Na mateřské je to prý tak náročné, že místo do práce by měla maminka nastoupit do sanatoria, tedy pokud ji okolnosti nepřivedou rovnou do blázince a ani se není co divit, při této mé další zkušenosti.
Nevím jak vy, ala já si oblékání a oblečky docela užívám, ikdyž to oblékání a kombinace trvá trochu déle, proto-že Viki má ve svých 6. měsících více oblečení než já za posledních několik let.
Možná to máte stejně jako já, když oblékáte nejen že na mimi mluvíte, ale i komentujete co se děláte. Já se tedy snažím, aby i spolupracovala, ale vypadá to, že je to zatím spíše náhoda, když mi nastaví, či navlékne nožičku, nebo ručičku kam patří.
Venku už je zima, tak oblečků a vrstaev přibývá a krom mikiny s kapucí ještě zimní vršek. Tak začínáme běžné komentované oblékání, "jedna nožička, druhá nožička, jedna ručička, druhá ručička, jedna hlavička, druhá hlavič..." ani to nedořeknu a úplně se zaseknu, vždyť moje miminko nemá dvě hlavičky, málem přišlo na řadu hledání, kde že ta druhá hlavička je 🙂, tak se trochu zděsím co se to se mnou děje. Viki má mikinu s dvěma rukávkama s kaucí, na ní ten zimní obleček s druhou kapucí a má hlava si vše počítá do páru, "ach jo a to je teprve ráno a co se bude dít odpoledne, nebo co za překvápko ještě přijde ?"
Párové.
Všechno je párové, ručičky, nožičky, maminka má tatínka do páru (většinou alespoň při početí), ale ty hlavičky, to mi má hlava nedává 🙂
Je to teprve 6 měsíců, co přijde za pár let ?
Tak se ptám "je to normální ? MÁTE TO TAKÉ TAK i ostatní MAMINKY, tatínkové?"

Milé maminky, nechci vás naštvat, ale povzbudit,
že každá chvilka učení i vybírání kde, co jak se budete učit, se vyplatí a někdy přinese radostné ovoci dříve než by se dalo čekat.
Učím svoji Viki, počítat zatím od 1. do 5. a ta ve svých 6. měsicích bedlivě sleduje každý prst. Opakuji to pětkrát za sebou a ona při tom sledování se snaží jakýkoli z prstů dostat do pusy, nevím proč, ale asi ji to odpočítávání ukazuje jak moooc má možností do čeho se zakousnout dásněmi, kde ještě nejsou zoubky a oni se již ukazují výsledky!
Sem tam jsem sudent, nekdy pedagog, jak v které škole, to bylo vždy na mě kterou stranu od katedry jsem si vybral, ale u své malé nevím do koho co učí, zda ja ji co znám, nebo ona mě trpělivosti, všímavosti a mateřské intuici.
-
Ale zpět ke škole.
Marketing managment.
Vždycky jsem si myslel, že studentky to mají jednodušší, než my chlapy, že jim stačí si vzít minisukni, nebo výstřih a může se to u zkoušky hodit, mě jako studentovi by to asi neprošlo. Ale jako kantor musím říci, že na mě to neplatí, nenadržuji, jsem hodný a ikdyby byla tma a zkouška byla jen po telefonu, stejně lepší než jedničku nedostane.
Druhý podařený, ale náročnější trik jsem spatřoval u studentek s miminkem, tenkrát mi bylo jasné, že to asi nikdy nezvládnu, říkal jsem si, že je to kombinace kterou mi příroda prostě nedovolí, ale světe div se, STALO SE !
Moji Viki je už hooodně velká holka, má více než 65cm a tak už jsme mohli mezi lidi a vzal jsem ji do školy! VEJŠKA MARKETINGU A MANAGMENTU si myslím že se hodí a je to přesně to, co se dá praktikovat i v běžném životě. Dá se to použít všude, nejen vztahy na pracovišti (definice vnitřní klient), ale i na venek, či v rodině. Myslím že to zažívá každá maminka a nejen ona, mnohdy i tatínek, neboť dítko je takový zvláštní zákazník, klinet, který má neomezené možnosti jak dát svá přání najevo, ale i stížnosti, zřejmě i nevyčerpatelný kredit, či neomezený budget, kontokorent, dokonce i časový, jinak by mu podnik, podnikatel (mysleme rodič) neposkytoval nonstop neomezený servis 25 a více hodin denně, až do odvolání. Kamarádi "ajtáci" počtu hodin dne dodávají, že den má 24 hodin a co nestihneš ve dne, doděláš večer, mají to tak i maminky ?
Tedy náš malý klinet, (klientka) si myslím že nepotřebuje žádná školení, co jak dělat, prostě se narodí a vše již umí, dokonale nás řídí a koordinuje, již od prvních chvil má vše, všichni kolem skáčeme, jdeme se přetrhnout, snažíme se, učíme se, studujeme, zdokonalujeme a malé mimi cokoli udělá, tak mu to vychází a tak ten marketing a managment musíme studovat my studenti, rodiče !
Zpět ke zkoušce .-)
Tedy přišel jsem do školy (co by student) a ikdyž mám vždy a všude maximální pozornost, tak jsem byl proti Viki absolutni outsider, ač měří téměř třikrát méně než já, byla nepřehlédnutelná! Všichni ji viděli a i výuka najednou probíhala jinak, otázky, odpovědi, najednou vše bylo jiné a já jsem si mohl zkusit zažít jaké to je když maminky na "pekelné" mateřské najednou zažívají "minuty nebeské" a za to opravdu díky mé malé Viki. Jo a jak pro mě dopadla hodina zkouška? Pro mě dobrý a Viki výborný a to zatím do pěti umí jen sledovat, ne počítat.
Karlova univerzita - Matematicko fyzikální fakulta,
tedy pro změnu tady na té škole jsem měl kraťoučkou přednášku spíše já, tedy nebyl jsme posluchač, student, ale přednášející, ale světe div se, kdo myslíte že měl zase téměř všechnu pozornost a skoro veškerý potlesk ? No opět moje malá Viki, dokonce i pan děkan při naší diskuzi se usmíval na Viki, no bodejď by ne, vždyt jedině Viki v posluchárně byla ta, která všemu rozuměla a na nic se nemusela ptát a její komentáře nikdo nezpochybnil !
Tedy i na MatFyzu jsem si potvrdil, že s učením a výběrem školy pro naše děti se má začít co nejdříve, nikdy nevíte kde pochytí ty nejdůležitější maličkosti a pokud nebude po mě zlatnice, tak klidně ať má doktorát, nebo Nobelovu cenu, já ji do umění nutit nebudu, pro mě za mě může být i prezidentka, jako to mají v Blavě 🙂
A co tedy vy ostatní maminky, jak to máte ?
Přejeme vám všem, ať se daří a těšíme se na odpovědi.
Viki a Slavomír
PS. omlouvám se za chyby, hrubky, či někomu unikající pointu, berte to jako radostný vákřit do ticha internetu