Podpora rodiny při neúspěšných KET. Co Vám pomohlo?

@mona91 mam mnoho let zkusenosti s opakovanymi neuspechy. 5 pokusu z jednoho ivf to jeste opravdu neni cas na to to vzdavat. Takze at se vybreci a ty ji muzes rict ze je jeste cas na to to zkusit znovu. Existuje jeste mnoho variant, ktere lze zkusit, ivf s vlastnima vajickama, darce, darovane embryo, adopci bych jeste nevytahovala, na to je cas. Pro me asi prave byly nejhorsi kecy typu si adoptuj nebo si kup psa🙂)) Jakoby snad pes mel byt nahrada za dite. Ja jsem dochazela k psycholozce a ta mi vzdy pomohla ze byla realna a rikala, tak ted sme tady, ted zkusite tohle a kdyz to nevyjde, mate tuto moznost. Postupovat krok po kroku. Jestli je problem jen ve spermiogramu tak se toto da resit, pokud budou schopni nejakeho kompromisu.

@klea81 to se presne snažím a prave mam pocit ze je to málo. Adopci a pěstounskou peci a darované spermie vytáhla mama a to byl oheň na střeše. Takže to opravdu vim ze ne.
@eviks ja vim ze maj cas, je jim oběma cerstve 32 let ale obávám se že jeste nedošla do fáze nějakého kompromisu. Psa si teda chce koupit ona sama. Me osobně pomohlo ze jsme pořídili tehdy kocoura aspon psychicky a taky ta psycholožka to teda musím říct že pro mě byla záchrana ale tu zatim taky odmítá tim klasickým přece nejsem magor....

@mona91 hele to je ale uplne normalni, proste je to proces. Kdyz to reknu hnusne, je potreba, aby se nepodarilo jeste vicekrat. Pak si clovek rekne a co ted...jake mam moznosti. U nas to take nebylo hned, trvalo to cca 3 roky, nez jsme si k tomu dospeli, ale mam nadherne zdrave dite a dalsi na ceste a opravdu to za to stoji. Psycholozka ne proto, ze je magor, ale protoze je to silena psychicka zatez a je toho na cloveka trochu moc a je jedno kolik ti je, protoze vsichni kolem jsou tehotny atd. Tohle jak zminujes s tim magorem, to mi taky furt nekdo podsouval, ze na to moc myslim a takove debility, at jedu na dovolenou (byli sme asi na 10 a sjezdili kde co). Lidi nejsou schopny prijmout, ze je to proste nemoc. Taky nebudes rikat nekomu s rakovinou, at na to nemysli. Takze jednat o tom tak, ze je to nemoc, co vyzaduje lecbu a spis teda vysledovat na co jsou psychicky ready a to jejich rozhodnuti pak podporit. Ale opravdu mi prijde, ze po jednom pokusu IVF bych vyrazne zavery nedelala, uz jen to, ze meli 5 embryi, to je docela dost i na spatne SPG. Obcas pomuze zmenit centrum atd..

