Čekání na ,,zázrak všedního dne"

Miliony dětí se dnes a denně rodí všude na světě a nikoho by nenapadlo dělat z toho přílišnou vědu…jen MY ovšem zpravidla víme, co všechno může taková běžná věc obnášet a kolik trápení a slz může znamenat…
Moje trnitá cesta za štěstím začala dne 8. 1. 2008, kdy mi doktorka oznámila, že bolesti, kterými jsem už téměř dva měsíce trpěla, jsou způsobeny těhotenstvím. Dítě jsem v tu dobu nijak zvlášť neplánovala, nicméně po této zprávě jsem si minutu po minutě byla stále jistější, že dítě ve svých 29 letech opravdu moc chci…den po dni jsem byla z této zprávy šťastnější…dne 14. 1. 2008 přišel šok – ultrazvukové vyšetření ukázalo na mimoděložní těhotenství. Následovala laparoskopie, po níž mi zůstalo pět děr v břichu a obrovská prázdnota na duši…následně přišla zpráva z výsledků laparoskopie o tom, že mi musel být odstraněn levý vejcovod a trpím endometriózou 4. stupně. Následovalo vyvolání umělého přechodu, další laparoskopie, při níž musel být odstraněn i druhý vejcovod – šance na přirozené otěhotnění tedy nulová. Situace v tomto období vypadala v podstatě beznadějně, ale naštěstí jen vypadala…J
Dne 6.4. 2009 byly zavedeny dvě morulky při 1. pokusu IVF – mražáčky nezbyly žádné, ale věřila jsem, že nebudou potřeba…dne 20. 4. 2009 sdělen negativní výsledek testu. Všechno zlé je k něčemu dobré, a co tě nezabije, to tě posílí…dne 8. 7. 2009 přichází druhý pokus IVF – opět zavedeny dvě morulky a zbylo i pět mražáčků. Dne 20. 7. 2009 jsem uslyšela tu nádhernou vytouženou větu: GRATULUJI MAMINKO, JSTE TĚHOTNÁ. Dnes, tj. 4. 8. 2009, je tomu právě 15 dní, co tato věta zazněla z úst doktorky Čadové, a musím přiznat, že mám stále slzy v očích kdykoliv si na tento zázračný okamžik vzpomenu.
Vím, že ještě zdaleka nemám vyhráno, ale pevně věřím, že to s tím maličkým bobiškem uvnitř mého bříška dokážeme a dotáhneme to společně do šťastného konce.
Všechny útrapy, kterými jsem prošla, mi dodaly sílu do dalšího boje a ráda bych tímto mým příběhem dodala sílu všem, kterým nebyl dán ten dar otěhotnět přirozeně. Ať už projdete jakýmikoliv útrapami či neúspěchy, nevzdávejte to! Štěstí se usměje i na Vás!
10. 8. 2009 - po ranní kontrole ultrazvukem na OBI, kdy údajně ještě nebyla prokázána srdeční akce plodu (1. den 8 tt) nastalo cca v devět večer silné krvácení. Po asi dvou hodinách příšerného strachu a beznaděje mi dr. Vrána na pohotovosti na OBI oznámil, že je vše v pořádku a dokonce i srdíčko již krásně tluče...do pátku hospitalizace v nemocnici, klidový režím, v pátek opětovný ultrazvuk s potvrzením srdeční akce a propuštění domů 🙂

21. 9. 2009 - opět nastalo silné krvácení, prcošek to ale zase bravurně zvládnul...huráááááááá. Z nemocnice jsme byli propuštěni o 5 dní později (malému jsem poté udělala hodinovou přednášku o tom, že takhle maminku nervovat nemůže už jenom proto, že to jídlo v nemocnici stojí za prd, tak snad si to vzal k srdíčku a už bude vše o.k. 🙂)
V 18 tt krvácení i špinění ustalo a pevně věřím, že již nastálo
10. 11. - ultrazvuk na prenatální diagnostice v Brně, opět potvrzeno, že náš brouček se jeví jako zdravé miminko 🙂