zrofka
5. čer 2020
848 

Hydrokéla- operace

Rada bych se podelila o cerstvou zkusenost z operace hydrokely u syna (3 roky). 

Vojtisek se narodil s hydrokelou. Ktera mizela a znovu se objevovala. 

Na konci roku 2019 mi to nedalo a objednala jsem ho na urologii. Kde mu doktorka udelala ultrazvukove vysetreni s tim, ze se to musi operovat. Bylo mi z toho hrozne. Dala mi na vyber. Bud detska chirurgie v Ústí nebo Motol.
Vybrala jsem si Motol.

Kam jsme v prosinci jeli. 

Cekali jsme tam neco pres hodinu na vysetreni. Vysledek vysetreni bylo to, co jsem davno vedela - operace. Dostali jsme termin za pul roku.

uteklo to jako voda... Tyden pred prijmem mi z Motola volali, zda dorazime a at se pripravim, ze maly pujde na vyter kvuli coroně.

V papirech jsme meli napsano, at 30 minut jdeme na anestezio.oddeleni sepsat papiry a kde me seznami s formou anestezie pro malyho. 

Vojtisek sel pod celkovou anestezii s tim,ze 30 minut pred operaci mu daji "oblbovak". A ze ma jist posledni jidlo o pulnoci a posledni piti v 6hodin rano. Dostane i nejakou injekci nad zadek, proti bolesti. Tak abych se pak nelekla.

Pak jsem sla na oddeleni, ale tam mi bylo sdeleno, ze jeste musim dolu na urgent na přijem. Takze skvele, tahat tezkou tasku,batoh a Vojtu. No, opet pres hodinu cekani. 

Kdyz jsme se dostali konecne na pokoj, kde nas ubytovala prijemna sestricka. Byla jsem trosku v soku.

Dali nas na pokoj, kde dospaval operaci triselne kyly 3lety chlapecek. Bylo 12:30h.ptam se sestricky,zda obed aspon nedostane obed (kdyz jsme meli planovanej prijem v 9:30h) ale nedostal. Dostane az veceri. Rikam, dobry skakneme do bufetu. Ja dostala stravenku, ze na oddeleni nebudu dostavat jidlo, ale budu muset z budovy do jine, kde je jidelna. Bez ditete. 😲 Takze to uz mi bylo jasne, ze tam malyho nenecham. Takze budu o hladu.

Chlapecek dospaval, a my abychom ho nerusili jsme stravili v hernicce. K veceru je propustili.Takze jsme meli pokoj pro sebe. 

Ja tam mela skladaci postel na koleckach. Ale to mi bylo jedno, hlavne ze jsem tam mohla byt s Vojtou. 

Rano v den operace prisel doktor s tim, ze je patej v poradi na operaci, takze pujde mezi 11-12h. Prednost maji mensi deti. Dobre, to chapu, sice to bude boooj s Vojtou, ktery je zroutik, ale to dame. Ale, ze to vypada, ze mozna pujde driv.

Blizil se slibenej cas ma nervozita stoupala. Vojta mi zacal nařikat hlady.. Plakal a ja nevedela, jak mu vysvetlit, ze nemuze papat. Ve 12h jsem sla za sestrickou. Jak to teda vypada. Rekla, ze se to o chvilku opozdi. Pecka, no.. 

Ve 13:30h konecne prisla a dali mu ten oblbovak. Ktery vyzvracel. Ale diky bohu v nem neco zustalo. Najednou byl mimo. Polozila jsem ho do postele, abych se prevlekla pozvracene obleceni. Najednou ozil. Strasne dovadel v posteli. Skakal po polstari. 

Ve 14h si pro nej prisly sestricky.Polozily ho, a odvezly. Ja sla s nima pred dvere salu. Tam jsem mu dala pusu (sice ubrecenou). On se jen usmal a rekl " mamí". A odjeli. Sla jsem se vybrecet na pokoj. Byla jsem hladova, tak jsem si skakla do bufetu. Cestou jsem potkala sestricky,kdyz sly ze salu. Vysmate. A rikaji, on je uplne uzasnej. Rozesmal tam vsechny, jak si tam krasne povidal. To me tak trochu uklidnilo. Rychle jsem snedla parek v rohliku, koupila si coca-colu (abych zahnala zacinajici migrenu) . A sla jsem na pokoj. Sestricka mi rekla, ze mam cas hodinu, ale za pul hodky mi ho privezli. 

