Váhám, jestli zkoušet druhé dítě. Zase podstupovat KET

hotaska
10. čer 2011

Nikdy jsem nijak zvlášť netoužila po dětech, ale jednoho dne se to zlomilo. Jenže se časem ukázalo, že to jen tak nejde a čím méně to šlo tím víc jsem chtěla. Po prvním KET se nám to podařilo a já byla v sedmém nebi, neskutečně jsem se těšila. Po porodu přišla realita ....nekonečné kojení, nespali jsme ve dne v noci, absolutně čas na nic jiného do toho občasné průpovídky manžela že nic nedělám. Mezitím otěhotněla sestra, také po IVF a porodila v 26tt dvojčátka, velice těžce jsem to nesla. Momentálně řešíme aktuální otázku sourozence, našemu pokladu jsou téměř 2 roky............. a to je můj problém, mám pocit, že nejsem ani normální. Jedináčka by jsem pokud možno nechtěla, ale ani si nejsem vůbec jistá druhým. Možná kdyby jsem mohla otěhotnět normálně tak by to prostě přišlo a bylo by, ale takhle moc plánovaně se mi do toho jeden den chce a pak zase NE! Vůbec nevím co se to děje, máte nebo měla jste některá taky takové smíšené pocity? 😝

moncicak.as
10. čer 2011

Já je mám furt, chtěla bych druhé, fakt moc, ale mám z toho strach, jak bych to stíhala...myslim, že je to asi normální.. 🙂

vorllinka
10. čer 2011

Tak tomu dej ještě čas 😉 Můžete mít druhé až prvnímu bude třeba šest 😉 Já myslím, že to přijde samo.. Nemá cenu to hrotit 😉

A jinak ty pochybnosti jsou asi normální. Já vím, že druhé chci, pokud možno, co nejdříve. Ale taky se malinko ,,děsím,, těch probdělých nocí, nestíhačky a neustálého přebalování prdelek, ale na druhou stranu se na to moc těším 😵

denousek
10. čer 2011

a ty nemuzes mít normálně děti?to neuvádíš.. jestli ano tak neber prášky a zkus to třeba rok nechta na přírodě..nebo podle toho jak se budeš cítit. určitě ho budeš milovat uplně stejně jak první dítko,miminko je náročný ale vydržíš to dítko za chvíli poproste a bude dobře 😉 držím pěsti

amallie
10. čer 2011

Pockej, az tvoje odpoved na tuto otazku bude jednoznacne ano! Pak neni co resit 😉

anieanne
10. čer 2011

Taky bych to nechala ještě chvíli uležet, nikdo neříká, že musí být tři roky od sebe. Každopádně jestli i nadále budou převládat smíšené pocity, tak bych do toho spíš nešla. Sice si to pak jednou můžeš vyčítat, ale stejně tak by jednou to druhé dítko mohlo být terčem tvých nálad typu "kdybysme tě neměli...".

jusina
10. čer 2011

Zdravím............můj názor je-určitě dvě děti i pro ně to bude lepší 😉 obava nestíhání je naprosto normální.......co znám maminy,tak každá měla.........já taky a je to naprosto v pohodě 😎 už se těším až trochu víc Vašik povyroste, aby si mohli spolu více pohrát..............nebojte se a jděte do toho a i když plánovaně s pomocí,tak já bych šla hned-myslím ,že čím větší rozestup dětí ,tím se Vám do toho bude chtít čím dál míň,protože dítě bude více samostatné a Vy si zvyknete na "větší pohodlí" Přeju hodně štěstí ať se rozhodnete jak se rozhodnete 😉

kotcheva
2. zář 2013

Ahoj, nech si to jeste uzrat v hlave🙂. Ja resim neco podobneho - mam pulrocni holcicku po ivf a nechci jedinacka. Takze ted zacinam premyslet o dalsim pokracovani. IVF bylo narocne psychicky i fyzicky, po porodu jsem si pripadala totalne neschopna, ale presto do toho chci jit znovu. Resp. Moc casu na premysleni nemam, abych to stihla do ctyricitky🙂.

karotky
2. zář 2013

Já jsem podobnou otázku řešila,když bylo staršímu synovi 14 měsíců,protože do té doby o něj neměl nikdo jiný zájem,než já a v takové situaci jsem si nedokázala představit,že bych na 2 děti byla sama.Naštěstí se alespoň manžel změnil k lepšímu a když už jsem měla opravdu jistotu,že na všechno sama nebudu,šla jsem do toho. 🙂
Ale pokud bych byla stále na pochybách,zbytečně bych se do toho nenutila,protože o to miminko se budeš starat nejvíc Ty a je na Tobě,aby sis srovnala v hlavě,kolik by to Tvé rozhodnutí mělo PRO a kolik PROTI.Každé dítě je závazek na min. 18 let dopředu 🙂

band
2. zář 2013

já na první dítě čekala 3 roky - prošla sem si vším možným a nakonec se "vymodleňátko" povedlo. Nejsem rozhodně typ matky, která by tím pádem celý dny skákala jen kolem prcka a náramě si to užívala. Mám ráda svoje aktivity a čas i pro sebe. Pak těsně před velkým stěhováním, když byl malému rok a 2 měsíce přišlo obrovské překvapení v podobě pozitivního těhu testu. A byl to šok! nastěhovali sme se k rodičům a začali rekonstruovat nový dům...vůbec sem na další díte nebyla připravená a nechtělo se mi nic řešit a bála sem se, že to pak nezvládnu a bude to zápřah a už nebudu dělat nic jinýho než skákat kolem dětí 🙄 ... teď sem 3 týdny po porodu a sem nejšťastnejší pod sluncem 😵 ! všechno je mnohem lepší než sem myslela....je to nádhera...jak starší malého hned miluje a my taky...nejvtipnější je, že s manželem mluvíme o dalším 😀 ...takže bych asi jen zapřemýšlela v čem to je a když to bude něco podobného, tak bych už neváhala 😵 ...mimini se vypiplaj a bude to nejlepší 😉

barthia
9. zář 2013

Ahoj, mám stejný pocity, ale jdu do toho. Mám roční holčičku po IVF a myslím, že 2-3 roky je dobrý věkový rozdíl. Nevím, zda to vůbec vyjde a zda se nám druhé dítě vůbec podaří, ale jdu to zkusit. Máme poslední šanci od pojišťovny a další pokus bysme asi nezvládli zaplatit. Taky se toho bojím, celého procesu a zda to budu zvládat. Ale zas si říkám, zvládají to jiní, zvládnu to taky a třeba budu mít štěstí a budeme mít zase jednoduché a nenáročné miminko. Navíc máme babičku a dědu. A ono se říká, že už je jedno jestli máš dvě děti nebo jedno. Navíc nás už tlačí věk a čím jsi starší, tím je šance menší. Ale je fakt, že si tentokrát nechám zavést jen jedno embrio. Dvojčata bych s jedním dítětem nezvládla. I když mám známou co má jedno dítě a pak se jí narodili trojčata a taky to zvládá, i když to nemá jednoduché. Ale já si myslím, že tentokrát jedno embrijko bude lepší. Takže pochybnosti jsou normální, to má každá ženská. Já jen doufám, že to vyjde a že se to druhé vůbec podaří.