Rozhodnout se pro potrat nebo ne?

@jay23 Tak tohle je mi hodne lito. Jak poradit? Osobne si myslim, ze stesti nenajdes ani s jednim, protoze na panu S bys mohla byt zavisla z vdecnosti a o panu M ani nema cenu hovorit. Osobne, ac nejsem moc velkym priznivcem potratu, bych sla na interrupci a dala vale byvalemu zivotu vcetne obou panu. Potrebujes se stabilizovat, najit si dobrou praci a teprve pak budes mit sebevedomi a silu na to, najit si dobreho partnera. Jsi mlada, mas zivot pred sebou, byla by skoda ho promarnit s lidmi, kteri by te mohli kdykoliv poslat zpet na dno, at uz zamerne, nebo nechtene.

@vineta Strašně moc děkuji za Vaši reakci. Ale i tak Mám šílenej strach, že to psychicky neustojím. Nebudu pak celý život myslet na to, první miminko? Jaké mohlo být... A já nevím. Vždy když tuto možnost si zkusím připustit, že pujdu na potrat, mam v tu chvíli pocit, jakobych se měla každou chvíli zbláznit... Měla bych zajít nekam do poradny?

Tak za mě je dost důležité, jestli jsi čistá teď? To jsem z příspěvku úplně nepochopila. Pokud byla "spermie v době oplodnění sjetá" asi až tak nevadí. Stará jsi dost, zkušeností máš už taky dost. Skoro bych řekla, že dítě jsi dostala jako možnost začít znovu a lépe... S partnerem nevím, netuším, jak to spolu máte. Když vlastně nevíš, čí dítě doopravdy je, pokud bude mít zájem, můžete jít do toho, že zkusíte být rodina. Víš, ony ty geny někdy nejsou to nejdůležitější. Ale snažila bych se připravit i na variantu, že můžeš s prckem zůstat sama. Zvládnout se to dá, nebyla bys první ani poslední. Vždycky budou chvíle, kdy to bude v životě těžké...

@jay23 Poradna muze pomoci, zkus navstivit psychologa, treba spolu najdete cestu, kterou my nevidime. Ale casu nemas na rozhodovani moc.

@zuzkasim Ano ted jsem čistá.. Ale teprv měsíc, nevím myslím si ze bych mela byt vzorem pro to malé a já stále cítím nejistotu v tom, ze to zvladnu a bez drog. Asi bych si pak neodpustila a hodne se nenavidela za to, ze to malé trpí kvůli tomu, že ja udělala pár špatnych rozhodnutí

@jay23 Pokud o tom takhle přemýšlíš teď, narovinu, velmi pravděpodobně tě případný potrat trápit bude 🙁... to nemyslím nijak špatně, naopak, právě proto, že působíš citlivě a rozumně. Ale vzhledem k tvé situaci je čas myslet hlavně na sebe (už proto, že dítě na tobě bude eventuálně zcela závislé): Zvládla by ses o malé postarat? Nebo bys byla závislá na někom, kdo tě táhne do závislosti, případně na chlapci, který dítě nechce? Máš někoho, o koho se opřít? Uvažovala jsi o adopci? Drogy už nebereš? To jsou všechno otázky, který zvažovat. A rozhodne by bylo fajn navštívit někoho, kdo by ti pomohl se s volbou- ať už jakoukoliv- vnitřně srovnat. Mrzí mě, že jsi v takové situaci.

@jay23 Potrat jako ,,řešení", když už těhotná jsem, prostě neuznávám, je to zlo..a to nic dobrého nepřinese. Pokud se jedná o pana ,,S" nebo ,,M", tak bych se nespoléhala ani na jednoho, milující člověk by Tě neposílal na potrat z tak banálního důvodu. Spoléhej na sebe a ber to jako příležitost. Právě to, že jsem máma, mě vysvobodilo z různých situací a od různých lidí, kteří nebyli podstatní..a to velice rychle, protože najednou byl ten prcek nejdůležitější.

Dítě bych si nebechala, věnuj se terapii, dlouhodobé, odborné péči, aby sis vytvořila pevné základy pro ti, abys do závislosti znovu nespadla. V této situaci ti hrozí velké riziko - hormonální bouře, těhotná s ex a tak brzy po špatném období, neslo by to s sebou minimální šanci jak vztahu, tak především tobě, že se zase zapletes do drog. Ano, dítě je dar, ale i zdravá matka pro něj.

