Autismus u dětí. Také Vám nejdřív tvdily, že dítě je zdravé a nakonec je to autista?

@katka_nedo ta diagnóstika je hodně složitá..kdo vám řekl že vaše dítě není a proč si myslíte že je. Vpodstate na diagnóze se podílí psycholog, psychiatr eventuálně neurolog pomocí může i ranná péče a PPP. Ale stanovení diagnózy rozhodně není otázkou jednoho sezení u jednoho doktora, zvlášť v raném věku a u hraničních děti. Jinak ano nam psycholožka řekla nejspíš AS psychiatrička řekla něco z PAS ale přesně nevěděla teď zase po roce že spíše ADHD ale psycholožka stále myslí že spíš PAS atd..je to prostě n dlouho navíc dítě se hodně mění vyvyji uzavřít diagnózu trvá taky dlouho..

@marlasnehovavlocka Souhlasím s tebou. Na víc ze své zkušenosti vím, že i když dotazník PAS vyšel na typického autistu, tak vyšetření bylo 50% pro autistu (ještě na víc atypického) a 50% pro ADHD. Po roce to mame tak ze je ADHD s úzkostnými stavy. Ale je pravda, že jsme to začali řešit až v šesti letech, kdy nám říkali, že ta diagnostika už je lepší než u menších děti.

@katka_nedo Ano, může jít ještě o ADD/ADHD...dcera je taky poněkud atypická a vypadá to, že to bude tato dg

Autistických poruch je strašně moc. U nás cca do dvou a půl roku bez jakéhokoli podezření, po třetích narozejinách jsme začali řešit opoždění řeči, první podezření bylo na poruchu sluchu. Současná diagnoza je "podezření na vysokofunkční poruchu autistického spektra" (po dvou dvouhodinových sezeních je verdikt opravdu "nemůžem to vyloučit ani potvrdit"). Doporučení je: "zkuste získat asistenta a poslat ho do školky, podrobněji bych to řešila až v případě, že se samovolně nesrovná s koektivem."
Vyjádření foniatra je "jednoznačně vývojová disfazie"... Jako jeho máma byc řekla, že má jen problém se soustředěním, korigováním emocí (což je možná v tomhle věku normální) a je fixovanej na mě a neposlouchá (což může být i výchovná chyba, ale nemusí), přesto pokud bych chtěla, tak ho za autistu můžu označit.

Byly jsme ve dvou letech na te neurologii.Tam rekla,ze autista stopro neni,ale ze je opozdeny.Ted v cervnu jsem s nim byla jeste u jine psycholozky.Ta take rekla,ze je zdravy kluk,ale opozdeny a pokud nezacne mluvit,tak chodit na logo.On je nekdy tak moc sikovnej a nekdy je uplne mimo.Chodime s nim na cviceni pro rodice s detmi a on vubec nechce delat s ostatnimi.Vcera to total vygradovalo,ze uz tam chodit nebudeme.I mnohem mladsi deti dokazaly byt v klidu a spolupracovat.Je hrozne nesoustredeny.On si treba hraje a ja na nej zacnu mluvit a on opravdu,jak kdyby me neslysel.Musim udelat nejaky zvuk na vyssi frekvenci,aby se otocil.Z youtubu se naucil anglicky sam pocitat do deseti a anglicky umi vsechny barvy.Cesky umi jen nejaka slova.Takovy zaklad pro rok a pul stare dite.Piti,papu,mnam mnam,ahoj,cau,papa,mama,tata,baba,hele.od unora je absolutne bez plenek.Jsou ritualy na kterych trva,treba po koupani ho musime zabalit do rucniku a odnest na gauc,jak se to nestane tak proste rve jak nemocnej.Absolutne nechce,abych mu cetla knizky(pohadky).Chce si prohlizet jen sam.Pokud zacne mit ten tzv.stav,tak je schopen rvat treba i hodinu v kuse a je opravdu nepricetny a nekdy uz jsme ho museli osprchovat studenou vodou,protoze to bylo opravdu silene.Ovsem tento zpusob opravdu pouzivat nechci,jelikoz mi prijde drasticky.S manzelem jsme se i kvuli tomu pohadali,protoze ten si to dle meho neumi priznat a ze malej je ok.Me prijde jakztakz dokud nejdeme mezi vrstevniky nebo kdyz prijde sousedka s jejima detma.Vsechny deti normalne komunikuji,ikdyz jeste jakoby nemluvi,tak vidim tu zpetnou vazbu.U nas oproti vrstevnikum nulova zpetna vazba.

