Dneska byly naše nové spolubydlící celé dopoledne u sebe. Když přišly poprvé do společných prostor, prohodily jsme pár slov. Ptala jsem se, jestli spaly (včera spaly skoro do oběda, byly hodně unavené). Lidia, která umí jen ukrajinsky, pochopila, na co se ptám, mluví a ukazuje: chvíli jsme četly zprávy, pak jsme plakaly, pak jsme spaly, pak jsme četly zprávy, pak jsme plakaly. Tolik k tomu, jak jsou Ukrajinci happy, že u nás můžou do zoo a na výstavu.