Nenechala..... 🙁

@jay23 Potrat je vždycky psychická zátěž. Samozřejmě budeš přemýšlet nad tím, jaké to dítě mohlo být, vždycky tě jednou za čas napadne, hm, teď by mu byly 3 roky, teď by šlo do školy, teď by mu mohlo být jako tady tomu výrostkovi... Přesně si pamatuju, které děti od známých jsou tak staré, jak teoreticky mohlo být mé dítě (zamlklé těhotenství) a to i přes to, že mám další děti a už je to dost let. Možná by se mohlo dítě stát tím motorem, být teď ta zodpovědná, věř, že mateřství člověka dost promění. Vzorem pro své dítě být nemusíš, stačí být dobrá máma - starat se a milovat ho. Přijdeš mi jako opravdu inteligentní holka, která měla smůlu a neustála pár chvil. Ale máš nad svou situací náhled, umíš se slušně vyjadřovat, myslím, že stojíš za to, abys za sebe bojovala. Jestli do toho jít chceš, bylo by asi opravdu dobré najít si nějakou pomoc. Neziskovku nebo nějakou jinou organizaci, kde bys mohla mít péči i psychologa a někoho, kdo ti s přípravou na mateřství trochu pomůže, nebo to bude jen jednoduše prožívat s tebou. Většina z nás má rodinu, mamku, sestru atd., mám dojem, že toto u tebe nefunguje a člověku to může chybět. Konkrétní tipy nemám, není to můj obor. Když tak přemýšlím, neznám nikoho, kdo by litoval toho, že si dítě nechal i přes to, že třeba musel projít různě těžkými obdobími. Ale vím o lidech, kteří litovali toho, že se svého dítěte vzdali. Kdybys měla v průběhu těhotenství dojem, že to opravdu zvládnout nemůžeš, je tady i šance anonymního porodu nebo dát dítě k přímé adopci. Znamenalo by to dát mu život. Myslím, že něco takového člověka bolí méně jak potrat. Rodiče, kteří si takové dítě vezmou, pak do konce života děkují ženě, která se rozhodla dítě donosit (mám nyní takovou kolegyni). Těch možností je opravdu víc, život je pestrý. Já ti moc přeju, abys byla šťastná. První úsměv prcka, přetočení na bříško, krůček, objetí a slovo "mama" je totiž ta nejlepší droga na světě🙂

@bonavoxa Myslis, ze bych te mohla o neco poprosit? Mohla bys do svych prispevku vkladat slova jako napriklad. "podle me, myslim si, vnimam jako..." Zkratka cokoliv, co z tveho prispevku udela tvuj nazor a ne snahu o absolutni pravdu. Na tu totiz patent nemas. Moc dekuju.

@sudylichozrout bojím se že potrat neustojím psychicky... Ted to cítím tak, že drogy nechci... Hlavně kvůli malému, ale co když si ho nechám vzít? Bojím se ze mě to položí úplně a ja zase rozjezdu tu svou éru... A nebo třeba ne a stane se to být mámou, mým novým cílem, prenesu se přesto a budu na sobě pracovat ?... Odpustím si někdy?

@jay23 Helejt, rozhodnuti je fakt na tobe. Ale pokud se potratu bojis, tak na nej urcite nechod, to by te mohlo katapultovat zpet do prusvihu. Zivot se da restartovat i s miminkem. Mozna je prave ditko tvoje jizdenka k zivotu bez drog, protoze az ho budes drzet v naruci, drog se nedotknes. To ti fakt svedomi nedovoli.
Svuj pohled, respektive to, co bych na tvem miste asi udelala ja, jsem ti napsala prvne, ale je to jen muj nazor, tvuj zivot neziju a nemohu vedet, co je pro tebe momentalne vetsi riziko. Kez by ses rozhodla co nejlepe a tak, aby ses pak netrapila.

Dítě je dar v jakékoliv životní situaci ... když "vyjde" z tvho bříška teprve Ti to vše dojde, tak jako mně, že tohle malé stvoření od začátku mělo mít možnost žít.. rozhodnutí je na Tobě..samozřejmě.. já jsem pro dát mu šanci, ať už s Tebou nebo bez Tebe.. takto ho "zabiješ" nebo říkej tomu klidně interrupce.

