Ve dnech, které nejsou úplně nejlepší (hlavně když malá řve z plných sil a já si říkám, jestli ji neobsadit někam do hororu) a já se musím přesvědčit, že to za chvili skončí a při uklidňování (malé, ne sebe) si v hlavě projíždím momenty, které za to všechno stojí.

1. Když jednoho z nás s manželem uvidí a směje se.

2. Když se zalýká smíchem ze spaní až ji to vzbudí.

3. Když se zalýká smíchem a tečka.

4. Když se na mně zbožně dívá (ne na moje prsa, ale skutečně na mně).

5. Když ji odříkávám básničku o Budulínkovi (kterou jsem v dětství zbožňovala), "zpívám" a ona to úplně hltá.

5. Když ji večer při usínání držím v náručí a ona mně přitom hledí do očí.

6. Když ležíme v posteli s manželem a ona mezi námi a děláme blbosti, jen abychom slyšeli ten její božský smích.

7. Když se naučí něco nového.

8. Když ji místo hračky stačí ruce, na které tak udiveně kouká.

9. Když mi otlapkává obličej.

10. Když se nechá navázat do šátku/nosítka.

11.Když ji mám na rameni nebo přímo na hrudi v ruce a ona jak správná Keliška kouká po okolí s očima dokořán (aby ji náhodou něco neuniklo).

12. Když se vzbudí a plače, ale jakmile mně uvidí tak se směje (apoň chvíli než si opět uvědomí, že má hlad).

13. Když si manžel myslí, že naši dvouměsíční dceru naučil říkat před kojením "ham".

14. Když ji při usínání hladím a přejíždím nosem po obličeji, a ona v klidu a pomalu přivírá oči.

15. Když vezmu odpoledne kočárek na procházku, zamířím do brněnské přírody a s úsměvem si říkám, jak bych ráda svému mladšímu já řekla, že jednou .. jednou ze mně bude MÁMA.

Vice na https://zuzapolivka.blogspot.com