@katka_nedo Takový byl můj syn, když byl malý. Opravdu to nemusí znamenat, že je autista. Chce to hodně trpělivosti, když chytne vztekací záchvat, zkuste sním v klidu mluvit popsat jeho emoce. Třeba "já vím, že se zlobíš, protože" a popsat tu situaci kvůli, které se začal vztekaz. Můj syn se treba vůbec nechce bavit o svých emocích, ale je to potřeba,. Také nechtěl třeba vůbec do skoly, protoze to byla pro nej změna, který on absolutně nesnáší. .Když máte nějaký rituál, tak ho zkuste dodržovat. On pak má pocit jistoty v tom rituálu. Nevím kolik je synovi ale zkuste počkat jak se bude projevovat v kolektivu a pak zkuste znovu navštívit psychologa. A určitě neporovnavejte s ostatními dětmi, každé dítě je jiné. Jiné se chová jinak a vaš je zas chytrý a tím jak je chytry tak se to zas musí vyrovnat někde jinde. Takhle nám to alespoň vysvětlila psycholozka.

@martt Budou mu ted v listopadu 3roky.No snad ho ze sprchu nebudu muset nosit jeste v 15ti letech😂.Ja jinak ani nemusim srovnavat,proste to vidim.Staci pozorovat a vsechny deti kolem proste jsou nekde jinde,ikdyz jsou o rok a vice mladsi.Me stve,ze nevim,jak se svym synem pracovat,abychom to zvladli.Bezne denni cinnosti zvlada pomerne dobre.Nejelpsi je,kdyz jsem s nim sama ja nebo jen manzel.To skutecne poslouchá,ale jak jsme doma oba,tak des.

@katka_nedo Jak pracovat? Jako s každým jiným - vycházet vstříc, ale nastavovat hranice. Musíš to dělat citlivě, protože může mít opravdu vysokou potřebu něčeho nebo vysokou citlivost vůči něčemu oproti jiným dětem. Sama cítíš, že studená sprcha není to pravé ořechové... Doporučuji knihu Nejsou stejné - přestože je o zdravých dětech, otevře hodně oči v tom, co vše může být jinak a přitom normální...
Musím souhlasit s mnohým, co tu již bylo napsáno - diagnóza je obtížná, dokonce se může proměňovat/vyvíjet. Může být jen citlivější, mít trošku nedozrálou nervovou soustavu a nemusí to nic znamenat (netvrdím, že nemůže). A děti, které jsou opožděné v mluvení, tak se často jako autistické jeví a přitom nejsou (a jakmile dítě začne více komunikovat, často se velmi promění i chování dítěte (k lepšímu). Angličtina se pochytává snadněji než čeština, protože je taková melodičtější - co vím, pokud je dítě v řeči opožděné, doporučuje se přístup k angličtině dočasně omezit. A pokud se dokáže do něčeho hluboce zabrat (dokonce tak, že neslyší), je to jen fáze, ve které hodně nasává a hodně (a hodně rychle a hodně dobře se učí). Mnohem horší je, když dítě něco takového neumí (což se někdy stává hlavně u starších dětí, které neustále někdo z toho soustředění vytrhává, až už se potom pořádně soustředit vůbec nedokážou). Tím nechci říct, že když se dá vše takhle vysvětlit, tak je zaručeně zdravej. To vůbec. Chci jen ukázat, že to je opravdu složité to určitě. Může tam problém být, ale nemusí. Pokud máš pocit, že problém má, možná ho opravdu má a časem se to projeví. Pokud potřebuješ radu ohledně výchovy, obrátila bych se na kvalitního psychologa a může ti poradit i tak - autista neautista, to na tom nic nemění. Tím chci říct, abys vnímala své dítě, sledovala, jak se vyvíjí a případně klidně šla znovu na vyšetření za nějakou dobu. Ale nefixuj se na to. Tvoje dítě je pořád tvoje dítě, není to nějaká diagnóza.
Jinak já mám dítě, o kterém se pediatra v 5 letech smála, že je určitě v pořádku (co na tom, že nereagoval na své jméno a čučel na metr na zdi - přesně jak popisuješ, akorát mu bylo víc než tvému) a na vyšetření u psychologa vyšel jako jasný autista s typickou PAS triádou - podezření v 5 a potvrzeno v 6 letech. Když dostal "papír", byla to úleva jen v tom, že rodina konečně uznala, že jsem měla pravdu a pochopila, že některé věci, co dělám měly opravdu oprávnění. ale jinak se nic nezměnilo.
U chlapů je to problém, např. můj chlap uznává, že dítě je "psychouš" (jeho slova), ale stejně je na něj často naštvanej a jeho chování nechápe a neuznává. Oni se ti chlapi s tím tak nějak celkově špatně smiřují. Nechtějí pochopit, že takové dítě má nějaké potřeby nebo že "vyšiluje", protože je (byť kvůli nějaké kravině) fakt frustrované a že se s tím potřebuje nějak vyrovnat. Sami mají často nějak potlačené emoce a tohle na ně působí jak rozbuška a nechtějí uznat, že jejich dítě si toto "může dovolit", když oni nemůžou nebo nemohli. Jinak mé dítě se dokázalo svého času rozložit klidně na půl dne. Ve třech letech byly stále ještě dny (i když méně časté), kdy jsem s ním ani nemohla z domu, protože to bylo hodně špatné. I v pěti či šesti letech měl dny, kdy prostě (jak já říkám) "nefungoval". Teď mu bude brzo 8 a výrazně se to zlepšilo, problematických dnů je minimum, ale když dojde k afektu, stojí to u tak velkého děcka za to... (zlatý tříleťák teda). Takže fakt se to vyvíjí, mění, neustále...

