Střídavá péče - děti v jedné domácnosti, střídají se u nich rodiče
V létě jsem hledala informace, jak to prakticky chodí, když jsou při střídavé péči děti ve stávající domácnosti a střídají se u nich rodiče. Informací jsem našla jen pár, i tady na MK těch zkušeností ke sdílení mnoho nebylo. Tak jsem tu po víc jak půl roce zkušeností já.
Jako nejdůležitější vidím to, že takhle náš rozchod nejméně postihl naše děti. O to mi celou dobu šlo. K rozhodnutí zachování stávajícího domova pro naše děti jsem přišla postupně důkladným zvažováním různých možností, dost mi pomohly i úvahy zdejších uživatelek. Děti máme ve věku 18, 16 a 10, jsou tedy odrostlejší, zvlášť ti dva mladší hojně využívají kroužky a aktivity v blízkém okolí, pokud jsme jim nechtěli komplet celý život obrátit vzhůru nohama, ukázalo se toto řešení jako nejlepší. Střídáme se po týdnu. Já jsem týden na druhé straně města u nového partnera, týden v bytě s dětmi. Muž byl první měsíce v týdnu bez dětí v pronajatém bytě nedaleko stávajícího bytu, pomáhala jsem mu s placením nájmu, nyní je u nové partnerky kousek od našeho města. To jen tak stručně pro nastínění situace.
Praktická stránka věci je pro nás dospělé docela komplikovaná, ale myslím, že je to zajímavý náhled na situaci, ve které se nedobrovolně ocitá spousta dětí, které neměly vlastní volbu. Zatímco my jsme si toto zvolili sami.
Žijeme v taškách. Oblečení a základní potřeby jsem rozdělila na dvě části do dvou domovů, ale pokud se náhle změní počasí, potřebuji bundu, jiné boty, v zimě čepici a rukavice (nenosím stále) i v tom druhém domově. Nebo si to stále převážím s sebou. Akce typu divadlo, ples, služební cesta - opět problém s oblečením, doplňky a dalšími drobnostmi. Je potřeba plánovat dopředu, pokud možno na nic nezapomenout. Protože pracuji s lidmi, byla jsem dřív zvyklá hodně měnit oblečení, doplňky, bižuterii mít sladěnou, to teď tak úplně nejde, něco mám tam, něco jinde... v některých věcech už mám totální chaos (jsem jinak docela systematický typ), přešla jsem na univerzálnější věci. Samozřejmě do bytu můžeme vstoupit i v době, kdy je tam druhý rodič, ale snažíme se to dělat jen v nutných případech.
Jídlo. Já to mám v tomto ohledu od začátku snazší, partner má doma své děti, takže se tam nakupuje i v době, kdy já jsem se svými dětmi, vlastně jsem přišla v každém domově k nějak naplněné ledničce a dokupovalo se, co bylo potřeba během týden. Muž to měl horší, plánovat si nákupy tak, aby ideálně vše kazivé snědl během toho svého týdne sám, protože do dalšího týdne by mu to už nevydrželo. Nikdo mu během jeho nepřítomnosti nic nového nenakoupil, takže týden se staral o děti, pak přišel k sobě do prázdného bytu a zase musel něco obsarat pro sebe. Teď u partnerky má tohle opět jednodušší i on.
Do bytu našich dětí nakupujeme vše potřebné ze společného účtu, kam oba posíláme určitou dohodnutou část. V úvahách byla i varianta, že jídlo budeme kupovat každý zvlášť ze svého ve svém týdnu, ale nějak prakticky jsme nevymysleli, jak to dělat s potravinami, které vydrží déle - mít rozdělané 2 oleje, každý svůj? 2x sůl, cukr, mouky, koření, cibuli, rýži...? Byt není nafukovací, prostoru tam tolik není, mít vše zvlášť.
