Dcera. Co dělat?

už sis našla nějakého psychologa pro sebe?
ty se v tom hrozně plácáš, jasně, rozumím, že to zjištění, že má tvoje dcera problémy musel být šok, nicméně, to jak ti bylo, jak se cítíš, jaký máš v sobě zmatek, strach, úzkost, bezmoc, prostě tyhle tvoje pocity má i tvoje dítě, možná... ještě horší, vzhledem k věku.
bylo by fakt záhodno, aby ses porozhlédla po nějaké psychické pomoci pro sebe, abys mohla být oporou a pomocí pro tvé dítě.

Tak jsi si jistá, že se s otcem nestýká na tajňačku?

Je to strašně komplexní, jako tady si netroufám nic radit, protože neznám všechny detaily a tohle bych fakt radši nechala na odborníkovi. Najdi si psychologa pro sebe. Dítě nemůže být psychicky v pohodě, když je jeho máma psychicky totálně v háji. Rodina je systém jednotek, které se vzájemně ovlivňují. Takže už jsi objednaná k psychologovi pro sebe?

Jste rozvedení, já nevím, co se u vás stalo a nestalo, ale lidi na sebe umí být při rozchodech a rozvodech hnusní a svoje problémy jsou si schopny vyřizovat přes děti.

Původní článek. Samozřejmě psychologa navštívím, ale bohužel to není hned . Zatím jeden by mě vzal v lednu. S otcem se nestýká tajně, bydlí 50 km od nás.

Vypadalo to dobře, mluvila se mnou, objímala mě pár dní a potom zase hrůza.

hele. to. co ti řekla, řekla proto, aby tě zranila, protože je sama zraněná

obrať se na tu její psycholožku, aby tě nasměrovala buď na někoho pro tebe, to by bylo ideální, a taky aby ti poradila, jak s dcerou fungovat, asi tak nějak chápeš, že není možný, abys jí všechno dovolila, protože má na tebe tu větu, že když ne, tak se zabije.

já si tu diskuzi orientačně pamatuji, a to, že tys z toho byla na dně taky, a teď si vezmi, jaký musí být její dno, jak je jí, když ty - dospělá - ses z toho "složila"

psychika je křehká, nebude to fungovat tak, že si navzájem budete pomáhat z vašich depresí, ty musíš být ta pevná skála, která tady pro ni bude, hlavně teď, když je problém na světě, jenže ty sama potřebuješ nějakou skálu, proto ti tady radíme toho psychologa, případně psychiatra, protože...........bude!!!! to kurva hodně náročný.

@xxx3d ale tohle já přece všechno vím. Bylo by potřeba, aby se zapojil i otec, ale ten řekne, že když k němu nechce, nemusí.

zapojení otce, nevím...
pokud do této chvíle jeho zapojení nebylo, a on sám to nehodnotí jako potřebný, bylo by to přilévání oleje do ohně.
a to, že reaguje, jak si psala je podle mě v této situaci dobrý.
mnohem horší by bylo, když by dcera nechtěla a on sešikoval sociálku, policii a nevím koho ještě, aby k němu dítě šlo, protože mělo.

Zkus buď tu psycholožku dcery nebo nějaké krizové centrum - bývá i při nemocnicích. V Praze je např. Riaps, Karlák, nevím, zda mají něco v Bohnicích, sama jsem nějakou chvíli chodila na krizové centrum při nemocnici v Mladé Boleslavi. Dá se tam přijít i normálně jen "z ulice" a probrat co a jak a měli by tě nasměrovat. V tom stavu, ve kterém zjevně jsi, opravdu nemůžeš čekat do ledna - navíc hrozí, že tvým nezvládnutím situace si dcera opravdu ublíží. Tzn. aspoň s tou psycholožkou dcery se to pokus nějak probrat, že sama nevíš, co a jak a co s ní. Alternativně jsou různí soukromí psychologové, ti by mohli mít místo dřív, ale bývají dost drazí. Určitě se nenech odbýt tím, že mají volno až v lednu - zkoušej další (do té Boleslavi jsem dojížděla z Prahy, v tvé situaci opravdu zkoušej i s dojížděním). Držím palce.

Sice po otci můžeš chtít, aby fungoval jako otec, ale stejně s ním nehneš pokud on nebude chtít, i když to bude mít nakázáno od soudu.

Jedinou proměnou, kterou v tomhle můžeš ovlivnit jsi ty sama. Můžeš ovlivnit to, jak budeš reagovat, to jestli se budeš hroutit a budeš špatná, že dcera má deprese nebo se vnitřně zklidníš a budeš majákem na rozbouřeném moři.