Byl uplne bledy a spinkal jak miminecko.nechala jsem ho spinkat. Spal presne 2hodiny. Vzbudil se, a ja se bala jaka bude reakce. Ale byl uplne v pohode neplakal. 

Po nejake dobe (nepamatuji si presny cas) prinesla sestricka štavu. Davala jsem po douskach. Bohuzel ji vyzvracel. No, sestricka prinesla caj a piskoty. To v sobe udrzel. 

Vecer se vymenily smeny. Prisla sestricka dala mu paralen a caj. Chtel curat ( to jsem se radovala, ze zitra jdeme domu) . Ale.. za chvilku.mi ten paralen s cajem vyzvracel. 

Ve tri ho prisla odpojit od monitoru.

V sest prisla a rekla, at mu dam caj. Ale Vojta celou dobu rikal, ze chce piskot. Ale mela jsem mu dat caj. Ten mi samozrejme vyblinkal. Sestra jen pronesla,ze kdyz v sobe neudrzi vodu nejdeme domu. "Parada".  

Vymenila se smene, rikam sestricce jestli by nedala Vojtovi piskoty a caj v sobe urcite udrzi, ze ma hlad. A ona, ze to je jasny,ze musi byt hladovej. 

A svete div se, Vojta ozil a nezvracel. Prisla velka vizita.. asi i s primarem (nevim nepredstavili se) a ten se me zeptal, zda to doma zvladnu. Rikam, ze ano. Tak jsme mohli jet domu. 

Doma mi nezvraci a je to ten muj zlobivej Vojtisek 🥰.. 

Tak hlavně, že už to má za sebou a bude v pořádku. Byla jsem se synem také v Motole u dr. Trachty, operaci ale podstoupil nedávno ve VFN u doc. Kočvary, jsem jim moc vděčná jsou to profíci + úžasné sestřičky.

5. čer 2020

Motol jsem si letos dala s detmi dvakrat - v breznu s 6 letou pupecni kylu (kdyz se vyspavala z narkozy tak jsem si precetla ze je vyhlaseny nouzovy stav a zavreny hranice), taky mi blindila hlady, v kvetnu jsem si dala opacko se synem s triselnou kylou, ten se zas snazil se vsema rvat a nechtel mit kanylu. Nejlepsi byla u vetsich deti klaunice s kouzelnou prachovkou a lodickama na obrim podpadku...

5. čer 2020
zrofka
autor

@jannym klaunice musela byt super 😉 za nama prisla akorat ucitelka ze skolky,zda si nechceme neco s ni vyrobit. To mi prislo jako super napad. Kanylu mel malej na nozicce. A myslim si, ze diky tomu neplakal. Jsem si vsimla, ze tem detem ta kanyla na rucicce vadi.

6. čer 2020

@zrofka jo pani ze skolky jsme taky potkaly, byla uzasna, dcera sla ten den na radu jako posledni z oddeleni nekdy po 13 hodine ji odvazely tak tam dopoledne lepily kyticky a saticky...aby nemyslela na jidlo (ale uz je velka, spoustu veci se uz da 6 letymu diteti v klidu vysvetlit), syn mel na noze nejaky kablik s cervenym svetylkem a na ruce kanylu, furt v tom byl zamotanej a rval se se sestrickama i se mnou, pak dostal nejakej oblbovak a az se z toho vyspal tak uz mu to nevadilo

6. čer 2020

Syn má za sebou taky operaci hydrokély, dělali mu to na dvakrát, kvůli případnému otoku. Byli jsme v Thomayerce a byla jsem spokojená. Syn byl tedy menší, jsem ráda, že jsme to zvládli tak brzy a nemá na to žádné vzpomínky. Jinak průběh dost podobný, v neděli nástup, hooodně dlouhé čekání na pokoj. Pak nás pustili ještě ven, procházka, anesteziolog, poslední mléko ve 2 ráno a pak na sál. Jednou šel jako první, podruhé jako třetí. Naštěstí mi nezvracel, ani nepotřeboval nic na bolest, tak jsem mu večer vždycky nechala vyndat kanylu. A další den domů, vcelku brzy byl zase ve svý kůži 🙂.

14. čer 2020

Začni psát komentář...

Odešli