Ahojky holky,

rozhodla jsem se, vám napsat jak a proč a kdy to začalo. 

Upřímně si myslím, že jsem si to přivolala sama, ale ne mou chybou. Už v neděli kdy jsem šla jen pro mléko do menšího obchůdku hned u našeho paneláku. Všechno bylo ok Až do té doby než jsem šla domů. Problém byl v tom, že se porouchal výtah..! No nezbývalo mi nic jinýho než  jít po schodech až do pátého patra. Dýchala jsem jako těžký kuřák, necítila jsem nohy.. Už ve druhém patře jsem nemohla. Doma jsem si musela sednout, dýchat a už nic nedělat, páč mi tvrdlo bříško, ale bolesti jsem neměla..Bříško se po hodině sklidnilo, takže to bylo v pořádku.

Výtah opravili až k večeru.

V pondělí 27.5. jsem v pohodě vstala, vzbudila přítele do práce, rozloučila se s ním a pak se věnovala Danielce (Převléct, přebalit, nakrmit...atd) Když jsem měla chvilku otevřela jsem MK a napsala jsem tu, že se nic neděje, že mám přesně za měsíc termín porodu atd..spoustu z vás to četla.

Danielka pak usnula a já potřebovala pár věcí koupit co mi chybělo na oběd. Oblíkla jsem se a šla. A co se mi nestane? Otevřu vchodové dveře a sousedka vytírá a říká "Dobrý den, musíte po schodech, výtah zase nejede už jsem volala opraváře a jsou na cestě" v tu chvíli jsem si přála mít kouzelnou hůlku a mávnutím výtah opravit. No..šla jsem pomalu po schodech..abych dýchala pravidelně.

Doma mě pobolivalo břicho a jelikož Danielka spala tak jsem toho taky využila a usnula jsem na sedačce. Pak jsem slyšela Danielku jak se vzbudila, tak jsem šla nejdříve na WC (břicho mě pobolivalo pořád a jako při ms ) myslela jsem si, že to přejde. Tak jsem se šla vyčůrat a když jsem se utirala na papíře byla krev. Chvilku jsem na to koukala jak na Svatý obrázek..A pak mi to došlo, že to není dobrý. Říkala jsem si sama pro sebe, že je to určitě z těch schodů, že to bude v pohodě v nemocnici. Okamžitě jsem psala mamce, jestli by nepřijela, že zajdu do nemocnice. Danielku jsem ještě stihla přebalit a nakrmit a pustila jsem ji pohádku. Já se šla připravit na cestu a v tu chvíli přišel přítel (nečekaně, páč z práce chodí většinou až 16-17h a ono bylo teprve půl 12). Tak jsem mu hned ve dveřích řekla "Lásko ještě, že si přišel!"

"Jak to? Co se děje?"

"Začala jsem krvácet, ale asi to je z toho jak jsem šla po schodech, ale pojedu do nemocnice"

"Pojedu s tebou" 

Mamka přišla a my jeli (odvezl mě brácha). Po cestě byli bolesti silnější a silnější.

V porodnici jsme zazvonili, řekla jsem co se děje a dali mě na pásy. Přítel byl od začátku semnou. A samozřejmě hned co mi daly pásy hned kontrakce. Sestra mě vyšetřila a řekla, že jsem otevřená na dva prsty a prý dnes porodim. Když mi to řekla, tak jsem si neuvědomila zatím ještě pořádně, že už bude druhá princezna na světě! Kontrakce byly silnější a pravidelnější a přítel mě vždy řekl "Číslo je vyšší teď budeš mít kontrakci" 😆 po chvíli asi cca po 15cti minutách co mě vyšetřila sestra, mě přišla vyšetřit doktorka, sáhla tam a já zrovna dostala kontrakci, takže super bolest ! (Myslela jsem si, že ji kopnu😆) když už tu ruku konečně vytáhla, řekla mi, že už jsem otevřená na 7 prstů a já neřekla nic jiného než "To už??!" 😆 Vždyť před pár minutami ještě na dva a za takovou chvílku už na sedm? Doktorka řekla sestřičce, že pokoj na přípravu (hekárna) není potřeba, jen jsem se převlíkla do košilky a šla rovnou na sál😆. A po cestě na chodbě jsem dostala opěěět kontrakci musela jsem se opřít o přítele. Přišli jsme na sál a na mě už čekala postel nebo lehátko (?) A úplně to stejné na kterém jsem rodila Danielku😍😍

Tak jsem si lehla, dali mi pásy a čekala jsem až mi píchnou vodu. Dýchám jako pes v létě a po tváři mi tekly slzy páč bolestí byly opravdu silné, přítel mě držel za ruku a měl slzy v očích a řekl mi, že jsem statečná, silná a že to budu mít už brzy za sebou..

