Doma je doma

Všem přeji krásný den, můj poslední článek byl o mém předčasném porodu a tak jsem se rozhodla vám napsat další o tom, jak to šlo dál když nás pustili domů po měsíci.

Od 9.1. 2018 do 7.2.2018 jsme s Danielku byli v porodnici, ty dny byli pro mě delší a delší a čas vůbec neutikal kord když zakázali návštěvy kvůli chřipkové epidemii.

Asi cca čtrnáct dní jsem na pokoji měla romskou sousedku, která měla holčičku jmenovala se Michalka též předčasně narozená jen o měsíc měla 1,80kg a 43cm, ale přišla mi menší než Danielka.

A díky zákazu návštěv jsme se spolu začali bavit víc a víc, jelikož nebylo co dělat. Jídlo stálo za houby, sestry nebyli zrovna dvakrát příjemné prostě nuda nuda nuda.

Když mě s Danielkou pustili domů byla jsem nejšťastnější, ale bylo mi líto sousedky, jelikož měla jít domů stejně jako já,ale její holčička začala hubnout. Byla jsem doma a přítel byl nadšený z toho, že je Danielka v postýlce a že ji uvidí každý den a ne jen na hodinku. Ten den zkusím prebalit, šlo mu to dobře.

Druhý den jsme museli vyřizovat to co jsem nestihla a to rodný list, kartu pojištěnce. Na matrice nám řekli že 22.2. máme jít na vítání občánků, byla jsem zvědavá jak to bude probíhat, protože jsem na žádném nebyla, viděla jsem to jen v televizi. 

V den kdy nás pustili jsem zavolala k dětské paní doktorce s objednala Danielku. Přišli jsme na kontrolu, propouštěcí váhu měla 2 200g u Dr již 2 440g. Na kontroly jsme museli chodit každý týden dokud neměla aspoň 3kg. Na poslední kontrole měla 3,20kg holka moje šikovná.

Měla jsem strach, jestli to zvládnu starat se o Danielku bez ohledu sester. Aniž by mi někdo říkal jak to mám udělat, co ji mám oblékat atd... Nechápu jak jsem se mohla bát, vše zvládám..to i moje mamka mě pochválila. :D

Danielce jsou dva měsíce a neuvěřitelně rychle roste, pamatuji si jak byla malinká a já se bála si ji vzít do náruče. A teď když porovnavam fotky z porodnice a teď, tak nemůžu uvěřit svým vlastním očím. Už krásně zvedáme hlavičku, smejeme se na maminku a také se už skoro nevejdeme do vaničky, ve vanicce se odrazime nohama.

Na Facebooku jsem dostala zprávu od té sousedky z porodnice, vyptávala se na malou a já se též vyptávala. Psala, že je zdravá a že mi děkuje za to, jak jsem její malou vážila na váze, hlídala když ona šla kouřit. Nečekala jsem to a potěšilo mě to.

Jenže dne 15.3.2018 jsem na sociální síti četla příspěvek, že v Chomutově oživovali dvouměsíční holčičku a nezachránili ji. Kroutila jsem hlavou a nechala byt jen do té doby než jsem viděla příspěvek sousedky přítele. Bohužel ta holčička byla Michalka. Začala jsem brečet a celou noc jsem nespala, malá Michalka, kterou jsem hlídala ...co se na mě usmála když mi stiskla prst, už není naživu. Dozvěděla jsem se proč se to stalo a byla jsem pěkně rozčilená byla to smrt úplně zbytečná...Po kojení ji nenechala odříhnout a rovnou ji položila do postýlky na záda. Michalka si ublinkla a udusila se.

Je to hrozný, když miminko zemře. Ještě že já mám výdrž a držím Danielku tak dlouho dokud si neodrihne...

Na modrém koniku jsem od doby kdy jsem měla podezření,že jsem těhotná. Mám tu vyfocený pozitivní TT. Fotky z ultrazvuku, bříška atd..Chtěla bych poděkovat těm, které mi radili, utěšovali, jelikož když se moje těhotenství stalo rizikovým měla jsem strach, ale vy jste mě ukkidnovali a přáli jste mi jen to nejlepší a hlavně zdraví Danielky. 

Doufám, že jsem vás teď moc nenudila. Časem napíšu další článek,ale vůbec netuším o čem, ono to přijde samo. Tak vám přeji krásný den. 

Mįška