Ne, že bych někdy dříve byla uklízecí maniačkou, to rozhodně ne. Může to potvrdit maminka, která nám nespočetněkrát musela udělat letecký den a veškeré šatstvo a věci ze šuplíků letěly na jednu hromadu. Také na táborech jsem si nejednou vysloužila za bodování úklidu krásnou výšivku prasátka. Pak jsem se ale přestěhovala do vlastní domácnosti a úklid jsem začala řešit víc 🙂

Než se nám narodila Eliška, tak uklízení znamenalo přerovnat pár věcí, utřít prach a bylo hotovo. Ano, vyhrála jsem v životní loterii vcelku pořádného muže. Pak tedy také vyluxovat chlupy naší fenky jack russel teriéra. No ale to je stejně nekonečná práce, protože ty její krátké silné chloupky dokáží prošít cokoliv se jim dostane do cesty. A jen tak se nedají. Pak se narodila Eliška, na úklid bylo méně času, ale přeci jenom většinu dne prospala.  A jak je to nyní? Ufff, slečna už spinká jednou, maximálně dvakrát denně a to si dá šlofíčka jen na pár minutek. Takže bych nestihla ani vytáhnout hadr.... Do toho se nám začala stavět (a tím pádem i PADAT), takže je potřeba ji více hlídat. Úklid tedy probíhá společně. Ne vždycky se to podaří. Ale ve dvou se to lépe táhne. A tak, když se vrhnu na utírání prachu, dostane i Elinka svou malou "prachovku" a napodobuje uklízecí pohyby (tedy alespoň já, maminka je vidím 🙂 )

 Vysávání je boj...protože je potřeba všechno z podlahy odsunout, přesunout, nadzvednout...no, ale když mně se tam pořád žížalkuje ta naše holčička. Nedávno jsem si vzpomněla, že se jí líbilo v papírové - kartonové krabici. Ano - u partnera v práci jsme trávily několik hodin a protože tam nebylo možné lézt (podlaha fuj fuj), udělali jsme Elišce provizorní dětský koutek v krabici plné hraček. A takovou krabici s hračkami máme teď už i doma. Když potřebuju žížalku přemístit, abych mohla vysát další kus podlahy, jen přesunu celou krabici (dětský koutek)  🙂