Těhoteská deprese - má je někdo?

Když se ženská rozhodne mít děti a chce je, tak ta omezení s mateřstvím souvisejícími bere lépe a i přes to je řada z nás zaskočená, jak moc je to psychicky narocne. Byt najednou doma, starat se, nemoct jit kdy chci a kam chci, a někdy nám ten minulý život chybi.Je to prirozene. Tys byla do mateřství tak trochu dotlačena okolnostmi, tím že to nebylo plánované a vlastně jsi dítě ani nechtěla, tak o to to bude těžší. Každopádně mateřstvím život nekončí, i s dětmi se dá podnikat spousta věcí,ale bude to samozřejmě jiné.Podle mě teda není úplně dobře,že jste se odstěhovali z města, pokud ty máš takovou potřebu kontaktu, koníčku a tak. Myslím, že ve městě můžeš stejně dobře vychovávat dítě jako na vesnici a ty bys tam byla šťastnější. Víc možností setkávání se s přáteli, nějaký kroužek s prckem nebo cvičení pro sebe a časem třeba návrat na částečný úvazek,kdybys měla možnost hlídání.Ono je hezké, ze chcete to nejlepší pro dítě,ale to potřebuje především spokojenou mamu. Takže je potřeba myslet i na sebe! Pokud se manžel těší a dítě chtěl, tak ti určitě pomůže, je to dítě vás obou, starat se budete oba a to omezení platí pro vás pro oba. Klidně bych mu i obavy z izolace na mateřské řekla, třeba spolu najdete řešení, on může pohlídat, ty si zajdeš kam potřebuješ, když nebudeš kojit, tak uz to pak půjde úplně v pohodě. Na dítě a na všechno jste dva, nemusí všechno viset jen tobě, zalezi, jak si to nastavíte. To, že jsi zklamaná z toho, že to bude chlapeček, to se prostě stává,ale věřím, že mateřské city se probudí až ho poprvé uvidíš a tu cestu si k němu najdeš.

@ehrdlicka Bohužel manžel to vidí jako jasnou věc, že já se budu starat o dítě a mám být tak šťastná a spokojená. A peněz, i přes štědrou nabídku mého bývalého zaměstnavale, má stějně víc on..chlapi to mají jednodušší, pro ně to dítě není taková změna a velké obětování...dál si jedou s čisto hlavou svoje zájmy, jen donést nějaké ty finance..

@xtina123 To mě moc mrzí, zní to opravdu smutně... Já mám teď doma pětiměsíčního chlapečka, který byl plánovaný a moc jsem se na něj těšila. Těhotenství jsem si užívala, ale taky pro mě bylo těžké, že manžel si pokračoval ve svých koníčcíh, životě, oslavách... A já svoje koníčky musela zanechat, protože už nebyly v těhotenství vhodné. Pracovala jsem z domova, on pořád pryč... Na tvém místě bych mu to nějak zatím spíš nenápadně naznačila. Chápu, že se ti nechce mu to říct naplno, aby věděl, že se na dítě netěšíš... Měl by ale vědět, že se něco děje, a že z toho třeba ve skutečnosti nejseš úplně tak odvázaná, jak se asi tváříš. Jestli se opravdu na dítko tolik těší, tak by snad mohl být ochotný trochu se přizpůsobit, svoje koníčky třeba alespoň trochu omezit, aby ti pomohl. To platí pak hlavně v mateřství - nejseš na to sama. Mít partnera, který ti může pomoct, je super, není ostuda si o tu pomoct říct - zvlášť když vidíš, k jakých tě to vede myšlenkám. Já třeba takhle když byl malému asi měsíc nosila v sobě něco přes týden, jak mě štve, že mi manžel nepomůže, nevezme si na chvilku mimčo na starost ani třeba když nepracuje a jsme na návštěvě u jeho rodičů... Pak jsem jednou vybuchla a vyčetla mu to - a jak mi tehdy správně řekl, měla jsem mu to svěřit dřív, než to došlo tak daleko. Tohle se podle mě nemá odkládat do doby, kdy už to v člověku bublá.
Že čekáš kluka, může samozřejmě zamrzet, když se těšíš na holčičku, ale nezapomeň, že každej člověk je osobnost. Může to být nakonec pro tebe daleko báječnější parťák než dcera a nakonec mám dojem z okolí, že kluci častěji od nějakých pár let tráví víc času s tatínkem než holčičky a lépe si spolu pak rozumí - to nemusí být k zahození, kdybys chtěla mít víc volného času 🙂 Jinak jak jsem psala - svoje miminko zbožňuju, ale přiznávám, že jinak mě děti nikdy zvlášť nebraly. Nebavilo mě si s nimi hrát, koukat na jejich fotky, mluvit o nich... Taky mi byly otravné, takže třeba se i ty do něj ještě zamiluješ.
Možná bych na tvém místě zvážila, kolik ústupků je potřeba pro dítě opravdu dělat. Třeba přestěhování z velkoměsta, které miluješ a chceš v něm dál žít... Nikdo neříká, že dítě bude opravdu šťastnější na vesnici. My jsme se na ni přestěhovali, ale zase naopak tu vidím nevýhody - hůř se dostane za kamarády, na kroužky atd. Byla by škoda, kdybys mateřství obětovávala tolik, že by to potom v tobě právě způsobovalo další negativní pocity - po tom ani to dítě netouží.

