uf, to je tak .. vždycky si všechno uvědomíme, až když už to končí .. za týden mi končí téměř šestiletá mateřská-rodičovská, nastupuji zpět do pracovního procesu a padá na mě šílená nostalgie .. kde je těch 6 let? vždyť jsem si ho nedávno přinesla v peřince domů .. a tu malou ukřičenou princeznu považuju za miminko dodnes .. maminky, pokud nemusíte, nespěchejte do práce, nechtějte, at už je jim tolik a tolik, ať už trochu povyrostou, ať už umí mluvit, čůrat, oblíknout se .. protože přijde den, kdy už budou všechno umět .. tedy aspoň to všechno, že už vás nebudou celý den potřebovat, půjdou do školky a vy do práce a najednou si řeknete, vždyť to bylo vlastně všechno děsně prima, děsně krásný a děsně to uteklo.. užívejte si každou chvilku s nimi, každou minutu, každý okamžik, kdy na vás zavolají, že něco potřebují, protože jsou to nevratné chvilky, kdy jste tu jen pro ně .. a brzy to tak přestane být .. jasně, ještě dlouho to budou dětičky, které se v mámině náručí rády schoulejí, ale prostě, víte jak to myslím 😉 najednou mám pocit, že jsem si je měla užít víc, občas jsem padala únavou, měla chuť utéct od všeho, někdy to všechno bylo fakt hodně těžký, ale když teď bilancuji, vidím jen to hezké .. a tak to asi má být .. miluju svoje dětičky, svou rodinu nade vše a hurá do nové životní etapy 😉