Nemohu se zbavit vnitřního strachu o miminko

Já to měla stejne tak u první a to bylo bezproblémové tehotstvi a teď u syna to bylo šílený byla sem jako blázen furt sem se strachovala a desila každého pichnuti protože sem 13mesicu predtim o mimco v11tt přišla takže sem teď vlastně cele těhotenství cekala kdy se to pokazí a nevěřila sem ve zdarny konec a jako bonus sem krvacela a podobne takže vážně jeden velký stres.. no teď tu vedle mě leží skoro 3tydeni chlapecek takže stresy byly zbytečně

Ahoj, taky jsem měla obavy, ale ne tak velké, protože jsem chodila hodně často na kontroly, vyšetření, měli jsme screening za sebou a vše vypadalo velmi v pohodě, taky jsem se tak cítila. Ovšem po těžkém porodu mám teď velké obavy o už narozené mimčo a to ti řeknu, že je teprve peklo...Asi nezbývá než přijmout, že stát se fakt může kdykoliv cokoliv. A hlavně si užívat přítomnost, protože aby si kvůli obavám z toho, co MOŽNÁ bude člověk pokazil to, co zrovna JE, to je teprve na pytel. Ale vím jak to je těžký.

já se moc bojím, jsem 11+5, mám vysoký tlak, beru prášky a ted ještě snad i cukrovku, tak mě poslali do poradny, tam se du domluvit zítra. nervy jsou každou minutu... mimčo si moc přejeme a těšme se už na něj, neexistuje aby nebylo. je to masakr... S dvojčaty jsem měla bezproblémové těhu a ted tohle... ale jak psala bayt, jak se miminko narodí, to teprv je pak strach... toho už se člověk asi nikdy nezbaví...

@bayt Máš určitě pravdu, že nejlepší je žít tím co je nyní a nezabývat se tím co bylo a tím co by mohlo nastat, asi na to člověk nesmí myslet. Budu si užívat kopanců miminka a věřím, že vše bude dobré 🙂 A tobě držím pěsti, aby bylo miminko v pořádku a vše jste zvládli!!

Je to tak, ten strach už asi nikdy nezmizí. A věřím, že vše dobře dopadne 🙂 Je pravda, že ty smutné příběhy se bohužel dějí, ale většina je těch krásných příběhů, který čeká určitě i nás 🙂

@petakub Tohle chapu... kdyz jsem cekala syna, taky jsem se hrozne bala.. Malemu jsem v brisku zpivala, povidala si s nim, rikala, jak se na nej tesime a jak ho mame radi. Nechtela jsem radeji ani kupovat vybavicku, jak jsem mela strach, ze se neco pokazi, az ke konci teda se neco uz kupovalo, ale stale jsem mela hroznou obavu. Bala jsem se dokonce pripadneho prasknuti vody, kdyby mimi bylo spatne ulozene, bala jsem se porodu, protoze mi v usich znely ty hruzostrasne scenare, ktere jsem slysela, co se stalo... bala jsem se... Navic tyhle obavy stridaly obavy jine, typu, ze budi spatna matka, ze to nezvladnu, ze se to zda vse jednoduche, ale je to hrozne slozite... mela jsem strach, ze ho nebudu umet ani vzit... ale vse dopadlo dobre, pece o mimi prisla tak nejak sama diky materskym pudum a ted mi tu po posteli skace 20m rostak

@priefi Děkuju moc za povzbuzení 🙂 Věřím, že také vše dobře dopadne... A přesně co popisuješ se mi prostě děje, ani nechci se nějak stresovat, ale přijde to vždycky samo... Ten náš mozek je prostě tak naprogramovanej, že stačí někde zaslechnout jeden jedinej smutnej případ a pak se na něj zaměří, ačkoli těch super případů je opravdu většina... Tak to už doma máte pěknýho ďáblíka, to je super!! Doufám, že už mi posledních pár týdnů taky uteče a budeme spokojeni všichni tři doma 🙂