Pro mě je trochu nevýhoda, že mám na starosti 2 domácnosti. Muž se vždy uměl o děti slušně postarat, o domácnost celkem taky, ale... znáte to. Obvykle to jeden vše nějak řídí, organizuje, dává do toho víc. Že mi všechny organizační záležitosti dětí zůstaly na starosti, s tím jsem trochu počítala. Troje třídní schůzky, každé jinde a jindy. Doktoři, organizuju já, ale pokud návštěva vyjde na týden muže a já opravdu nemůžu, zvyká si, že sem tam se musí postarat i on. Potomci jsou naštěstí už velcí a jsou vedení k samostatnosti, takže to není tak zlé. Ale větší úklid, nákup čisticích prostředků, drogerie a všechny ty drobnosti, to bohužel zůstalo z větší části na mě. V druhé domácnosti je to trochu podobné. Bylo u nich zvykem, že vše dělala žena. Partner se velmi snaží, děti mají nyní na starosti také některé části, ale opět je tam potřeba někdo, kdo to celé zaštiťuje. A přiznejem si to, pokud jsou nyní už dospělé děti zvyklé, že celý život doma nic dělat nemusely a tatínkova nová partnerka by chtěla domů přivést nové pořádky, asi bychom se nesžili ideálně. Takže ústupky musí být z obou stran, aspoň něco málo po dohodě s partnerem na starosti dostali všichni a já výrazně slevila ze svého standardu.
Velká nevýhoda je, že týden velmi rychle uteče. Těžko se dostávám k nějakým dlouhodobějším projektům. Protřídit domácnost, zbavit se malých věcí po dětech a spoustu dalšího. V pracovní dny je člověk v práci, víkend je velmi krátký. S manželem jsme se o víkendech o práci nějak podělili - často jeden vařil, druhý uklidil, teď musíme zvládnou vše sami, což zabere více času a je to znát. Děti jsou sice samostatnější, ale mají už více svých aktivit, takže někdy někteří nejsou doma, nepomůžou nebo se hůř hledá společný čas se všemi na nějakou domluvu. V neděli vždy už od rána přemýšlím, co si s sebou sbalit na další týden. Práci si nosím domů minimálně, jinak bych musela převážet i tu.
Dřív jsem šila, pro rodinu i na zakázky. Na to teď není téměř čas a prostor. Přišla jsem o pracovnu, mám z ní svou ložnici, z bývalé ložnice je pokoj muže. Něco rozdělat, už abych to zas uklízela. Pak týden pauza. Možná se to časem zase nějak ustálí, jeden šicí stroj mám nyní i u partnera, ale znamená to převážet veškerou přípravu, některé pomůcky, látky... opět nic nezapomenout. Tohle mi nefunguje ideálně. Občas člověka potrápí zdraví, kvůli tomu jsem třeba vůbec ještě neumyla okna a že je to potřeba. Když jsem doma, buď nejsem zdravotně schopna nebo to nevychází třeba kvůli počasí či jiným důvodům... takové resty se začínají docela kupit.
Je to vlastně náročnější i finančně. V bytě dětí se musí vše poplatit jako dřív. Sice se o to dělíme, ale k tomu ještě platím část nákladů v druhé domácnosti.
Píšu hodně o nevýhodách, což rozhodně neznamená, že bych litovala. Když jsem se dětí nedávno ptala na zhodnocení současného stavu, všechny 3 se nezávisle na sobě shodly na tom, že je doma konečně větší klid. Že náš rozchod prospěl celé rodině a že jsou rádi, že se nemuseli a nemusí nikam stěhovat. Jsou vděční za to, že jsme ze svých požadavků slevili my, dospělí, a je nechali co nejvíce v klidu žít dál v místě, kde mají své kořeny.
Netuším, jak dlouho to takhle vydržíme. Je to náročné. Vlastně teď nikde nemám svůj domov. V jednom milujícího partnera, "nové" děti, v druhém své děti a domov, který jsem budovala, ale už je můj jen napůl. Počítám s tím, že to takhle bude pár let, snad než se oba starší nějak osamostatní. Nejmladší dítko bych pak ráda pořešila jinak, ale uvidíme, jak to vše vůbec dopadne...