@katka_nedo To, co po pisuješ, značně pčipomíná máho syna. Můžu přihodit pár "triků", které fungují nám.
Když se dostane do "záchvatu", nechávám prostě vyřvat. Absolutně omezím podněty zvenčí, včetně své komunikace a pár minut nechám prostě vyřvat (žádný odvádění pozornosti, vysvětlování, uklidňování, vždycky to tuhle fázi jen zhoršilo). Pak přijdu (nebo přijde i sám), obejmu a zas chvíli jen mlčky objímám. teprve když začíná vypadat v klidu, zkusíme situaci rozebrat (resp zkusím mu vysvětlit, co si myslím, že se stalo).
2) pokud potřebuju, aby spolupracoval, omezím ostatní podněty (televize, rádio, ale třeba i rozházené hračky a mojí vytaženou práci). Pokud mi do toho další dospělý začne vydávat dítěti pokyny, buď je opakuju já, nebo dospělého požádám, aby počkal, že teď máme něco rozdělaného.
3) kdyždělá něco sám, nechám ho pracovat samotného (pokud to jen trochu jde) a do hry nijak nezasahuju (syn často vyžaduje, abych seděla vedle něj, ale na hračky mu nesmím sáhnout).
4) je dobré už teď nastavit "rituály", které pomohou fungování domácnosti (typu uklidit hračky před odchodem z domu/spát). Chce to nechat si na to hodně času (půl hodiny minimálně) a nastavit to opravdu jako rituál... a zároveň nevyžadovat tyhle činnosti "nárazově" (tj "máš tu bordel, ukliď", ale "je třeba uklidit, protože půjdem ven/jíst/vytáhnout s tatínkem fotbal...").
5) všímat si i když dělá něco sám a pochválit za to (prostě aby interakce nebyla vždy "já řekla, ty uděláš, já chválím/kárám")
6) (podobně jako první bod) - netlačit na pilu. Když vidíš, že se dítě blíží do afektu, tak ho nenutit k tomu, co nechce. Ideálně to odhadnout předem a prostě požadavek vůbec nedat. Pokud už padl a nelze ho vzít zpět, zkusit najít kompromis. Pokud nejde ani to, přejít k trestu (u nás obvykle "když to neuklidíš, hračka odejde") a už to pak nerozmazávat (žádné "koukej, k čemu jsi mě donutil"), naopak nechat uklidnit a dát najevo, že i tak ho máš ráda. (Ps: tohel jsme se naučila od učitelek ve školce, ketré prostě když jde dítě do tenze, tak couvnou a požadavek stáhnou. Dost mě to překvapilo.)