Sestřička mi pichla vodu a začalo peklo! Začalo mě to tlačit i do zadku a já už chtěla tlačit nutilo mě to!! Ale nemohla jsem..:( 

Vím, že jsem nekřičela jen jsem říkala, že už nechci, že to hodně bolí..Sestra mi pak řekla abych zatlačila až začne kontrakce..Zatlačila jsem jednou a cítila jsem takový tlak..Zatlačila jsem po druhé a sestřička na mě že už vidí vlásky a že mám zabrat..zatlačila jsem po třetí a hlavička byla venku.. já už nemohla..Přítel mi řekl ať zatlačím ještě jednou a pořádně a bude venku.. Nevím kde jsem vzala tu sílu, ale zatlačila jsem a slyšela jsem malou jak pláče😍 Já otevřela oči a viděla jsem ji,mrňavou vlasatou holčičku..Přítel mi dal pusu se slovy "Děkuji ti za naší krásnou druhou dceru miluji vás" a slzy mu tekly po tváři. Gábinku odnesli zvážit, změřit, umýt..

Pak mi Gábinku přinesli k prsu (Danielku mi odnesli hned do inkubátoru) takže jsem ji držela ještě tak pomačkanou😍a už na nás koukala😍 Vím, že jsem řekla příteli "Vidíš a už znáš příčinu proč mě tolik pálela žáha"😀😀 Tolik vlásků neměla ani Danielka😍

A to vím, že jsem se ještě radši zeptala, Jestli je to opravdu holčička😀😀

Gábinku odnesli do inkubátoru jen kvůli teplotě..

Narodila 27.5.2019 se ve 13:46 s mírou 42cm a váhou 1950g😍 Narodila se ve 35+4tt přesně o jeden měsíc dříve. (TP byl 27.6.2019)

Porod byl pro mě hodně těžký a těžký jsem ho měla, doktorka říkala, že byla na mě Gábinka velká.. jelikož já taky nejsem velikán.

Šitá nejsem díky bohu!

Malá byla přes noc v inkubátoru, ale dali mi ji už ten den v 19h na kojení, kdy už se i poprvé přisála, ale měla jsem zatím ještě mlezivo. Druhý den ráno v úterý mi ji už dali na pokoj😍😍A já kojim každé tři hodiny a vážím a zapisují kolik vypila.

Jsem za Danielku a Gabrielku moc ráda, jsem šťastná maminka 😍😍

Zdravím všechny členky MK. Chci se s vámi všemi podělit o mých pocitech. Jak se cítím a tak. Nemám nikoho komu bych to řekla nebo napsala. Mám sice na Fb kamarádku na psaní, protože bydlí hrozně daleko, ale nechápe mě, doufám že mě tu někdo pochopí a bude mi rozumět. 

V lednu 2018 jsem přivedla na svět dceru Danielku narozena předčasně ve 32tt (40cm, 1600g). Měla jsem o ni hrozný strach, ale maličká to zvládla a je zdravoučká. Ještě než se narodila v hlavě jsem měla spoustu otázek. "Budu dobrá máma?"

"Dokážu přebalit miminko?"

"Zvládnu ty noci, kdy bude plakat?"

"Bude mě mít moje vlastní dítko rádo?"

A spoustu dalších otázek, jestli vůbec vše zvládnu. Možná ano. Možná ne.

Jenže v den porodu, když mi ji ukázali najednou všechny ty otázky zmizely. A já si řekla "Jsem máma!". Takový zvláštní pocit, hřejivý pocit u srdce, jako by všechen ten strach zmizel a objevila se MATEŘSKÁ LÁSKA..To byla láska na první pohled, vzbudil se ve mě mateřský pud. A už jsem věděla, že jsem silná matka co zvládne a dokáže pro své dítě cokoliv.

Danielka má své kouzlo😍

A i když je tak malinká,tak cítím tu lásku ke mě. Když se vzbudí a uvidí mě má krásný úsměv od ucha k uchu a rozzářené očička, natahuje ručičky abych si ji vzala na sebe. Nebo když spolu blbneme a Danielka položí hlavičku na moje rameno.

Jenže proč vlastně píšu tenhle článek??? Mám opět strach. Danielce je rok a měsíc a já jsem ve 20tt. V hlavě mám opět otázky.

" Bude druhý porod těžší a bolestivější?"

"Porodim zase předčasně?"

"Zvládnu to? Dvě malé děti?"

V hlavě mě běží spoustu, ale spoustu otázek. Bude to úplně stejné jako u Danielky? Až porodím vzbudí to ve mě ještě větší mateřský pud? A budu vědět co dělat? 

Vůbec nevím, ale na druhou stránku možná ano. Půlka těhotenství zamnou a už se to pomalu blíží. 

