Ivetkám .. i nám všem, které to máme díky Bohu v životě v pořádku...

Ať je to, jak chce, já to prostě ořvala .. ano, celá Iveta mi může být ukradená, pro někoho celebrita, pro jiné troska, pro spoustu z nás hadrová panenka, s kterou vláčely bulváry i muži .. žen s psychickými problémy a složitými vztahy s muži je nejspíš kolem víc, než si myslím - jenže já ji prostě měla ráda!

Měla jsem a mám ráda její písničky a vždycky mi dušička trošku poskočila, když jsem se dočetla, že je na tom zas o něco líp .. zpráv o ní v bulváru bylo víc než dost, těch hezkých minimálně, když už jsem se dočetla něco alespoň lehce pozitivního, vždy to buďto brzy někdo dementoval, zesměšnil nebo to hodně rychle vystřídala opět nějaká zaručeně zaručená zpráva o jejích nesnázích ..

Byla oběť, byla nešťastná, byla zoufalá .. udělala jediné možné, aby jí bylo dobře. Udělala to nejhorší. Při pohledu na koleje se mi rosí oči .. vždyť co může vézt matku syna na prahu dospělosti k takovému kroku? To je to, co mě nejvíc dostalo .. Zanechat na světě dítě a odejít, napsat na kus papíru pář řádků a odejít si umřít .. neumím a ani si nechci představovat, co se jí honilo hlavou těsně před osudným okamžikem, čert vem spekulace, že byla sjetá, sfetovaná, omámená .. tohle je čin, který se člověk nerozhodne udělat z minuty na minutu, tohle se plánuje... ☹

soucítím s Arturem, ač netuším, jaké měl s mámou vztahy, vazby .. pro mě to je prostě kluk, který ztratil mámu, a to je fakt, který mi bude vždy vhánět slzy do očí a nutit klást si otázku "proč "  ........

a neodpustím si jedno - jsem šťastná s mým chlapem, s člověkem, kterého miluju nade vše, kterému mohu věřit a s kterým jsem dokázala vytvořit rodinu - s kterým jsme "spáchali" dvě úžasný, nádnerný a šťastný děti .. věřím, že vždy si za těmito slovy budu moci stát, a přála bych všem nešťastným ženám, aby toto mohly jednou pocítit..