Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Už jste někdy takhle před půlnocí přemýšlely, kde se dají koupit v běžném supermarketu čokoládové mince? 😁 Naposledy si je pamatuju že jsem je zahlédla v Lidlu před Vánoci ale tam už určitě nebudou 😁

    Ahojte maminky, hledám ty z vás, které máte doma děti neslyšící.. funguje tu nějaká skupina kde to žije? Ráda bych s váma sdílela nás festival MINIFEST kde budeme mít i tlumočnice do znakového jazyka a tak se pokusíme propojit svět slyšících a neslyšících 😊

    Tak jsem si pořídila třetí dítě. Navzdory přírodě jsme ho stvořily s kamarádkou, narodí se příští rok v červnu a už má i jméno. Jmenuje se MINIFEST a já vás tímto všechny kdo k nám budete chtít přijet zvu.
    Bude se konat 13. 6. 2020 v Žopech u Holešova - ve Zlínském kraji. Můžete se těšit na divadlo, zpěvačku Míju pro děti, na kouzelníka Jirku Hadaše a papouška Žako kterého můžete znát z České televize 🙂 v komentářích odkaz na facebookovou událost. Aneb jak si zpříjemnit a znenudit poslední rok na mateřské 🙂

    Ahojte, podelite se prosím odkaz - ideálně ebay - kdo ste kupovali lego kulickodrahu? Ráda bych koupila osvědčené, kvalitní a kompatibilní s Duplo 😊 díku dík 🤗🤩

    Lidi zlatí pomoc. Jaká existuje pohádka o traktorech kromě Traktor Tom, Červený traktůrek, Traktůrek Ferda a Kombajn je fajn? K dispozici na YouTube, iVysílání déčka anebo HBO GO? 🚜🚜🚜

    Ahojte, máte někdo prosím ověřenou stránku odkud objednat helium s balonkama? Potřebovala bych 100ks balónků. A teď si říkám, jestli je to bezpečné objednávat to z internetu? Dix 👌

    Ahojte, když sem viděla jak se u @rebe balí má tábor, napadlo mě se zeptat. Kdo jezdivate na tábor jako vedoucí, kdy ste si vzali vlastní děti sebou? Já sem tábory milovala, ovšem do doby, než sem začala pracovat coby učitelka v MŠ, to už sem na tábor fakt neměla kapacitu 😅 tak sem si říkala že příští rok bysme mohli jet, v září 2020 jdu zpátky do práce tak že bych jela se svejma dětma netáborového věku 4,5r a 2r3m. Užít si to ještě než mi nastane režim v práci děcka doma děcka 🤐🤦 Klasika podsaďáky stany a na 14dní... Nuže, teď koní raď 🤔 já si myslím že by to mohlo byt super, jezdila s náma takhle holčička, měla tak 4roky, ale třeba nedohlednu dál než bych měla a někde bude nějaký zádrhel 😆

    Ahojte, poraďte prosím brňáci, kam se máme zítra vrtnout 😊 máme cely volný den v Brně, kartičku na MHD vyřízenou a potřebujeme tip na nějakou venkovní aktivitu - ZOO už známe, Lužánky taky, chtěla bych někam kde se zabaví 3,5roku kluk i jeho mladší 14m už chodici ségra 🤗

    hilfe hilfe, kdo děláváte fotoknihy u BONTIA, já mám pocit že kdysi mi šla odeslat fotokniha i když sem měla asi den nebo dva po vypršení voucheru... je to možný anebo mi to propadne když to do toho data nestihnu? značka - zas to dělám na poslední chvílu 😀

    V naší termínovce nám z drobných miminek vznikl klub komárů 😁 ale potřebuju klub rozšířit o odrostlejší komáry a od těch dostat radu - kdo ste měli dítě v roce 8kg vážící, jaké odrážedlo - motorka i autíčko jim pasovalo? 🤔 Poměr cena/výkon co nejlepší 😊

    Ženy prosím vás o radu respektive recept na blbuvzdorne jednoduché a lahodné jednohubkove koláčky s tvarohovou náplní 🙏 jen prosím proboha ať nejsou kynuté, mám na kontě už pěkné číslo zabitých kvasnic 😅

    wejomina
    24. led 2019    Čtené 625x

    Kahlil Gibran - kniha Prorok - kapitola O dětech

    A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla, Promluv
    k nám o dětech.

    A on pravil:

    Vaše děti nejsou vašimi dětmi.

    jsou syny a dcerami touhy Života po sobě samém.

    Procházejí vámi, ale nevycházejí z vás, 

    a ač jsou s vámi, přesto vám nenáleží.

    Můžete jim dát svou lásku, ale nedáte jim své myšlenky,

    neboť oni mají své vlastní myšlenky.

    Můžete vlastnit jejich těla, ale nikoliv jejich duše,

    neboť jejich duše sídlí v domě zítřku, do něhož nemů-

    žete vstoupit, dokonce ani ve svých snech ne.

    Můžete se snažit být jako oni, ale zjistíte, že je tím

    nepřimějete k tomu, aby vás milovali.