@codal Ano, asi bych to měla probrat fakt s ním. Mám prostě v povaze dělat radost hlavně okolí a pak až sobě a začínám na to fakt doplácet. Hlavně, co se psychiky týče. Moc děkuji za porozumění...moc pomůže o problému moc někomu říct a nemuset se bát opovržení atd.

@jenny91 Manžel ze svých koníčků slevit nechce, o tom jsme již vedli několik hádek....jinak moc děkuji za příspěvek, také si z něj něco vezmu..

@xtina123 asi záleží na chlapovi.Jasne ta větší financni zodpovědnost je na něm, pokud je žena na mateřské,ale u nás to třeba vůbec není tak, že by si chlap jel to své.Urcite je to větší změna pro ženu, o tom žádná,ale můj chlap se třeba malé hodně přizpůsobil, tráví s ní čas, přebaluje, koupe, bere to tak, že je nás obou a dělá to rád. Dceři je rok a 3/4 a oba máme možnost si občas užít i své zájmy. On jede občas na kolo, já do divadla, není to tak, že on by trajdal a já musela sedět doma. Vzájemně si pomáháme, oba máme právo na odpočinek. Dokud člověk kojí, je tím omezený,ale kojit nemusíš.Pristup tvého může, že je samozřejme, že ty se budeš starat a měla bys být za to šťastná, je zcela zcestný a prvotně byste si tohle měli ujasnit. Dítě je vás obou stejně jako starost o něj!!!

@xtina123 člověk musi myslet i na sebe, partnerství je tom, že jste na věci dva a u dětí to platí dvojnásob. Rodiče jste oba, jeho úkol zplozením neskoncil! A to, že se na mimco usměje a pochlubi se kamaradum z něj otce neudělá. Takže pokud on se nechtel omezit a slevit ze svých zájmů,tak si neměl pořizovat deti!!!

První co mě napadlo u tvého příspěvku - měli jste zůstat ve městě. Vesnice je ve vašem případě holý nesmysl ☹

znam plno paru co ziji jak zili pred ditetem, jen to proste trosku upravili az si to sedlo tak max dva mesice, a cestuji venuji se konicku, furt hory apod. ted to nemyslim zle, ale v praci si musela zapojit mozek kdyz byla tak lukrativni, coz si tak upravit stavajici zivot s ditetem. Chodila si nekde pravidelne bez muze fajn, i on se bude musetzapojitat chce nebo ne, pak mate spolecne tak holt misto dvou pojedete tri , nic neni vyloucene jen chtit ber to proste jako ukol z prace , ktery musissplnit , casem neni receno kdyz o tebe v praci tak stali , ze nemuzes delat z domu nebo na polovicni uvazek , kdyz je penez dostatek nikdo ti nebrani nejakou chuvu a dva dny v tydnu delat ..

