Aspergerův syndrom u dítěte. Jak se dítě projevuje?

@fifinka2020 Dívala jsem se již na Facebook a všude je potřeba přidat se do skupiny.. A já právě nechci aby všichni moji přátelé věděli, že můj syn je Asperger... Nechci, aby si na něho ukazovali prstem a pomlouvali..

Můžeš si to na FB vypnout, abys tyhle informace viděla jen ty.

Ony jsou ty skupiny většinou uzavřené, takže ti, co nejsou ve skupině, to vědět nebudou (a když potkáš známého přímo ve skupině, počítám, že ten se posmívat fakt nebude).
Ale jinak mám dítě s vysokofunkčním atypickým autismem (přímo diagnoza "aspergr" se teď prý už nedává). Má ale navíc poruchu řeči, což prý aspergři nemají...
Každopádně v devíti letech se projevuje tak, že:
1) "vykládá neustále o tom samém, bez oheldu na to, zda to posluchače zajímá" (prý hodně typicý rys i u dospělých aspergrů)
2) je hodně nejistý v sociální interakci, sám neosloví, čeká, jestli si ostatní všimnou jeho gest a přizvou ho.
3) Neumí úplně adekvátně zpracovávat emoce, ve stresu snadno zamrzne a přestane omunikovat úplně.
4) snadno se přetíží i při běžných činnostech (např. pobyt na zahradě s družinou)
5) Snadno se přehltí vjemy a není pak schopný vnímat důležité (např. když vejdeme do herny, není schopný vnímat moje pokyny "a sejdeme se tady")
6) má najeté rituály v oblékání (do školy se chodí jen v konkrétních kalhotech, nesmí se v nich na hřiště - ani cestou ze školy... a pod.)
7) má smyslová specifika typu že na některé věci odmítá sáhnout (typicky problém sundat mokrou ponožku nebo projít vysokou trávou).
8) pohybové stereotypy (vlastně nenápadné... ale jak má na oblečení tkaničku, tahá ji tak dlouho, dokud jí nevytrhne)

Většina těhle věcí byla pozorovatelná už v těch pěti letech, respektive byla výraznější.

Jinak doporučuju web https://zrzi.cz/

A zkuste si srovnat v hlavě to "ukazování prstem a pomlouvání" ... Váháme nad tím každá, ale pokud už u dítěte řešíte diagnozu s psychologem, asi ji "bude mít v papírech" a asi to o něm minimálěn nekteří lidé vědět budou (lékaři, učitelé ... dyť právě proto tu dignozu řešíte, ne?) ... samozřejmě nemusí to vědět každá tetka od vedle, ale promyslet si předem svou reakci na to, až se vás spolužák dítěte zeptá, jestli je vaše dítě autista, se hodí (protože ty dotazy přichází... a "co je ti do toho!" není úplně nápomocná reakce).

@cilkat Moc děkuji za odpověď. Školu jak zvládate? Z toho mám celkem obavy... Doporučila by stě mi prosím i nějakou dobrou publikaci na tuhle temu?

Publikaci asi žádnou nedoporučím. Nějak není čas číst ucelenější knihy. Krom toho každé dítě je hodně jiné a projektovat do svého dítěte poučky z knih může být dost zavádějící.
Co se školy týče, má za sebou odklad a první třídu v běžné ZŠ s asistentem.
Začnu možná trochu ze široka: syn je listopadový, do klasické Mš tudíž šel ve skoro čtyřech letech. Během asi tří zkušebních dnů jsme se dohodli, že zkusíme vyjednat nárok na asietenta a bude chodit až bude sehnaný asistent. Reálně tudíž nastoupil do školky ve čtyřech letech přesně. CHodil pouez na dvě dopoeldne v týdnu. Když jsem zkusila docházku rozšířit na tři dny, byl koncem týdne natolik unavený, že si na hřišti sedl vedle mě na lavičku a koukal do prázdna před sebe. Tahle unavitelnost se sice zlepšovala, ale byla výrazná ještě v předškolním roce a byla jedním z důvodů k odkladu (který nám SPC napsalo s tím, že není nad čím váhat, i když bude skoro nejstarší ve třídě). V odkladovém roce zvládal už i sem-tam školku do odpoledne.
Doporučení při nástupu do školy bylo "třídu se sníženým počtem žáků, ale normálními výstupy". Bohužel, odpovídající školy byly dopravně nedostupné, proto jsme se rozhodli pro klasickou spádovou zš s assitentem. Doclea pomohlo, že první třídy mají v detašovaných budovách, tudíž budově s asi osmi třídami celkem. Tuto přednost jsem ocenila zvlášť ve chvíli, kdy se se během prvního úvodního dne (dvou vyučovacíh hodin), stihl v budově 2x ztratit. První dny chodil ze školy doslova s očima navrch hlavy. Tak do konce září si sedalo vyloženě prostředí školy. V půlce října jsme začali řešit, že je tak utahaný, že ho asi budu nekteré dny vyzvedávat v půlce vyučování, protože druhou půlku už nedává. Ale než jsme to stihli uskutečnit, přišli podzimní prázdniny, pak nějaké rýmičky a pak už si to celkem sedlo.
Nechodí do školy nijak etra rád, ale vlastěn mu to dává lepší smysl, než školka (míň protestuje). Podle učitelky zvládá. Chyby tam jsou, nepatří k premiantům, ale není nikde vážná problém. Do třídy docela zapadá, i když třeba nikdy doma nemluví o spolužácích a tak. Má ale docela kliku jak na chápavou a zkušennou učitelku, ta na asistentku, která má doma dceru s autismem a je opravdu takové pečující sluníčko.
Vyzvedávám po obědě, odpolední kroužky zatím nemá, příští rok zkusím asi nějaký jeden přidat. Největší problém je ta únava. Zatím považuju rozhodnutí "dát ho do spádovky" za správné.

@cilkat Ta zvýšená únava je z toho Asperger. syndromu? Taky se mě zdá, že syn bývá odpoledne již hodně unavený.. večer ani nemluvím, chodí spát ve 20:00 a nachystání k spaní bývá boj, opakovaně mu musím vše říkat, jak kdyby už "vypnul" a neposlouchal..

U syna jednoznačně. Je to důsledek jiného způsobu vnímání - zjevně méně efetivně filtruje podněty na musím/nemusím řešit a tím se prostě vyčerpá.