I přes spoustu překážek je to pro mě druhá šance na nový život. Pro mé děti to znamená poznání, že rodina nemusí znamenat jen napětí a spoustu nehezkých věcí, které si nerozumějící partneři zkrátka dělají. Vidí, jak může vypadat spokojený vztah a mají lepší vzor. Nemusí si při tom zvykat na cizí domácnost, mohou naše nové partnery a jejich děti vídat omezeně, v podstatě jen, když samy chtějí. Nebylo to vždy jednoduché, jedno z dětí potřebovalo víc času na vstřebání nové situace. Ale o tom třeba zase jindy. Tento článek měl být o výhodách a nevýhách tohoto méně tradičního systému střídavé péče.
P.S. Vím, že občas se články odsud objevují i na jiných místech. Pokud chce někdo publikovat něco z toho, co zde píši, nechť mě kontaktuje. Není to tak těžké a je to slušnost.
Kam se dají ukládat odkazy na různá videa třeba na youtube? Na obrázky je "nástěnka" pinterest, ale potřebovala bych něco v podobném duchu na videa, nevím si s tím moc rady, poradíte?
Češtinářské okénko. Jména se zdvojenou souhláskou, např. Emma, Nelly - jak správně psát ve zdrobnělé variantě, Emmička? Emmča? Nellinka? Nellča? Pokud ano, tak proč Anna je Anička a ne Annička? Vrtá mi to hlavou. A proto ty cizí varianty jmen nemám ráda, nevím si s nimi rady🙂
Tady se ví vše. Dá se nějak podpořit prokrvování končetin? S rukama nemám až takový problém, mám teplé rukavice, na lyže i vyhřívané. Ale nohy! Samozřejmě merino ponožky, teplé boty s dostatkem prostoru pro prsty. Ale stejně je to málo. V lyžácích vyloženě trpím, dnes projížďka na kole, svítilo sluníčko, ale teplo už úplně není, merino ponožky, tretry, prsty úplně bílé, odkrvené, zmrzlé... na kole prsty moc pracovat nejde. Věkem se to samozřejmě pomalu zhoršuje.
Právě jsem objevila zmínu o Gamebooks - knihy, kde si musíte vždy vyluštit, na jaké stránce příběh pokračuje. Ráda bych nějakou takovou pro devítiletou dceru a chtěla bych vás poprosit o zkušenosti. Našla jsem autorku Renatu Šindelářovou, neutším, po jaké knize sáhnout nebo jestli je i nějaký jiný autor? Zvládne to devítiletá? Navíc je to prý dobrý tip i pro děti, které nečtou rády, to bych ráda využila ve škole.
Batohy na vícedenní výpravy pro skauta. S čím máte vy nebo vaše větší děti dobré zkušenosti? Máme Gemmu ještě po mě, ta je super, tu má jedno dítě. Pro menšího skauta byl fajn Doldy Zebra, jenže se svými 38 litry nedostačuje na vícedenní výpravy, spacák je velký, zabere většinu batohu. Takže potřebujem ještě něco pro druhé dítě. Má sice 9 let, cca 140cm, ale vyloženě dětský už asi ne. Dcera by asi ráda přední plnění, je fakt, že já ho taky upřednostňuju.
Seriály. Občas potřebuju relax, na nic nemyslet a dřívější tma trochu omezí procházky. Máte doporučení na nějaké dobré seriály? Teď jsem se dodívala na Sedmilhářky, byly podle mě skvěle udělané, četla jsem i knihu, velká spokojenost. Nadšená jsem byla z Babylon Berlín, Neortodoxní. Už jsem nedokoukala Příběh služebnice nebo Perníkový táta, začátek super, ale časem jakési hodně protahované... Co dalšího zajímavého byste doporučily?
