Střídavá péče - děti v jedné domácnosti, střídají se u nich rodiče
V létě jsem hledala informace, jak to prakticky chodí, když jsou při střídavé péči děti ve stávající domácnosti a střídají se u nich rodiče. Informací jsem našla jen pár, i tady na MK těch zkušeností ke sdílení mnoho nebylo. Tak jsem tu po víc jak půl roce zkušeností já.
Jako nejdůležitější vidím to, že takhle náš rozchod nejméně postihl naše děti. O to mi celou dobu šlo. K rozhodnutí zachování stávajícího domova pro naše děti jsem přišla postupně důkladným zvažováním různých možností, dost mi pomohly i úvahy zdejších uživatelek. Děti máme ve věku 18, 16 a 10, jsou tedy odrostlejší, zvlášť ti dva mladší hojně využívají kroužky a aktivity v blízkém okolí, pokud jsme jim nechtěli komplet celý život obrátit vzhůru nohama, ukázalo se toto řešení jako nejlepší. Střídáme se po týdnu. Já jsem týden na druhé straně města u nového partnera, týden v bytě s dětmi. Muž byl první měsíce v týdnu bez dětí v pronajatém bytě nedaleko stávajícího bytu, pomáhala jsem mu s placením nájmu, nyní je u nové partnerky kousek od našeho města. To jen tak stručně pro nastínění situace.
Praktická stránka věci je pro nás dospělé docela komplikovaná, ale myslím, že je to zajímavý náhled na situaci, ve které se nedobrovolně ocitá spousta dětí, které neměly vlastní volbu. Zatímco my jsme si toto zvolili sami.
Žijeme v taškách. Oblečení a základní potřeby jsem rozdělila na dvě části do dvou domovů, ale pokud se náhle změní počasí, potřebuji bundu, jiné boty, v zimě čepici a rukavice (nenosím stále) i v tom druhém domově. Nebo si to stále převážím s sebou. Akce typu divadlo, ples, služební cesta - opět problém s oblečením, doplňky a dalšími drobnostmi. Je potřeba plánovat dopředu, pokud možno na nic nezapomenout. Protože pracuji s lidmi, byla jsem dřív zvyklá hodně měnit oblečení, doplňky, bižuterii mít sladěnou, to teď tak úplně nejde, něco mám tam, něco jinde... v některých věcech už mám totální chaos (jsem jinak docela systematický typ), přešla jsem na univerzálnější věci. Samozřejmě do bytu můžeme vstoupit i v době, kdy je tam druhý rodič, ale snažíme se to dělat jen v nutných případech.
Jídlo. Já to mám v tomto ohledu od začátku snazší, partner má doma své děti, takže se tam nakupuje i v době, kdy já jsem se svými dětmi, vlastně jsem přišla v každém domově k nějak naplněné ledničce a dokupovalo se, co bylo potřeba během týden. Muž to měl horší, plánovat si nákupy tak, aby ideálně vše kazivé snědl během toho svého týdne sám, protože do dalšího týdne by mu to už nevydrželo. Nikdo mu během jeho nepřítomnosti nic nového nenakoupil, takže týden se staral o děti, pak přišel k sobě do prázdného bytu a zase musel něco obsarat pro sebe. Teď u partnerky má tohle opět jednodušší i on.
Do bytu našich dětí nakupujeme vše potřebné ze společného účtu, kam oba posíláme určitou dohodnutou část. V úvahách byla i varianta, že jídlo budeme kupovat každý zvlášť ze svého ve svém týdnu, ale nějak prakticky jsme nevymysleli, jak to dělat s potravinami, které vydrží déle - mít rozdělané 2 oleje, každý svůj? 2x sůl, cukr, mouky, koření, cibuli, rýži...? Byt není nafukovací, prostoru tam tolik není, mít vše zvlášť.