@sudylichozrout bohužel to tak u všech neplatí. Znám holčičku, co byla s "matkou" (spíš bych použila slova - ženou, která jí porodila) jako kojenec v nějakém odvykacím ústavu, pak tak dva roky byla čistá a pak do toho spadla zas. To, že fetovala i v těhotenství, to radši ani nezmiňuju. Aktuálně je holčička v péči prarodičů a matka opět na odvykačce. Holka má psychiku hodně pochroumanou, protože to, co viděla a co měla v mobilu, to by i s dospělým zamávalo.

@martiina_k To je hodne smutny... ☹ Ale ja si myslim, ze kdyz zakladatelka uvazuje timhle zpusobem, tak uz do toho nevlitne, pokud bude mit proc zit. At uz pro dite, nebo treba pro novou praci a novy start do zivota.

@vineta Rozhodně by bylo skvělý , si s někým o tom popovídat a najít nějaké rozumné řešení. Měla by jste nějaký typ, kam zajít nebo kde se s tímhle poradit? Snažím se opravdu zvažovat všechna možná řešení... A ano i o adopci jsem přemýšlela, přece jen je na světě spousta lidí, kteří by byly štěstím bez sebe kdyby měli to, co já tady popisuji jako "problém". Pokud by to miminko bylo pana S, neváhala bych ani s tím nechat si ho... Ale jelikož je s největší pravděpodobností pana M, bojím se kolik si to malé po něm vezme. Psychopatie jako taková je dědičná, i když je pravda ze moje matka ji má také a ja jsem zdravá. Ale rozhodně to není nic hezkého. Nehledě na to, že je uz několikrát soudně trestaný a je otázka času, kdy ho opět zavřou... Asi bych ho ani jako tatinka u malého uvádět nechtěla.. Proč taky, finanční pomoc čekat nebudu moct nikdy a svěřit mu dítě byť jen na hodinu, bych byla úplný blázen.

@jay23 jsi mladá, máš ještě čas na zakládání rodiny... otázkou je, co tě víc položí a víc dostane na dno. Jeslti si dítě necháš - jsi pouhý měsíc čistá, to znamená, že v těle ty látky máš ☹ otázkou je, jak dlouho to vydržíš - měsíc je krátká doba na to, abys mohla říct, že jsi z toho venku. Pokud jsi odhodlaná a už se drogy nedotkneš, možná tě to miminko udrží nad vodou. Je ale taky možný, že to pan S nerozdýchá a nebude ochotný s tebou být s cizím dítětem a co pak? Nebudeš v krizové situaci mít k drogám blízko? Kam půjdeš s miminkem? Z čeho a kde se ho něj postaráš?
Pokud ovšem na potrat půjdeš, může tě to taky k drogám hodit zpátky. Ale taky nemusí, může to pro tebe být nový restart a můžete začít s panem S "od začátku" a spolu a bez drog si naplánujete mateřství na vhodnější a stabilnější dobu. Rozhodování je na tobě, jenom na tobě.

@zuzkasim naprostý souhlas 🙏❤!
Dítě dává nový začátek, já bych třeba nezvládla zbavit se dítěte, součástí sebe..Byla jsem na tom psychicky hodně špatně, byla ,,závislá,, na marušce, pití a partnerovi, řezala se, pálila cigaretami, nejednou šla na most, do metra.. a byla v nonstop stresu (hrozně jsem se bála aby nebyl malý nějak ovlivněný). Vdala jsem se bez rozumu a počala Tomáška, to nejkrásnější co mne kdy potkalo. Ex byl svině, ale Tomík má toho nejlepšího tátu co si mohl přát, i když není biologickým příbuzným, bere ho tak (teda chtělo to čas, ale hned co ho viděl se zamiloval). Příroda si to umí zařídit🙂. A mohu říct, že i kdybych byla na to ,,sama,, nikdy bych nebyla, dítě je v tom s tebou 🙂. Je třeba dát přednost potřebě před touhou. Pokud víš, že bys dítě nebila, milovala a nejsi si jistá zda si dítě nechat, NECH SI HO! Pokud by sis byla jistá že dítě nechceš, běž na potrat, i když se mi to těžko píše, sama si to nedokážu představit, Tomík byl roky chtěný. Ale ať už uděláš co uděláš, mělo to tak být a život jde dál. Hodně sil 🙂🙏❤