Prosím o pomoc všechny pracovnice v sociálních službách nebo ty, které mají podobnou zkušenost třeba z rodiny či okolí. Jde o člověka, který má lehké mentální postižení a je sociálně nepřizpůsobivý. Žije v ústavu sociální péče, kde klienti mají spoustu práv, ale taky by měli dodržovat určitá pravidla. S dodržováním jakýchkoliv pravidel má dotyčný člověk potíže. Došlo k tomu, že mu kvůli porušování pravidel chtějí ukončit pobyt. Není to první zařízení, ve kterém tento člověk bydlí, už dříve musel jiná zařízení opustit. Svým druhem postižení musí do zařízení nějak zapadat, je velmi těžké najít něco nového. Věděli jsme, že toto je snad v celém kraji už poslední, kde by mohl být a zdá se, že bude konec i zde. Co dál? Člověk má opatrovníka, ale ten si ho vzít domů nemůže. Přece kdyby se opatrovník nenašel, byl by mu přidělen státem, ten si ho domů taky nevezme... Vyhodit ho na ulici? Řešíme to, čeho jsme se už mnohokrát obávali. Prosím o příspěvky pouze ty, které se v problematice aspoň trošičku orientují. Klidně dovysvětlím, co je potřeba, ale potřebujeme hledat řešení.
Jdeme ze školy s devítiletou a ta se mi svěří, že už ví, jaké by chtěla dělat povolání. Hlavou se mi začnou honit nápady, holka je to šikovná, co ji tak mohlo zaujmout... Tak prý zametačkou listí, nejdřív by si ho smetla na jednu hromadu a pak by v něm mohla skákat! 🙂
Matky prťat přeskočte a užívejte roztomilých dětiček. Puberťák mi domů přinesl "kratom". Googlím informace a jsem trochu na rozpacích, jestli mě to má pobavit nebo děsit. Znáte? Používáte? Nebo někdo ve vašem okolí? K čemu? Přinesl to "pro mě", jakože abych z nich nebyla tak nervní (občas je to s nimi opravdu výživné), ale přiznal, že si to "občas" kupuje i pro sebe, normálně v automatu ve městě (jakože bydlí někde jinde než já nebo jsem úplně slepá?).
Poslední dobou mě dost trápí suché paty. Snažím se o ně starat, pemza, krémy a dostatek tekutin. A teď hledám nějaký osvědčený krém. Dřív jsem používala z Avonu, byla s ním spokojena, ale poslední roky jsem přešla na non toxic kosmetiku... jenže dobrý krém na suché paty nenašla. Anela na chodidla - nefunguje, zelená Weleda - žádný zázrak. Co byste mi doporučily?
Zase jsem trochu zaspala dobu... Před pár týdny se na stránkách Českého rozhlasu dala pustit prý skvěle načtená kniha Ženská na 1000 stupňů, teď už licence vypršela☹ Máte tušení, kde by se po nahrávce dalo zapátrat? Zkusila jsem Ulozto, tam není. Moc ráda bych si ji poslechla.
Maminky žijící v zahraničí, přidejte prosím své zkušenosti, ať si uvědomíme, že se máme doma extrémně dobře a zároveň popřemýšlíme, jestli je to takto fakt nutné, jestli už nerozdáváme moc... (je to jen úvaha). Jde o to, že jsem se od kamarádky, která žije v Anglii, dověděla, že u nich neexistuje žádné OČR. Máš nemocné dítě? Vem si HO, dovolenou, neplacené volno, prohoď si směnu... ale stát ti nic platit nebude. Byla jsem z toho v šoku, beru to celý život jako samozřejmost a nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Mají taky mnohem studenější odchov už od malička (otužování?) a rýmička není nemoc. Vlastně krom rozdílu délky mateřské (či rodičáku) jsem nikdy neuvažovala, že v jiných státech mohou chybět i další benefity. Jak je toto řešeno jinde?
Prosím o tipy na stránky na výuku psaní všemi 10, chci něco, co je zdarma, nemám jistotu, že u toho dítě vydrží. Co jsem znala několik let nazpět už není aktuální.