@petakub Pamatuju si ten pocit. Pořád jsem říkala: "Už aby tady byl s námi. Až na něj uvidím, nebudu snad mít takovej strach..." Měla. Horší. Po porodu jsem byla umanutá až extrémně. Paralyzovaná strachem kdekoliv někdo zakašlal, byl zimní, zrovna řádil černý kašel... Dokud nebyl oočkovaný, šílela jsem. Strach mám o něj pořád a budu mít vždy, ale už se s tím dá žít 🙂 Teď čekám druhé.- Bojím se zas, zase řádí chřipky a v 1. trimestru je to velké riziko... No, snažím se s tím pracovat. Přijmout ten strach a nenechat se tím pohltit. Strach je v pořádku, chrání nás i naše děti, ale co je moc, to je moc. Být opatrná, ale věřit v dobré... Přeji krásný porod, ano, jistě bude krásný, já na porod vzpomínám moc ráda, přeji zdravé miminko a hodně sil v šestinedělí. 🙂

@dc2015 Úplně chápu o čem píšeš. Mám tři malé děti a jsem neustále v napětí, aby "přežily". Až budu mít jednou čas, začnu chodit k psychologovi, protože už mě to vážně omezuje. Teď je např. syn u prarodičů a já se bojim, aby se tam neopařil, představuju si tu jeho krásnou tvářičku, jak je zohavená, bojím se, aby pak s manželem dobře dojeli domů, nevím, co bych si počala, kdyby se jim něco stalo. Když tu vidím jeho věci a představím si, že bych je musela všechny uklidit, že už by nebyl... No a nejmladší - je jí půl roku, od podzimu máme doma pořád nějaké choroby, takže ještě není očkovaná a já taky pořád trnu. Bojím se meningitidy, známým na ní před dvěma lety zemřela holčička, nebyl jí ani rok. No prostě je to pořád něco...
Zajímavé je, že jako bezdětná jsem byla úplně v pohodě, žádné přehnané strachy mě netrápily.

Ahojky holky, me tak zpětně napadá, ze jsem se též strachovala děsně moc a přála si, aby to nase zlaticko bylo venku. A kdyz prislo na svet a zacaly komplikace reflux, srostly slzny kanalek, těžká zloutenka, tak jsem si říkala, zlaty casy, kdy byla Anicka v brisku, tam ji bylo dobre, byla spokojenoucka a nic ji tam nechybělo. Tak to tak zkus brát, ze mimcu je u Tebe v brisku úžasně, nic mu tam nechybi a postupně se na vas vsechny těší👍 uzivej posledni chvilky, at potom nelitujes, ze jsi uzivala málo😇

@treasurka To já jsem naštěstí překonala. Když je u našich, u tchýně... jsem v pohodě. V tu chvíli vypínám 🙂 Ale chápu to, zpočátku jsem se bála ho dát i našim do kočárku. Ale hlavní je, že víte, že je problém a časem ho zpracujete/zpracujeme... Je to náročný to mateřství :D

@petakub mě ten strach nepřešel ani v jednom ze čtyř těhotenstí, vždy se mi ulevilo, až se miminko narodilo a já jsem se mohla jít opravdu kdykoliv podívat na to, že je v pořádku.

@petakub No nechci te vyplašit, ale tento vnitřní strach už nikdy nepřejde. Dceři bude devět a druhé je šest a bojím se všeho. Zatím beze mně nikam nechodí, ale vis jak strašne se bojím az budou chodit ven nebo jezdit třeba autobusem do školy? 😨 Přítel chce aby vedle do města brzy začaly jezdit autobusem ..... NIKDY! ☺ To jsem radši potřetí otěhotněla a budu s nima všude další tři roky 😀 už teď často myslím na to, až přijdou že jdou někam beze mně. Nezakazu jim to, ale budu je sledovat 😆

@dc2015 Moc děkuji za pozitivní odpověď, hned se cítím mnohem lépe 🙂 Přesně tak, pořád si říkám, že až na miminko budu moci dohlédnout bude to lepší, ale je pravda, že ten strach už asi nezmizí... Nicméně nic se nemá přehánět a já prostě mám dny, kdy mě ani nenapadne něco špatného a dny, kdy prostě mám takovej ten vnitřní strach, ale určitě vše bude dobré 🙂 I tobě přeji hlavně hodně zdravíčka, ať se vše vydaří a i druhý porod je krásný 😉

@ivuska1986 To je pravda 🙂 V bříšku určitě má všechno co potřebuje a kopanečkama mi dává najevo, že je všechno v pohodě, takže máš pravdu, jdu si udělat čaj a pohodu ke knížce a budu užívat posledních pár týdnů, kdy jsme 2 v 1 🙂 Děkuju! A Aničce samozřejmě hodně zdravíčka!!

