Dneska jsme byli s pětiletým synem v pedagogicko-psychologické poradně. Je říjnový a ve školce doporučovali dát ho do školy o rok dřív. Já jsem byla spíš proti, ale hodně o tom malej mluvil, že by chtěl, tak jsem domluvila schůzku s tím, že to rozhodne povolanější. Paní psycholožce se to už v telefonu moc nezdálo, že říjnové pouští výjimečně, takže jsme jeli spíš aby se neřeklo, že jsem se na to vybodla. A jak jsme dopadli? Zvládl to levou zadní, psycholožka ho chválila do nebes a já jsem se málem pýchou a dojetím rozbulela. A malej? Toho jsem asi ještě neviděla pyšnějšího a šťastnějšího. Teď tady pobrekavam, že to moje miminko bude školák takhle brzo a já najednou už nebudu mít doma žádnýho malýho chlapečka. Starší brácha se taky nosí jak páv a říká, že to bylo jasný, že je tak chytrej po něm. Dva školáky budu mít, a to jsem je rodila předevčírem. ❤️