Autismus nebo vývojová dysfázie
Dobré odpoledne,
nevím kam dotaz přesně zařadit. Před chvílí jsme přijeli s malým (3,5 roku) od psycholožky, kde nám řekla, že vykazuje 14 znaků autismu ze 17, když jsme tam byli před dvěma měsíci, podrobila nás spoustou otázek a sdělila nám, že je to spíše hraniční. Jsem z toho psychicky na dně. Malý nemluví, jezdíme na logopedii, neurologii, nějaké znaky autismu měl už před rokem (chození po špičkách, moc neukazoval, nechtěl jezdit na odrážedle, měl plínu přes den, dudlík na noc, nechtěl si prohlížet knížky, na papír jenom čmáral, nechtěl chodit za ruku, venku chodil kam chtěl on...) prodloužila jsem si rodičák, protože školka by ho nevzala. Na tříleté prohlídce v září mi doktorka řekla, že je hyperaktivní a má autistické rysy. Loni v červenci s ním byl manžel na foniatrii, ale nešlo ho vyšetřit pro nespolupráci, jedině v narkóze, to jsme odmítli, pak následovala logopedie s tím, že s ním začne logopedka pracovat po třetím roce, tam mě vcelku uklidnila, že se o autismus vůbec jednat nemusí. Od září malý pije ze sklenice, hrnku, předtím jedině z flašky, začal kreslit kolečka a paprsky jako sluníčko, dokresluje i oči, nos, pusu, kreslí vlnovky (mrak), vydrží u toho dlouho, ukazuje prstem, když něco chce, naučil se na odrážedle, na hřišti vyleze na skluzavku a sjede sám dolů, to ještě před rokem neexistovalo, od ledna chodil na nočník, teď chodí na záchod, vždy mě vezme za ruku, nebo upozorní, venku čurá na trávu, v noci má ještě plenu, ale měsíc je ráno suchá, svlékne ji a jde se vyčurat na záchod, venku více poslechne už chodí i za ruku, vydrží u knížek, večer mu čtu pohádky, tak leží a poslouchá, rozumí, když řeknu, že se jde koupat, ať se svlékne, kromě trika se snaží obléct, svléct sám, podle mě udělal ohromný skok, ale řeč je velmi chudá (máma, táta, haf, bů, chrochro, ham), když po mně chce něco pojmenovat, ukáže prstem, podívá se mi do očí a čeká až mu to řeknu, když schválně řeknu něco jinak, rozčiluje se, že je to špatně. Od logopedky mám různé úkoly, ušila jsem mu polštářek s fazolema, pískem, rýží, aby měl různé povrchy k chození, má tabulku na denní režim, teď bude mít i na týdenní režim. Od září půjde zatím na dopoledne do školky, pravděpodobně bude mít asistentku pedagoga. Moc rád jezdí vlakem, autobusem, změny mu nevadí. Občas se vzteká, chce, abych ho krmila, lžící jíst umí, někdy mně přijde, že je hrozně línej a dělá jenom to, co chce on.
Omlouvám se za román, ale potřebovala jsem se vypovídat, a zjistit, zda má některá z vás zkušenosti, že se vše časem třeba srovná, dožene vrstevníky, že bude žít plnohodnotný život, je to moje první a asi i poslední dítě tak jsem z toho špatná.
Děkuji za případné odpovědi.
neposlouchal
@kaneshiro Ono dnes je spousta atypických autistů, poruchy autistického spektra, vývojové dysfázie. Přijde mi tam dost znaků. Psychologové na to musí mít určité tabulky a cvičení, podle kterých se to dá trochu nastínit. My máme pětiletou holčičku, u psychologa se ale nikdy moc nepředvedla. Kamarádka má zase dvouletou, co jen nemluví, jinak nevykazuje žádné autistické znaky, ale taky psycholožka tvrdila, že bude nejspíš autista. Trochu to beru s rezervou..co odborník, to jiný názor.
Naše malá teda má dost výrazné to, že nesnáší změny. Kolikrát jsem musela být jako věštec, co jí vadí, někdy to byl úplný detail jako barva, sklon, apod. Nesnáší zkoušení bot, výměnu oblečení zimní/ letní, kousky v jídle, co jí nechutná, co jí chutná, kouše v pohodě, hluk, pachy, dlouho se s ní nedal vést dialog, neřekla, jak se cítí, co jí bolí, často vynucovala pozornost taháním za vlasy, dloubanim do očí, co šlo odmontovat, to rozebrala, počmárala, rozházela,...dudlík a pleny měla tak do 3,5 roku. Je toho strašně moc.