K tomu, že jste přestali chodit na cvičení rodičů s dětmi... můžu se zeptat, kam jste chodili? Vedu cvičení rodičů s dětmi. Že to, co má dělat, dělá tak 80% dětí, považuju za normální... jak se začne tohel procento blížit 50, je třeba změnit požadavek a činnost. Nikdy nespolupracují všichni. Nespolupráci řeším pouze v případě, že ohrožuje bezpečnost toho dítěte nebo ostatních (ječení a vztekání je v pohodě - to se děje furt).
Požadavek na spolupráci dítěte máme až v předškolácích (a to už můj skoročtrleťák nezvládá, ani když má za zády mě.)

@katka_nedo No, nevím, nikdy bych svou dceru nepovažovala za autistickou, přitom některé znaky chování u tvého syna vykazuje i ona. Ve dvou letech mi přijde normální, že děti neslyší, nevidí. Ona bývá často tak zaujatá svou činností, že mě prostě absolutně ignoruje.
Na hromadná cvičení taky nebyla, něco plně koordinovaně dělat, nic pro ni. Ale přijde mi, že v tomto věku je to opravdu normální.
To čtení... To těžko říci. Dcera naopak miluje vypravování, pohádky apod.
Ale rituálky, to taky jedeme. To mi ale též přijde ok, dítě má své jistoty a má je rádo. A obzvlášť pokud se kolem něco děje nezvyklého, lpí na těchto jistotách ještě více. Aspoň z mého pohledu.
Záchvaty vzteku teď míváme také častěji, dcera si nějak potřebuje vydobýt své postavení. Nejlépe pomáhá, pokud to jen trochu situace dovoluje, počkat. Počkat, až to nejhorší ze sebe dostane, a pak se s ní domluvit znovu. A někdy, když vidím, jak už nafukuje pusinku, tak ji nafouknu taky, zatvářím se příšerně, a pak... Vyfouknu. A ... Ji to kupodivu pobaví, vyfoukne taky a trochu se uvolní.

Tím nechci tvrdit, že se mýlíš, máma často ví nejlépe. Ale třeba to nebude hned... Autismus. Uvidíte.

Naprosto souhlasím s @verdos a hlavně veliká pravda je ta že ať už je diagnostikovaného nebo není, je to vlastně úplně k ničemu.. respektivě hodí se to maximálně pro školu ale to stačí že si začnou řešit oni posléze a ne že se budeš nervovat ty teď ve 2 letech.. diagnóza jako takové ti nic nepřinese..ani rodina ani chlap chování změnit nemusí a jak pracovat s takovým. Dítkem ti taky vpodstate nikdo neřekne protože to už autista nebo běžné dítě každé je jiné a univerzální návod neexistuje

@katka_nedo Můj syn má ranní rituál od školky. Vždy když jsem ho vzbudila, tak jsme ho musela i s peřinou odnést do obýváku, kde se kouknul na pohádku a pak jsme se teprve strojily. Má to do tedka je mu 8 a naštěstí už rok si přechází sám ikdyz ho vodim do obýváku jak cvičeného medvěda. 😀 Každopádně jak tady už holky psaly.,pokud si nevíš rady, jak s výchovou tak zkuste znovu psychologa s tím aby ti poradil. Nám to pomohlo a musím říct, že za ty 2 roky se dost srovnal. Nám i pomohlo mu vše vysvětlovat, popřípadě říkat do předu co budeme ten den dělat, nebo když máme jít k lékaři nebo na návštěvu, tak o tom vi dopředu a i mu rikam co ho tam čeká. Hlavně se to s ním snaž vše řešit v klidu. Sice to stojí hodně trpělivosti a nervů, ale pokud je v afektu a ty by jsi na něj třeba zvýšila hlas, tak ten afekt se ještě může vystupnovat. Jinak u nás manžel, také ze začátku si nechtěl připustit, že je syn trochu jiný. Ale pomohla mu s nami kontrolní návštěva psychologa, že slyšel přímo od psycholozky jak se věci mají.

