná: "jsme výberová škola, na nějakej individální plán vám kašleme, pokud zvládne přijímačky za stejných podmínek jako ostatní, zvládne i školu za stejných podmínek." . Zvládla.). Takže o diagnoze to vůbec není. Jen člověk občas naráží na lidi, co odmítají akceptovat, že ho neutáhnou na vařený nudli, no :D . A pak je fakt důležitý ten podporující rodič, který ti řekne "Trojka z němčiny na vízo? Skvělí! Vím, že jsi makala. Jsi dobrá.... Ne, fakt nemusíš umět správně skloňovat, oni ti budou rozumět i tak."
Co ale byl dlouho u nás problém se synem - syn prostě nejedl. Akceptoval několik konkrétních jídel, jinak byl prostě o hladu. Zpětně to hodnotím jako smyslový problém, kdy mu prostě extremně vadili některé struktury... Takže kdyby se ukázalo, že syn fakt jí jen některé věci... prostě klidně vař furt to samé dokola. Každé přehnané řešení jídla je holt špatně...

@cilkat jako.. přesně. Ve velký většině si říkám “ale vždyť mas vs. Mas rodinu. Mas manžela. Mas dva tituly bla bla bla” a pak přijde přesně takový to “ale tak jak je možný, ze sem vlastně jinak nepoužitelná?” Ale žádnou nálepku, diagnózu nemám. Jako i kdyby ten syn opravdu měl pas, tak ho samozřejmě budu milovat. Mě spis děsí to okolo. Chodila jsem teda na klasickou zs a bylo to devět let utrpení :D propadala jsem, nezapadla, nebavilo mě to, šikana, i učitele se vyjadřovali tak, ze bylo pochopitelný, ze jsem tam jedina neschopna a blbá. Tak se bojím aby to neměl taky. Aby kvůli tomu, ze by třeba přemýšlel jinak, nebyl odstrkovanej. Ale asi zachazim moc daleko.. teď mám ale vecerni mrzeni:D syn byl u tchyně, já šla poprvy v životě ke kadernici.:D když jsem odešla, bez zájmu, prý si na mě ani nevzpomnel, rovnal si autíčka a hrál si. Přišla jsem asi po čtyřech hodinach, jen se usmál, řekl teta a to bylo všechno.:D

Buď ráda, že se bez tebe chvíli obejde 😉... vím, že to zamrzí, když stesk není opětován, ale... tím si projde dřív nebo později každá máma :D.
A "máš manžela, rodinu, dva tituly (css to slovo 2x přepisuju - moc i/y :D )... a pořád jsou věci, který neumíš, že? Jenže víš co? Ony budou vždycky. I tan nejúspěšnější člověk má věci, ketrý neumí... Vlastně ten úspěch dost často spočívá v tom, že uzná, co neumí a... prostě si na to najme lidi, který to uměj 😉 . Jedna z mála věcí, na kterou s ety lidi blbě najímaj, jsou ty vztahy s blízkámi, A ty zjevně umíš 😉 . Tak hlavu vzhůru.

@cilkat pardon. Chyby. Je pravda, že jak jsem byla v emočním rozpoložení ne úplně ok, tak jsem to nehlídala.🙂

Jestli myslíš, že máš v příspěvku pravopisné chyby, tak nevím... možné to je. já žádnou nevidím. Mě jen v kontextu diskuze o dokonalosti pobavilo, že jsem to dotyčné slovo musela opsat od tebe a i tak na několikátý pokus 😉 :D .

@cilkat ah, už vidím! Mě tak vyděsilo, že bych se ztrapnila chybama, že jsem to nepochopila 🫣 jinak moc děkuju za uklidnění a podporu. Jsem Vám vděčná, že nikdo nereje…🙂

Syn měl potíže s přibíráním a více méně pořád bojujeme l každé deko. Je to náročné, nechce moc jist, ale zvykla jsem si, že prostě jsou takove děti (A někdy to souvisí s psychikou). Doktor to nikdy moc nehrotil, jen převažoval. Jinak na ty grafy jsou i aplikace, je to tam přehlednější🙂.
A ten zbytek... dcera má 16 měsíců a přijde mi, že je bystrý a šikovná, ale třeba taky nějak moc neukazuje a nemluví, ale podle mě je jeste čas... A upřímně dcera se teď ode mě nehne, nesmí se na ni nikdo cizi ani podívat...ale třeba na plavání si lektoři a bere děti a skoro žádné s tím problém nemá, maminky si vzájemně půjčují děti a úplně v pohodě, to spis my ksme rarita... tak nevím, proč resi u vás tak tu fixaci...

@fifinka2020 ono tam myslím v dotazníku neseděly odpovědi. Respektive doktorka to řešila, že něco dělá (třeba má oční kontakt) ale v nějakých navazujících otázkách (jestli mě sleduje u prebalovani) už jsem měla negativní odpovědi. Asi jí to nedavalo smysl…
Chápu to tak, že by u mě měl hledat ubezpečení, což se neděje. I když si něco udělá, nejde za mnou. Lehne a pláče. Nemám teda srdce na to ho tam nechat válet v breku, abych vyzkoušela, jestli opravdu nedoleze..🙂 ale někde jsem četla, že i když se dítě stydí, je to vlastně znak separační úzkosti a je to žádoucí známka zdravýho vývoje, a dneska házel stydlivý úsměvy. Asi podruhý v životě :D tak to mi přijde zase v poho. Já to přikládala tomu, že je jinak neustále se mnou, furt mě má na dohled a když nemá, mluvim s nim, ví že tam jsem a ubezpečuju, že už třeba jdu a tak. A že jako to ví, nemá potřebu mě hledat a nemá ten strach, navíc on je takovej.. “dospělej, hodně rozvážnej”

Mluvení … jako..:D měsíc rikal bumbu a přestal. Začal říkat ňam ňam a to se drží. Bumbu najednou neexistuje, prostě po měsíci to už nerekl, ale ví co to znamená. Občas krasne zopakuje půlku věty a je mu hezky rozumět, ví co znamená pusinka, ale úspěšně to ignoruje a řekl to jednou jedinkrát. Myslím, že deset slov co požadovala doktorka bych dala dohromady co kdy řekl, ne v aktivní zásobě. Na druhou stranu u nás jede hodně angličtina (televize, nějaký dětský knížky) ale mluvíme na něj zásadně česky (manžel občas ze srandy španělsky i anglicky, ale výjimečně) a tak si myslím, že to souvisí s tím. Doufám.))

Já už kašlu na nějaký “neměl by”.. snad přibere. Dneska měl poprvý džem.. Teď se snažím si to v hlavě nastavit tak, že trochu může, jen aby se tím nefutroval pořád. Obavám se, že tady jsem to vážně podělala já, jako on jí hodně, jí rád, ale jak řekla tchyně, dávala jsem mu sice zdravý jídlo v největší míře co jsem byla schopná zajistit, ale asi to nebylo tak “kalorický” jak by při svým celodenním lítání potřeboval..za tip na aplikaci děkuju. Zkusím se podívat, určitě lepší než si to psát na papírek a budu to mít kdyžtak u sebe rovnou. 🙂 doufám, že se Vám situace bude vyvíjet dobře a bude nějaký kilčo navíc.🙂