Hodně ji pomohl stacionář a speciální školka, už je to úplná pohoda, vsichni jsou nadšení, jak se zlepšila.
Naši pořád doufají, že bude úplně normální, mě ale pomohlo se s tím za pochodu smířit, že je trošku jiná a bude všechno složitější. Všechno ukáže čas.
Nakonec máme i brášku.
@kaneshiro ahoj,
krásně souvisle jsi to popsala. Zcela rozumím tomu, jak ti, jediné dítě a tak.
Dnešní doba, naše společnost je trochu jak to říct, posedlá jakousi "potřebou" nějakých diagnóz. Chápu, že někdy a někde jsou potřeba, nicméně vykazování znaků ještě opravdu nemusí znamenat, že dítě bude, či je autista.
Je pomalejší a co. Prostě spousta dětí je pomalejších, bez komplikací, jen mají svoje tempo v naší uspěchané době. Můj malej je taky pomalejší. Narodil se o dva týdny dřív, a o dva týdny později dělal některé věci, jako třeba lezení. Má teď 11 měsíců. Jsme v klidu.
Zkus to taky.Důvěřuj mu a veď ho tak, jako doteď, rozvíjej ho a hraj si s ním, prostě všechny ty normální činnosti matky 🙂 a dítěte 🙂
@kaneshiro Ahoj,téměř všechny znaky, které jsi popsala,na autismus opravdu sedí.Potvrdit to 100%je ale hrozně obtížné.Nevím, u jaké psycholožky jste byli,ale zkusila bych spíše návštěvu SPC specializovaného přímo na poruchy autistického spektra.Tam by měli být odbornici,kteří tomu rozumí ze všech nejvíce. A i kdyby Vám autismus potvrdili,nevěš hlavu-i s touto diagnózou se dá žít hezký a plnohodnotný život 😉
https://www.modrykonik.cz/forum/volne-diskuze/maminky-nestandardnich-deti-poruchy-komunikace/
Doporučuju pročíst tuhle diskuzi, případně na FB je skupina "rodiče dětí s vývojovou dysfázií", tam jsem získala nejvíc informací.
@kaneshiro Doporucuju tuhle knihu... https://www.knihcentrum.cz/syndrom-travenia-a-p...
@jednaholkaa děkuji.
@kaneshiro moje mladší dcera má středně těžkou vývojovou dysfázii. Mám štěstí v tom, že mám ještě o 17 měsíců starší dceru a ta jí straáááááášně moc táhne nahoru.
U vývojové dysfázie a autismu jsou některé prvky podobné, protože dítě nerozumí svému okolí. Není to pravidlo, ale spousta dysfatiků má velký problém s hrubou motorikou a téměř všichni s jemnou motorikou.
Co mohu říct za sebe - s dysfatikem se musí jednat jako s cizincem, který neumí češtinu. Takže mluvit na dítě krátce a jednoduše. Nejlépe s ukázkou (v mém případě jako živá ukázka fungovala starší dcera 😉), knížky jen obrázkové s min. textu - nevydrží dlouho udržet pozornost.
Dysfatik nerozumí všem slovům - v každé větě chytá záchytné slova, pracuje mimikou vyprávějícího, chování okolí a podle toho se snaží v hlavě sešrotovat co mu kdo říká. Ano - věkem se to zlepší, ale nikdy to porozumění češtině nebude 100%. A s tím souvisí vše ostatní - je to pro dysfatika velmi namáhavé se pořád tak soustředit, proto je jiný než ostatní děti a často "vypíná " - můžete na něho mluvit, ale nevnímá vás.
Jasně, jak píše
@ter ,
je to složitější, ale naše malá mi ukázala jiné obzory, i tím, že mě donutila si sáhnout na dno psychických a fyzických sil. Teď už se hodně zlepšila, dá se s ní dělat všechno jako s ,,normálním" dítětem. Boj to byl spíš s okolím, neustále vysvětlování proč to, proč ono. Ale taky si zvykli. Povědomí o různych poruchách je hlavně mezi starší generací dost nízké. Kolikrát jsem slyšela, že je potřeba dát jí na zadek, apod.
