Zemřelo nám dítě: Čím procházejí rodiče a sourozenci?

Smrt dítěte je pro rodiče nepředstavitelnou noční můrou, kterou si jen těžko chtějí představovat nebo na ni myslet. Jak se vypořádat se smrtí dítěte? Je to možné? Víte kdy a kde hledat pomoc?

Tragická smrt dítěte

Nečekaná ztráta potomka po nehodě nebo velmi krátké nemoci představuje nesmírně bolestivou a šokující zprávu. Rodiče sami sebe obviňují, že mohli něco udělat jinak, lépe, zabráni dané situaci. Rodiče se dostali do tragické situace, kterou nemohli předpokládat. Jejich život se změnil jako mávnutím proutku.

Pocitů rodičů, kterým zemřelo dítě

Pocity se mění v závislosti na čase, v němž se rodiče nacházejí. Čerstvost zážitku s sebou přináší beznaděj, rodiče jsou zoufalí a otřesení. Po uvědomění si celé situace se dostavuje žal a prázdnota. 

Rodiče nejprve zažívají:

• otřes ze ztráty dítěte
• zoufalství spojené s danou situací
• beznaděj, která nemá východisko
• mívají pocit, že se daná skutečnost nikdy nestala, a vše je jako dříve

V další etapě následuje:

• uvědomění si situace, které je spojeno s velkým smutkem
• žal
• pocit prázdnoty
• život pro rodiče ztrácí smysl

Smrt dítěte po dlouhé nemoci

Boj s nevyléčitelnou chorobou je pro rodiče i dítě vysilující. Jestliže dítě zemře, je smrt pro rodiče stejně bolestivá, jako když  jej ztratí nečekaně. Rodiče se o nemocné děťátko starali, byli s ním denně při těžkých chvílích, a proto mezi nimi vzniklo velmi silné pouto. Veškeré zážitky a situace spojené s léčbou niterněji a společně prožívali. Rodiče se trápí, na straně druhé vědí, že dítě prožívalo bolest spojenou s náročnou léčbou. Psychicky strádalo a nemohli mu být nijak nápomocni. V průběhu měsíců a let, kdy se rodiče starají o nemocného potomka, se řada věcí změní. Matka opustí zaměstnání, otec živí celou rodinu, sourozenci si zvykají na nový režim, manželství funguje jinak, než tomu bylo před diagnostikováním závažné choroby.

Každé úmrtí je doprovázeno hlubokým smutkem

Je pro rodiče rozdíl, zda zemře novorozené miminko nebo dítě v předškolním věku? Každý rodič ztrátu dítěte prožívá zcela jinak, intenzita pocitů se odlišuje. Prožitek je vždy podobný, doprovází jej hluboká a nepopsatelná ztráta, s níž se musejí rodiče vypořádat. Kde hledat pomoc? A je nutné obrátit se na specialistu? Nutné to není, ale specialista rodičům a sourozencům pomůže.

Jak překonat vnitřní žal

Nejprve nastane období hlubokého vnitřního žalu, které rodiče přepadne a z něhož se těžko dostávají. Záleží na tom, zda mají další děti, kvůli nimž musejí fungovat a sourozencům být oporou, jelikož i oni přišli o blízkého člověka. Návratu k běžnému životu může pomoci rodičům přítomnost někoho dalšího, kdo s nimi bude sdílet bolest. Musejí o daném prožitku spolu komunikovat, neschovávat se před ostatními lidmi. Základem je navrátit se do zaměstnání, ke svým koníčkům, mluvit s nejbližšími o svém dítěti, které zemřelo. Dítě si připomínat  a mít ho ve svém srdci neustále. Rodiče se často rozhodnou podstoupit psychoterapii, která jim pomůže. Smrt dítěte představuje pro rodiče jeden z nejnáročnějších prožitků a životních zkušeností.

Vyhledejte odborníka

Obrátit se na klinického psychologa či rodinného terapeuta není ostuda. Naopak je to krok, který rodičům i sourozencům pomůže překonat toto náročné období. Po smrti dítěte si každý z rodiny projde různými fázemi, které doprovází onu tragickou událost.

Pocity je možné rozdělit do čtyř fází:

• Při první se rodičům zdá, že to, co se stalo, není pravda. Stále se vracejí do minulosti a dané situaci pochopitelně nevěří.

• Ve druhé fázi je zaplaví silné emoce, které jsou spojeny s tragickou rodinnou situací. Přepadá je zoufalství, beznaděj, smutek, který přechází v žal.

