O adoptivním kojení s laktační poradkyní Evou Laurinovou: ,,Když jsem zjistila, že mám možnost kojit dítě, které jsem neporodila, byla jsem nadšená!”

Při příchodu miminka do náhradní rodiny a následné výchově je úplně nejdůležitější bezpodmínečné přijetí a láska na všech možných úrovních a vrstvách, které Vás jen napadnou. Jedině tak může zraněné miminko opět začít důvěřovat sobě a světu kolem sebe. Může se začít léčit. Jednou z cest, jak lze léčení pomoci, je tzv. kontaktní rodičovství - kontakt tělo na tělo, nošení v šátku nebo nosítku, ale hlavně klidné, pohodové a láskyplné nastavení náhradních rodičů. 

Další možností, jak lze vznikající vztah podpořit, je tzv. adoptivní kojení. Ano, i přijatá miminka lze za určitých okolností kojit. Ale právě zde platí ještě víc než kdekoliv jinde, že důležitější než výsledek je cesta, po které jdete. Protože víc než o to, zda bylo miminko kojeno nebo ne, jde v tomto případě o energii přijetí, pohody a lásky, kterou potřebuje od své maminky cítit. Způsob, jakým se tato energie k miminku dostane, je vedlejší. 

Pokud se náhradní maminka rozhodne, že se bude o adoptivní kojení pokoušet, pak je důležité, aby si položila a zodpověděla otázku, jak moc by ji zasáhl případný neúspěch celé akce. Po mnoha ztrátách plynoucích z neplodnosti, kdy adoptivní maminka nemohla své dítě nosit v bříšku a porodit ho, je toto další potenciální bolest náhradního rodiče. Byla by velká škoda si první dny a týdny s vysněným miminkem zkazit, pokud by maminka neúspěch vnímala jako velké zklamání, které by mohlo celé toto období s miminkem negativně poznamenat. Kojení není nutnost, je třeba ho vnímat jako další možnost jak vznikající vztah podpořit a prohloubit. Děti, které kojení nezažily, určitě nemusí být o nic méně milovány a přijímány.

Téma adoptivního kojení, které je stále tak trochu tabu, nám přiblíží velmi inspirativní žena, Eva Laurinová. Eva se díky vlastnímu příběhu a zkušenostem stala laktační poradkyní s velmi zajímavou specializací - pomáhá s kojením ženám, které své děti neporodily. 

Evi, povíš mi na začátek kousek ze svého životního příběhu? Vím, že máš úžasného syna Hynečka, který se ti tak úplně nenarodil a přesto jsi ho více než rok kojila. Jak se to celé stalo?

Celé to začalo už před lety, kdy jsem po zamlklém těhotenství musela jít na revizi dělohy. Bohužel mi při této operaci byla poškozena děloha. Po několika operacích, kdy mi byly rozrušovány srůsty v děloze vzniklé nepovedenou revizí, a po marném využití obvyklých i neobvyklých cest k dalšímu otěhotnění, jsem byla v zoufalé situaci. Přestože moje tělo produkovalo zcela kvalitní vajíčka, která se prokazatelně spojovala s manželovými spermiemi, stav mojí dělohy neumožňoval uhnízdění embrya. Velkou nadějí se pro nás tehdy stala velkorysá nabídka kamarádky, která přišla s nápadem, že nám miminko odnosí. Což se také jako zázrakem hned při prvním pokusu podařilo. 

V které chvíli jsi zjistila, že bys svého syna mohla kojit? Byly vůbec tenkrát nějaké informace třeba na internetu nebo jinde?

To bylo legrační, protože to bylo ještě v době, kdy to naše náhradní mateřství bylo teprve ve formě úvah a příprav. Tenkrát byla u mě na návštěvě moje dobrá kamarádka, se kterou jsem celou tu situaci probírala. A ona mi říká: ,,Hele, já jsem viděla na youtube video, kde dvě lesby kojí dítě, které porodila jedna z nich. Když kojí obě, tak to ty bys přece taky mohla kojit!” 

Jaká byla tvoje reakce? Já bych se třeba cítila hodně překvapená, možná šokovaná...

Mě to strašně nadchlo. Moje reakce tenkrát byla něco jako: ,,Wau, to je úplně úžasný!” Hned v té chvíli jsem měla pocit, že jestli kojení takto opravdu jde, tak u mě určitě půjde také! A hned jsem si o tom začala hledat víc informací. Zajímavé bylo, že potom v procesu náhradního mateřství mi to řekli ještě dva další lidé. Nejdříve mě na to upozornil můj gynekolog, který mi nabídl, že pokud bych na rozkojení potřebovala nějaké léky, tak že mi je rád napíše. To jsem nakonec nepotřebovala, ale to předbíhám. A pak mi o tom ještě řekla paní doktorka Máslová, ke které jsem roky dojížděla a která se specializuje na psychogynekologii.

Říkám si, že jsi asi tenkrát moc informací v češtině nenašla. Pátrala jsi na zahraničních webech?

Přesně tak, na našich webech se moc informací najít nedalo. My jsme s manželem objevili knihu v angličtině, kterou jsme si objednali - jmenovala se ,,Kojení bez porodu”. Tuto knihu napsala žena, která kojila svou adoptovanou holčičku, a proto má mimo jiné i vlastní zkušenosti. Kniha obsahuje mnoho zajímavých informací a jsou tam uvedené konkrétní protokoly a návodné postupy jak se rozkojit. Já jsem si to načetla a vytvořila jsem si podle toho vlastní protokol.

Je hodně zajímavé, že například v Americe ženy hodně používají k rozkojení lék Domperion.

Ano, u nás se tento lék prodává pod názvem Motilium a je to lék na zvracení, jehož vedlejším efektem je zvyšování laktace. Já jsem si tenkrát také myslela, že ho budu užívat. Ale pak jsem zjistila, že to jde i bez něj, že vlastně vůbec není potřeba. Je zajímavé, že dnes v Americe vědí, že to jde i jinak, ale přijde jim úplně normální jít cestou užívání tohoto léku.

Rozumím. Já tam vnímám dvě věci. Zaprvé myslím, že brát léky je v tomto případě trochu nepřirozené. A zadruhé vím, že existují důvodné obavy lékařů, že tento lék obsahuje látky, které mohou prostupovat do mateřského mléka a nemusí být zdravé pro dítě.

Já úplně neříkám, že je to špatná cesta, ale je to cesta trochu neprověřená. Zatím nebylo provedeno dost studií na to, abychom opravdu věděli, jak to je. Co vím, tak byla dělaná studie asi na patnácti ženách, což je strašně malý počet.

Chápu. Takže ty jsi tedy stimulovala prsa odsáváním odsávačkou na mléko a k tomu jsi brala nějaké bylinky, je to tak?

Přesně tak. Ale zpětně si uvědomuji, že byly i jiné cesty, kterými jsem mohla jít.

Když se adoptivní maminka rozhodne, že chce kojit, je asi nejlepší kontaktovat tebe nebo někoho podobně zkušeného a nechat si postup přípravy na kojení sestavit na míru, viď?

Ano. Protože například vím, že některé ženy mají problémy s braním bylin. Je jim po nich špatně. A ty bylinky nakonec nejsou úplně nutné. Někdo třeba zase vůbec nedá to odsávání. A vlastně se lze rozkojit až s miminkem - přikládáním miminka k prsu a používáním sumplementoru.

Rozhovor vyšel za podpory organizace Dobrá rodina o.p.s. doprovázející náhradní rodiny. Pokud Vás více zajímá adopce nebo pěstounská péče neváhejte nás kontaktovat https://www.dobrarodina.cz/kontakty