#vtip 😀 bohužel mnohdy i nechutná realita
#citaty : ,,Přátele je třeba posuzovat podle skutků, ne podle slov". ..... Livius
Miluji rozmanitost dětské fantazie a dětských her, zejména u té naší cácorky. V inkriminovanou dobu, kdy potřebujete vykonat jistou potřebu, vám dítko otevře dveře dané komůrky a rozhodne se plácačkou na mouchy vám posílat balon k nohám a očekává, že jej budete kopat zpátky. ..... Pro mne naštěstí u této zábavy setrvá tak 1 minutu a poté si vezme krabici s novými sandály a běhá po bytě, navlečené je na rukou a raduje se, že má boty. Miluji ten bezstarostný dětský svět 🙂
Mám ráda kameňáky a jak říkal pan Werich, je to blbý, to se bude líbit a nebyl daleko od pravdy. ....... Ahoj. Právě jdu k tobě a až tě navštívím, určitě skončíme v posteli.
Ručím ti za to, že se zpotíš z toho, co s tebou budu dělat.
Tvoje chřipka.
😀 😀
V pořadu Sama doma na čt1 paní doktorka hovoří o tom, jak správně držet miminko a musím říct, že malá modelka je nádherná 🙂
#povzbuzeni pro @teofilie ať ji síly neopouští, s malou princeznou prožívá, co nejvíce hezkých chvil a ta ,,mrcha nemoc,, nemá nad tebou žádnou vládu
Přejato z FB : ,,Neexistují náhodná setkání. Každý člověk v našem životě je buď testem, trestem nebo darem" .
#vtip 😀 ONA: Miláčku? ON: Ano? ONA: Sundáš mi tričko? ON: Anooo ONA: A podprsenku? ON: Jistěěě ! ONA: A kalhotky taky? ON: Wow! Jasně! ONA: Jo, a prosím tě, kolíčky nech na šňůře ! 😀
Pokud je to otázka mateřské demence, tak si mohu zhluboka oddechnout. V opačném případě jsem zralá na léčení 😀 . .... To se rozhodnete doma si udělat ,,domácí vanilkový cukr 😉 ". Není až tak domácí, když si musíte koupit vanilkový lusk a hnědý přírodní cukr, ale zkusme tento detail opomenout a když spojíte již zmíněné ingredience a dostanete chuť na kafe a cukrem si kafíčko ocukrujete, dáte si smetanu nebo mléko a pak ...... se divíte, co vám tam stále při každém kafíčku plave za černé tečky. Mateřská demence prostě zúročí své kvality a dochází i k tomu, že si kafe i přecedíte a až skoro už máte vanilkového cukru skoro na dně si všimnete, z čeho ty černé tečky jsou 😀 😀 .
V kalendáři pátek 13. a mne se dnešek vydařil. Odpoledne příjemná hodinka s vizážistkou u nás doma a po dlouhé době jsem měla na sobě make-up. Po příchodu domů tatínka jsme si vyšly na procházku a před chvílí jsem se dozvěděla, že známí čekají třetí dítě a za měsíc mají termín 🙂 . A pak, že nosí 13. smůlu 😉
Kdo máte možnost nebo používáte doménu ,,seznam.cz,, tak raději se tam ani nedívejte a nic nečtěte. Z těch negativních a příšerných informací a zpráv je člověku až špatně. Jdeme raději na procházku a to je lepší 🙂
Pro zajímavost ..... http://tn.nova.cz/clanek/deti-a-skodlive-vyrobk... Výrobky pro děti obsahující chemikálie ☹
#citaty ,,Nejrychlejší způsob, jímž může rodič upoutat pozornost dítěte, je, když se posadí a tváří se spokojeně." Lane Olinghouse
Dnes jsem byla velmi potěšena z naší M. Cestovaly jsme v autobuse, seděla vedle tatínka a listovali si v časopise a byla v něm fotka malého miminka a M. si překřížila ruce u hrudi a dělal houpy houpy. Je to naše šikulka, pamatuje si, co jí maminka učí, že miminko se houpe na rukou 🙂
#energieprokatulinek držím palečky a přeji hodně sil do dalších dnů
Venku svítí sluníčko a mne to motivovalo na chvíli otevřít okno. Zima samozřejmě ještě stále panuje, ale zahlédla jsem jak do protějšího domu přichází paní s dětmi domů - s jedním v kočárku. Vzápětí přijel manžel nebo přítel - prostě tatínek. Na mne to najednou nějak emotivně zapůsobilo. Zahřála mne u srdce představa, jak se všichni sešli a půjdou domů, do tepla, děti si budou hrát. Dospělí dodělají své povinnosti a případně zasednou k pozdnímu obědu nebo jen tak podebatují. Jj představy jsou krásné a o to krásnější je, když jsou skutečné. Přála bych to všem lidem, aby měli krásné rodinné zázemí, byli spokojení a šťastní a samozřejmě zdraví 🙂 . ..... Omlouvám se, za svůj výlev, ale měla jsem potřebu se o něj podělit 🙂
Náhodně jsem překlikla na TV na Prima Love na americkou Výměnu manželek. Dost krutý. Setkaly se 2 rodiny s protichůdným stylem života - na jedné straně vše smažené a styl McDonald a co nejde ohřát v mikrovlnce - ,,není jídlo,, . Žádný pohyb, děti nepomáhají v domácnosti - spí dlouho, pak se dívají stále na TV a opět spí. Na straně druhé rodina s pevným řádem, běžným stravovacím režimem a v pohybu - děti navštěvují sportovní kroužky, cvičí. Dochází tak k rozporům již od prvních dnů. Myslím, že naše česká verze tohoto typu pořadu, je jen slabý odvar.