Včera jsme byli na závěrečném plese tanečních našeho syna. Mimo jiné tam byla i dcera našich kamarádů ještě z dob studí. Oba známe od začátku jejich vztahu, naše děti se nám narodily pár týdnů od sebe, trávily jsme spolu celou mateřskou, jezdili na společné dovolené a pak jsme byli v naprostém šoku, když se kamarádi rozešli. Pak už s jedním z nich jsme prožívali spoustu bolesti, výčitek, ublížení, děti mají ve střídavé péči... A včera další překvapení - jejich dcera je měla na plese oba! Ač se s jedním z nich poslední roky už moc nestýkáme, opravdu si jich obou vážím za to, že kvůli společné dceři jsou schopni se domluvit, sednout k jednomu stolu a bavit se spolu, aby ona měla radost a měla krásný večer. Mysleme všichni více na naše děti než jen na sebe. Ty děti vznikly z lásky a není pro ně nic dražšího než láska rodičů, obou! A rodiče tu lásku mohou svým dětem projevit i tak, že zkousnou vlastní ego a jsou v důležitých chvílích po boku svého dítěte i vedle bývalého partnera, který hodně ublížil.
Dnešní úvahy u večeře - kam vlastně vede pupík? Je miminko v děloze, s tělem matky je spojeno pupečníkem, v pupečníku proudí krev... a kam přesně do toho malého těla proudí? V břichu přece nemáme žádnou tepnu nebo žílu nebo jo? Nepřišel na to nikdo z nás, jako blbá otázka, možná, že odpověď je úplně triviální, ale fakt nevím. Víte? Podělíte se?
Nepeču, jsem na to totálně levá, ale můj drahý má za pár dnů narozeniny a rozhodla jsem se, že ho překvapím. Prosím o odkazy na recepty nebo přímo recepty ale s postupem jak pro slabomyslné na dort, který je snadný a chutný. Něco štavnatějšího, nic komplikovaného. Vyloženě nepečený s piškotama tentokrát ne, to děláváme dětem v létě, když je čerstvé ovoce, teď bych mohla zvládnout i něco snadného upéct🙂
Čeká nás rekonstrukce pidikoupelny o rozměrech 210 x 155cm, ovšem část prostoru ještě zabírají stupačky... Koupela musí být i s WC a já bych tam ráda i pračku, vím, dost šílené, ale já ty byty takhle nevymyslela. Google s heslem "malá koupelna" počítá trochu jinak než je právě ta naše realita. Takže jestli je tu někdo, kdo by se podělil o realizaci přibližně takového prostoru, budu vděčná a pošlu srdíčko. Jo a dveře máme na té jedné kratší straně, takže dveřma vcházím do nudle, do které mám vše vměstnat☹ Nebo máte prosím jakékoliv nápady?
Ještě dnes poprosím o nápady, co pomáhá na krvácení z nosu? Jde o syna 16 let, poslední 2 roky s tím má často problém, stává se mu to doma i venku nebo na dovolené (přemýšlela jsem nad suchým vzduchem, což tedy asi nebude), nasadili jsme rutin, ale nepřijde mi ideální, aby ho jedl nonstop... Jsem spíš pro přírodnější alternativy. Doktorka jen krčila rameny, odběry krve má v pořádku (co přesně zjišťovala samozřejmě úplně nevím).
Narazila jsem na velmi užitečný článek, užitečný pro mě a myslím, že i pro mnohé další tady. Je delší, ale stojí za to, najděte si chvilku, projděte, popřemýšlejte... https://denikn.cz/827120/potlacte-sve-ego-a-spa...
Jdou na netu sehnat noty na nějaké modernější skladby na klavír? Zaujala mě např. Dance Monkey, našla jsem ji ve více variantách, i "easy", což bych asi potřebovala, ale noty se dají stáhnout k této jediné skladbě zhruba za 150Kč! Upřímně, toto za jednu skladbu fakt nedám...☹ Nehodlám ji použít na žádné koncertování, chci zkusit, jestli bych se ji zvládla naučit.
Rychlodotaz: věta "učila jsi se" je špatně a má tam být "učila ses", ale narychlo teď hledám zdůvodnění a nejsem schopná teoreticky vysvětlit proč?
Prosím o pomoc, hledáme video, které se používá v hudební výchově. Jsou tam malí panáčci na sáňkách, kteří jedou v notové osnově podle hudby, když je dramatická, jedou prudce dolů, vyskočí, různě se míjejí... má to asi anglický název a já netuším, podle čeho to hledat.
Mám krásné nové formičky na sušenky a potřebovala bych osvědčené recepty, asi na nějaké máslové? Kakaové ne, ty naši ekzematici nemůžou. Konečně se pustím do vánočního pečení, pokud mi poradíte s receptem, prosím.