Pro mě je trochu nevýhoda, že mám na starosti 2 domácnosti. Muž se vždy uměl o děti slušně postarat, o domácnost celkem taky, ale... znáte to. Obvykle to jeden vše nějak řídí, organizuje, dává do toho víc. Že mi všechny organizační záležitosti dětí zůstaly na starosti, s tím jsem trochu počítala. Troje třídní schůzky, každé jinde a jindy. Doktoři, organizuju já, ale pokud návštěva vyjde na týden muže a já opravdu nemůžu, zvyká si, že sem tam se musí postarat i on. Potomci jsou naštěstí už velcí a jsou vedení k samostatnosti, takže to není tak zlé. Ale větší úklid, nákup čisticích prostředků, drogerie a všechny ty drobnosti, to bohužel zůstalo z větší části na mě. V druhé domácnosti je to trochu podobné. Bylo u nich zvykem, že vše dělala žena. Partner se velmi snaží, děti mají nyní na starosti také některé části, ale opět je tam potřeba někdo, kdo to celé zaštiťuje. A přiznejem si to, pokud jsou nyní už dospělé děti zvyklé, že celý život doma nic dělat nemusely a tatínkova nová partnerka by chtěla domů přivést nové pořádky, asi bychom se nesžili ideálně. Takže ústupky musí být z obou stran, aspoň něco málo po dohodě s partnerem na starosti dostali všichni a já výrazně slevila ze svého standardu.
Velká nevýhoda je, že týden velmi rychle uteče. Těžko se dostávám k nějakým dlouhodobějším projektům. Protřídit domácnost, zbavit se malých věcí po dětech a spoustu dalšího. V pracovní dny je člověk v práci, víkend je velmi krátký. S manželem jsme se o víkendech o práci nějak podělili - často jeden vařil, druhý uklidil, teď musíme zvládnou vše sami, což zabere více času a je to znát. Děti jsou sice samostatnější, ale mají už více svých aktivit, takže někdy někteří nejsou doma, nepomůžou nebo se hůř hledá společný čas se všemi na nějakou domluvu. V neděli vždy už od rána přemýšlím, co si s sebou sbalit na další týden. Práci si nosím domů minimálně, jinak bych musela převážet i tu.
Dřív jsem šila, pro rodinu i na zakázky. Na to teď není téměř čas a prostor. Přišla jsem o pracovnu, mám z ní svou ložnici, z bývalé ložnice je pokoj muže. Něco rozdělat, už abych to zas uklízela. Pak týden pauza. Možná se to časem zase nějak ustálí, jeden šicí stroj mám nyní i u partnera, ale znamená to převážet veškerou přípravu, některé pomůcky, látky... opět nic nezapomenout. Tohle mi nefunguje ideálně. Občas člověka potrápí zdraví, kvůli tomu jsem třeba vůbec ještě neumyla okna a že je to potřeba. Když jsem doma, buď nejsem zdravotně schopna nebo to nevychází třeba kvůli počasí či jiným důvodům... takové resty se začínají docela kupit.
Je to vlastně náročnější i finančně. V bytě dětí se musí vše poplatit jako dřív. Sice se o to dělíme, ale k tomu ještě platím část nákladů v druhé domácnosti.
Píšu hodně o nevýhodách, což rozhodně neznamená, že bych litovala. Když jsem se dětí nedávno ptala na zhodnocení současného stavu, všechny 3 se nezávisle na sobě shodly na tom, že je doma konečně větší klid. Že náš rozchod prospěl celé rodině a že jsou rádi, že se nemuseli a nemusí nikam stěhovat. Jsou vděční za to, že jsme ze svých požadavků slevili my, dospělí, a je nechali co nejvíce v klidu žít dál v místě, kde mají své kořeny.
Netuším, jak dlouho to takhle vydržíme. Je to náročné. Vlastně teď nikde nemám svůj domov. V jednom milujícího partnera, "nové" děti, v druhém své děti a domov, který jsem budovala, ale už je můj jen napůl. Počítám s tím, že to takhle bude pár let, snad než se oba starší nějak osamostatní. Nejmladší dítko bych pak ráda pořešila jinak, ale uvidíme, jak to vše vůbec dopadne...
I přes spoustu překážek je to pro mě druhá šance na nový život. Pro mé děti to znamená poznání, že rodina nemusí znamenat jen napětí a spoustu nehezkých věcí, které si nerozumějící partneři zkrátka dělají. Vidí, jak může vypadat spokojený vztah a mají lepší vzor. Nemusí si při tom zvykat na cizí domácnost, mohou naše nové partnery a jejich děti vídat omezeně, v podstatě jen, když samy chtějí. Nebylo to vždy jednoduché, jedno z dětí potřebovalo víc času na vstřebání nové situace. Ale o tom třeba zase jindy. Tento článek měl být o výhodách a nevýhách tohoto méně tradičního systému střídavé péče.
P.S. Vím, že občas se články odsud objevují i na jiných místech. Pokud chce někdo publikovat něco z toho, co zde píši, nechť mě kontaktuje. Není to tak těžké a je to slušnost.
