Afektivní záchvat neboli respirační afekt. Máte zkušenost?

@koki88 nevim jak se to menuje, ale ze strachu, zejmena u lekare napr. Se mi zacne delat spatne, spatne a rychle dycham, a presto mi chybi kyslik. Vetsinou to rozchodim a rozdycham na cerstvem vzduchu, u okna dokoran apod. Ale parkrat jsem sebou i sekla...omdlela. bud jsem se probrala hned sama nebo mne nekdo krisil, to nevim mam okno. Pak uz to v pohode rozchodim.. stava se mi to od detstvi furt, jednou za cas, ale uz s tim umim lepe pracovat a mdlobam uz vetsinou predejdu

@koki88 synovi se to stávalo asi do dvou a půl. Vždycky když někde spadl nebo se víc bouchnul, tak se pak nenadechnul, po chvíli protočil oči, na vteřinu ztratil vědomí, potom byl chvíli takový jako bezvládný nebo jak to popsat.. když se mu to stalo poprvé, tak jsem z toho měla malém smrt, vůbec jsem nevěděla, co s ním. Jinak pomáhá fouknout do pusy, když ne to, tak voda, ta nám zabrala vždy. Jinak doktor mi říkal, že by se ty děti měly většinou nakonec nadechnout a s věkem by to mělo odeznít. Ale pro jistotu jsme byli na kontrole na neurologii.

Ano, syn na to v prvních letech života trpěl. Dost děsivé vidět své dítě jako hadrovou panenku s očima v sloup. Jako spouštěč fungovaly bolest a leknutí. Rodinu a následně i školku jsme instruovali, že je třeba těmto spouštěčům předcházet a když už by zaznamenali nájezd ataky, tak je třeba jej vzít, hladit ho a hlasitě opakovat, že má dýchat. Díky tomu se bezvědomí neopakovalo a s věkem tento problém odezněl.

@koki88 Malý tohle měl/má od narození.
Když měl pár týdnu tak při pláči se nenadechnul a zfialověl, fuj hrozný pohled.. Teď se to stane, jen když chytne nějakej brečící amok a nenadechne se ale už to není taková síla. Vždycky jsme na něj foukli a jednou jsem musela i trošku šplíchnout vodu aby se nadechl😄 čím je starší, tím se to trochu lepší. Nebo spíš vím, že se prostě pak nadechne. I dr říkala, že se to dítě pak prostě vždy nadechne byť to vypadá hrozně..