Podle mého je v pořádku říct si: ,,Hele, potřebuju minimálně jedno až dvě odpoledne týdně jen pro sebe, šlo by to?" Možný to je i pokud budeš kojit, kojit nemusíš! První měsíce to nejspíš nepůjde a ani na to nebudeš mít náladu, ale 1. partner musí takhle fungovat, kvůli zachování zdravého rozumu vás obou a za 2. máš babičky, tety, kámošky, co by mohly občas vzít kočárek a pohlídat? Jestli ano, super, jestli ne, zkus si sehnat nějakou paní na hlídání. Ono to třeba ani potřebovat nebudeš, třeba zjistíš, že se to dá. Já si fakt myslim, že i matka potřebuje jen svůj čas na sebe, na kamarádky, na seberealizaci. Můj manžel pohlídá kdykoli a občas i sám od sebe vezme malého třeba na noc pod stan nebo k babičce. K nezaplacení. První rok bych to po něm ani nechtěla, teď je to skvělý. A k tomu, že čekáš kluka, mě kluk taky překvapil, byla jsem tak nějak nastavená na holčičku, ale teď když vidím, jaký sou s manželem parťáci... nedovedu si představit, jaký aktivity by vymejšlel pro holku.

Moc velké díky všem za rozumné názory a příspěvky.

@xtina123 já bych se mohla vyjádřit jen k tomu chlapečkovi, kamarádka si moc přála holcicku,dokonce vedla až tak hloupý řeči, jakože kdyz to bude kluk,tak ho dá do babyboxu apod...nakonec toho kluka opravdu cekala a byla z toho hotová,ani těsně po porodu to nebylo o moc lepší,ale dle jejích slov,do malého se každým dnem zamilovavala víc a víc a teď by za něj dychala a už by ho nikdy nedala...

@xtina123 s ditetem zivot nekonci, naopak... Ziskava uplne jiny rozmer. Je narocnejsi, ale bohatsi. Uvidis po porodu 🙂
Ale promluv s manzelem, mel by tvoje pocity znat.
Jen prosim nebud k chlapeckovi chladna. Znicila bys mu zivot. A on nemuze za to, ze je pro tebe prioritou neco jineho.

@xtina123 chápu te, měla jsem to podobně, teď jsem 14 dni po porodu.. cely život jsem si jela pianko, super práce za nadstandatni prijem kde jsem ani nemusela byt, stačilo jen byt na příjmu a řešit problémy z domova, z kavárny, z chalupy, z dovoleny. Bezva přátele, cestování, dvakrát tydne na večeři nebo pokecu s kamarádkami. Koupila jsem si malé stylove vysněné autíčko a našla partnera, krery mě neomezoval. V 38 letech jsem si řekla, ze teda jako děcko bych měla jedno mít, všichni na mě tlačili, ze jsem divná a asi chlaďak, když nemám mateřský pudy. No fakt neměla. Všem kamarádkám jsem ty starosti na mateřský nezáviděla a deti mi vadili. Po par měsících snahy šup a dvojčata! Nikdo je v rodine nemáme. Malém jsem na ultrazvuku omdlela. Ps: teď mi tu leží dvě holcicky, miluju je, cely těhotenství jsem se o ne bala,vzala jsem to jako úkol, který musím splnit. Zdrave je donosit. Naopak ten nás zdravy nadhled těch, který nejsou úplně “jebly” materstvim mi ohromne pomáhá! Žádné poporodni deprese, mám to na haku😉 nebojim se rict nikomu o pomoc a rada se o holcicky podělim. Takže hlavu vzhuru! Jak moc ti rozumím....

@loylii Moc děkuji za příspěvek a podporu!