Tak to vypadá, když ,,babinec,, zjistí, že se blíží ,,chlap,, 😀 . Přivítání je velmi spontánní.
Ze zvědavosti jsem si zkusila vyhledat kolik zůstalo aktivní maminek, ze dne ,,naší,, registrace na MK. Průběžne jsem projela i pár stránek s registracemi 2013 a trochu mne zamrzelo, jak málo již maminek je aktivních. Důvody řešit nebudu, ty ani neznám a ani nepotřebuji znát. Skóre tedy z mého pátrání a z data mé registrace taková: aktivních nás je 15 a 50 je dávno neaktivních. Tak si dám závazek, že z těch aktivních budeme-li v daném datu ,,aktivní na MK,, pošlu srdíčka (nějak je určitě nasyslím 😀 )
Říkám si, co ještě bych měla udělat a nebo chci zpracovat a napadlo mne, že si dám oddych, nožky nahoru. K upečené bábovce si dám Caro, chleba je upečený, dítko najedené a spí a já mám tak chvíli klidu pro sebe 😉 . Menší úklid proběhl, tak si to zasloužím 🙂
To se tak po čase rozhodnete cestovat s malým dítětem v kočárku a využijete pro cestu do jiného města vzdáleného cca do 20km prostředek hromadné dopravy. Po nastoupení samozřejmě zaujmete půlku osazení autobusu, jelikož než se s nákladem nasoukáte do určeného prostoru a autobus se může konečně rozjet. Neuniknete pozornosti jisté dámy, která všechno ví a všechno zná. A velmi nahlas líčí své komentáře do prostoru: ,,Jó to za nás nebývalo. To my jsme nosily děti na zádech. Aj do Brna". V duchu si pomyslíte, že při odhadu, že za hodinu člověk urazí +-5km normální chůzí, tak mi vychází něco kolem 4 až možná 5 hodin chůze a to počítám jen trasu z místa A do místa B, nikoliv do místa C výše zmíněného Brna. To by byl již skoro půl denní maratón. Při představě, že po celou dobu dítě nechce napít, najíst, stále jdete a nezastavujete, by to bylo i pro fyzicky zdatnou ženu možná i normální výkon, ale z pohledu, kdy žena musela jak v dřívějších dobách, tak i dnes zařídit věci kolem domácnosti, nákupy a další, tak pochybuji, že dotyčná dáma, až do Brna chodila každý den. V rámci svých komentářů prohlásila, že lidé žijící ve městě, kam jsem se vracela domů, jsou samí pitomci. Jak je někdy jednoduché říci svůj názor, že 🙂 A já jsem pak s radostí vystupovala, i když zmíněná dáma již své komentáře pak již věnovala i dalším lidem. A když člověk necestuje autobusem, neví, o co přichází 😀
Čekám na sen ...
Titulek zní krásně, romanticky a optimisticky. Obsahem tohoto článku je však bolest, smutek a pocity rozporuplnosti až zloby. Navíc je to snad už třetí verze, ale vždy jsem si pak nechala druhý den na to, abych se ujistila, zda je to napsáno, tak jak to cítím. Jak to cítím? To se nedá asi nikdy napsat nebo říci přesně, každý pojem může druhý člověk vnímat jinak. Bolest, na ni každý reaguje jinak, někdo méně jiný více. Já jsem spíše ta bolestnější osobnost. A další? Je to individuální.