@mona91 Ahoj, mám za sebou 4 neúspěšné IVF, z rodiny a přátel (krom dvou kamarádek) to nikdo neví, protože právě tyhle „přiblbé“ řeči bych nezvládla a určitě nikomu nepomohou. Nedivím se ani, že je oheň na střeše při zmínce o adopci nebo darovaných buňkách, na to také sama reaguji dost podrážděně. Navíc pochybuji, že páry, které řeší IVF o těchto možnostech neví. Samozřejmě že ví, ale chtějí dítě vlastní, proto zkouší IVF a věří, že to dopadne, takže tyto chytré rady typu „tak přeci můžete použít darovaná vajíčka/spermie/embrya nebo adoptovat“ jsou opravdu na palici. Mě to naposled řekla psycholožka a to jsem myslela, že tam po ní vystartuju. Od té doby jsem k ní nepáchla.
Podle mě je spíš důležité tu ženu přivést na jiné myšlenky, jít s ní na kávu, víno, do kina, na procházku, na nákupy, aby měla jiné zážitky než sledování cyklu a přemýšlení o tom co teď bude. Být jí oporou aby věděla, že když se bude potřebovat vypovídat nebo svěřit s tím co zažila, tak aby měla komu. Mě vždy nejvíc pomohlo, když jsem měla nějakou aktivitu, kterou jsem se zabavila abych nemusela na to všechno myslet (dovolená, výlet s kamarádkami – ideálně bezdětnými a nebo alespoň bez dětí, někdy i víc práce, šla jsem na kurz šití, začala jsem běhat, atd.). Fajn je třeba i hormonální jóga, pokud to nezná, tak ať se na ni koukne. Nebo nevím jestli chodí k nějaké fyzioterapeutce, která se zaměřuje na tuto problematiku – např. cvičení Mojžíšové, já mám třeba tyto hodiny u fyzioterapeutky ráda, protože je to žena, která ví co mě trápí a snaží se mi prostřednictvím cvičení pomoct, ale přitom mi nic „chytrého“ neradí a normálně si u cvičení popovídáme o běžných věcech.
Tak pokud nějak pomoct, tak zkusit navrhnout třeba nějaké takovéto aktivity, případně třeba jít s ní na tu jógu apod.

@danulka04 ty jo to cvičení mi uplne vypadlo z hlavy ja cvičila mojzisovou taky a super. To zkusím navrhnout děkuji. Jako je to proste těžký rada bych ji vytáhla ale časově abych u sebe neměla malého mela pro něj hlidani to je těžký a jeste nepomáhá to ze uz ted mam buben skoro jako před porodem prvního....

@eviks ja taky mamu zkrotila at ji tohle uz neříká a když neumí pomoc tak ať s ni o tom radši ani nemluvi. Me psycholožka hrozne pomohla po tom co jsme změnili car ale jim nic takového nebylo nabídnuto a bere to tak ze oni tam přece vi co delaj a jsou na ne hodny a vychází jim vstříc takze nebudou měnit car.... na nas v generuje byli taky hodni a bylo to k hovnu pak jsme změnili a bylo.

@danulka04 z tveho prispevku je videt, jak je tohle strasne individualni. Jestli to dobre chapu, tak mas za sebou 4 ivf. To je ten pocet cyklu kde pojistovna prispiva, vetsina lidi tohle neni schopna projit, zvlast pokud maji dalsi zdravotni problemy nebo vyssi vek. A ono i tech 32 let pro zacatek lecby v CARu je tak akorat a neni moc co si vyskakovat. A hormonalni joga je super, ale jestli je holka zdrava a chlap nema spermie, tak se opet muze vytocit, ze se to hazi na ni. Tohle je fakt silena situace. Ja teda chodim k psycholozce ktera pracuje primo v ivf centru a na toto se specializuje a je opravdu skvela. Protoze podle me je i dulezite prijmout realitu a nejak se na ni pripravit. Ja pri jednom z pokusu malem umrela a pak uz mi bylo jasne, ze tohle proste neni cesta a trvalo mi rok a pul prijmout nahradni reseni, protoze jsem nebyla ochotna znovu riskovat zivot. Mam jednu 41 letou znamou, ktera ma za sebou 5 plnych ivf, ze kterych se ziskala celkem 2 nekvalitni embrya a to je presne ta situace, kdy je potreba si rict, co teda vlastne chci. Jestli zustat bezdetna nebo zkusit neco jineho. A tohle zase bude u kazdeho individualni. Ja jsem si zivot bez deti nedokazala predstavit a jsem stastna, ze jsem to nevzdala, ale naprosto chapu, ze pro nekoho je treba adopce nemyslitelna a neni to prijatelne reseni. Preji hodne stesti!!!

@eviks ja ne ale sestra má za sebou ted 5. Neuspesny transfer. Jinak naprosto souhlasím a moc děkuji.

