Tak kde začít...  Byla jsem podruhé těhotná. Těhotenství bylo lehce problémové, ale o nic zásadně špatného se nejednalo. Jen hypoglykemie, špinění, krvácení, vcestná placenta (nakonec se vytáhla), otevírání čípku a celou dobu velké tvrdnutí břicha. Jelikož první dítě jsem porodila předčasně ve 34tt tak jsem se snažila maximálně šetřit abych druhé dítko donosila co njedéle. Pomáhala mi rodina se starší dcerou abych měla trochu klid. A světe div se, porodila jsem v 38+5tt zdravého, krásného chlapečka. První porod byl rychlý, ale to jsem netušila jak rychlý bude i ten druhý.

Takže, bylo úterý 15.3. Vzbudila jsem se okolo půl 7 ráno a cítila jsem, že mi "ušlo" trochu plodové vody. Ještě jsem si lehla a čekala až se vzbudí dcera. Trochu mě bolelo břicho (možná poslíčci?). Po 7hod se objevila první kontrakce. Byly v první době porodní asi 4 po 9ti minutách. Snažila jsem se zabalit dceru. Zavolala jsem bráchovy, aby odvezl dceru k mojí mámě. Ještě jsem bráchovy říkala at nepospíchá, že to může trvat ještě dlouho... Začalo se mi chtít na velkou. Byla jsem na WC a najednou obrovská kontrakce. Jelikož jsem už jednou rodila tak jsem poznala, že už je to tady...

Řikala jsem si, ale jak je to možné takhle rychle. Jen jsem ze záchodu na manžela zařvala ať volá sanitku. Bylo 7:45.  Obrovské štěstí bylo, že byl manžel doma, protože měl každou chvíli odcházet do práce. Kontrakce byly strašně silné, oproti prvnímu porodu. Bolest byla neustálá, jen v době kontrakce zesílila ještě víc. Byla jsem bolestí uplně paralyzovaná, ani jsem se nemohla z WC zvednout.

Manžel měl na telefonu celou dobu zdravotníky ze záchranné služby, kteří mu radili co má dělat. Do toho poletovala po bytě vyplašená 3,5 letá dcera, která chudinka nevěděla co se děje, proč mama na záchodě tak nelidsky řve. U prvního porodu jsem ani nepípla a byla jsem schopná už v druhé době porodní přeběhnout z hekárny na sál. Teď jsem se zmohla jen na to, křečovitě se držet záchodové mísy a vydávat zvuky jako když vraždí hrocha. Byla jsem sama překvapená jaké zvuky vydávam.

Manžel dostal instrukce, že musim ze záchodu. Což byl těžký úkol. Lezla jsem nahatá po čtyřech do ložnice asi 5min. Do toho za mnou pořád chodila dcerka na kterou jsem jen řvala ať jde pryč. Mrzí mě, že u toho byla a viděla co viděla a slyšela jak šíleně řvu. Myslím, že to, že rodim věděl celý panelák. Stupačkama je slyšet uplně vše.

Po čtvrthodině přijela sanitka a já jsem potupně klečela nahatá v ložnici u postele. Nebyla jsem ani schopná sednout na vozík sama. Hodili přes mě jen župan, peřinu a jelo se. Venku jsem zahlídla bráchu jak přijel. Viděla jsem jak vykuleně stojí vedle sanitky a čeká ani nevim na co. Měl jít nahoru pro dceru. Naštěstí máme porodnici hodně blízko a saniták jel dost rychle. 

V sanitce odtekla zbylá plodová voda. Překvapilo mě, že mě nijak nevyšetřili, jen změřili tlak, a ani se nekoukli dolu jak to tam vypadá. Doma jsem mněla strašný strach. Bála jsme se, že mě bude rodit manžel. Pak jsem si říkala, že asi až přijede sanitka tak mě odrodí oni doma, ale nakonec se to stihlo a přivezli mě do nemocnice včas. Nebylo moc příjemné, že mě vezli nemocnicí mezi lidma, kteří viděli jak na tom jsem a že jsem skoro nahatá.

Přivezli mě na sál v 8:20 a tam se mi moc ulevilo. Převzal mě mladý sympatický doktor a šlo se hned na věc.Všichni tam byli moc milý. Konečně jsem měla dovolené tlačit. Nevim na kolikáté zatlačení byl malý venku, ale vim, že to byl neuvěřitelně nádherný pocit, když jsem Oskárka zahlídla. Spadl ze mě obrovský kámen, že to mám za sebou a když jsem viděla to užasné, nádherné miminko, tak jsem byla nadšená. Hned jsem se na něj smála a mazlila ho v náručí. Vypadal nádherně, měl hezkou barvu a ani nebrečel. Tohle jsem u dcery nezažila. Ta byla uplně fialovočerná a hned ji odnesli, aby jí oživili. Tak jsem si tohle užívala naplno. Jen mě moc mrzelo, že porod opět nestihl manžel . Přijel až půl hodiny po...ale i tak jsme si Oskárka užívali společně.

Oskárek měl krásné míry 2900g a 49cm. a narodil se 6 min. po příjmu v 8:26 🙂 Doktor, říkal, že takhle rychlý porod se jen tak nevidí. Má to i svůj název-překotný porod. Byla to neuvěřitelná, bolestivá rychlovka, ale stálo to za to.