IVF s darovaným vajíčkem, ale jsem rozpolcená

Tak zrušit to snad můžeš, ne? Za zodpovědnou nebudeš, ale zase mít nechtěné dítě taky není ideální. Je otázka, jak to budeš cítit za půl roku. Možná už ten mateřský pud s věkem zeslabl nebo máš teď jen strach. Prarodiče bych neřešila, dítě si snad neporizujes jen kvůli hlídání. A pokud ho chceš, tak hlídání ozelis.

A však ta dárcovské vajíčka neprijdou nazmar, ne? Dají je někomu jinému.

Oni ty vajíčka od dárkyně nevyhodi. I když si to rozmyslis, tak fakt využití najdou.
Jinak u nás je taky velká pravděpodobnost, že darkyni budu potřebovat. A musim říct, že je to daleko lepší situace než kdybychom potřebovali darovat sperma. Přes to by nejel vlak. Tvoje obavy jsou určitě normální, jsou to obavy které by přišly i s přirozeným otehotnenim.
Jestli se na to fakt necitis, tak to dělat nemusíš. V CAR jsou všichni moc hodni a chápaví.

Nechápu proč to řeší tvoji rodiče a tchánovci. Jako jak že chtějí mít svůj klid? Copak oni budou vychovávat tvoje dítě? A to že tobě bude 50 a dítěti 10, pravda to je, záleží jak se cítíš...Třeba mně bude 33 a už to pro mě není věk kdy mít další dítě. Ale zase někdo chce dítě i v 50. Přeji ti ať ti to dopadne tak, jak si přeješ 🍀

Naprosto tvoje obavy chápu, protože máš pravdu. Nechci nikoho soudit, ale vidím i dost nevýhod v tom, mít dítě skoro ve 40. Skutečně je to jiné, jak ve 20, tělo má méně sil, člověk už je pohodlnější, když bude přicházet puberta, budeš v přechodu, úžasná kombinace... Já si stanovila vnitřní hranici do 35, je jasné, že každý to tak nemá. Na druhou stranu u kamarádů, kteří mají starší rodiče, vidím, že to není jednoduché, v brzkém mládí řešit zdravotní stav rodičů a strach o ně, s hlídáním dětí taky někteří počítat nemohli, protože takový prarodič už nemusí být fyzicky tak v kondici, aby běhal za rozjíveným batoletem. Kdyby se zadařilo samo, je to přece jen jiná, člověk to vezme jako fakt, ale vědomě do toho jít se všemi problémy, které IVF má (je to zásah do těla, předpokládám, že nějaké hormony dostaneš taky, toho se třeba já dost bojím) v tomto věku... Pokud je synovi téměř 5, čistě teoreticky by mu v době narození sourozence bylo už k 6. roku, to už stejně 2 jedináčci budou. Je to můj pohled na věc, není potřeba, aby se s ním druhý ztotožnil.

@zuzkasim Trosku te snad uklidnim, je mi 40, mame doma dva kluky (15,12), teď absolvují ivf a vše si platíme sami.Věřím, ze to vyjde, musí 🍀❤️💗🍀

@marselina děkuji za uklidnění a držím pěsti ať vám to vyjde ❤️

@95newmommy2020 To vyjde na stejno, darovaný vajíčka nebo spermie ne? Ve výsledku manželé nemají vlastně společné dítě ale s někým jiným...

@zuzkasim děkuji, máš ve všem pravdu. Kéž bych se mohla řídit jen rozumem, který mi říká to samé, co ty. Srdce mi říká ať do toho jdu. Ty máš tři děti, jste naplnění. My máme jedno, připadám si tak neúplná, jako by mi chyběla nějaká část těla. Myslela jsem na to druhé dítko denně, vyčítala bych si, že jsem to nezkusila, když ještě byla možnost. Teď když to nevyjde, budu si moct říct - udělala jsem pro to všechno.

@klokanka31 není to stejné. Dítě bude mít otcovy geny a o to mužům jde, předat svoje geny. To mají zakódované 😁

@klokanka31 muži lépe přijmou fakt darovaneho vajíčka než spermie.
Napsala jsi to tak moc krutě😢

@marselina Nechtěla jsem to napsat krutě, ale nedovedeme si představit s manželem že bysme vlastně neměli svoje vlastní dítě, že buď on by měl s jinou, nebo já s jiným...

@95newmommy2020 Děkuju ti, po první větě od tebe, "že se vajíčka nevyhodí, že využití najdou" mě překvapil můj vnitřní pocit/hlas ve smyslu : no to teda ne, "moje" vajíčka nikomu nedám 😄😌 což je teda dobře, doteď jsem k nim měla takový vlažný vztah 😆 a ano, pocity strachu by vlastně přišly i s normálním těhotenstvím. Čtu to tady na MK každou chvíli 🙂

Jasně, chápu tě, v tom případě vidím, že v tom máš celkem jasno🙂 Můžu si o tom myslet, co chci, ale o své děti se budeš starat ty, takže to naprosto respektuju. Aspoň ti to tady pomůže utřídit myšlenky.

@klea81 ano, nepořizuju si dítě kvůli hlídání. Dokonce ani syna moc hlídat nedáváme. Ještě ani nikdy nespal mimo domov. A na hlídání byl max. půl dne. Ale někdy není jiná cesta. Kam s ním když je na podzim a v zimě co 14 dní nemocný (rýma, kašel bez teplot). A já si nemůžu brát pořád paragraf. Tak prostě babi (moje máma) pomůže.. necháváme hlídat jen když je to nezbytně nutné. Za vlastní zábavou (např. Kino) vůbec nechodíme.

