Posedlá postavou....

Tady bych ti doporučila psychologa jako první řešení. Točíš se v kruhu už pár let a sama vidíš, že to k ničemu nevede. Ono to zní jako otřepaná fráze a klišé, ale je to pravda. Ani to hubnutí není samospásné, pokud se nemáš ráda. Míň kilo ti štěstí nezajistí a můžeš spadnout ještě hloub do spár PPP. Jdi k psychologovi. A pokud se chceš dozvědět i něco ke zdravému životnímu stylu, protože to je pro tebe správné řešení (ne žádné diety), přečti si informace na institutu moderní výživy, nehladu.cz a karolinafour.

Přikláním se k názorům výše a také bych doporučila v první řadě konzultaci s psychologem. Cvičení a zdravý životní styl by ti měl přinášet radost, ne utrpení. Pokud chceš začít cíleně pracovat na svém těle, doporučila nějakého trenéra, který ti přizpůsobí trénink a jídelníček dle tvých potřeb. Můžeš s ním konzultovat i správné nastavení tabulek. Co se tyká sportu, není důležité jak často cvičíš, ale jaký druh sportu děláš…například při jakých tepových frekvencích.

Musíš si dat nejdřív dohromady psychiku. Tohle už vypadá na nějakou formu anorexie a můžeš snadno spadnout do mnohem horšího stavu. Hubnutí nech zatím byt a jdi do terapie. Pak si nech složit správný jídelníček od odborníka (jakoze fakt odborníka, ne nějakého nymanda s kurzem, kterému je fuk co způsobí a jde mu jenom o zisk). A sportuj tak, aby te to bavilo, ne aby ses k tomu nutila a po každém cvičení zkoumala váhu, sport muze byt dost uklidňující, pomáhá psychice, ale nesmis přitom myslet jen na to, ze to delas kvůli postavě.

Tak to chudnutie ti nefunguje hlavne preto, ze mas zo seba negativne pocity, neznasas svoje telo a kazdy den sa dokola stresujes vahou. Ked este nechces psychologa tak odporucam opustit vsetky FB skupiny a IG o chudnuti, zahodit vahu, zacat jest zdravo podla selskeho rozumu a primerane sportovat.
Ja som sa dlho stresovala vahou. Islo to nahore a dole. Zapisovala som tabulky jak blazen. Az ked som si povedala, ze na to uz kaslem a chcem normalne zit a nie sa stale stresovat kaloriami a makrozivinami tak som zrazu zacala chudnut. Spoznala som to iba podla oblecenia lebo vahu ani nemam.

Hele. Já se taky neměla rada. Zhubla jsem, neměla jsem boky, najednou jsem zajímala kluky na který jsem se styděla i podívat. A stejně jsem furt byla tlustá ve svoji hlavě. Když teď vidím s odstupem času fotku a vybavim si jak jsem se cítila, je mi jasný ze problém nebyl moje postava. Od mala jsem furt poslouchala jak jsem tlustá. A teď jsem obézní opravdu po porodu:D a s jidlem se peru celej život - buď jsem měla strach si vzít kousek chleba navíc, nebo jsem se prejidala. Teď jim normálně (jako i prasarnu i dobrý jídlo) a sice nejsem hubena, ale fakt si vážím toho, ze si to jídlo nevycitam. Je hrozne těžký s tou hlavou bojovat. Sama to nemám doteď úplně Ok - Jakoze se sice nemiluju, ale nějak se rada mám a je to asi to nejlepší co jsem doteď měla, protoze to jídlo a postava mě fakt strašně ovlivňovaly. Vypnout tabulky. Najíst se tak jak potřebuješ (neprervat se) a vědět ze ten den budu mít pohyb. Kdyby ani to ne, zašla bych někam.

K psychologovi i psychiatra, nejspíš porucha příjmu potravy. Vyhodit váhu, zaměstnávat se co nejvíce něčím jiným, pokud to nejde, je to vážný problém. Držím palce, je to těžké..

V prvom rade by som na tvojom mieste obmedzila socialne siete ked na nich nebudes tolko nebudu sa ti ukazovat tie prispevky a nebudes sa tolko porovnavat, nema zmysel si tak vedome robit zle. Potom je dolezite si uvedomit, ze 90% je o pozovani, nikto neprida porovnavaciu fotku pred a po alebo len fotky s ktorou sa chce pochvalit a zvysit ego nad like-ami skaredu, niekedy sa staci len vystriet ramena do zadu stiahnut brucho a hned telo vyzera inak ako ked clovek "vydychne" su to len socialne siete nie realita nevies kolko urobili fotiek pred tym ako pridali tu jednu kde dobre vyzeraju, ja sice sa zmestim do S/XS ale niekedy mam pocit, ze vyzeram na L ked sa na seba pozriem do zrkadla aka som nafuknuta a inokedy som hrda na svoju postavu a tak to ma kazdy. A ked uz chces chudnut tak s odbornikom nie experimentovat s roznymi dietami a pocitanim kalorii ked vidis, ze niekde robis chybu a este nikdy som nevidela nikoho aby nieco dosiahol so svojim telom ked ho nenavidi, vsetci chudnu a cvicia preto lebo svoje telo miluju a chcu ho mat zdrave. Pokial si myslis, ze ked schudnes stane sa zazrak a budes milovat svoje telo tak to sa nestane stale kym nezmenis myslenie budes vidiet na sebe chyby a bude ta to len demotivovat.