Ale ať je to těžké nebo ne, své děti budu milovat navždy..😍😍

Omlouvám se, že jsem to tu napsala, ale musela jsem to ze sebe dostat. Snad mě tu někdo chápe. 🙂 

Tak můj rok 2018 začal úplně krásně a to tím, že se 9.1.2018 narodila moje dcerka Danielka, sice předčasně ve 32tt, byli jsme měsíc v porodnici, ale hlavní je, že je prdelka zdravá😍. 

Pustili nás tedy 8.2.2018 přišli jsme do bytu, který jsem neznala, nevěděla jsem jak vypadá, protože vše zařídil přítel, nastěhoval mé a Danielky věci, postavil postýlku, skříň atd..

V březnu jsem oslavila 19ctiny, narozeniny má i moje sestra a mamka svátek. Zatím bylo vše v pořádku, vše klapalo tak jak má.

Duben, květen, červen utekl docela rychle 🙂 

V červenci jsem s mamkou a Danielkou byla u babičky, protože slavila 5.7.2018 63let, Danielce bylo půl roku, ale byla malinká, samozřejmě se musela s pravabičkou vyfotit😍

Jenže už bylo hůř....v srpnu 9.8.2018 zemřel můj bratranec, kterému bylo pouhých 29 let, od malinka měl hodně velkou cukrovku, postupně mu selhávali všechny orgány, přestal chodit...Boj prohrál...24.8.2018 měl pohřeb na který jsem se chystala, šaty jsem měla připravené, jenže....22.8. tedy 2 dny před ..mě začal bolet podbříšek, myslela jsem si, že je to zánět močového měchýře, tak jsem to neřešila. 

23.8. To bylo horší měla jsem horečku 40, začal mě bolet pravý bok a nemohla jsem vstát, stále jsem si myslela, že to přestane, jelikož jsem se chtěla rozloučit s bratrancem.

Ráno 24.8. jsem zvracela a brečela bolestí, přítel mi zavolal záchranku. Nakonec ten den 24.8. jsem skončila na operačním sále s akutním slepákem. No kdo by to řekl...

V září jsme s přítelem měli výročí, takže byla večeře při svíčkách, dárečky atd..🙂

V říjnu jsme byli na oslavě narozenin mé mamky, byli tam všichni, mamky sourozenci, babička, sestřenice atd..V ten den babička vyprávěla samé historky co dělala v mládí to mě vždy bavilo..😍

Listopad...V listopadu se mi zdáli sny, že mám v ruce pozitivní těhotenský test..Nedalo mi to a něco mi říkalo ať si ten test udělám...a světe div se...dvě čárky. Přiznávám, že jsem byla v šoku. Radost jsek neměla, ale nikdy bych na potrat nešla!! To nikdy 🙂

Prosinec

Asi nejhorší měsíc v roce...

5.12.2018 zemřela babička..na zástavu srdíčka. Jak už tu některé z vás ví. Pro mě je to hrozná rána...Ale musim se s tím vyrovnat, chce to čas...Babičku miluji pořád!!

14.12.2018 měla pohřeb na kterém jsem byla. Upřímně ...byla jsem hodně ve stresu...Ale to už na pohřbech bývá..

Pořád se s tím vyrovnávám, ale věřím, že nás všechny ochraňuje a je tu s námi.

Tenhle rok pro mě nebyl moc dobrý až tedy na ty radosti ktere mi dělá Danielka. Jsem vděčná za mou dcerku. Jediné štěstí, které mi rok 2018 přinesl😍

A já si moc přeji, aby rok 2019 byl lepší jak pro mě a mou rodinu rak i pro vás koníkovky. Přeji, aby vám život dával nové malé členy rodiný a ne aby je bral, ať starší nebo mladší a hlavně, aby nebral ty nebral ty nejmenší..

Přeji všem snažilkám, aby co nejdříve našli na testu //, všem maminkám přeji ať vám vaše dítka dělají jen samou radost a hlavně ať jsou zdravé. 

A všem přeji Veselé Vánoce a šťastný Nový rok 2019...

A všem tu moc děkuji za všechno !!!! 🙂 

Ahoj holky, 

všimla jsem si tady na MK, že spousta z vás tu píše o svých porodech a rozhodla jsem se, že vám to napíšu také. 🙂

Jak už tu většina z vás ví, tak jsem porodila předčasně ve 32tt.

Začalo to 8.1.2018, kdy kolem 16h mě bolelo břicho a tvrdlo mi často než normálně. V tu dobu jsem musela brát prášky na sklidnění dělohy, protože miminko chtělo ven už ve 29tt. Při těchto bolestech jsem si teda vzala tyto prášky, většinou to pomohlo do 10ti minut, ale tentokrát ne. Dala jsem si sprchu s tím, že jsem si myslela, že to ustoupí. Ne. Bylo to stejné. Tak jsem si spočítala kdy přijde bolest a jak dlouho trvá. Bolest po 30ti mimutach a trvala minutu. Jelikož jsem byla unavená, šla jsem spát kolem 18h, v noci mě to budilo. 

