Strach a obavy z nepodařeného těhotenství

Jsem po dvou samovolnych potratech s následnou revizí. Teď jsem v 33 týdnu po ivf a můžu říct, že od samého začátku jsem se bála každé kontroly. Prostě po těch zkušenostech tam ten strach o mini je :( teď už to je lepší pač malou cítím ale ty začátky to sem byla před kontrolou hromádka nervů a pak většinou úleva 🙂 neboj určitě všechno dobře dopadne 🙂

@nehtiklucy zlusenost nemam ale preji Ti aby vse bylo v poradku a nemusela ses zbytecne nervovat a stresovat. Pokud si myslis, ze Tvuj strach je “prehnany” nebala bych se s tim jit k odbornikovi a o svych obavach ji popovidat 🙂 drzim pesticky 🙂

@nehtiklucy Drzim palce, aby bylo vse jak ma byt. Vim jak se citis, mela jsem tri samovolne potraty a kdyz jsem zjistila, ze jsem tehotna, byla jsem v nervu zda tentokrat bude vse ok. Uklidnila jsem se az ve 13 tydnu ( vsechny potraty jsem mela do 12 tydne), kdy jsem po prvnim screningu slysela od doktorky na genetice, vse je v poradku a ani vyvojove vady dle krevnich testu miminko nema. Nevim odkud ses, ale v Praze v Genetu na Letne, delaji testy na vv zdarma, potrebuji maminky do studie, aby se prestal delat tripl test, ktery dost casto maminky desi a vychazi spatne i v pripade, ze je miminko v pohode. Cca od 17 tydne jsem citila pohyby a to uz jsem byla mnohem klidnejsi. Hodne me podporil muj muz, kterej si ani na vterinu nepripustil, ze by mohlo byt neco spatne a vzdycky kdyz videl, ze sem zamyslena, tak odvedl mou pozornost na neco jineho + pro me byla joga velkej relax. Dnes je male 5,5 mesice a je naprosto zdrave miminko. Preju ti at je vsechno jak ma byt a brzo vam dela prcek jen radost. Vim, ze se to lehko rika, ale nestresuj se, neni to dobre pro tebe ani pro mimi.

Já osobně zkušenost nemám ale známá prodělala mnoho samovolných potratů, nevzdala to a po asi 8 letech čeká miminko. Člověk si řekne teď chci dítě tak si ho pořídím v mém případě to bylo hned na druhé jsem čekala podle mě hrozně "dlouho" půl roku a třetí těhotenství jsem si chtěla užít tak jsem si ho užila samá jobovka nervy v kýbly totální strach z výsledků zkrátka skoro 6 měsíců šílenství. V tu chvíli jsem si uvědomila co bych dělala kdybych o mimi přišla a že všechno není o tom já chci a ono to bude. Hrozně obdivuju ty holky co si projdou potratem a znova se postaví na nohy a zkoušejí to znovu. Buď silná a věř tomu malému tvorečkovi že teď už to dopadne konečně dobře, ale jak říká sestřička u naší pani doktorky dokud to nemáš v náručí tak nikdy nevíš. Takže držim pěsti hodně štěstí a na ten strach si zvykni protože toho se už nikdy nezbavíš ale ty děti za to všechno fakt stojí.

Mám za sebou 3 potraty a bojím se stále i když už jsem v 25 týdnu.Tomu se neubráníš

Najdi si cokoli, co tu hlavu aspoň trošku "odpojí". Já naštěstí nebyla na rizikovém, chodila jsem do práce, kupa práce kolem, tak nebyl čas myslet, že to špatně dopadne (u nás pro změnu první těhotenství po mnoha mnoha letech, 5. IVF), jak jsem zůstala doma, tak se mi začala psychika sypat totálně.

Děkuji holky, aspoň vím,že ten strach je normální.Tak uvidíme..V úterý kontrola a pokud bude vše v pořádku tak se aspoň jeden den budu zase radovat 😊.Je to fuška ty myšlenky odklonit. Děkuji za podporu ❤️

Já jsem se bála až do porodu. Přitom celou dobu bylo všechno na jedničku. Vloni v lednu jsem měla zt v 18 tt, byl to šok. Hned po 3 měsících jsem otěhotněla a do roka se narodil zdravý chlapeček. Ale měla jsem strach od začátku,snažila jsem se neupinat,a byla ráda za každou metu,kterou jsme prošli v pořádku. Je to normální naprosto. Věř miminku,že to zvládnete. Posílám hodně sil 🍀