Důvěra v pláč dítěte je jedním z prostředků kontaktního rodičovství17. Základním předpokladem je, že děti pláčou proto, aby s námi komunikovaly, ne proto, aby s námi bojovaly o moc a manipulovaly, jak předpokládají tzv. cvičitelé dětí1. Pláč také neslouží k procvičení plic, naopak při pláči se okysličení krve snižuje a roste hladina stresových hormonů (kortizolu), pokud je dítě v určitých situacích (např. při usínání - Estivillova či Ferberova metoda) necháváno vybrečet, k uvolňování kortizolu dochází v takových situacích i poté, kdy to dítě vzdá a jeví se při nich klidně. Dlouhodobý pláč způsobuje chemické reakce v mozku, které se v pozdějším věku a dospělosti mohou projevovat jako různé fyzické, psychické, sociální i emocionální problémy.
Pláč dítěte je prostředek, kterým si zajišťuje podmínky nutné k svému přežití, dobrému prospívání a zdravému emocionálnímu vývoji. Pro vývoj dítěte jsou pocit bezpečí a stability a citlivá a potřebám konkrétního dítěte přizpůsobená péče zásadní, obzvlášť pro děti s problematičtějšími charakterovými vlastnostmi (tzv. náročné děti). Čím rychleji a citlivěji rodiče na pláč reagují, tím více se dítě naučí důvěřovat rodičům a své schopnosti komunikovat, snižuje se intenzita jeho pláče a potřeba plakat, rodiče více poznávají své dítě a lépe rozeznávají i jiné projevy jeho potřeb. Rodičům by měla být poskytnuta podpora a pomoc, měli by měli znát, co jsou normální a přirozené potřeby dětí, jak vypadají zdravé spánkové cykly kojenců a batolat, jak dítěti pomoci pracovat s jeho fyzickými a emocionálními projevy.
Je možné sem zařadit například používání bezplenkové komunikační metody11 (reagování na potřebu dítěte vylučovat), nošení dětí49 v šátku nebo ergonomickém nosítku (uspokojení potřeby fyzického kontaktu dítěte s rodičem během dne), společné spaní29 (uspokojení potřeby fyzického kontaktu dítěte s rodiči i během spánku), kojení70 bez omezování jeho délky a frekvence a nebo krmení umělým mlékem49 dle projevů dítěte, tzv. na požádání, a ne dle časových harmonogramů (což není v rozporu s výrobcem doporučeným denním množstvím UM, to by nemělo být překračováno, je jen v průběhu celého dne rozděleno do většího počtu menších dávek).
Ne vždy dokáží rodiče utišit své plačící dítě, pláč slouží také k uvolnění emocí a napětí, ale nejedná se o metodu nechat vyplakat, rodiče ujišťují dítě o své přítomnosti, poskytují mu svou náruč a jsou mu oporou, nepopírají jeho city a potřeby, rozlišují různé druhy pláče. Je-li dítě uplakané, většinou to není vinou rodičů, je třeba aby rodiče zůstali co nejvíce klidní, na dítě nepřenášeli své úzkosti, obavy a stres, v případě nutnosti předali dítě na pár minut do opatrování někomu jinému, mezitím se zklidnili a poté dál hledali psychické a fyzické příčiny častého pláče, jako je například potravinová alergie6, kojenecká kolika25 nebo reflux2. Některé často plačící děti jsou tzv. náročné děti, tento termín používají manželé Searsovi (pediatr William a zdravotní sestra Martha) v knize Kontaktní rodičovství a více se charakteristikou takovýchto dětí a specifiky péče o ně zabývá doktor Sears v knize The Fussy Baby Book (kniha dosud nevyšla v českém jazyce).
Veškeré metody založené na principu nechat vybrečet, např. i Estivillova nebo Ferberova metoda, některé z potřeb dítěte ignorují, jsou úplným opakem citlivé a potřebám dítěte přizpůsobené péče. Autoři metod založených na nechat vybrečet tvrdí, že problémem je pláč jako takový, že se jedná o nevhodný zvyk dítěte. Přesto ale děti, které potřebují při usínání pozornost a pomoc (např. chování, fyzický kontakt29, noční kojení20), spí kvalitně, tyto potřeby jsou individuální, založená na povaze a momentální fázi neurologického vývoje dítěte, nejsou špatné, naopak jejich uspokojování pomáhá dítěti se vyvíjet a dobře prospívat.
U dětí, které se během noci častěji budí, lze nalézt biologické příčiny tohoto chování - vysokou citlivost k podnětům, vlivům prostředí a změnám. Příčinou mohou být i deprese matky, kdy bylo dítě již během těhotenství zatíženo vyššími hladinami hormonu kortizolu a následně po porodu jejími reakcemi, což oboje ovlivnilo jeho způsob reakce na stres.
Nechávání vybrečet má řadu možných rizik: