Kamarád nedávno na své ksichtknize řešil problémy s Českou poštou.  On, pan Černý, i přes několikeré upozornění poštovních doručovatelů o tom, že opravdu v jeho bytě žádná paní ani slečna Černá nebydlí, neustále dostává poštu pro onu v jeho bytě neexistující slečnu/paní Černou ( a to i přesto, že adresa se naprosto neshoduje, poštovní doručovatele nerozházela ani jeho poznámka, že skutečná adresa na zásilkách slečny Černé se nachází o 4kilometry jinde než je jeho schránka, kam zásilky neustále cpou ) Poslední perlou se stal "Balík do ruky" ( dále jen BDR  jako Bože-Dejte-mi-Rum) .  Tedy konkrétně velmi očekávaný, nikoliv však obdržený BDR. Kamarád svůj BDR nejspíš dodnes neobdržel, zatímco se může potápět v nevyžádaných zásilkách existující a jistě zásilky postrádájící slečny/paní Černé. Prý je to asi osud, prý má na chvíli opustit práci fotografa pro chvilkový život poštovního doručovatele, a najít tak nebohou a zásilkami nezahrnutou slečnu/paní Černou...

   Pravdou je, že Balík do ruky mi připomíná známou kauzu  "muž s koženou brašnou nesmí projet". Mé místní vesnické zkušenosti s ČP jsou totiž takové , že jedná-li se o jakoukoli jinou zásilku než právě BDR, je doručovatelka schopná vyčmuchat mě naprosto kdekoli ( předání proběhlo ve školce, v obchodě, u kontejnerů na tříděný odpad, dokonce si mě odchytla při venčení psů na poli), avšak balík do ruky NIKDY. O to zábavnější na vesnickém životě je, že se člověk tedy přesně ve 14:00 vyřítí ze svých vrat ( na vsi totiž netrvá lančbrejk 30minut jako jinde, nýbrž asi tak stejný čas, za který se už i délka pobytu Vámi pozvané návštěvy považuje za velmi nezdvořilou). Nutno podotknout vyřítí na kole s pokřiveným výrazem trochu slintajícího idiota ve tváři ob ves ( neb mu doma spí 3 malinké děti a je tedy nucen překonávat vzdálenosti v rekordních časech), kde se nachází pobočka snad mající v držení Váš BDR. Po rychlém zahození kola a jedné "rozbitéhubě" na jejich perfektní a nikdy nevytřené chodbě se  na dveřích pobočky dočtete:   " Dnes jsem tu jen do jedenácti "(  profi-vzkaz je citlivě napsán  velmi roztřesenou rukou a papír přilepen několika vrstvami lepící pásky, nejspíš aby vydržel na dveřích báječně aktuální několik následujících pracovních dní). Na papír jsem tedy též sakramentsky roztřesenou rukou dopsala "byla jsem tu ve dvě a jak už jistě tušíte dost nas.aná...!"

     Do schránky mi sice nechodí slečna Černá, nýbrž Dostálová, Dostálové poštu předávám sousedce Donátové, která ví kde se nachází Dostálová, jenžto mi přes sousedku Donátovou jako poděkování pošle sazenice dýní Hokkaidóó nebo jinou drobnost... Vesničane, ENJOY IT !!!