Prosim te,i muj stari velmi sikovny syn nebyl na nejake opicarny 😀 paci,ukaz apod absolutne bez zajmu. Nosit micek nekam, cvicit,to ho vubec nebralo. Radsi mel hriste a ja to tak brala. A chvala bohu,ze za nej mchat test a pod nebyl 😀 kazde dite je fakt jine, mladsi syn je taky mimon, ma sve zaliby a ty s nim rozvijim. Obesli jsme kolecko neuro, psycho, rana pece...jedine psycholozka,u ktere stejne nespolupracoval,protoze ho nezaujala,rekla,ze je opozdeny. Ja s nim doma pracuju po svem. Ber ho takovy,jaky je.

Dobrou vec mi rekla neurolozka - dvoulete dite neslysi oddelene jako my dospeli, slysi absolutne vse kolem, neeliminuje zvuky. Navic chapani ma asi na 50% a to beru jako prumer.

@astyna88 jemu uz budou 3 ted na zacatku listopadu

@astyna88 Ja sveho syna miluju,je mi jedno,zda je ci neni nemocny.Jen pokud je,tak aby mi nekdo poradil. Je recht,ze ja byla taky divny dite a dlouho jsem nemluvila.A taky se mnou bylo tezke porizeni.

Podle toho co popisujes autista skutečně být nemusí. (Ale autismu je několik stádií a každý autista je jiný, takže tonhe těžké).
Můj syn začal mluvit až po 3 roce spíše ve 3,5 letech do tří let znal cca 50 -100 slov ( meme, baba, mame, bebe ....) Je vzteklý, tvrdohlaví a práce s ním je veliká co nechce dělat dělat nebude. Zpívat, sednout si do kruhu a říkat básničky neexistovalo. Ve 3,5 letech byl na dětské józe necvičil lítal kolem.
Nikdy mě nenapadlo že hjee autista, možná adhd - nějaké prvky vykazuje, ale každý jsme jiný, má svůj svět.
Autismus a i jiné "onemocnění" je lepší potvrdit mezi 3-5rokem.
Některé děti skutečně od malička jsou jiné ale dost výrazně.

Je důležité abys poznala své dítě. My u psychloga byli. Řekl mi něco co mě nenapadlo. Tím že začal dlouho mluvit nemusí všemu rozumět.
Syn chápe moc dobře, rozuměl a chytrý je jak rádio. Ale chce to mluvit jednoduše a pomalu. A k věci.
Např. Oblékni se. Musela jsem to specifikovat - vem si ponožky, pak jsem mu řekla slipy, když je měl pokračovala jsem.
Občas jsem musela tlesknut aby mě začal vnímat. Děti jsou zabrané do hry a skutečně "neslyší"

Ať vám vše dobře dopadne

@katka_nedo Mám dceru, která je něco podobného. Kdyz se na něco soustředí, musím na ní houknout i ve 4 letech, jinak nevnímá. Ale tohle má spoustu jako jiných věcí zděděné, tak to beru v klidu.
Mluvit začala až téměř ve 3,5 letech, ale do 4 let to jakžtakž dohnala. Tím, že už umí lépe vyjádřit, co chce, tak se ani tolik nevzteká a taky jsme pochopili, že je potřeba aby byla nakrmená, napitá, nepřetažená, jinak stačí fakt úplná blbost a dostane hodinový záchvat. Potom pomáhá, když detailně ví, co se bude dít (třeba ve třech letech jsme byly na kontrole na kardiologii a ležela tam celkem v klidu asi 20 minut, protože věděla, co se bude dít a co se děje).
Pokud už k záchvatu dojde, pokud je to doma, nechám ji se vyvztekat, pak třeba za 10-20minut přijdu a zeptám se jí, jestli nechce do náruče, vyptávám se jí proč se vzteká (když ještě nemluvila, tak jsem jí nabizela možnosti sama). Pokud nechce, nechám ji a nevšímam si jí. Venku je to horší, většinou je to právě z hladu a snažím se do ní něco dostat, i když v tom amoku už to moc nejde.
Nejde asi ani tak o to, jestli je dítě aktivnější, nemluví, vzteká se a chce mít ve svém životě řád, protože takhle to má spousta dětí, ale celkově: rozumí tomu, co mu říkáš (dcera rozuměla všemu, ale prostě odmítala mluvit, všechno si dokázala zařídit nonverbálně), je manuálně šikovný?, jak je to se vztahem k ostatním dětem?
Nejdůležitější a asi nejtěžší je naučit se zachovat chladnou hlavu. Dítě je jako houba a přebírá od rodičů i emoce, takže pokud se vytočíš, že se zase vzteká, tak se neuklidní a je to začarovaný kruh.