Doporučujeme
Zuzko, hodně síly vše zvládnout. Řeknu, jak to cítím: "mě by jeblo". Vím, že jsi asi hodně zvažovala , řešila maximálně s ohledem na děti, ale také aby i Ty jsi byla šťastná. Tak Ti přeji, ať se situace ustálí i ke štěstí Tvému, protože trochu jsi svůj klid dala na oltář pro klid ostatních. Obdivuji, jak racionálně a asi maximálně objektivně ke všemu přistupuješ. Hodně štěstí a lásky 🙂
Přeji, ať vše probíhá co nejvíce hladce a jsi šťastná.
Obdivuju tebe i chlapa,protože tohle jen tak každý nedovede! Je super že jste to takhle vyřešili a na děti tak váš rozchod měl minimální dopad a je super že o tom píšeš.Kéž by si i jiní rodiče co mají střídavku uvědomili že střidat si děti je pro ně naročné a vlastne nikde nemají domov a žijí v kufrech
O víkendu jsem to viděla u Báry Polákové, stejné téma https://www.stream.cz/intimni-zpovedi/nechteli-....
Za mě jsou chudáci děti, co mají každý týden jiný pokojíček. Vztah nevyšel rodičům, tak proč oni mají nemít domov.
Moc vám všem fandím. A klobouk dolů, tohle není model pro každého. Taky by mě zajímalo jak se vídáš s novým partnerem ten týden, co jsi se svými dětmi?
Trochu si ten zivot v taskach umim predstavit. Od podzima se lecim v Praze, kde jsem vzdy tyden nebo posledni dobou aspon 3 az 4 dny u mamky. Proti tyden jsem doma. Vymenila jsem muj kabelkobatoh za vetsi batoh, ktery toho hodne pojme a cestuju s nim. Docela je pakarna ho tahat, jak je tezky. Doma manzel vari a vsechno, ale jak jsem zacla jezdit pravidelne domu, tak na mne pocka veskere spinave pradlo i uklid. Uklid teda vubec nehrotim, jsme vsichni v tomto cim dal horsi🤣
Jinak super clanek🙂
Máš můj obdiv! Zvolila sis pro sebe náročnou cestu, ale opravdu jsi naplnila tu podstatu ,,nejlepší zájem dítěte,,. Jsem už praci lehce zdeformovana 😀. Každopádně, rozešli se rodiče a ne děti, takže mi přijde super, že jim jejich domov zůstal a rodiče jsou inteligentní a opravdu jim na dětech záleží. Držím pěsti, aby to co nejlépe klapalo i nadále. Problémy se objeví, to je jasné, ale věřím, že vy dva to dokážete vyřešit.
@msonulka Proc s batohama? My mame deti ve spolecne peci a jedine co si prevazi jsou aktovky. Vsechny veci, ktere potrebuji, maji v obou domacnostech, u taty maji nejake hracky, u me zase jine, veci jako kola, lyze, brusle mame ve spolecnem sklepe. Nevim no, ja si zase myslim, ze pokud chces mit partnera a s nim vybudovat spolecny domov, tak je to neproveditelne v tomhle rezimu. A kdyz to tak vezmu, tak deti uz pak vlastne nikdy nebudou mit domov, kde funguje spolu muz a zena jako par, vzdy budou zit jen s jednim rodicem.
Pani!Libi se mi,jak jste to vyresili "pro deti",ale... Mam deti v peci,jejich otec ma jine priority a rada bych se s nimi odstehovala pomerne daleko.A uplne sobecky me proste stve zit v tom batohu na vikend,vidat se jen o vikendu.A myslim,ze i to deti vnimaji-ze se mame s drahym radi a nezijem spolu.A jejich tata ma slecnu a zije s ni (a taky vsema zviratama,na ktere ma nas syn alergii 🤦)
Jakkoliv obdivuju, že je tohle systém, kdy za “chyby” rodič platí jen rodiče a nejen děti, pořád mi přijde, že děti přijdou o to, že vidí, jak vypadají partnerské vztahy. Mají mámu i tátu 100% pro sebe, nemusí se dělit o pozornost s novým partnerem, nevidí ani spolupráci, parťáctví, projevy lásky, ale ani třeba výměny názorů nebo hádky (čím vůbec neříkám, že je super zůstat v nefunkčním vztahu kvůli dětem, které pak vidí jen ty hádky a nenávist atd, ale že i hádky patří k životu a pro mě třeba vidět hádky mých rodičů byla velká škola života). Čímž vůbec neříkám, že umím vymyslet lepší uspořádání, jen že i tenhle model mi nepřijde úplně dokonalý.