Ráno 9.1.2018 v 7h vstával brácha do školy a máma zrovna musela k lékaři. Tak jsem ji řekla co se děje. Jeli jsme spolu autobusem. (V prosinci jsem díky bolestem byla hospitalizovana), tak jsme si obě mysleli, že si mě tam nechají na kapačkách. Jenže to jsem netušila, že jsem v autobuse prodýchávala kontrakce.😄 

Tak jsme přijeli do porodnice a sestřička mi dala pásy, kontrakce už byli větší. Pan doktor mě vyšetřil, před nim jsem měla zrovna tu největší kontrakci a nejbolestivější, že jsem začala málem brečet. Pan doktor volal primáři a slyšela jsem jak říká "No, ale paní je ve 32 týdnu a už tu prodýchává kontrakce. Budeme muset odvézt do Mostu, dítě bude malé". Tak jsem si řekla no super. Po chvílí se přišel na mě podívat primář, prohlédl mě, koukl na papír s kontrakcemi a řekl, že převoz ruší, že nebude riskovat porod v sanitě. A mě řekl s úsměvem " Tak maminko dnes uvidite své děťátko, dnes porodíte"

Sundali mi pásy a musela jsem na porodní sál, který byl přes chodbu, jenže jak na potvoru jsem na chodbě měla kontrakci. 

Oblékla jsem si jejich nemocniční košili a lehla jsem si. Dali mi pásy a mezitim jsem vyplnovala nějaké papíry ohledně jména dítěte atd. Moje PA byla neskutečně příjemná, povídala si semnou. Ptala se mě jestli to bude chlapeček nebo holčička a já, že chlapeček. Po chvílí přišel přítel, který si tam ze mě dělal srandičky. Prý dýchám jak pes v lete. 😄

Bylo 11h a kontrakce byli silnější a delší. V 11:20 mi píchli vodu a začalo peklo. Tlačilo mě to v zadku, bolest břicha tam dole. Měla jsem pocit, že umírám. V tu chvílí jsem řekla přiteli, že to bolí a že se bojim.

Pa mi vysvětlila, že je to normalní. Začal chaos. Nohy nahoru, zavolat dětské sestry a doktory, gynekology. Byli tam u mě asi 4 doktoři. 😄 

Pa mi řekla, že až bude kontrakce ať zatlačím, tak jsem to udělala. Doktor že už vidí hlavičku a teď musim zabrat, tak jsem se nafoukla jako žába a zatlačila. Slyšela jsem, že je hlavička venku. Zatlačila jsem znovu a pak uz jsem neměla tlačit, protože už bylo miminko venku. 

Pak jsem slyšela jak pláče a já začala taky. Doktor na mě "Gratuluji maminko, máte krásnou holčičku" v tom momentě jsme se s přítelem zarazili, protože to měl být chlapeček, ale po pravde jsem holčičku chtěla😍.

Jelikož to měl být Daniel, tak je to Daniela. Ihned si Danielku odnesli a zkontrolovali. Byla na štěstí v pořádku, jen musela být v teple, vvrychlosti mi ji ukázali, taková malinká holčička. Opět jsem plakala.

V porodnici jsme byli měsíc dokud neměla váhu 2200g.

Danielka se narodila 9.1.2018 s váhou 1600g a mírou 40cm v 11:35.

Dnes už ji je 10 měsíců a má 64cm a 7200g , krásně roate a přibírá. Je zdravá. Do teď má na levé ručičce jizvičku po kapačce, když byla v inkubátoru.

Za chvílí ji je rok. Nemůžu tomu uvěřit.