Jestli máš pocity neúplnosti, jako by ti chyběla část těla (jak popisuješ), tak bych do toho šla. Myslím, že to nebude až tak neobvyklý, dostat najednou strach a bát se ten krok udělat. Já jsem vlastně měla hrozný strach před většinou životních rozhodnutí, najednou jsem se začala bát, jestli dělám dobře, přepadal mě velký strach, ale i těšení se. A s odstupem času vidím, že ta rozhodnutí správná byla nebo jich minimálně nelituju. On se opravdu na věc dívá jinak někdo, kdo neměl problém si děti pořídit mezi 20-30 rokem a někdo, komu se to podle jeho představ nepodařilo a ta rodina mu chybí. Rozumově souhlasím s @zuzkasim (a souhlasím s jejími názory často), na druhou stranu život není vždycky takový, jaký bychom si přáli a jak bychom si ho představovali. My máme dítě taky přes IVF. Sice mi je 30 a jsem ráda, že nejsem starší, ale manželovi je o 19 let víc a to je samozřejmě hodně. To jsem si ale radši měla najít vztah z rozumu, ne z lásky? Kdo mohl tušit, že na miminko budeme čekat několik let? Jak můžeme vědět, že já tady budu, až on tady nebude? Je to pár let zpátky, kdy manželovi v rozmezí 4 dní umřeli nezávisle na sobě 2 dobří kamarádi vrstevníci (jeden měl náhlou příhodu, druhý se nevrátil z hor). Taky tátové od rodin. Pak je tady kapitola otců, kteří se o svoje děti vůbec nestrají. Měli bychom samozřejmě jednat zodpovědně a takový krok si rozmyslet, ale člověk prostě nikdy neví, co bude. Nicméně, kdyby sis to rozmyslela a rozhodla se na zákrok nejít, tak bych se rozhodně neohlížela na to, co si o mě budou myslet cizí lidé v CAR, už tam určitě zažili ledacos a vajíčka dárkyně by určitě na zmar nepřišla. Držím palce, ať se rozhodneš správně 🍀.

@katule1990 děkuji za reakci🧡🙂

Podle toho co pises si myslim, ze bys to mela zkusit, kdyz se na to vykasles vrtalo by ti to hlavou cely zivot. Jestli to vyjde urcite to zvladnete 👍🏻

@klokanka31 tady jde o psychickou stránku věci. To embryo z darovaneho vajíčka sice není tvoje. Ale je v tobě, takže si vztah proste uvtoris. Zatímco manžel to vnímá tak, že by to jeho nebylo. A dítě jedine svoje.
Věřím ze jsou i chlapi co by za dárce byli vděčni. Ale ten můj by to nezvládl.

@jednaholkaa děkuji 🌹🙂

Otázka veku a dalšího dítěte je skoro u každé už nad 30… bojíme se ze ztratime komfort a celkove ze se vše z podstaty změní. Nemám ten samy příběh ale od porodu druhého jsem věděla ze chci děti tři a když už druhému byli 4 a prvnímu 8, tak manžel začal tlačit a já řekla ze ne… rok jsem s tím bojovala- ano nebo ne…. A srovnávala vše možné. A pak jsem si uvědomila ze to vždy byl můj sen, ne mámy, kamarádky, babičky… ale můj a pokud do toho nepůjdu teď tak ten pocit ze jsem to vzdala by mě cely život trápil víc než budoucí puberta mých děti 🙂 nevzdavej se svého snu… jsi zdravá a argumenty proč ho mít jsou větší a smysluplnější než proč vše vzdát. Mě je sice 35 a jsem ve 21 týdnu ale cítím se v tehu lip než ve 25 s dcerou… neni to o veku, je to o tom jak si nastavis hlavu ♥️ Věř sama sobě nikomu jinému.

Drzim palce, at se rozhodnes jakkoliv. Jen chci poznamku k veku. Ja mela deti v 35 a 39. Prirozene, proste tak to vyslo. A ackoliv je druhorozena torpedo, oproti klidnemu starsimu je to mega narocne a JSME unaveni az na pudu, nelituji. Ta dynamika rodiny, sourozenecka laska, vse, to se neda vypovedet. Mozma jim to nezustane, ale ted se miluji. Za me -prvni rok a pul se musi prezit, pak uz to je vyrazne lepsi.

@miskatus děkuji za povzbuzení 🌹 a přeju hodně štěstí 💚

@janedv děkuji 🌹 máme to teď moc snadné, tak proč si ten život trochu "nezkomplikovat" 😁 se dvěma dětmi to bude náročnější ale i veselejší. Doufám 😆

V létě mi bude 39, v postýlce mi oddychuje dvouměsíční syn a lepší rozhodnutí v mém životě jsem nemohla udělat 😘 S mužem jsme 22let a máme ještě syny 17 a 11 let. Při druhé MD jsem dostudovala druhou vysokou a teď si to malé nesmírně užívám. Držím pěsti ve vašem rozhodování. Opatrujte se 🍀 PS: jsem učitelka a vězte, že mi na rodičáky chodí i rodiče nad padesát let 🙊

Urcite. Je to jine. Nas starsi by byl jiste jiny, kdybychom malou nemeli. Nekdy se hadaji, ale je to pro oba obohacujici, ze se maji. Ty zacatky zadna prdel, ale nic co by se n3prezilo.

@berta3 děkuji milá Berto🙂 ať jste zdraví a krásně rostete ❤️

@janedv děkuji za povzbuzení, také věřím, že sourozenec našeho syna obohatí a bude jeho životním parťákem. Tak od 25 let se ten větší věkový rozdíl již stírá..