Ta síť odborníků, neurolog, psycholog, psychiatr, logoped, speciální pedagogové,... pomůže. Mají zase jiné metody a víc energie.
Jsem si jistá, že rodiče náročnějších dětí by také potřebovali nějakou speciální ,, péči", sdružovat se s jinými rodiči, občas si i popovídat s psychologem,...což mi tady nějak chybí nebo se to opomíjí.
Ačkoli to zní možná divně, jinou bych ji už nechtěla, jsem smířená, že je nestandardní. Jediné, co si dávám za úkol, je dobré ji v rámci možností vychovat, aby byla co nejsamostatnejsi, šťastná, nikomu neublizovala a nikdo neubližoval jí.
Paradoxně jsem měla i strach, co s ní udělá sourozenec. A úplně ho miluje, je u nás vřískot od rána do večera, jak si výskají. A bráška je takový pohodar, že se naučil spát i když dělá hluk a rozsvítí mu světlo, apod.
Dobry den, pokud mate moznost zajet do Prahy, tak doporucuji Mudr. Novakovou. Je to psycholozka, ktera se zabyva vyvojovou dysfaIi/autismem. Ma teda dlouhe objednaci lhuty, my jsme cekali 10 mesicu, ale jsem rada, ze jsme vydrzeli.
Mame synka, v kvetnu mu bude sest. Nema asi smysl povidat co vse mu je. Podoba se to tomu co se zde pise. Moc nemluvi, nebo mu spis neni rozumet, asi ani on nekdy nerozumi nam. Od jeho dvou let litame po doktorech a moc toho nevime. V loni v kvetnu jsem to vzdala. Syn se dostal do logo skolky a my chodime uz jen na klinickou logopedii. Vzala jsem si z tech doktoru to nejlepsi a to, ze se to srovna.
Zacala jsem tomu 100% verit a verim 100% synovi.
Kdyz ho vidim je stasny a to je to NEJ. A jak psala jedna maminka taky, zni to asi divne, ale jsem ve fazi, ze jsem za to rada. Verim, ze mame vyjmecne dite a ja ho takoveho muluji. Za jine "zdrave" bych ho nevymenila. Je MUJ 😍
Je to samozrejme narocnejsi, se vsim tim ucenim navic, castym nedorozumenim se, nechapajicimi pohledy ostatnich... atd.
Mame jeste starsi dceru a jsem na deti vlastne sama. Muz od rana do noci v praci, babicky a dedy na hlidani nemame, nekdy padam doslova na hubu a hroutim se, potrebuji se vyplakat a s nekym popovidat, ale i to k tomu patri. Nemam cas na sebe a neregeneruji, to vidim jako hendikep, ale i to se uz ucim..Vstavam driv abych byla chvilku sama a treba si zacvicila.
Takze hlavu vzuru, nejsi v tom sama. Prijmi to a ver, ze bude lip a ze vse je vlastne tak jak ma. Vse se vyviji a treba za par let se budes tomu smat.
Ver, ze Tve dite je vyjmecne, ver mu a podpor ho v logopedii a nacvicich porozumeni. Drzte se. Kdyby neco, tak pisni.
Krásný večer. Pracuji s dětmi s autismem. A z mé zkušenosti si dovolím říct, že vlastně ani nejde o to, že dítě dostane diagnózu (i když často se rodičům uleví, že konečně ví, proc je takové, jaké je), ale hlavně rodiče pak mají možnost navštívit někoho, kdo jim řekne, jak s dítětem pracovat. Osobně nejsem zastáncem toho názoru, že to dítě dožene.. Máme několik rodičů, kteří čekali tteva do 5-7 let, až to dítě dožene, ale ono třeba nikdy nedozene, třeba ale taky ano. Jde ale o to najít způsob, jak s ním komunikovat, jak ho učit, jak mu porozumět 😉 a věřte, že systémy, které používáme při práci s dětmi s autismem zabiraji i na děti s normálním vyvojem, jen je to trošku odlišné od klasického způsobu výchovy/vzdělávání. Kdybyste chtěla nějaké rady, tipy či kontakty, klidně se ozvěte, ráda pomůžu 😊
@kaneshiro klidně to může být jen opožděný vývoj řeči 😉 On si prostě jede svým tempem, a vy ho podporujete a hlídáte, což je super☺