Ahoj holky,

jelikož můj přítel je na noční směně a já stále ne a ne usnout, tak Vám napíšu takový menší článek o tom, co se mi zrovna honí hlavou.🙂
A protože se tato stránka točí kolem miminek, těhotenství a snažení se, tak je jasné, že to bude o mé princezně a o mě. 🙂
Začnu od začátku. Je mi 19 let a mám osmi měsíční holčičku Danielku, která se narodila ve 32+5tt to je sedmý měsíc těhotenství. Přišla na svět tak brzy a strašně malinká. Na svět přišla 9. ledna 2018 v 11:35, Danielka měla 40 cm a 1600g, také si chvilku pobyla v inkubátoru, je to moje malá bojovnice <3 .
Jsem strašně moc ráda, že je úplně zdravá a čilá jako každé miminko ač trochu pozadu, ale to vše dožene. Porodila jsem v 18cti letech, bývala bych porodila v 19cti, termín jsem měla v den mých narozenin, ale hold chtěla být ve znamení KOZOROH jako tatínek 🙂.
A největší překvapení? Bylo to, že mi celé těhotenství všude, každý doktor či doktorka potvrdili, že čekám chlapečka. S přítelem jsme už vybrali jméno (Daniel), kupovali jsme jen klučičí bodýčka, na štěstí jsem koupila černý kočárek, ale jak se říká lepší holčička v modrém než chlapeček v růžovém. Takové pěkné překvapení na porodním sále, když slyšíte plakat poprvé své miminko a vy už si říkáte "Můj chlapeček pláče, už je na světě" ale nakonec slyšíte pana doktora "Gratuluji maminko a tatínku, máte krásnou holčičku", koukla jsem se na přítele a ten koukl stejně na mě, jako by jsme si oba řekli "Nevadí, my už máme miminko", viděla jsem v jeho očích slzy. 🙂
Od 9.1. do 8.2. jsme byli v porodnici, čekali jsme všichni na to až Danielka nabere váhu, při propouštění měla 2200g 🙂. Byla jsem tak ráda, že nás pustili domů. <3
Postupně jsme chodili na kontroly, očkování a malá přibírala rostla jako z vody. A teď už ji je 8 měsíců, nemůžu tomu uvěřit z takové malinké, drobounké holčičky už je veliká, krásná a šikovná princezna. Přetáčí se na bříško, povídá si, usmívá se jako sluníčko, papá pribináčky, polévky atd..skoro už sedí, stačí málo a už skoro leze po čtyřech. 

Ten čas tak moc rychle utíká, vždy když se koukám na fotky, kde byla prťavá, tak se rozpláču. Má holčička roste a ještě povyroste. Než řeknu švec, tak bude chodit do školky, do školy. Bude v pubertě. Myslím už takhle dopředu a snad nejsem jediná. :D 
Mateřská láska je silná, nejde slovy popsat jako moc milujeme naše děti, i to slovo "Miluji" je slabé, je to láska na celý život. Nechápu dnešní případy, kdy své děti týrají jak psychicky tak i fyzicky. Dnešní holky co spí bez ochrany a pak zjistí, že jsou v jiném stavu tak jdou na interupci. Co by za to dali ženy, které se snaží o miminko už delší dobu a nebo mít děti nemůžou. Je spoustu špatných maminek a lituji těch dětí. Je mi jich moc líto, co si některé musí prožít nebo zrovna prožívají. Až je mi z toho smutno.

No, to jsem trochu odbočila tak zpět ke mě. Nejvíc mě štvou kecy typu "Ty jsi byla těhotná? Kde si měla malou, vůbec jsem neviděla bříško. A kolik ti je? Není ti líto, že si neužíváš ? Vy jste to plánovali? ...." atd atd..Snažím se být v klidu a odpovídat.
Ano byla jsem těhotná a bříško jste vidět nemohli, páč v létě jsem skoro žádné neměla a v zímě bylo schované. Vůbec toho nelituji, že si neužívám po diskotékách jako dnešní holky v mém věku, jsem ráda, že mám zodpovědnost a jsem hrdá na to, že jsem máma!! Danielku jsme opravdu nelánovali, ale když už to přišlo, tak v žádném případě bych nešla na interupci, jsem proti nim !! Ráda vzpomínám i na to, jak jsem měla bříško.Aspoň na chvíli jsem měla pár kilo nahoře. :D Je mi strašně líto, že jsem zapomněla jaké to je, když miminko v bříšku kope, ale jedno vím jjistě, že je to nejkrásnější pocit. Po porodu jsem si pořád hladila bříško aniž bych si to uvědomila. Klidně bych si to zopakovala znovu celé těhotenství i porod, ty bolesti za to stály ! 

A na závěr?
Bych chtěla strašně poděkovat vám všem, za to jak jste mi tu radili, uklidňovali...atd 🙂
Snad se Vám článek líbí i když je o ničem, alespoň jsem se rozepsala a zabila čas, když Danielka spokojeně spinká v postýlce.
Mimochodem článek dopisuji v 1:43 ráno. :D 
Tak se s Vámi pro dnešek loučím, no pro dnešek ne, ale aspoň na těch 5-6 hodinek..
S pozdravem Miška H. <3

Všem přeji krásný den, můj poslední článek byl o mém předčasném porodu a tak jsem se rozhodla vám napsat další o tom, jak to šlo dál když nás pustili domů po měsíci.

Od 9.1. 2018 do 7.2.2018 jsme s Danielku byli v porodnici, ty dny byli pro mě delší a delší a čas vůbec neutikal kord když zakázali návštěvy kvůli chřipkové epidemii.

Asi cca čtrnáct dní jsem na pokoji měla romskou sousedku, která měla holčičku jmenovala se Michalka též předčasně narozená jen o měsíc měla 1,80kg a 43cm, ale přišla mi menší než Danielka.