@xtina123 jinak autíčko mi je k ničemu, je tak malý, že tam dvě autosedačky nedam, práci dělám dal z domova, tak jsem nepřišla o prijem. Porod jsem si zvolila cisare a po 2 dnech jsem běhala jak čamrda. Teď 14 dni po porodu mám z 22 nabranych kil už jen 7😇 tak se cítím fyzicky jak před tehu! Žádný bricho, strie. Jestli mohu poradit - kvůli dítěti neprekopavat cely životní styl, jen ho přizpůsobit...tím pak nevzniká frustrace z nové etapy. Já nezměnila skoro nic a mám navíc dvě lásky. Nebát se rict o pomoc. Jak partnera, rodiny, kamarádek...♥️

@loylii presne tak. Mam to podobne a jsem vlastne neskutecne stastna. Mam skveleho muze, muj konicek je moji praci a mame dve bozi deti. Predchozi zivot jsme neztratili, jen ho rozsirili a zpestrili. Starsi dcerka mela ted druhe narozeniny a ta radost v jejich ocich, kdyz dostala motorku a konika na hopsani, je nepopsatelna. A nenahradi ji ani konto s setimistnou castkou.
Byli jsem driv samej mejdan, oba na volne noze a s bandou stejne svihlych kamosu kolem. Ale rodicovstvi je proste top. Udelalo me lepsi. Ve vsech ohledech.

@letadylkokane tvůj příspěvek pohladi po duši😊

Ahoj ja mam zase psychicky problemy z te zmenny pred tehu jsem mela vse.. Dobrou praci cestování vse jsem si koupila uzila a pak uz jen prázdno dite jsem chtela ted zacinam 9mes a uz od 5 jsem doma je to strašně na palici z hodne hektickeho zivota plneho kazdodennich zazitku najednou chodim spat s tim ze me vlastne rano zase nic neceka den za dnem mesic za mesicem.. Vubec mi to neutika.. Chlap porad stejny život prace konicky zabava.. Ja? Uz silim z te samoty a beznadeje jakoby to nikdy nemelo skoncit.. Co den to rok necekala jsem to těhotenství tak strasne narocny na psychiku. Az se mala narodi tak uz jsem s pritelem domluvená ze chci aby hlidal at se mohu vratit aspon do fitka ktere miluju a kolem zimy uz chci napul do práce slibil ze to vse vymyslime jak budu potrebovat.. Tak jsem zvedava.. Tak jen chci rict nejsi v tom sama nemam to sice stejne jako ty ja mimco chtela ale ten prubeh toho vseho kdy vidim co to vzalo me a ze jemu vlastne nic je to nefer rodice budem stejne ale kdo si vse odtrpi? Pouze a jen my.. Ale moc dobre vidi a vi jak se doma trapim tak se ki snazi byt oporou.. Ale vis jak...

@xtina123 Taky jsem strasne chtela holcicku, manzel taky - oba jsme se shodli, ze si neumime predstavit, kdybychom meli kluka. Samozrejme, ze mame kluka a nikdy bych ho nedala, je to ten nejlepsi syn, jakeho jsem si mohla prat🙂 Takze z toho bych si hlavu nedelala, to je asi normalni, kdyz se clovek moc upne na jedno pohlavi.
Nemyslim si, ze je spravne, ze jsi kvuli ocekavanemu diteti musela neco zkousavat, to je zacatek konce. Dite by nemelo byt neco, co cloveka nuti delat veci, se kterymi se jen tezko smiruje. Dite potrebuje stastne rodice, vy si tak akorat s manzelem zadelavate na dalsi problemy, kdy mu budes v budoucnu vycitat vase spatna rozhodnuti, zatimco on vubec netusi, ze to tak tizi.
Jinak ja jsem hodne akcni clovek a muzu potvrdit, ze kvuli diteti se u nas moc veci nezmenilo - mesic po porodu jsem zacala trochu pracovat, ted uz delam na pul uvazku, hlida manzel nebo babicka s dedou, nebo slecna ha hlidani. Sveho nejvetsiho konicku - golfu jsem se musela vzdat na dobu, kdy jsem kojila, ale ciste z vlastniho rozhodnuti, kdybych moc chtela, slo by i to nejak vymyslet. Takze kdyz clovek nehleda duvody proc ne, vzdycky to jde nejak vymyslet, aniz by to bylo na ukor ditete.

@feiit Moc děkuji..