@pasiba To mě nevyplašíš, mě je jasný, že už to nikdy nepomine úplně, prostě o lidi na kterých nám opravdu hodně záleží budeme mít vždycky strach.. Spíš jsem si o tom trochu chtěla s někým popovídat, to mi pomáhá 🙂 Manžel se mě vždycky snaží uklidnit a občas si říkám, jak ty chlapi dokážou být pořád tak v pohodě :D :D Jinak přeji krásně těhotenství a holky ať dělají jen radost 🙂

@petakub Hele, oni vypadají, ale ne vždy jsou... myslím chlapi v pohodě :D Můj měl jasný šestinedělí a to mě rozhodilo nejvíc. Tak počítat i s tím, že i ten chlap může být po... strachy o prcka! :D

@dc2015 Já si právě myslím, že v hloubi duše má taky strach, o mě o mimčo, ale navenek prostě působí fakt v pohodě a dokáže mě podpořit a ujistit, že všechno bude fajn 🙂 Jsem za něj fakt ráda!! Ale jsem zvědavá až se mimčo narodí, myslím, že bude taky úžasně vykulenej :D

@petakub U nás to bylo právě tak, že byl taky taková ta skála a pak po porodu byl stejně v háji jako já :D A to mě totálně odrovnalo... Vzpamatoval se a je to zas on :D Naštěstí.

@dc2015 Tak jsem na to tedy po porodu zvědavá :D :D

@petakub Urcite ano, budu drzet pesti 😊 Preji klidny, pohodovy a primerene rychly porod. Jen jednu vec bych Ti rada rekla, porod boli, ten kdo pise, ze ne, keca... ale jedno vim naprosto jiste, jakmile porodis, jakoby zadna bolest nikdy nebyla, je najednou pryc, proste si ji nepamatujes. A jak prijdou kontrakce, rikej si, ze to je jen docasne a za chvili u sebe budes mit sve vyrouzene miminko a pri kazde kontrakci si rikej, ze to vse absolvujes pro sveho milacka. A hned to bude mene bolet a hned to vse pujde snadneji. Hodne stesti a hlavne zdravi Tobe i miminku 😊

Jsem v 31tt a tenhle strach si zatím odkládám! Vůbec si ho nepřipouštím, možná tím, že ještě doděláváme rekonstrukci. Teď jsem ráda, že je mimi v bezpečí a bezúdržbové 😉. Nebrečí, nekaká a nemá hlad, nemusím uspávat, přebalovat, kojit... Prostě si užívám poslední týdny klidu, sice trochu nemotorná, ale pořád ještě s +/- vlastním režimem. Pak to asi bude masakr, hysterie začíná až před porodem 😁

@kafr Taky už jsem celkem v klidu, měla jsem prostě nějakej špatnej den asi 🙂 Teď se cítím fajn, včera na kontrole bylo vše v pořádku, miminko se má dobře, takže já taky 😉 Ještě dopřipravit pár věcí a pak už jen vyčkávat až to přijde :D :D Přeji co nejdřívější dodělání rekonstrukce 🙂

@petakub tak to je dobře, že je vše o.k. Říkám si jak je fajn, že dnešní medicína je tak daleko, že můžeme miminko vidět na utz, naše mamky to měly těžší.
Jinak já měla "den" dneska. Dala jsem se do úklidu, což při rekonstrukci je boj s větrnými mlýny, takže jsem u toho zuřila a nakonec omylem vylila na čistou podlahu juice! To byla poslední kapka + těhotenské hormony a já půl dne probrečela. A nenadělám nic. Šla jsem to raději zaspat. Už se tomu i směju, ale tu podlahu budu muset vzít znova, nějak se mi lepí ponožky 😅

@kafr Jo viď, je to super, že miminko můžeme vidět ještě než se narodí a vědět, že se má dobře 🙂 Za našich maminek to bylo ještě úplně jiné... Ale vždycky si říkám, že každá doba a všechny vymoženosti mají své +/-... My máme přístup ke všem možným a nemožným informacím a pak kolikrát díky tomu jsme zbytečně nervózní, občas je lepší spoustu věcí nevědět 🙂
To znám tyhle stavy :D :D Člověka rozbrečí kde jaká blbina což a pak se ve finále směju sama sobě :D Já jsem si minule uklidila, vytřela a že si udělám svačinku - pěkně si nakrájím pomeranč a nějaký ovoce a co se nestalo, ten šťavnatej pomeranč mi spadnul na tu setřenou podlahu :D :D