O adoptivním kojení s laktační poradkyní Evou Laurinovou: ,,Kojení je pro adoptované miminko léčivé, pomáhá těmto dětem zahojit zranění způsobená ztrátou vazby, kterou mělo se ženou, která ho porodila.”

Evi, pojďme si říct, jaké jsou benefity adoptivního kojení? Víš, takové ty velké důvody, proč se o něco takového snažit.

Rozkojování před synovým narozením mi s ním pomáhalo utvářet vazbu ještě dříve, než se narodil. Odsávala jsem pro něj mléko a dávala ho do mrazáku. Moje tělo pracovalo pro něj. Při každém odsávání jsem na něj intenzivně myslela a byla s ním ve spojení. Připadala jsem si užitečná a důležitá. Byl to můj způsob těhotenství.

Také díky blízkosti při kojení jsme mohli dohnat čas, kdy jsme nemohli být spolu. Zároveň jsem chtěla kojením svému synovi dopřát tu nejlepší potravu na planetě, kterou může dostat. Adoptivní kojení totiž přináší samozřejmě běžně známé kojící benefity - má prokazatelný pozitivní vliv na zdraví dítěte (i matky). 

Kojení mi dalo pocit normálnosti! Konečně jsem jako ostatní matky. I já mohu zažívat něco mateřského. Hovory o těhotenství a porodu jsou mnohdy pro nás ženy, které si těmito zážitky nemohly projít, velmi složité. Je náročné se nějak zapojit. Kojení mi nabídlo možnost být součástí konverzace.

Kojení mi také přineslo změnu vztahu k vlastnímu tělu. Podstoupila jsem náročné léčení neplodnosti, které vedlo k nedůvěře v moje vlastní tělo. Když syn začal sát u mého prsa, bylo to velmi léčivé. Byl to silný zážitek, který postupně obnovil důvěru k mému tělu. Svého těla si vážím a jsem mu vděčná, že dokázalo vyprodukovat tolik mateřského mléka a dokázalo naskočit na onu mateřskou hormonální vlnu.

Kojení mi tedy dalo možnost vyléčit mnohé mé ženské frustrace a bolesti. A věřím, že i našemu synovi kojení pomohlo překlenout a zahojit jeho krkolomný a nestandardní příchod na svět. Kojení je údajně léčivé pro adoptované miminko nebo pro miminko z náhradního mateřství, a pomáhá těmto dětem zahojit zranění způsobená ztrátou vazby, kterou mělo se ženou, která ho porodila. Takzvaný ,,bonding” neboli připojení je důležitý pro všechny děti. Při běžném průběhu narození vazba mezi matkou a dítětem začíná v děloze a prohlubuje se po porodu dítěte. Při adopci a náhradním mateřství kojení dítěti i matce pomáhá navázat a vybudovat tuto vazbu. I když je jistě pravda, že matky mohou milovat a cítit blízkost se svým dítětem bez ohledu na to, jak ho krmí, kojení bonding velmi usnadňuje.

Navíc vazba mezi kojící matkou a jejím dítětem je více než jen pocit. Když se dítě narodí, není dle antropologů tzv. ,,hotové”, ale mělo by pro svůj optimální vývoj zažít kojení. Matka při kojení zažívá kromě emocionálního spojení s dítětem i spojení biologické a hmotné, které je v mnoha ohledech podobné spojení mezi těhotnou matkou a dítětem.

Napadá mě jak jsi přišla na to, že své zkušenosti budeš předávat dál a budeš pomáhat s rozkojením ženám, které své děti neporodily?

To je takové delší. V podstatě to začalo asi tak, že mě primářka novorozeneckého oddělení a také jedna z hlavních žen v Laktační lize poprosila, abych náš příběh sepsala. Následně vyšel v časopise a já ho umístila ještě na další miminkovské weby, zkrátka na místa, kde se mi zdálo, že by mohl být užitečný. Na základě toho se mi různě ozývaly ženy, které mi někdy zpětně říkaly, že se mým příběhem inspirovaly a také se rozkojily. Tohle trvalo docela dlouho, různě jsem to téma otevírala a uzavírala, ale stále se ke mně v různých intervalech vracelo. Až jsem jednou měla pocit, že bych to celé mohla uchopit nějak lépe. Proto jsem tenkrát vytvořila web, facebook a návodný kurz o kojení dětí maminkami, které své děti neporodily.