Při prvním sepsání zněl jinak i titulek, uložila si text i v počítači a řekla si: ,,Nevím? Nebude to zbytečně moc emotivní nebo až moc poučující? Myšleno to je, ale dobře“. Druhou verzi jsem si stále jen tak promítala v hlavě a říkala si, že není potřeba dávat odkazy o tom či onom. Určitě se zde najdou maminky i teprve ty nastávající nebo i tatínkové, kdy se s případem, který se stal mé mámě někdy setkaly, když ne přímo, tak třeba i z příběhů někoho známého. Nač tedy poučovat.
Říká se: ,, Čas vše zahojí“. Něco pravdy na tom je, ale mozek moc neoblbneme, pokud sám neonemocní, tak v hlavě to bude, i když bolest bude ustupovat. Určitá data a nebo situace, vždy tu událost nějak připomenou nebo dají podnět mozku: ,, Hele na něco jsi zapomněla, tak si vzpomeň“!
Teď tedy rychle přeskočím k tomu, co se událo.
Začal prosinec 2014, já se těšila na Vánoce, zejména kvůli dceři, které jsme nakoupili dárečky a představovala si, jak malá bude obdivovat stromeček a ozdoby, bude trhat balicí papír z dárků a v rámci svátků navštívíme své rodiny a rodinné příslušníky. Mé krásné představy neměly dlouhého trvání ☹
Opět to tedy urychlím.
Ve středu 3.12.2014 mi volala má sestra. Přijala jsem hovor a již dle tónu hlasu jsem poznala, že něco není v pořádku a také to tak bylo. Ve sluchátku jsem slyšela hluboký a smutný hlas sestry a ten mi oznamoval, že s mámou je zle. Dva dny nevycházela z bytu a dva večery se u mámy v bytě svítilo a jen díky všímavosti dlouholeté sousedky, která se sice přestěhovala do protějšího domu, nakonec dala všem věcem rychlý spád, ale bohužel i seberychlejší akce již byla marná. Ale jsem vděčná, že sousedce to nedalo a dala echo další sousedce v domě, která zazvonila na mámu a když neotvírala, zavolala ihned mojí sestře. Akce začala. Policie, hasiči, kteří museli rozebrat zámek, aby se dostali do bytu. Jak to vypadalo uvnitř bytu detailně popisovat nebudu, mohlo by se někomu udělat nevolno ☹. Ale jen krajově napíši, že máma ležela 2 noci na zemi v kuchyni, kdy snahou se zachránit na sebe ještě shodila ubrus ze stolu, ale aspoň se s ním přikryla a čekala na smrt. Proč na smrt? Dostala mrtvici a jelikož neměla žádnou možnost si přivolat pomoc, prostě ležela a upadala do bezvědomí ☹ . Záchranka mámu dovezla do nemocnice, ale bohužel to bylo i tak pozdě, mozek byl zalitý krví a máma již na nic nereagovala. Lékař tehdy prohlásil, že i kdyby to přežila, byla by ležák a neschopná ničeho, nereagovala by ani na nás, prostě jen ležící tělo bez duše. Prognóza byla jasná, očekávat to nejhorší, možná během pár hodin, možná za pár dní. Dny se vyplnily. Byly to nejhorší hodiny a dny v životě …. Čekat na nic …. Na konec ☹ A proč? Proč se to stalo? Osud? Hloupá náhoda? Byl pátek 5.12.2014 a sestra mi po x-tých telefonátech volá opět. Bohužel již se zprávou …. ,,Umřela“.
Nastal kolotoč věcí, které se musely zařídit a ještě některé se budou řešit. Možná díky tomu, že jsem při dané události nebyla tak blízko a na vlastní oči to zažila má sestra, která v té chvíli byla nejblíže, měla přeci jednu možnost, řekla bych i možná ,,příjemnou pro ten vnitřní pocit,, a tu, kterou já už nikdy nemohu zažít. Alespoň na rozloučenou v nemocnici podržela mámě na chvíli ruku. Já se mohla rozloučit již jen na hřbitově a v myšlenkách L a proto teď se dostávám k mému titulku tohoto článku. Potřebuji se hlavně vnitřně rozloučit, potřebuji pocítit trochu úlevy a pocitu, že je mámě již dobře a že nás vidí a ač již svou vnučku nikdy neuvidí, bude ji chránit. A k tomu potřebuji, aby přišel ten sen ….