@pathan Deti ma moc rad.Rad mezi nimi beha a obcas se snazi jim neco povidat tou jeho cinstinou.A jak pisete,on si jde na wc sam a pak nejak houkne.Nebo me nebo manzela vezme za ruku a vede nas tam kam potrebuje.Vtipny je,ze jsme sli tuhle kolem mekace a to hned rekl papuu.Bezne kazdodenni veci zvlada.Je teda po mne hrozne zarputily.Ja pry kdyz jsem byla mala a babicka mi sla koupit boty,tak jsem si stoupla pred jedny,co jsem chtela a bud mi je koupila nebo jsem jiny nechtela.A to je fakt povaha.Vychovu jsem mela velice prisnou.

Moc Vam vsem dekuji za nazory a trochu jste mi otevrely vsechny oci ruznymi nahledy.To vite,ja mam ted doma jeste miminko-holcicku a tak je to jeste po tom porodu vsechno ve mne rozhazeny.Hormony atd.To vite,clovek kdyz ceka dite,vzdycky ma nejaka ocekavani a plus treba rodina a okoli pak ma treba narazky nebo se divne kouka.Jinak jsem synovi na doporuceni davala ted dlouho ten rybi olej EyeQ a prave to vypada,ze to lehce zabralo,co se tyce mluveni.Vice se snazi opakovat slova a nejlepe ta sprosta.

Ahoj, manželův syn z předchozího vztahu je dle mého asperger, nemáme to potvrzený - k psychologovi chodí kvůli refluxu, manžel si to sice nechce přiznat, protože jestli je nebo není, je z jeho pohledu víceméně jedno, protože se s ním u nás už stejně jedná jako by byl. Pár příkladů - jako malý tak do tří let se bál cizích lidí, jakože hodně. S náma se mazlil tak, že si vzal plyšovou žirafu a dávali jsme jí s ním na střídačku pusinky, když jsme se jakože lochtali, tak on nás lochtal a když se šlo lochtat malýho, tak utekl do kouta a lochtal se sám - my na něho sáhnout nemohli (byl shopen se rozbrečet, jako by ho to bolelo). S příchodem jeho mladší sestry se to hodně zlepšilo, asi ho naučila se mazlit - takže objetí už je víceméně v poho. Teď je mu 9 a je někdy na palici hlavně to, jak potřebuje přesně vědět, jak se věci mají (např. jedeme v autě po silnici která není až tak využívaná a manžel řekne něco ve smyslu, že je to tajná cesta a malej hned - takže o ní nikdo kromě nás neví? A my :ví ale moc se nepoužívá. A malej - takže jí nikdo kromě nás nepoužívá? A my: používá - třeba lidi, kteří bydlí v tomhle baráku okolo, kterýho jedeme. A malej - takže tu cestu používáme jen my a ty lidi v tomhle baráku a co když budou potřebovat sanitku? a my- no tak sanitka tuhle cestu taky zná - na to se zase ozve - takže tuhle cestu používáme my, lidi z baráku a sanitka a co když tady bude hořet? No hasiči tu cestu samozřejmě taky znají, a zezadu se ozve takže tuhle cestu používáme my, lidi z toho baráku atd...a co policajti? Ty taky a zezadu znova - takže tuhle cestu používáme my, lidi z toho baráku atd... A v tom kolem nás projede cizí auto a malej se zeptá, kdo to je a já protože už nemám sílu to dál poslouchat, řeknu, že někdo z toho baráku. Nebo sme byly v mekáči a on chtěl na záchod, tak šel a když přišel řekl, ženebyl protože nevěděl do kterých dveří, že jsou tam troje a jen jedny mají nápis Privat - říkám na privát nechod, ale na tich zbylých je nakreslenej panáček a panenka - tak jdi na panáčka, po chvíly se vrátí, že neví do kterých má jít, že jsou tam dva panáčci, tak jdu s ním a před dveřma mu říkám, vidíš tenhle panáček má kalhoty, tak to je záchod pro kluky a tady ta panenka má sukýnku, tak to je záchod pro holky a on se na mě naštvaně podívá a řekne, že to není panenka ale panáček s trojúhelníkem... Takhle bych mohla pokračovat dál, ale už takhle je to dost dlouhý... Co si myslíte vy - je to ještě normální?