Je na tobě jaký zaujmeš postoj, jestli budeš obviňovat z její deprese (ano ženy jsou expertky na to, aby si vyčítaly absurdní věci) nebo řekneš ok, je to debilní, můžu to brát jako příležitost? Nemoc těla nám dává najevo, že nežijeme v souladu se svou duší. Deprese je nemoc duše. Takže v rámci léčby deprese dcery provětráš i sama svůj vztah k sobě, jestli si neneseš nějaká traumata z dětství, nemáš škodlivé vzorce chování, které ti neslouží, nenese se v rodině nějaké rodové trauma.

Jako malá jsem nesnášela, když jsem byla nemocná a viděla jsem mamku, jak jí trápí, že jsem nemocná. Jasně žádná máma není šťastná, když má její dítě problémy, ale když se trápíš vůbec ji nepomůžeš, ani ji nepomůžeš, když budeš (naoko) veselá a ignorovat její pocity. Strašně důležité je, aby ona věděla, že jsi tady pro ni a ty zachovala vnitřní klid.

Děkuji vám. Není to o tom, že bych se před ní hroutila, brečela nebo křičela. Dělám i to co mě baví, neutápím se v tom. Jen nevím jak mám reagovat, abych jí neublížila ještě víc. Já neznám tu příčinu a ona mi to říct nechce. Otec obviňuje mě, psycholožka řekla, že moje vina je minimální .

otec viní tebe a ty jeho?
prosím tě, tady nejde říct, kdo za to může, tady je problém, má ho tvoje dítě a všechno ostatní je vedlejší.
neumím si představit, že bych se na tvém místě ptala psychologa, jestli za to můžu já, nebo otec, nebo kdo.
když se dcera s tebou o tom bavit nechce, respektuj to. neptej se jí na to, nevyzvídej, a obrať se na její psycholožku, ne proto, aby ti řekla, co ti nechce dítě říct, ale aby byla nápomocná v tom, jak dál, abys ty věděla.

Ono je strašně důležité, co vnitřně prožíváš a být oporou dítěti v depresi je velmi náročné.

Chování jejího otce vůči tobě samozřejmě není fér, on by měl řešit sám sebe a ne kopat do druhých. Bohužel chování druhých neovlivníme. Takže pokud ti psycholožka řekla, že tvoje vina je minimální, tak minimální je.

Jak reagovat by ti zase nejlíp poradila psycholožka. Možná se dcery zeptat, co pro ni můžeš udělat, aby jí bylo lépe.

@xxx3d já nikoho neviním. Já jen nevím co s tím.

Bere dcera leky? Nebo jste byli jen u psychologa? Leky dava psychiatr. Nebrante se tomu, antidepresiva funguji dobre, zejmena pokud se podpori psychoterapii.

To ze nechce vylezt z postele je take priznak deprese. Depresivni clovek klidne prolezi a prospi cely den a i klidne mnoho dni...

Z toho druhyho clanku se mi zda, ze dcera s tebou jen toci. Jeji spravani je typicky pubertalni. Snad jedinej priznak deprese je, ze nechce vstat z postele. Ale s kamrady von jede. Hele, v depresi by nejela ani ven s kamarady. Pokud tedy deprese ma, musi se chtit lecit nejdriv ona sama. A co je to za nesmysl, ze jeji doktor ti nezdeli pricinu jejiho stavu? Je ji 13. Si jeji zakonny zastupce. Klidne si dej s pani doktorkou schuzku bez dcery a zeptej se pricinu. Jako dcera nemusi vedet, ze si u doktorky byla. Nejsem doktor, ale popisu s tebou pekne toci...

S nejstarší dcerou jsme si tím prošli taky. Pokud její problémy řešíte jen u psycholožky, velmi doporučuji co nejdřív i psychiatra, obzvlášť pokud má sklony k sebepoškozování nebo je ve stavu, kdy z té postele nevstane. Psychiatr zhodnotí, zda to je už na antidepresiva a pokud ano, stabilizuje ji, aby zvládala psychoterapie.
@lutu11 ne, to není typicky pubertální chování. I když má deprese, může být schopná jít ven s kamarády, ty nálady se u nich točí jak korouhev.

@somalicats ty to píšeš úplně správně. Nikde se necítí dobře, jen venku s kamarády. Když jsem jí řekla, že bych chtěla, abysme si vždy jeden den v týdnu udělaly hezký spolu, co by ji bavilo, tak hned začaly scény, že ona potřebuje jít s nimi ven a když ji nepustím, tak uteče.
Je to jednou tak a příště úplně jinak. Já na ni nekřičím, ale ona se úplně klepe a má amok.

@lutu11 tak snad dobrý psycholog pozná, co se děje. A ať se mi to líbí nebo ne, existuje lékařské tajemství. Kdyby mi to psycholožka řekla a já se nedej bože prořekla, dcera už jí nebude věřit a nic jí neřekne.

No ale mozna by ti to pomohlo, abys s ni umela pracovat.