@westie Moc děkuji

@xtina123 Jeste me napadlo, ze s ditetem vubec nemusis sedet doma. Ja jsem se synem doma jen minimalne a kdyz uz ano, tak to oba bereme dost odpocinkove. Kdyz je miminko male a je v kocarku, muzes chodit mezi lidi uplne normalne - ja zvladala kaficka s kamaradkama, chodila jsem s malym do restaurace atd. Kdyz zacal chodit, travila jsem zase hodne casu v ruznych detskych centrech, mela jsem pocit, ze jsem mezi lidma a syn se tam vyradil. Taky se synem chodime na ruzne aktivity - cviceni, plavani, anglictinu - na kazdem krouzku jsem poznala alespon jednu skvelou maminku, se kterou si povidame o vsem moznem krome o detech🙂 A pokud bys hned po porodu nechtela nikam chodit a chtela se treba venovat sama sobe, doporucuju cviceni po porodu s fyzioteraeutem, ktery k tobe prijede a hodinu s tebou cvici, ty pak musis cvicit i sama v prubehu tydne, aby to melo efekt. Takze urcite se sa najit mnoho ruznych zpusobu, jak nebyt sama jen s ditetem, to bych nikdy nedala a zblaznila bych se z toho.

@xtina123 Ahoj, holky tu už všechno podstatné napsaly, já ti chci napsat ještě něco k tomu chlapečkovi. Taky jsem vždy byla nastavená na holčičku, sama mám sestry a vyrůstala jsem jen s holkama, kluky jsem vždy považovala za dost otravné bytosti. V těhotenství, když už jsem věděla, že budu mít chlapečka, jsem jednou viděla na zastávce autobusu sedět na lavičce maminku s asi pětiletým klučíkem, a to můj názor změnilo. Moc pěkně si spolu povídali o všem, co viděli, o autech, letadlech, mracích. Takový vlastně obyčejný, ale hodně dojemný výjev to byl, bylo vidět jak se mají moc rádi a i to čekání na autobus si spolu užívají. A pak ještě druhá věc, řekly mi to nejdřív kamarádky a sama vidím, že je to pravda. Chlapečkové svoje maminky milujou, přímo zbožňujou! Je to hodně silný cit, holky jsou spíš takové potvůrky a když už, tak si omotají tatínka. Ale pro chlapečka budeš ta nejnádhernější a nejmilejší princezna. Když za mnou můj malý přiběhne, jen aby mi dal pusu nebo se potulil, tak je to nejvíc! 😍😍😍

Kamaradka nemohla mit deti a po velkem premlouvani manzela si adoptovali chlapecka. Dostali pulrocni miminko a najednou do toho musela skocit po hlave. Po par mesicich rekla manzelovi, ze to nedava, ze musi mezi lidi, jinak se zblazni. Takze sehnali chuvu a ona zacala chodit do prace na polovicni uvazek. Ted je strasne stastna, ze tohle obdobi nejak zvladli. Chlapeckovi je deset, samozrejme ho miluje jako vlastniho, manzel ma partaka..... Jen chci rict, ze proste matersky cit neni v kazdem. Nejsi pro to spatny clovek. Jen se to uz takhle stalo, mas cas na pripravu. Pokud uz ted vis, ze to pro tebe bude tezka izolace, tak podnikni kroky, aby ses z toho nezblaznila. Klidne zacni hledat chuvu nebo se domluv s nejakou babickou na hlidani na par odpoledni v tydnu a postupem casu zkus poresit i treba drivejsi nastup do prace na nejaky kratsi uvazek. No a samozrejme to chce probrat s manzelem, ale treba uz s castecnou predstavou, co by ti vyhovovalo.

@dizi myslim, ze u vetsiny zen, kdyz uz ne tehotenstvi, tak porod spousti materskou lasku (pisu u vetsiny, samozrejme ale ne u vsech). Kamaradka adoptovala, neprosla si tim. Chapu, ze to bylo narocne a ze to chtelo cas...

Pokud to nechces dej ho k adopci ,a kdyz si deti nechtela proc ses nechranila nebo nesla na potrat dite je dar a s ditetem podle me muj zivot zacal davat smysl a to je me22 jsem vdana dite planovane ,vymodlene. Takze pokud ho nechces udelej co uznas za vhodne.