A díky zákazu návštěv jsme se spolu začali bavit víc a víc, jelikož nebylo co dělat. Jídlo stálo za houby, sestry nebyli zrovna dvakrát příjemné prostě nuda nuda nuda.

Když mě s Danielkou pustili domů byla jsem nejšťastnější, ale bylo mi líto sousedky, jelikož měla jít domů stejně jako já,ale její holčička začala hubnout. Byla jsem doma a přítel byl nadšený z toho, že je Danielka v postýlce a že ji uvidí každý den a ne jen na hodinku. Ten den zkusím prebalit, šlo mu to dobře.

Druhý den jsme museli vyřizovat to co jsem nestihla a to rodný list, kartu pojištěnce. Na matrice nám řekli že 22.2. máme jít na vítání občánků, byla jsem zvědavá jak to bude probíhat, protože jsem na žádném nebyla, viděla jsem to jen v televizi. 

V den kdy nás pustili jsem zavolala k dětské paní doktorce s objednala Danielku. Přišli jsme na kontrolu, propouštěcí váhu měla 2 200g u Dr již 2 440g. Na kontroly jsme museli chodit každý týden dokud neměla aspoň 3kg. Na poslední kontrole měla 3,20kg holka moje šikovná.

Měla jsem strach, jestli to zvládnu starat se o Danielku bez ohledu sester. Aniž by mi někdo říkal jak to mám udělat, co ji mám oblékat atd... Nechápu jak jsem se mohla bát, vše zvládám..to i moje mamka mě pochválila. :D

Danielce jsou dva měsíce a neuvěřitelně rychle roste, pamatuji si jak byla malinká a já se bála si ji vzít do náruče. A teď když porovnavam fotky z porodnice a teď, tak nemůžu uvěřit svým vlastním očím. Už krásně zvedáme hlavičku, smejeme se na maminku a také se už skoro nevejdeme do vaničky, ve vanicce se odrazime nohama.

Na Facebooku jsem dostala zprávu od té sousedky z porodnice, vyptávala se na malou a já se též vyptávala. Psala, že je zdravá a že mi děkuje za to, jak jsem její malou vážila na váze, hlídala když ona šla kouřit. Nečekala jsem to a potěšilo mě to.

Jenže dne 15.3.2018 jsem na sociální síti četla příspěvek, že v Chomutově oživovali dvouměsíční holčičku a nezachránili ji. Kroutila jsem hlavou a nechala byt jen do té doby než jsem viděla příspěvek sousedky přítele. Bohužel ta holčička byla Michalka. Začala jsem brečet a celou noc jsem nespala, malá Michalka, kterou jsem hlídala ...co se na mě usmála když mi stiskla prst, už není naživu. Dozvěděla jsem se proč se to stalo a byla jsem pěkně rozčilená byla to smrt úplně zbytečná...Po kojení ji nenechala odříhnout a rovnou ji položila do postýlky na záda. Michalka si ublinkla a udusila se.

Je to hrozný, když miminko zemře. Ještě že já mám výdrž a držím Danielku tak dlouho dokud si neodrihne...

Na modrém koniku jsem od doby kdy jsem měla podezření,že jsem těhotná. Mám tu vyfocený pozitivní TT. Fotky z ultrazvuku, bříška atd..Chtěla bych poděkovat těm, které mi radili, utěšovali, jelikož když se moje těhotenství stalo rizikovým měla jsem strach, ale vy jste mě ukkidnovali a přáli jste mi jen to nejlepší a hlavně zdraví Danielky. 

Doufám, že jsem vás teď moc nenudila. Časem napíšu další článek,ale vůbec netuším o čem, ono to přijde samo. Tak vám přeji krásný den. 

Mįška

Ahoj holky, všechno to začalo obyčejnou kontrolou u paní gynekoložky, kde mi zkontrolovala moč, zmeřila tlak, zvážila..Šla jsem se převléknout do kabibky a čekala až me paní doktorka zavolá.

Ptala se mè jestli je všechno v pořádku. Odpověděla jsem ji, že mi občas tvrdne břicho a někdy to bolí.

Skočila jsem si na kozu a paní doktorka me vyšetřila. Začla vědět s hlavou jako by bylo něco špatně. Než jsem se ji zeptala co se děje řekla mi, že to není dobré. Měla jsem zkrácený čípek, a paní doktorka cítila hlavičku. Malá byla strašně moc dole. V tu chvíli na mě šel strach. Strach o malou.

Po vyšetření na koze jsem si lehla, aby mi udělala ultrazvuk. V tu chvíli mi ztvrdlo břicho. Paní doktorka opět vrtěla s hlavou. Pak dodala, že musím být hospitalizována, páč na ultrazvuku byl vidět zkrácený čípek a ze měla malá hlavičku dole.