Jak dlouho se da toto tempo a styl zivota zvladat? 😐
Díky za otevřenost a sdílení zkušenosti!
Myslím, ze u takto velkých dětí to muže fungovat. Je skvěle, ze oba mate oporu v novych partnerech a zároveň, předpokládám, už nechystate nová miminka. Není to nanekonecno, ono to brzy uplyne, a až bude doma jen nejmladší, třeba se rad k někomu přestěhuje na trvalo. Protože byt pak sama v prázdném bytě, kde se dítě ukáže sotva na večeři, asi není o co stát..😆
Teda! Obdiv!
Díky za článek, i nový pohled. A držím palce ke štěstí 😉.
Smekám.. Když vidím okolo sebe jak si někteří rodiče dětí přehazují jak pytle je mi z toho smutno. Držím palce 😊😊
U nás teda děcka cestují, protože starat se s ex o jeden byt, by mě přivedlo do hrobu. Ani týden/ týden zatím nepřišel na přetřes. Takže u nás stále asymetrie. Hodně rozdíl je ten, že mám s druhým manželem dítko. To je asi velký limit tohoto modelu. Moc vám fandím a je super,když se dva dokážou dohodnout na něčem,co funguje,a v čem nikomu není blbě.
Díky za sdílení. A ať se vám všem daří.
Ode mě máš velký obdiv ty i ex, málokdo umí upřednostnit děti. 🍀
Všem děkuji za komentáře. Prvně chci říct, že rozhodně nepovažuju tento model za ideální rodinu. Rodina se rozpadla a tohle je jen to, co si myslím, že je momentálně nejlepší v našich podmínkách. Vemte v potaz věk dětí. Puberťák na prahu dospělosti nemá zájem stěhovat se někam, k cizímu chlápkovi, k jiným cizím dětem... Vozit třeba nejmladší do školy a kroužků fakt ne. Cesta od partnera k nám do školy je téměř hodina, kroužky jsou různě, nenavazují na školu, chodí se mezi nimi domů (což je v původním domově kousíček). Dcera si kroužků nabrala hromadu, je tak spokojená, je akční a baví ji to. Myslela jsem např. i na převážení hudebních nástrojů (hraje na 2 a jedním z nich je klavír...).
Další drobnost, toto je věc, která funguje něco přes půl roku. Děti si musely na novou situaci zvyknout. Jedno z dětí mělo trochu potíže vůbec s přijmutím toho, že jsme se rozešli a jak jsme to provedli. I to nejpřizpůsobivější dítě potřebuje čas. A ujištění, že jeho rodiče patří stále jemu, ne ztratit klasickou rodinu a ještě samotného rodiče tím, že rodič si bude okamžitě denně budovat vztah s novým partnerem. Takové dítě by si v době rozchodu muselo připadat neskutečně opuštěné a podvedené. Samozřejmě to není tak, že bych se s partnerem 7 dní neviděla. Vídáme se, někdy jde k nám večer, někdy společně strávíme den z víkendu, jak to vyjde. Teď, když už má muž oficiálně svou partnerku též, u nás může občas partner i přespat, což občas to cestování zjednoduší. Byli jsme všichni společně na horách (já, partner a mé děti). Na víkendu (já, partner a všechny naše děti i se svými partnery, akorát můj nejstarší nejel). Takže děti vidí i naši interakci a vidí ty nové, lepší vzory. Ale nejsou v tom denně. A v jejich věku (těch starších) bych jim to už ani nenutila. Naopak nejmladší je hodně přizpůsobivá a stráví ráda čas dohromady s náma oběma, když mají starší svůj vlastní program. Stejně tak klidně jede s tatínkem za jeho partnerkou, zatímco starší o to tolik nestojí.
Žádné další děti neplánujeme, nikdo, v tom jsme se okamžitě shodli. Partner má 3, já 3, to je víc, než jsem si kdy představovala🙂 Bude mi 45! Manželova partnerka má 2 děti a je o něco starší, takže tam se s dalšími dětmi taky nepočítá. Já s partnerem máme představu cca 5-6 let, to by dostudovali naši mladší studenti. Pak už zbude jen moje nejmladší a uvidíme, jak to bude s ní...