    Neboť život nekráčí vzad, ani se nezabývá včerejškem.

    Vy jste luky, z nichž jsou vaše děti jako živoucí šípy

    vyslány vpřed.

    Lukostřelec vidí značku na cestě nekonečna a ohýbá

    vás svou mocnou vůlí, takže Jeho šípy vyletí vpřed hbitě

    a daleko.

    Nechť je toto ohýbání v rukou lukostřelce všem pro

    radost,

    neboť i když miluje šíp, jenž letí, zároveň miluje i luk,

    jenž je stále na místě.

    <3

    ahojte, potřebovala bych inspiraci na dort pro tříleťáka 🙂 pořád jsem vymýšlela jak trumfnout můj loňskej nápad s krtkovým dortem s bagrem a protože se chci vyhnout marcipánovýmu dortu, tak nejlepší bude čokodálový jak říká oslavenec 😀 ideálně nějaká zdravější varianta s jiným sladidlem než cukrem, ale jsem si to schopna i upravit 🙂 máte někdo tip na recept prosím? 🙂

    Ahoj konikovky, mám takovou nevanocni průzkumnou otázku - pro ty z vás, co se už po mateřské vrátily do práce - jestli ste se vrátily na původní místo a do původního zaměstnání anebo vás to vlastně díky dětem zavalo někam jinam 😊

    Lidi zlatí kdo už ste byli někdy na akci Fíhy tralala, nevíte jestli pořád platí že vstupné musí platit i mimina do jednoho roku?

    Z oběda v indické restauraci: "mami dívej Fíha tralala!"😄😄😄😆

    wejomina
    9. únor 2018    Čtené 478x

    I my jsme testovali bioil

    Nadpis článku zní sice jako legendární mateřský plurál, ale bioil se mnou testovali i manžel a náš prvorozený 😊  manžel sice není toho druhu tatínka, co by se s břichem pořád mazlil, ale občas se mi podařilo ho k mazání odlovit. I když jeho upracované ruce pusobily spíš  jako peeling 😁 Zato Ríša ten se o mazání hlásil sám, a jak je pro děti typické zkoušet co vidí, mazal i svoje břicho a testoval i na vlastní kůži. 😁

    V prvním těhotenství jsem vyzkoušela krém ElastiQ, olejíček HiPP a i pár vzorečků od Weledy. S mazáním jsem začala asi v začátku druhého trimestru. V druhém těhotenství jsem si občas namazala břicho kokosovým olejem, když se mi dostal do rukou v kuchyni 😅

    Takže vypsané testování bioilu bylo přesně to pravé pro mě a asi to tušili i v modrém koníku, když vypsali testování v termínu do kterého jsem se trefila a ještě navic, když mě k testování vybrali. Děkuji 🌷

    Jak už jsem nakousla, druhé těhotenství mi utíká daleko jinak a o moc rychleji než to první. A tak se mi málokdy podařilo dodržet doporučovaný postup mazat bříško dvakrát denně. To už je ale asi úděl druhorozených 😅 Ale i přesto byla lahvička bioilu v ložnici na komodě dobrou připomínkou toho na chvilku se zastavit, nalít si olej do dlaní a pár okamžiků se soustředit jen na miminko v bříšku 💗

    Bioil se příjemně roztírá, nemá parfémovanou vůni. Musím potvrdit že se opravdu dobře roztírá a vstřebává beze stop na oblečení. Troufám si tvrdit, že balení 200ml vystačí pokud si bříško začněte mazat na začátku druhého trimestru.

    Myslím si, že mazání dvakrát denně bohatě stačí, protože nemalý podíl má v tomto případě i genetika, protože některá maminka může být denně i šesti mastmi mazaná, a stejně se striím nevyhne. Ovšem v každém případě používání pěstících olejů v těhotenství smysl má. Už jenom kvůli těm dotekům, které miminko vnímá, to mi nikdo nevymluví 😊

    Tak jako v prvním těhotenství, i teď se mi strie vyhnuly a doufam, že ani ve zbývajících devíti týdnech se už neobjeví. S používáním Bioilu jsem spokojená a můžu jen doporučit, i když někoho možná odradí vyšší cena.

    A na závěr - naše pupíky ke konci testování 😁

    asi to bude stokrát ohranej dotaz 😀 ale doporučíte tip na dovolenou s 18m prckem, nějaké baby ale pozor taky dog friendly penzion, kemp, chatku... na jižní, střední, severní moravě 🙂 rozhodla sem se dostat manžela někam na minidovču ať chce nebo ne 😀

    Ženy koníkové, porad mi to vrtá hlavou a neznám nikoho kdo to má stejne. Po porodu mi hrozne brzo vypadaly stehy z nástřihu, takže mi to nesrostlo 😒 má někdo taky takovou zkušenost? Doufám ze na druhej pokus uz to drzet bude 😅 Klidně i do ip

    wejomina
    20. led 2016    Čtené 359x

    Moje očekávání a finále nad očekávání

    8. 5. 2015, den před očekávanou menstruací, tři týdny po svatbě a měsíc před tím než začneme se stavbou domečku sedím na záchodě a ruka se mi rozklepe, když vidím dvě čárky. Řekli jsme si, že to zkusíme, i když máme zatím jenom prozatimní bydlení, co my víme, může to trvat klidně rok dva... Prdlajz, hnedka první pokus. Manželovi s pozitivním testem musím ukázat ještě návod, aby mi věřil, že dvě čárky znamenají, že v domečku fakt nebudeme jen dva... 