Druhý den jsem měla nástup. Přišla jsem na příjem k porodu do nemocnice. Tam jsem si lehla a dali mi pásy na břicho. Přiznávám, nevěděla jsem, ze tvrdnuti břicha jsou kontrakce, jelikož jsem byla prvorodicka. 

Na papíře se mi objevovaly kontrakce a to sice nepravidelné, méně bolestivé. 

I pan doktor vrtěl s hlavou. Pak me začal informovat co semnou a malou vlastně je. Řekl to na plnou hubu. Prý do me strčí prst a cítí hlavičku..ze si u nich polezim s tím ze se budou snažit udržet malou co nejdéle v bříšku. A at počítám s tím, ze 100% předčasně porodim. Pan doktor odešel a jà vyplnila papíry k prijmu. (22.12.2017) Hned mě dali na pokoj. Byla jsem tam sama což mi vyhovovalo. Převlékl jsem se a lehla si.

Po půl hodině přišla příjemná sestra s tím, ze me vycevkuje. Hrozně jsem se bála, bylo to poprvé co mè cevkovali. No..nic příjemného to nebylo, jenže jsem v močové mechyri neměla žádnou moc. Jen asi dvě kapky a to bylo málo. Sestra řekla,  ze za hodinu přijde znovu, ale musím hodně pít, jestli nechci aby mi to udělali třikrát. Pak me napichli a dali kapačku s takovou krabickou zelenou (bohužel jsem zapomela jak se tomu říká). Pokaždé když jsem chtěla jít na malou, musela jsem zazvonit na sestru aby me odpojila a po potřebě zase napojila. Bylo to otravny jak pro me tak pro sestřičky. Po kapačce se mi udělalo tak horko..a busilo mi srdce o sto šest. Prý vedlejší účinky. První noc v nemocnici jsem se moc nevyspala. Za prvé dali mi na pokoj ženskou která chrapala hůř než chlap. Za druhé ta zelená krabička co jsem měla na stojanu s kapackou zacla tak nehorázně pipat. Pipala třikrát za noc. Sestřička toho měla též plný kecky tak jsem byla bez te krabičky.

Druhý den 23.12. Utekl rychle. Dávali mi další a další infuze. V neděli 24.12. v den Vánoc jsem byla příjemně překvapena, když mi pan doktor řekl, ze me pustí na ty Vánoce domů, s podmínkou, ze se v pondělí 25.12. Vrátím. 

Od 25.12.2017 Do 29.12. 2017 jsem byla v nemocnici. Propustili mè s tím, ze se tvrdnuti neopakovalo. Dali mi prášky Magnesium abych je doma brala. Osm prášků za den.

Prášky pomáhali. Objednala jsem se na kontrolu k mojí paní gynekoložce. Objednala me 5.1.2018 (patek). Na kontrole byla malá v pořádku. Nic se nezlepsilo ani nezhorsilo. Akorát ja zhubla kilo a půl je možné ze to bylo z ty nemocnice. A měla jsem nízký tlak 90/69.

Dala mi nový recept na prášky. A objednala me na další kontrolu na 15.1.2018.

Jak uz jsem psala, prášky pomáhali jen do pondělí 8.1. Ráno poslední prášky pomohli. Nějak kolem 12h me začali bolet zada myslela jsem si ze je to normální, jelikož me zada boleli pořád. Tak jsem to vyřešila tím ze jsem šla spát. Probudila jsem se kolem 15cte hodiny. Záda neboleli. Najedla jsem se..A odpocivala u televize. A nějak kolem 17h me začlo trochu povolovat v podbrisku jako bych měla dostat menstruaci. Říkala jsem si..ze je to v pohodě. Ze mè jen malá tlačí nebo to jsou zase poslicky. Dala jsem si sprchu. Půl hodiny byl klid. Bolesti bylo trochu silnější. Říkala jsem si, ze to bude dobrý.Jenže nebylo. V noci jsem se budila a nemohla jsem pořádně spát kvůli bolestem. 

V 7h ráno jsem se vzbudila a rozhodla se, ze půjdu radši do nemocnice at nic nezanedbam. Jela jsem autobusem😀. 

V nemocnici jsem jim to tam vše řekla. Dali mi pásy. A objevovali se kontrakce pravidelné po 7 minutách. Ty už byly silnější a musela jsem je rozdychavat. Nejspíš jsem byla už i otevřená páč me poslali rovnou na porodní sál. (Mezitím jsem na chodbě dostala kontrakci a silnou).