Jenže ona ta odezva nebyla úplně taková, jakou jsi čekala, viď?

Právě. Já jsem asi tenkrát trochu neodhadla situaci. Kojení i v běžných případech není zase tak velkou prioritou, jak jsem si myslela. Byla jsem hodně ovlivněna tím, jak to mám já a lidé kolem mě. Zároveň jsem neodhadla, kolik dětí jde z porodnice do přechodné pěstounské péče. Myslela jsem si, že počty novorozených miminek v adoptivních rodinách jsou mnohem vyšší. 

Já vím, je to škoda...

Takže nakonec ten zájem o adoptivní kojení bohužel nebyl moc velký. Také se mi stávala jedna zajímavá věc. Ozvalo se mi dost žen se zájmem o kojení u kterých by kojit šlo, protože miminko měly ještě opravdu malé. Ale ony vlastně spíš tak nějak chtěly potvrdit, že to nejde.

Já asi tuším, co se tam dělo. Pro adoptivní maminky je to moc těžké. Dlouho řešíš neplodnost a tahle doba je psychicky velmi náročná. A pak najednou ze dne na den máš doma miminko. Musíš zvládnout tohle, tohle a ještě tamto a zároveň chceš být tou nejlepší a dokonalou mámou. Tohle je další nárok, který na sebe máš. Sice moc chceš, ale vlastně je toho na tebe už moc.

Ono to je tak, že velká část žen vnímá kojení jako stres, a to není jen při adopci, ale i obecně. A to není v pohodě, tam se pak vytváří blok. Při kojení po porodu se tohle dá ještě s dobrou laktační poradkyní obejít a pracovat s tím, ale když začínáš úplně od nuly, pak tohle překonat je těžké. A to není vůbec vina těch žen, za to nikdo nemůže. To je složitější věc, je to dané společenským vnímáním kojení, historií v té rodině a milionem dalších věcí. 

Rozumím, je to tak. Ono když tě maminka kojila a cítila se ve stresu, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, tak se ta energie přenáší dál. Víš, říkám si, že pak ta žena vlastně může utrpět další ztrátu. Je zde ztráta těhotenství, porodu a to kojení je další velká ztráta.

Přesně tak. A proto říkám, že to není pro každého. Určitě je část žen, pro které je to zbytečný stres, a ty děti budou milované i bez adoptivního kojení, to bezpochyby.

Máš pravdu. Pojďme si říct, jak adoptivní maminka pozná, že tahle cesta je pro ni. 

Myslím, že nejdůležitější je úplně ten nejbazálnější přístup ke kojení. Pokud je pro tebe kojení samozřejmé, příjemné a necítíš tam žádný problém. Když tě při zmínce o tom, že bys mohla kojit své adoptované miminko napadne: ,,To je super!” a cítíš se nadšeně a krásně, pak je to ono. Jak je tam tlak, stres, nepříjemné pocity a vlastně by ses do toho tak nějak nutila, tlačila nebo něco podobného, tak to nemá vůbec cenu a je to zbytečný stres.

Takže pokud to má v sobě maminka celé dobře nastavené, tak je téměř jedno, jak je to miminko staré a podaří se to?

No, úplně ne. Je to tak, že do čtyř měsíců miminka to jde mnohem snáz a naopak potom jde ta chuť dětí kojit se rapidně dolů.

Aha, ale do těch čtyř měsíců je při tomto správném nastavení velká pravděpodobnost úspěchu, chápu to dobře?

Ano, to je pravda. Ono je asi nutné říct, že kojení, ani běžné kojení, není nikdy úplně bez stresu - někdo má třeba hodně mléka, někoho kojení bolí, někdo má zánět apod. A stejně je to u toho adoptivního kojení. Že třeba někdy miminko chce kojit třicetkrát za den, prostě nikdy to není dokonalé. Kojení není úplně snadná cesta, ale je to obrovský benefit jak pro matku, tak pro miminko.

Rozhovor vyšel za podpory organizace Dobrá rodina o.p.s. doprovázející náhradní rodiny. Pokud Vás více zajímá adopce nebo pěstounská péče neváhejte nás kontaktovat https://www.dobrarodina.cz/kontakty