@xtina123 mozna spadam do kategorie toho, co nechces slyset, rozhodne to myslim dobre. chapu Tve pocity. a kdyz pises o tom babyboxu, je to reseni a nemusis se za nej stydet (jen pak nekdy muzes litovat). mrzi me spis reakce ze strany manzela, ktery se nechce omezovat, ale tomu take musis casem dat hranici, ze toto nechces. domluvte se na tom trosku i ted, neda se nic delat, musis jit se svymi city ven. "manzeli, nezlob se, neumim to dite prijmout, ..., potrebuji od Tebe, abych mela aspon castecne nazpet svuj zivot (tzn. kdyz ne prace, tak konicky) a na tu dobu chci, abys zastal misto otce, ktery pecuje o dite". co jen je spatne, ze ted v tehotenstvi se pro chlapy nic nemeni, takze Ti asi moc vstricny nebude, po porodu na tom trvej.
dalsi vec je, co to miminko. moc bych Ti prala, abys nasla chut a prostor a neco prostudovala, co se duse (kazdeho z nas) tyce. protoze kazdy z nas (za pomoci treba hudby) se muze dostat sam k sobe a tam najde schovane problemy. a mnohdy se ty problemy tykaji prenatalniho zivota, porodu, utleho detstvi. pak uz si ty potize neseme dal jako skryte strachy, komplexy, fobie atpod.. chci rict, ze to dite ted vse vnima. duse je laska a ono do lasky prislo. a chce tu lasku vnimat, zit v ni dal a rozdavat ji. Ty ho neprijimas a ono muze treba trpet tak, ze si privodi stresem nemoc, smrt. muze take byt Tvym budoucim sluncem a prislo, aby Ti to ukazalo... tech moznosti jsou miliony. a ja jako matka, ktera vubec nevedela, jake je to mit deti, brala jsem je ciste profesne, taky zadne kochani, bych si opravdu moc prala, abys nasla klid, abys treba nebyla nadsena, ale aspon trochu vyrovnana, ze prislo, ze chtelo a ze se s nim co nejvice neutralne a v klidu srovnavas. doporucena cetba- zdenka jordanova- dite jako sance pro Tebe. nebo cokoliv jineho od ni, ona krasne ukazuje souvislosti... a co se chlapce tyce- neni to nahoda. neco Ti prisel rict. ja mam kluka po trech dcerach a ac jsem se mu do briska omluvila, kdyz mi rekli, ze to bude kluk a ja byla trochu zklamana (protoze s holkama uz to prece umim a mam obleceni a vsechno po nich), tak je to muj krasavec, nekonfliktni, usmevavy, bajecny, sikovny... a hlavne se neboj. strach pretav ve viru, ze to tak melo byt a Tva cesta ted je to prijmout, pozorovat, pochopit. moc Ti drzim palce!

@xtina123 promin, az ted jsem precetla diskuzi nad mym prispevkem. chci reagovat na- manzel to vidi jasne- Ty budes stastna doma s ditetem, ja povedu svuj stary zivot. na tohle bych rekla, ze se nedivim, ze jsi ve stresu, citis se izolovana a netesis se. takze- bud Tvuj skvely manzel prestane byti stredobodem sveta (sam pro sebe) nebo dojde k rozpadu rodiny (pripadne Ty to odneses psychickym ci fyzickym zdravim). takze ac jsi psala, ze jste jiz vedli nekolik hadek, trvej na tom, co opravdu a realne potrebujes- bude se to menit, treba dve odpoledne volna nebo cokoliv jineho. ja jsem na ty sve ctyri deti sama, mam je se dvema partnery, kteri me v nejhorsim nepodporili a kdyz se na ne divam s odstupem casu- egoisti jak vysiti..... samozrejme moje chyba byla, ze jsem byla casto pretizena a neumela jsem si uhajit sve hranice, potreby a ucim se to i s detmi, je to muj slaby bod. pises take, ze chces delat radost druhym na prvnim miste, to je blbost, takova jsem taky a dopadla jsem spatne, pak poslouchas muze, ktery Tebou manipuluje... (pripadne deti 🙂). tohle jsou ale cesty, ktere si neseme z detstvi (tak jak jsem psala vyse, ze miminko vnima od poceti) a stoji namahu na tom zapracovat. ale zase je to pekne- aspon se v zivote nenudime a rosteme 🙂