Ano sen, již jsem takový měla, kdy jsem se také neměla možnost fyzicky rozloučit s jednou velmi blízkou známou, která ve mně viděla svou vnučku a já netušila, že bojovala s rakovinou. Když jsem jednoho dne chtěla za ní přijít, dozvěděla jsem se, že umřela. Ta informace mne doslova vysadila z reality. Byla jsem na sebe zlá, proč jsem si ten čas nenašla a další myšlenky si vzájemně proplétaly cestu v mé hlavě. Ale pak …. Nevím, kterou noc, ale jednou za mnou známá přišla ve snu, všude kolem byla černá tma, nikde nic nebylo, jen temný, černý prostor a v něm se objevila. Byla hubenější a vypadala velmi nemocně, až jsem nechtěla věřit, že je to ona. Promluvila tehdy na mne a chtěla, abych šla s ní. Najednou se mne zmocnil pocit nejistoty a nedůvěry a já jsem řekla: ,, A kam mám jít? Známá odpověděla: ,, Se mnou do zahrady“. A já na to: ,, Ale já mám ještě čas“. A známá se v tom snu usmála a řekla: ,,To je dobře, to je v pořádku“. Najednou byla zase taková, jakou jsem ji znala a začala se vytrácet a v tom jsem se i vzbudila. Dlouhou dobu jsem to nikomu neřekla. Někteří by se na mne dívali jako na blázna. Přesto jsem pak časem, jak jsem se poznala se svým nynějším přítelem tento sen prozradila a on na to řekl: ,,To je dobře, že jsi nešla“. A byla jsem ráda, že pochopil.
Proto ,,čekám na sen …. „ čekám až se jedné noci ve snu objeví má máma a bude mne zvát do zahrady a já řeknu nejdu, protože jsem máma a musím zůstat zde a máma se usměje a já budu se probouzet s vědomím, že jí je už dobře.
Než svůj článek dokončím, možná by nebylo špatné i trochu něco o mrtvici říci, ale věřím, že informací na internetu je dostatek, tedy poučovat nebudu. Jen poprosím všechny o velkou pozornost ke svým blízkým i k okolí, protože mrtvice je zrádná a mnohdy nečekaná a každá minuta je drahá. Čím dříve postižený dostane lékařskou péči, o to je to pak pro toho postiženého do budoucna lepší. Sice mohou zůstat do konce života i postižení, která budou další roky života ztěžovat, ale budou žít! Život si totiž nikdo nemůže koupit.
U mé mámy k mrtvici pomohly možná i některé její špatné návyky a lehkomyslnost. Nerada chodila k lékařům a v roce 2013 také měla namále z důvodu otoku na srdci, ale tehdy si dovedla přivolat pomoc. Dostala léky, které však některé přestala brát! Sama od sebe. Nedodržovala životosprávu. Věřím, že umřít nechtěla, ale nedomyslela důsledky svého jednání. Tak nějak dle informací, které jsem dostala a také dle toho, jak jsem svou mámu znala, tak mne o to více tíží to, že i když věděla, že má a dožila se své prvorozené vnučky, že přesto se nedokázala vzepřít a starat se o svůj zdravotní stav, aby nedávala příčinu pak ke vzniku horších problémů, které dopomohly možná i k jejímu skonu. Nyní již odpočívá a má klid. Ale klid nemám já, protože se s tím nemůžu srovnat. A já čekám ….
Neměly jsem tak krásný vztah jako jsem vídávala u mých kamarádek a jejich maminek. Za svou dobu života mám bohužel více nepříjemných vzpomínek než těch hezkých, ale byla to máma a tu máme každý jen jednu. A krev nezapřete!
A já čekám ….
Přilétlo mi srdéčko ,, pro zdraví,, , děkuji z celého srdce, bohužel opět nevím od koho, abych poděkovala milé osobě. Tedy ještě jednou děkuji 🙂
dostala jsem ♥ srdíčko s poděkováním - já děkuji také 🙂
Skvělé 🙂 .... je vidět, že kluci jsou vychovávaní k úctě a k lásce 🙂 http://www.doba.sk/2015/01/06/chlapci-od-7-do-1...
