winkler33
28. říj 2017
1509 

Můj příběh

Ahoj holky, rozhodla jsem se vám napsat můj první článek o me. Uz jako malá holka jsem to neměla jednoduché. Zdravotní problémy většinou žaludek, zlomeniny a tak dále. Nejhorší věc na kterou nerada vzpomínám a kvůli které v noci nemohu spát a někdy padnou i slzy je ta, že když mi bylo pět šest let maminka s babičkou chodili často něco vyřizovat do města a me nechali doma se strejdou,aby me hlídal. Jenže nehlidal..zneužíval me. A jà jako malá jsem se bála to někomu říct. Vzpomínám když jsem pořád brecela když jsem jen toho chlapa viděla. Svůj trest si pak odseděl, protože jednou si babička nechala doma peněženku a uz asi víte co se dělo dál. Do teď když ho potkám ve městě tak utikam.

V 16cti jsem měla prvního kluka. S ním jsem o tom "přišla" jenže jsme byli natolik blbý ze jsme žádnou ochranu nemeli a ja otehotnila. V 9tt mi dr. řekla ze plod je mrtvý. Musela jsem jít na zákrok. Po zákroku jsemkaždý celý den pobrečela,nikdo nesměl říct vše co se týkalo miminek. Nejedlá jsem..trápila se..Nejhorší na tom bylo, ze přítel me neuklidnoval..Nýbrž me zmlátil na ulici, kde bylo lidí tri prdele a nikdo mi nepomohl. Rozlamal mi brýle, otřes mozku a monokl. Brýle musel platit..A dostal podminku. To znamenalo konec vztahu.

Když jsem se z toho všeho vzpamatovala a řekla si,ze musím jít dál i když ztráta miminka bolela pořád. Potkala jsem kluka, který me chápal, rozesmival..prostě bylo to s nim nádherný. 

Snažili jsme se o miminko..ale nešlo to. Dvakrát se to povedlo, ale marně. Dvakrát samovolny potrat. 

Byli jsme z toho s přítelem smutní. Az na potřetí...pozitivní testy, pozitivní test z krve..A první fotka z ultrazvuku♡Jà a přítel jsme byli nejšťastnější😍😍

Chodila jsem na kontroly..každá kontrola fotka ultrazvuku..

Teď jsem ve 23 tydnu těhotenství a otec ditete se o nás nezajímá. Vůbec netuší ze bude mít syna. Nevi ze ma v pravé mozkové komoře 7 mm cystu.(Která musí zmizet!!) Nevi o nás nic. Naštve mè to,ze se nezajima o me..štve mě ze nejeví zájem o své dítě. 

Věřím zese najde někdo kdo nás bude milovat a malýho bude brát jako svého vlastního syna. 

preji ti hodne sily do budoucna a konecne fajn chlapa a tatinka pro miminko.😘

28. říj 2017

No zazila sis toho v zivote tedy hodne. Jen moc nechapu, ze po první spatne zkušenosti , kdy jsi potratila, ses pak hnala v dalším vztahu hned za dítětem. Je ti teprve 18 a z tvého článku usuzuji, ze hned po seznámeni jste se zacli snažit o mimco. V tomhle veku člověk přece ma studovat a užívat si života...

28. říj 2017

Ale preji hodne zdravicka pro miminko i tebe a ten správný muž urcite prijde 😉

28. říj 2017

Myslím si ,ze jsi měla nechat všemu čas a v tvým veku si života užívat a tapomenout a hlavně potkat ty fajn lidi ,kteří budou na dite vyspeli.Ale přeji ti a tvému miminku hlavně hodně zdravicka to je nejdůležitější a stesticko určo prijde❤️🍀

28. říj 2017

Preju ti moc moc stesticka a hlavne zdravicka a az budes mit chlapecka u sebe,budes ta nejstastnejsi. Jsi neskutecne silna a s miminkem si to vsechno vynahradite a uzijete. Zavidim ti tve rozhodnuti mit miminko tak brzy a jak to citis. Ja byla sobecka a chtela si uzit zivot,ale pak kdyz uz prisla doba,chci rodinu,jsou velke problemy s otehotnenim. Jsem nyni ve 12tt,ale jako mladsi maminka bych pak mela vice sil na blbinky s malou,ted pocituji,ze jich je min. Drzim ti pesti

28. říj 2017

@kacenka6985 nemyslim, ze to bylo sobecký. Myslim, ze to přišlo v pravý čas. Potřebovala jste prostě k tomu dospět.

1. pro 2017

Danielka měla být chlapeček,?

30. dub 2019

@tereza2016h Ano, celé těhotenství mi rikali, že je to chlapeček a nakonec na sale prekvapeni 🙂

30. dub 2019

@winkler33 tak to je mazec😂😂😂a tatínek se nakonec umoudřilo koukám,

30. dub 2019

Začni psát komentář...

Odešli