Nic na našem modelu není hodno obdivu. Vadilo mi, že jsem v létě těch informací našla tak málo. Proto jsem si říkala, že by se někomu dalšímu mohly naše zkušenosti hodit. Pomoct mu při rozhodování. Zvážit i toto jako možnost a znát dopředu úskalí tohoto modelu.
Mám obrovskou výhodu. Oporu v klidném a racionálním partnerovi. Oba jsme si vědomi toho, že je to pro nás druhá šance na spokojenější život. Oba jsme ochotni udělat hodně pro to, aby to nedopadlo, jako naše první manželství. Myslím, že jsme se z našich chyb i z chyb našich partnerů poučili. Jsme zralejší, ale taky klidnější a už nebudeme budovat rodinu s novými dětmi. V tom je dost zásadní rozdíl oproti mé situaci před 20 lety🙂
@zuzkasim ten poslední odstavec je přesný. My jsme teda spolu 10 let, skoro 6 manželé ( nejmladšího jsme měli v 35, být mi o 10 víc tak už o dalším vůbec neuvažuju,), děti celkem čtyři a prostě jsme tomu dali tolik, a po zkušenostech z předchozích manželství, není jiná alternativa než spolu zůstat do smrti. A užít si to, ne přežít.
Jste skvělí! I kdyby tento model nebyl trvalý, pro začátek skvělé řešení. I moje kamarádka právnička tvrdí, že je to ten nejlepší model.
Ano, jistě to není ideální,ale smekam. Prokázali jste jako rodiče velkou zralost, nadhled a - nemám ráda slovo oběť,ale něco takového. V dobrém závidím, jsem šťastná,že ta šance zvládnout to reálně existuje, když se snaží obě strany. Bohužel, u nás je i po 4 letech domluva na čemkoli velice obtížná, což beru jako svou životní prohru...☹
Klobouk dolů. Popisuješ to všechno trefně. Vzhledem k věku dětí.... Já z toho pro sebe vnímám možnost vidět z úhlu pohledu mého dítěte, aktuálně cestuje mezi dvěma domovy, a jaké pochody může mít, až trochu víc dospěje a už na to střídání třeba přestane mít náladu. Jo, je to celé těžké.
Mně to na první pohled přijde jako fajn dočasné řešení. Hlavně vzhledem k dospívajícím dětem, je to supr. Akorát bychom se střídala ne po týdnu, ale po 2. Tak mi přijde, že jediný víkend nemáš klid.
❤️
@lutu11 presne nato iste som myslela,ak by sa dalo tiez by som striedala po dvoch tyzdnoch
@berusinka2
@lutu11 Zatím bych si to představit neuměla. Někdy se mi po dětech hodně stýská. První měsíce to bylo kruté, u večeře jsem seděla s partnerovými dětmi a toužila si takhle povídat se svými... Po cca 5 měsících to začalo být normálnější. Je možným, že to časem změníme, ale zatím ne.
@zuzkasim jasne chapem,dik za vysvetlenie,tiez by mi bolo smutno...
Ted mi dal nekdo like a me to vratilo zpet sem do diskuse pred pul rokem
Muzu se zeptat, jak se vam dari? 🙂
@pavicka Ahoj, jestli je to na mě, tak se nám daří dobře. Nic není jen růžové, ale zatím se nám daří problémy řešit, protože mám chlapa, se kterým se dá diskutovat, zvládá v klidu i cizí pubertální děti. V režimu se nic moc nezměnilo, řekla bych, že ani není moc manévrovací prostor na změny. Učím se zahradničit, jedno dítě nám částečně ubylo. Je to náročné, to nepopírám, ale mnohem lepší a nadějnější než původní, možná klidnější, ale ne úplně šťastný život 🙂
Začni psát komentář...
Mas muj obdiv. My jsme takhle fungovali par mesicu a bylo to pro me strasne. Presne jak pises, zivot v taskach, dohady kvuli uklidu, financim. Nastesti deti neměly se stehovanim zadny problem, tak nebylo nutne to dal udrzovat. Skolu, krouzky a kamarady maji stale stejne, moje obet spociva v tom, ze pendluju mezi Prahou a Berounem temer kazdy den, ted jeste s miminkem. Ale jak sprave pises, nebyla to jejich volba a nechci jim komplikovat zivot dalsimi zmenami, takze to beru jako svou dan za stesti😀. A jak fungujes s novym partnerem v tom tydnu, kdy jsi s detmi? Vidate se? My jsme takovi zavislaci na sobe, ze bychom tohle nezvladli.