@sudylichozrout drogy jsou svinstvo a reálné argumenty většinou nefungujou. Vem si, kolik žen nezvládne přestat ani kouřit a to (ač kouření nesnáším) považuju za lehčí, než přestat s drogama. Ta žena, o které píšu měla přeci taky silnou motivaci - její holčičku a ani přesto to nedokázala. Rodiče jí "přestěhovali", aby byla dál od lidí, co jí ztahovali, nepomohlo. Prostě do toho spadla znova. Samozřejmě to nemusí být případ tady zakladatelky tématu. Třeba jí zrovna miminko "vytáhne" z té žumpy. Otázkou je, pokud jí ten pan S nechá (protože nepřekousne ješitně, že dítě není jeho), co se pak stane s psychikou jay23 - nesáhne v nouzi po droze?

@martiina_k Jj, mas pravdu v tom, ze vsechno tohle se stat muze.

@jay23 miminko nemusí mít vůbec psychopatii🙂 vše je o přístupu a výchově (chápu, ne vše, ale dá se vše výchovou ovlivnit). Pana M vůbec nemusíš psát do rodného listu. Pokud byste se s panem S vzali, bude psán on jako otec a pokud ne, můžeš napsat že nevíš kdo je otec, respektive ho neuvést 🙂

@jay23 ahoj píšu za mě... Nechci tady moc rozmazavat muj příběh, ale zila jsem a mám dite s psychopatem...a od psychiatru vím! ze ano, je to dědičné, ALE záleží v jakým prostředí dítě vyrůstá... Pokud v klidným a harmonickým i potencionální špatnej gen nemá šanci.Co se týče zdraví mimina, zjisti zbytek na ultrazvuku. Po tvym psaní mám pocit ze dítě by pro tebe mohlo být impulz k lepšímu životu a myslím, ze by si ho i chtela, jen máš strach viz.moje psaní... At s tim, nebo s tim,je vse jen ve tvých rukách.... Ale za mě se da vse zvládnout... A to nejsem zastánce nepotratu, sama za sebou nějakej mám...

@martiina_k to je hodně smutný příběh:( z psaní zakladatelky mám pocit, že by byla ochotná vzdát se drog, ale vše je o síle psychiky a zapření touhy a ega.

@jay23 Ahoj, je mi to líto. Na tvém místě bych miminko plánovala s chlapem, který tě tolik miluje a je ti i po takové době oporou (Pan S).

@jay23-já mám 2 děti a zamávalo s mým životem dost, jinými slovy-je to krásná,ale náročná cesta a je opravdu důležité mít kruh podpory a pomoci okolí.Já si myslím,že dítě pro Tebe může být opravdu motivace,jak se zklidnit,nabrat nový smér a začátek,ale vzhledem k Tvé jakési křehkosti a čerstvou abstinenci bych opravdu promyslela, zda máš silné okolí, které tu bude pro Tebe.Moc Ti držím palce.🍀

@sudylichozrout ale,ale... @bonavoxa ve svém příspěvku zcela jasně píše " potrat prostě neuznávám" , což je dle mne dost jasný důkaz vyjádření subjektivního názoru a v dalším odstavci zmiňuje svoje osobní zkušenost.Žádná slova o absolutní pravdě já nečtu.

Nechoď na potrat, pokud už teď máš pocit, že ho psychicky neustojíš, nejspíš to tak bude, sama se znáš nejlépe. Můžeš využít anonymní porod a dát dítě k adopci, v šedé zóně se u nás pohybují i přímé adopce, kdyby jsi věděla, ke komu díte jde, což by ti mohlo pomoci, uděláš někoho konkrétního šťastným a nebudeš žít s výčitkou. A třeba během těch měsíců, co jsou před tebou, zjistíš, že právě dítě je tvoje šance na restart a budete spolu žít náročný, ale šťastný život.

@sudylichozrout Prosit můžeš. Není zač. To vyjde asi s tím slovíčkařením nastejno.

Tak ja pujdu proti proudu. Za me... mesic je kratka doba na to prohlasit se za cistou (vylecenou). Rozumna a ani patricne “vyspela” na dite zdaleka nejsi. Sama mas obrovsky problem, dite jsi (podle mych propoctu) pocala snad jeste v drogovem rauši (to bych se bala i zdravotnich problemu u ditete) a take chlap S. rozhodne neni zadnou jistotou. Dej si zivot do kupy a pak mej dite.
Sorry za uprimnost. 🤷‍♀️