@valkyra222 nevím kolik ti je let, ale vždyť to není žádná hrůza, vážit 73 kg na 173 cm.
A někdy je potřeba se smířit s tím, že to prostě nejde.
Já měřím 164 a vážím 73, chtěla bych být hubenější, ale nejde to. Sportuju, neprasím, ale váha stojí.

Mit odbornou pomoc az na poslednim miste neni rozumna volba. Asi by bylo dobre zamyslet se co chces a jaky je tvuj cil. Pripadas si silnejsi, ok - ceho bys rada dosahla? Chces vazit max. 70 kg? Nebo se velit do velikosti M? Nebo neco jineho? Cil musi byt realny. Az si ho stanovis, zaplat si ve fitku trenera. Dost jich nabizi komplexni sluzby vc. hlidani jidelnicku, poradi ti co je ve strave spatne a uvidis, ze to bude fungovat a vaha dolu pujde. Pomohou ti take stanovit realny cil. Kdyz si reknes "chci za mesic vypadat jak gigi hadid" tak to samozrejme nedas a budes se citit jesete hur.
Druha vec je jak se vnimas ty sama. Potrebujes si zvednout sebevedomi a mit se rada. Jestli nechces terapeuta (byt by to bylo docela rozumne), zeptej se treba manzela jak te vnima, jak se mu libis. A misto FB co sledujes se vsude odhlas a zacni sledovat treba stranky "vylety s detmi" nebo tak neco 🙂

(jinak ti rozumim, ve chvili co jsme meli manzelskou krizi jsem spadla do problemu s poruchou prijmu potravy. Pomalu prvni myslenka rano byla "rychle se zvazit, treba jsem zhubla", premyslela jsem nad kazdou potravinou co jsem jedla, kolik z ni asi priberu, vazila jsem se nekolikrat denne, hodne sportovala. Kdyz jsem se ale pak normalne najedla, bylo mi strasne zle od zaludku. Ano zhubla jsem. Ale stastna jsem nejak nebyla. Ted uz mam od te doby zase kila nahore, ale jsem mnohem stastnejsi)

Odejít ze skupinek, vážit si svého těla, ze ti dalo dvě děti a neřešit kraviny. Takhle jednoduché to je. Sama cvicim hodně a po dětech to není ideální. Nejde to tak rychle, snažím se, ale bohužel. Ale fakt by mě nenapadlo si vypěstovat kvůli lidem na FB poruchu příjmu potravy. Neblázni, normálně se najez, na co mas chuť, cvič, aby ti bylo příjemně a běhej pro svůj pocit. Pokud to nezvládneš, tak vyhledej pomoc. Život je krátký a abys za 10 let místo na malé děti vzpomínala já kalorické tabulky, budeš toho akorát litovat..

Ahoj, já řeším něco podobného. Po druhém dítěti se mi taky drží kila nahoře. Předtím jsem byla fakt hubená,pro někoho až moc. Ale bylo to také zdravotními problémy,ale teď je pro mě těžké si zvyknout,že už nemám velikost 34, 36, že ne vše, na co ukážu , to obleču a vypadá supr.. Je to nepříjemné , často se cítím špatně,stydím se..I když vím,že mít vel.38/40 je normální a mnoho žen, slečen by za do to dalo nevím co. Ta hlava to prostě tak nebere. Takže opravdu ti do jisté míry rozumím,neříkám,že zcela,ale.. spoustu z toho chápu.

@sinicka věř,ze to tak jednoduché není..opravdu zakladatelku v mnohém chápu. Člověk by musel zažívat ty pocity. Hlava si někdy dělá,co chce a opravdu není jednoduché ji obelstít a být v pohodě.

Tak dlouho se snažit bez efektu by rozložilo psychiku každému. Nutriční terapeut by mohl pomoci, nejlépe takový, co v jídle a postavě nevidí středobod vesmíru, napadá mě třeba Adéla Prokůpková, ta se zaměřuje na ženy, co spadly do nesmyslných diet a vrací jim kladný vztah k jídlu.