@kmarie81 A ve škole je ok? Nebo proč potřebuješ řešit, co ještě je nebo není normální? Většina dětí s AS má ve škole znatelné problémy - pokud teda nechodí do nějaké suprově vstřícné nebo soukromé školy nebo tak něco. Jak se chová s vrstevníky, jak zvládá změny při výuce...? Těch dotazů bych mohla vznést opravdu mnoho (a stejně se necítím kompetentní diagnostikovat, pouze třeba poukázat, co je typické a co ne). Přečti si tu knihu Nejsou stejné, opravdu uvidíš, že ledasco pro nás nepředstavitelné může být ještě normální... Může být jen přecitlivělý s nedostatkem fantazie, ale může být i asperger... Může jen chtít všechno přesně vědět a "zařadit si". Kdo ví... Aspergerův syndrom patří mezi PAS a tam je jasně daná ta triáda, která musí být splněná. A na to jsou prostě různé testy. Může mít třeba "jen" rysy autismu. Pokud s ním jednáte přiměřeně k jeho potřebám a jinak problémy nemá, pak má manžel pravdu a je fakt docela jedno, jestli je nebo ne...

@katka_nedo nám na foniatrii řekly ze ma syn opožděný vývoj řeči smíšená vývojová disfazie ..tyto děti pak múzou mít autistické projevy protože se cítí často stracene když jim někdo nerozumí nebo nerozumí oni nám ...dobrý je opravdu absolvovat neurologické a psychologické vyšetření ...

@montelvina To uz jsme byli😊

@kmarie81 no tohle uz je mazec

@kmarie81 Příjde mi podle toho co píšeš, tak ze se snaží vše pochopit a jde na to přes logiku. Můj syn, také potřebuje vše vědět a logicky vše pochopit. Pokud si to nedokáže logicky zduvodnit tak mu to dělá problém. To že chce všechno vědět, tak bych v tom neviděla problém naopak bych mu trpělivě vysvětlovala věci, které chce vědět. A byla ráda, že je zvídavý i když vím, že to je někdy na hlavu do kola odpovídat na otázky. Zkuste mu pojmenovávat věci jasně a logicky . Tak aby je jednoduše pochopil. Dotazník PAS u psychologa manžel vyplnoval? Z toho by se mohlo poznat jestli má nějakou poruchu.

@verdos Ve škole to má v pohodě teda hlavně díky mamince a babičce, které ho drilují třeba i tři hodiny v kuse. Mě jde jen o to, že kdyby se vědělo že trochu jinde je, že by na něho ty nároky nebyly tak tvrdý. Je hodně úzkostný a jak říkám víš, má už silný reflux, který loni v únoru vygradoval týdenním pobytem v nemocnici ( ve spánku se mu vrátili žaludeční šťávy do krku a on je vdechl - popálené plíce od žaludečních kyselin není legrace) . Je mu devět a bere 2 helicidy denně (což je taky pěkný svinstvo). Myslím si, že kdyby se třeba ten asperger nějak zjistil nebo potvrdil, třeba by se doma trochu uklidnili a přestali tolik tlačit na pilu. Jejich argument "škola je základ a přes to nejede vlak" je sice pro život dobrý a je fajn že se mu tolik věnují, ale mam tak trochu pocit, že mu tím i ubližují. Já vim, že mi tady nikdo neřekne nic určitého, jen sem se chtěla zeptat, jak konkrétně se třeba něco projevilo nebo vás utvrdilo, že nějaké konkrétní dítko, je trochu jiné. Jasně že pro nás se ten vztah s ním nijak nezmění...

Ještě bych mohla doplnit, že se narodil předčasně v 6 měsíci

@kmarie81 U nás se to projevovalo postupně asi od 2 let. Každopádně jestli dochází k psychologovi, tak ho poprosit aby vám dal vyplnit dotazník PAS a na základě toho dotazníku by ho měl vyšetřit. Pokud už se tak nestalo. My jsme absolvovali ještě neurologické vyšetření EEG, kde se potrvdily změny na mozku. A moje známá, která má holčičku s AS tak byli poslány i k psychiatrovi.