Na sále jsem se prevlekla do nemocniční košile. A lehla si. Přišel přítel se slovy "uz jsem tu lasko. Jsem u tebe" při každé kontrakci me držel za ruku a dýchal semnou. Utěšoval mè..Kontrakce byly uz po 3 minutách pravidelné a stále silnější a silnější. Sestra mi pak řekla ze mi píchne plodovou vodu. Jà se samozřejmě bála, ale zbytečně. Ani jsem to necítila..Jenže pak začlo peklo. To uz nebyly jenom kontrakce teď uz po 2 minutách, tlačila me..a měla jsem tendenci tlačit. Přítel me držel za ruku. Sestřička říkala ze ještě tlačit nemám. Jà ji řekla ze musím ze to tlačí. Přišel doktor "At budete mít kontrakci tak s nádechem zatlacite" řekl..První kontrakce zatlacila jsem..Vydechla..Zhluboka dychala..Doktor mi řekl ze jsem výborná...Druhá kontrakce zatlacila jsem..Cítila jsem jak leze hlavička..už jsem se musela nadechnout..Doktor řekl "Výborně teď zatlacte ještě jednou a pořádně " nadechla jsem se..A zatlacila. Slyšela jsem pláč..Po tváři mi začaly stekat slzy. Přítel mi dal pusu na čelo a řekl "Děkuji ti lasko. Byla jsi výborná a statečná. Miluji vás " v tu chvíli se mi chtělo brečet ještě víc. 

Ale co nas s přítelem překvapilo bylo jak pan doktor řekl "Gratuluji a je to holčička" a přítelem jsme se na sebe koukli ale takovým způsobem ze nam to nevadí..Neměli jsme vymyšlené jméno pro holčičku. Nakonec jsme zvolili Danielu. Malou odnesli zkontrolovat jak na tom zdravotně je. A sestřička zavolala pritele aby se na malou šel podívat. Za mnou přišel doktor se slovy "Gratuluji Vám, byla jste výborná a šlo to rychle" podal mi ruku. 

Přišel přítel a ten mi oznámil ze je krásná po mamince. Nakonec ji přinesli ukázat me. Na tu mrňavou princeznu jsem se dívala a hládila po ručičce. Pak ji odnesli do tepla. Malá se narodila 9.1.2018 v 11:35 s váhou 1 650g a mírou 40 cm. Je krásná zdravá. Jen musí trochu pribrat😍😍😍Jsem moc šťastná hlavně za to , ze je v pořádku. Můj přítel a tatínek Danielky me podporoval a jà byla díky němu klidnější. Moc je miluji a za nic bych je nevymenila.😍😍😍😍😍

Ahoj holky, rozhodla jsem se vám napsat můj první článek o me. Uz jako malá holka jsem to neměla jednoduché. Zdravotní problémy většinou žaludek, zlomeniny a tak dále. Nejhorší věc na kterou nerada vzpomínám a kvůli které v noci nemohu spát a někdy padnou i slzy je ta, že když mi bylo pět šest let maminka s babičkou chodili často něco vyřizovat do města a me nechali doma se strejdou,aby me hlídal. Jenže nehlidal..zneužíval me. A jà jako malá jsem se bála to někomu říct. Vzpomínám když jsem pořád brecela když jsem jen toho chlapa viděla. Svůj trest si pak odseděl, protože jednou si babička nechala doma peněženku a uz asi víte co se dělo dál. Do teď když ho potkám ve městě tak utikam.

V 16cti jsem měla prvního kluka. S ním jsem o tom "přišla" jenže jsme byli natolik blbý ze jsme žádnou ochranu nemeli a ja otehotnila. V 9tt mi dr. řekla ze plod je mrtvý. Musela jsem jít na zákrok. Po zákroku jsemkaždý celý den pobrečela,nikdo nesměl říct vše co se týkalo miminek. Nejedlá jsem..trápila se..Nejhorší na tom bylo, ze přítel me neuklidnoval..Nýbrž me zmlátil na ulici, kde bylo lidí tri prdele a nikdo mi nepomohl. Rozlamal mi brýle, otřes mozku a monokl. Brýle musel platit..A dostal podminku. To znamenalo konec vztahu.

Když jsem se z toho všeho vzpamatovala a řekla si,ze musím jít dál i když ztráta miminka bolela pořád. Potkala jsem kluka, který me chápal, rozesmival..prostě bylo to s nim nádherný. 

Snažili jsme se o miminko..ale nešlo to. Dvakrát se to povedlo, ale marně. Dvakrát samovolny potrat. 

Byli jsme z toho s přítelem smutní. Az na potřetí...pozitivní testy, pozitivní test z krve..A první fotka z ultrazvuku♡Jà a přítel jsme byli nejšťastnější😍😍

Chodila jsem na kontroly..každá kontrola fotka ultrazvuku..

Teď jsem ve 23 tydnu těhotenství a otec ditete se o nás nezajímá. Vůbec netuší ze bude mít syna. Nevi ze ma v pravé mozkové komoře 7 mm cystu.(Která musí zmizet!!) Nevi o nás nic. Naštve mè to,ze se nezajima o me..štve mě ze nejeví zájem o své dítě. 

Věřím zese najde někdo kdo nás bude milovat a malýho bude brát jako svého vlastního syna.