Dcera při bolesti šíleně řve. Máte někdo také tak?

Taky mám, ale lepší se to. Na pětiletý prohlídce očkování zvládla. Intenzita se taky pomalu snižuje. Ale má to i svý výhody. Když někde jsme, tak snadno poznám jestli řve moje dítě 😃 Mně přijde, že neni moc emocionální a prostě nedokázala určit potřebnou intenzitu, při každým řevu, nejen při bolesti, nasadila plnou palbu.

Mám dva hysterické kluky. První je normálně docela tichý, ale každou bolístku musí náležitě prožít. Druhý je prostě siréna. Stačí se křivě podívat a ječí, jakoby mu někdo uřízl nohu. Každou oděrku poctivě ořvávají. Samozřejmě jsou pořád v sobě, pořád se mlátí, takže u nás je to na protihluková sluchátka. Jakmile vylezou ven, sousedi zavírají okna, 🙈Co na to nevím. Asi nic jiného než přežít, nepodporovat takové to bolestýnkovství, ať tím zbytečně nepoutají pozornost a čekat, až budou mít trochu sebeovládání.

Znám, můj šestiletý rve jak když ho na nože berou u každý blbosti. Musíš prostě pofoukat,pohladit a být u ní a počkat 😁

Ja nejdriv zkontroluju, jestli je to vazne. Kdyz ne, tak pofoukam, pohadim, potulim a pak jdu tas neco delat. Kdyz jeci nekde nahore v baraku, tak uz podle toho jekotu poznam, ze o nic nejde, a proste si toho nevsimam 😅 oni prestanou. Ten nejmladsi vzdycky jeste prijde s krivym oblicejickem, ze potrebuje pofoukat, tak pofoukam, a to ma zazracny ucinek, za sekundu je zdrav a bezi se smichem si zase hrat.
Proste ja si myslim, ze je dulezite se nenechat do te hysterie strhnout. Ze kdyz to decko vidi, ze jsi v klidu, zaroven ale nijak nerozporujes jeho problem, tak se ta chvili uklidni a casem se i ta intenzita zmirni a zkrati. Ja vylitnu a prozivam to, jen kdyz se fakt nak hnusne prasti, spadnou - ale to jde poznat z toho, jak rvou.

Podle potřeby vyčistíme ( to si nechá udělat i dobrovolně), pofoukám, pomazlím a většinou stačí zalepit dětskou náplastí s obrázkem, která vyléčí všechny zranění. 😀
Spotřeba náplastí je sice velká (protože pořád někde padá, bouchá se a za její nožky samá modřina se fakt stydím 🙈), ale zkrátí to pláč na minimum.

Mám taky citlivku, ale hodně se to zlepšilo věkem (6) a taky inhibicí primárních reflexů, v tomto případě Moorův reflex (lekací), tam bývají děti často přecitlivělé a reaguji přehnaně (protože si myslí, že jsou v nebezpečí).

Jako u nas, dcerka 9 let. Naposledy pri siti kolena malem revem vysklila okna. U zubare to neni o moc lepsi. 🤷 Kdyz byla malinka, ze vzteku omdlivala a mnoho noci projecela uplne bez sebe ze spani.
@daasqua diky za tip. Chystam se na primarni reflexy se synem, nenapadlo me, ze i na tohle by to mohlo pomoct.

@aedoss Dcera by před rokem taky zubaře nedala (ani si nechtěla sednout), snadno ji vylekal k pláči nadměrný hluk či chaos, u malých bolistek taky často řev. I kvůli opožděnému vývoji řeči jsem si sama našla paní na inhibici přetrvávajících primárních reflexů, tam jsme asi na 4 reflexy necelé 4 měsíce cvičily (měla jen trochu ty reflexy, nic výrazného) a dost věcí se zlepšilo (měly jsme i odblokování páteře, které by mě vůbec nenapadlo, vždy byla motoricky nadprůměrná, plus Benaudiru). Teď už je více vyrovnaná, neleká se, neřve tolik u bolistek. U zubaře teď všichni zírali, že to dává líp než dospělý (měla mezizubní kaz a vrtání bohužel), usmívala se tam. Možná za ten půlrok taky duševně vyspěla sama od sebe, nevím, ale posun je tam velký.

Mám doma chlapečka, je mu 3,5 roku a ten křikem prožívá úplně vsechno. Od malička je problém vše... čištění zubů, mytí vlasů, oblékání, vyslékání a o návštěvě lékaře ani nemluvím. Je bystrý, chytrý, ukecaný, neskutečně hlučný a uječený... takže chápu 😁

U dítěte to neznám, ale osobně si myslím, že jsem to samý. Mám určitě vyšší práh bolesti, a třeba při porodu jsem měla všechny léky na bolesti, epidurál, plyn a stejně jsem řvala. A když mě něco bolí, hned sk beru prášky.
S tím nepomůže nic než pochopení.

Ano dcera, je hypersenzitivní, projevuje se to u ní ve více oblastech (nesnáší mytí hlavy, je citlivá na materiály oblečení, nesnese moc těsné věci...no a k tomu má zřejmě nižší práh bolesti). Asi bych tomu neříkala hysterie. Syn to má naopak - asi jako přednostova dcera v Blaníku (ještě se tomu směje...).

Rodiče dělají tu chybu, že nevědomky toto podporují. Utěšuji apod. Pokud to není nic závažného nevšímát si toho. Dítě si vynucuje pozornost a zjistilo, že na to nejvíc reagujete a tak to bude dělat.

Akorat ctu knihu Teorie typu a jeden z mnoha pribehu z praxe pani psycholozky je i ten, kdy se deti takto projevuji v pripadech zraneni a bolesti. Nektere deti to takto maji a vite co? Uklidni je ne to, ze jim budeme rikat: Ale az takhle te to nemuze bolet?, Uz prestan, uz stacilo, uz jsi plakala dost. Tak se vyplac a bude to dobry… apod. Avsak to, ze je nechame si to cele prozit 👍 To je totiz jejich zpusob vyporadavani se s tou situaci a bolesti jako takovou. A zajimave jeste je, ze vzdy to velmi zle a negativne hodnoti ti lide, kterym vseobecne vadi hluk a hlasnejsi projevy deti - proste se nechovajui tak, jak oni sami ocekavaji, prekazi jim to, ze dite dlouho place (kdyz podle nich ani nema proc) atd. Je to ale jen obdobi. Dite se i s tim nauci pracovat. Mozna bude i ve vyssim veku a dospelosti citlivejsi na tyto situace, jak uz tady nektere maminky pisou, ale bude je zvladat bez tech doprovodnych kriku a obrovskych placicich scen.

Dite potrebuje jen cas. ❤️ Stejne tak, jak nekdy i my… a to jsme uz velkaci.

@jennyska To je krasné a já s tím souhlasím. U nás pomáhá obejmout a dát najevo, že jsem u té bolesti s ní. Ona si to odeřve a už se k tomu nevrací.