Máte prosím nějaké tipy, kde se dá procvičovat a zdokonalovat cizí jazyk? Myslím tím pro odrostlejší děti popř. dospělé. Známe duolingo, na Aj dobré, Nj je tam už jen anglicky, ale taky to jde dobře. Existuje ještě něco? Chci děti trochu motivovat, on-line výuka jim už tak dlouho opravdu nesvědčí, jeden je osmák, druhý středoškolák, nějaké znalosti už mají, ale jdou dolů☹ A já vlastně taky, potřebuju se trochu udržovat.
Ráda poprosila tipy na letní ubytování v Rakousku, někde u jezera (možnost koupání). Cenově něco méně náročnějšího, stačil by klidně kemp s mobilheimy, nebo apartmány, vařili bychom si asi sami, je nás 5. Určitě s sebou chceme vzít kola, nějaká turistika. Letos jsme byli od Victorie ve Štýrsku, byla to nádhera, velká spokojenost se vším, jen bychom trošku jiné místo, kde to neznáme.
Čtu novou zprávu, že za týden by mohli prvňáci a druháci zpět do škol a čtu tady už zase stesky nad tím, že musí sedět v rouškách. Moc bych poprosila všechny rodiče, neventilujte svoje negativní pocity před dětma. Věřte, že děti jsou přizpůsobivé, ony to v těch rouškách zvládnou, pokud jim pomůžete.
1. dát jim roušek víc na vystřídání a zkusit se domluvit s paní učitelkou, ať je po velké přestávce vyzve, aby si vzali čistou roušku (nebude vhlká a bude se jim aspoň chvíli zase lépe dýchat), stejně tak po obědě, ty, co tam budou zůstávat déle.
2. roušky jim denně prát, když dáte na topení, je za chvilku suchá, pak přežehlit
3. roušky zvolit z dobrých materiálů - já se nedívala na to, co se prodává v obchodech, šiju, ale zkoušeli jsme doma různé materiály a opravdu se přes různé dýchá jinak, takže zvolit lehké materiály, třeba i na úkor designu, u šití je ideální popelín, je to lehoučké plátno... Mě osobně se přes bavlněnou dýchá lépe než přes jednorázovou, ale může to mít každý jinak.
4. podporovat je v tom, že jde o zdraví, není to "výmysl vlády" nebo někoho jiného
Chápu, že jsou děti, které mohou mít dýchací obtíže, ale ty mimo jiné ovlivňuje i stres. Takže snažit se být v pohodě, být vděčný za to, že můžou do školy, dát jim dostatek pití (hlava je kolikrát bolí z toho, že zapomenou celý den pít, protože mají jinou zábavu).
Takové malé zamyšlení, ke kterému mě vedla dnešní zpráva o úmrtí ženy Jonyho Travolty na rakovinu prsu - bylo jí 57 let, nejmladšímu synovi je 9 let. Znamená to, že ho měla ve 48 letech. Otěhotnět ve 48 letech přirozeně obvykle nejde... Měla jsem kamarádku, která měla dceru až po několika pokusech o umělé oplodnění. Dnes už nežije, dostihla ji rakovina mozku. Když byla nemocná, doktoři přiznali, že procedury při IVF mohou napomoci vzniku nádorových onemocnění. Nikdy jsem po tom nepátrala, jen se mi to dnes při té zprávě spojilo. Zajímalo by mě, jestli doktoři v centrech asistované reprodukce upozorňují i na možná zdravotní rizika? Je mi samozřejmě obou moc líto, s kamarádkou jsem prožívala její poslední chvíle a vím, že by i tak neměnila, mít dítě pro ni bylo to nejkrásnější v životě... ale i tak, nad tím prostě přemýšlím, ty děti teď svoje maminky nemají...
Dnes jsme v Lednici na zemi na cestičce viděli toto "zvíře", cca 4cm dlouhé, pohybovalo se trošku podobně jako pásovec, ale nedaří se nám to na netu pod ničím najít. Nevíte, co to je?