Mě nejvíc rozčilovaly ty "příběhy" typu - mě taky řekli, že jsem neplodná a podívej, mám tři děti (a já věděla, že mít přirozeně děti nemůžu prostě nikdy na 300%). Nejvíc mi pomohlo nikomu nic neříkat. Protože mě ničilo, když se pořád někdo ptal - tak co? Jak to dopadlo? - no zase nic, zase se to nechytlo ☹ nebo - tenhle měsíc odsouváme, není připravená děloha, teď se to zase odsunulo, daly se jiné prášky... zase to nevyšlo ☹ to mě ničilo nejvíc. Ač to od okolí jistě bylo v dobrém míněno, tak čím víc se všichni ptali a čím víc sjem musela všem říkat, že zase nic, tím horší... takže jsem pak všem řekla, že až něco bude, tak jim to řeknu a do té doby ať se pořád neptají.

@mona91 tohle je moc tezke. Jak uz psaly holky, sedet a poslouchat. Nic vic udelat nemuzes. Ja mam za sebou 3 IVF a 10 transferu a nikdy by me nenapadlo sedet doma, " litovat se", nebo chodit k psycholozce. Proste jsem to brala tak, jak to je. Pred 30.lety bysme deti treba vubec mit nemohli🤷‍♀️. Hodne jsem se soustredila na sebe, zhubla jsem, chodila cvicit( ja delala pilates, bavilo me vic nez Mojzisova), plavat. A obklopila jsem se detmi. Je to takova afirmace. Kdyz neco moc chces a nedari se ti to, obklop se tim🙂Takze jsem chodila na navstevy ke kamaradkam, ktere jsou tehu nebo maji deti. Nevim, jestli to bylo tim. Ale najednou jsem byla schopna jim a vlastne i sobe" odpustit", ze jeste nejsem mama a ony jsou. Reci typu: to brzy vyjde jsem nenavidela 😁Mame syna a cekame druhe

Je to tvoje sestra, tak se možná nejlépe sama zeptat, jak jí můžeš pomoct, že bys jí byla hrozně ráda oporou a že jsi nad tím přemýšlela a že nevíš, co by pro ní bylo nejlepší - a třeba i navrhnout nějaké varianty: jestli si na ní máš sama udělat čas přestože jsi těhotná, jestli v budoucnu pomůže, že se s ní uvidíš s dětma nebo jestli máš být sama... Jestli chce, abys s ní řešila konkrétní možnosti a řešení nebo jen případně utěšovala nebo odváděla pozornost... A dát jasně najevo, že jí chceš být oporou a že jakákoliv prosba z její strany není špatná a nemusí se za to stydět (já za fakt oceňuji, že
Ti dochází, že nemusí být třeba nadšená/uklidněná z pohledu na tvoje břicho...) zrovna tohle je tak hrozně moc citlivé téma a je to děsně individuální. Mám první dceru po IVF a několik kamarádek, co to řeší a prostě se otevřeně ptám, co a jak chtějí se mnou probrat.

Tak děvčata musím říct že jsem dnes mela všechny vaše rady na paměti. Byli jsme u známých a ja vařila ostatní pracovali venku a sestra za mnou přišla a vyloženě sama začala o tom mluvit... takze jsem ji naslouchala a byla i možnost ji navrhnout zkusit psychologa ve smyslu že me teda fakt pomohla, různá cvičení i možnost odreagování jako posezení nákupy a tak. A teda musím říct že odjížděla odpocinuta odreagovana největší zážitek ze poprvé krmiva ovečky a obstaravala králíky a videla uplne čerstvá kralici miminka kterým jsme v kuchyni u kamen topili. Vylozene se potřebovala vypovídat ma další kamarádku která je těhotná, taky po umělém ale jim to vyšlo na první pokus... takze ji to začalo lézt opravdu na mozek...

@zizkmi no to je přístup 👏určitě lepší než nenávidět celý svět 😉přej a bude ti dáno se taky říká.

@mona91 tak super. Krasny zacatek 🙂