• Ve třetí fázi hledají viníka, jenž za danou situaci může. Často za viníka označují sebe (mohli situaci zabránit) nebo lékaře (mohl dítě vyléčit, lépe se o něj starat).

• V poslední fázi naleznou jiný vztah k sobě samým a ke světu. Snaží se najít nový smysl života, orientovat se na koníčky, práci nebo další děti.  

Jak smrt prožívá sourozenec?

PhDr. Ilona Špaňhelová uvádí: "Nechte dětem možnost mluvit o sourozenci, odpovídejte jim klidně na všechny otázky, nevyhýbejte se mluvení o smrti, i když je to pro vás velmi těžké. Připravte je na zvědavé otázky spolužáků. Buďte k nim laskaví a milí. Potřebují vás a potřebují vás takové, jaké vás znají. Zároveň se ale nebojte se projevit své emoce, dítě si toho bude vážit a bude mít pocit, že rodič nic nepředstírá. Někdy se také stává, že sourozenec se chce po smrti svého bratra nebo sestry ve všem podobat jí nebo jemu.

Pokud jsou to přirozené prvky – například, že se začne podobně česat nebo začne poslouchat stejnou hudbu, je to normální a přirozené. Zkusme ho ale podpořit v tom, aby zůstal takový, jaký je. On je pro vás jedinečný, tak jak byl pro vás – rodiče – jedinečný jeho bratr nebo sestra."

Zálěží na věku dítěte. MUDr. Iva Dudová, Ph.D. uvádí: "Obecně můžeme říci, že děti mladší pěti let jsou ohroženy nejen samotnou ztrátou, čili odloučením od milované osoby. Stejně traumatizující je pro ně pocit izolace a vyloučení z rodinného dění, zážitek bolestné emoční vzdálenosti od rodičů a starších sourozenců, kteří svůj smutek před dítětem skrývají. Smrt pak vnímají jako něco nepřirozeného a špatného a truchlení jako něco,co se má potlačit. V době truchlení jsou předškolní děti zvýšeně nejisté a zranitelné. Smutek pociťují většinou jen v okamžicích, pak se vracejí ke svým hrám. Děti školního věku se vyrovnávají se ztrátou vztahu se zemřelým. Mají potřebu sdílet své pocity, potřebují ujištění, že o ně budepostaráno, a to i z materiální stránky. U dospívajících jsou prožitky ztráty často intenzivnější než u dospělých, mísí se v nich zranitelnost dítěte s odpovědností dospělého. Může se objevit bolest, prázdnota, bezmoc, izolace, vztek, zmatek, pocity viny. Na rozdílod dospělých reagují velmi bouřlivě na ztrátu blízké vrstevnické osoby."

Kde a kdy vyhledat pomoc?

Pomoc by rodiče měli vyhledat dřív, než bude pozdě. Záleží na dané situaci  v rodině a věku dítěte. Toto platí zejména u dětí, kterým zemřel sourozenec. "Dítě většinou zvládne situaci ztráty blízké osoby tak, jak ji zvládnou dospělí v jeho nejbližším okolí. Když vnímá podporu, péči, bezpečí a zároveň otevřenost, je schopno projít procesemtruchlení a přijmout fakt ztráty. V případě komplikovaného truchlení nebo rozvoje psychicképoruchy je doporučena specializovaná péče dětského psychiatra nebo psychologa", říká specialistka MUDr. Iva Dudová, Ph.D.

Odkládat návštěvu specialisty po několik týdnů nebo měsíců se nemusí vyplatit. Děti se se smrtí mohou vypořádat nadmíru dobře, nebo ji naopak nést hluboko v sobě, začít se sebepoškozovat, dokonce se pokusit o sebevraždu. Pomoc terapeuta by rodiče neměli odkládat a nejlepší je vyhledat ji ihned.

Odborníka, který rodičům a dětem pomůže překonat těžkou situaci, naleznou rodiče zde:

• Rodinná terapie
• Psychoportál – brána k odborné pomoci
• Dům tří přání
• Dětské krizové centrum

Rodiče mohou nalézt spřízněnou duši, která prožila podobnou situaci, v diskuzním fóru.

Pramen: Rodina po ztrátě dítěte - PhDr. Ilona Špaňhelová

Šance dětem

Smutek a truchlení dítěte

Oznamovat dětem smrt? Dá se to naučit, nedá se na to zvyknout, říká Lucie Hrdličková

Foto: Pixbay

#rodina_vztahy