    Někdo první trimestr prozvrací, já se spíš potýkám s tím, že se to seběhlo tak rychle a emoce se ve mě jenom bouří. Miminku se daří skvěle, první screening absolvujem na moje narozeniny. Všechno je v pořádku, jen miminko je stále pan Inkognito. Přes ty šílené vedra mám naštěstí dovolenou, trápí mě jenom nízkej tlak. V srpnu se konečně dovíme, že naše miminko má mezi nohama to, co tam holky rozhodně nemívaj 🙂 Od září chodím zase do práce, a skončím 10 týdnů před porodem.

    Nemohla jsem se dočkat, až budu konečně doma a budu se moct soustředit jen na miminko. Nebyl den, abych se nepodívala na MK nebo nepřečetla deníček na emiminu. Pomalu se mi doma začala rýsovat látkovací výbava, a další zbytné i nezbytné věci pro miminko.

    Samozřejmě jsem se snažila načerpat co nejvíce informací o porodu. Hodně mě ovlivnila knížka Hypnoporod. Na kurz jsme se bohužel nedostali, tak jsem si aspoň pouštěla Afirmace na posílení šťastného a zdravého těhotenství. Každé pondělí jsem chodila na těhotenské cvičení na míčích a díky mým dvěma jack russelím miláčkům jsem prakticky denně chodila na procházky s myšlenkou, že miminku pomůžu gravitací. Před Vánocema jsem začala pít maliníkový čaj, a 14 dní před porodem jsem brala dvakrát denně pět kuliček Arnica Montana 9CH na doporučení PA z předporodního kurzu. Snažila jsem se co nejvíc naladit na to, že porod je něco, co je moje tělo připravené zvládnout beze všech oblbováků. Po otřesu z dokumentu Pět zrození jsem byla připravená "urazit" ruky každému, kdo by mi chtěl porod nějak urychlovat a bezdůvodně do něj zasahovat. Snažila jsem se myslet pozitivně, na všecky dotazy typu: "Bojíš se?" jsem odpovídala: "Já se těším 🙂". Pořád jsem si říkala, že zkušenost bolesti je nepřenosná a každý ji popíše jinak.

    Podle ultrazvuku jsem měla terímín 13. 1. podle MS  16. 1. a podle druhého screeningu 12.1. 2016. V úterý 22. 12. jsem byla na poslední kontrole u mého gynekologa, a pak už mě převelel do porodnice. Na každé kontrole byl vidět nějaký posun. Na silvestra jsme se místo chystání na nějaké kalení pustili do přeorganizování ložnice, a tím jsme byli na miminko nachystaní. 6. 1. na kontrole mi doktorka do zprávy napsala "nález bez progrese" a to jsem doufala, že mi řekne, že je to tam nachystané a do příští kontroly za týden už se neuvidíme. To sice nepotvrdila, ale říkala, že na prvorodičku to vypadá dobře. Takže jsem pokračovala v režimu jako předtím, každý den jsem chodila s pejskama ven.

    11. 1. 2016 jsme večer zase vyzkoušeli vyvolání s manželem. Bylo to dost intenzivní, a hned potom, prakticky celou noc jsem cítila bolesti, ale většinu v polospánku, dařilo se mi to zaspat. Následující ráno 12. 1. jsem mu pro jistotu cpala tašku, ať si ji veme s sebou do auta. Byla jsem domluvená se švagrovkou, že se mnou pojede na kontrolu, kterou jsem měla v 10:00. Říkal mi ať neplaším, ale nakonec si ji vzal a odjel do práce. Já jsem si vzala do postele čtení a zalehla jsem. Za chviličku jsem chtěla vstát, a když jsem se zvedala z postele tak najednou čvách a bylo mi jasný co se bude dít. Bylo 7:39 a já jsem volala manželovi do práce ať se teda zase vrátí 🙂 Akorát si tam stihl uvařit kafe, ale vypít už ne. Takže se mi začalo plnit moje přání, že se na další kontrolu už neukážu.

    Za 20 minut byl zpátky, já sem se zatím oblíkala, a při natahování ponožky mi odtekla další část vody. Takže po osmnácté otázce: "Zlato fakt ses nepočurala?" to bylo jasné že ne. Když manžel dojel domů, ještě si namazal rohlík s paštikou a v klidečku si snídal. Tak sem mu říkala jako že fakt jedem a on jen: "Jo, však v klidu, dyť ti ještě nic není, měla bys dělat takové to uch uch uf uf uf ne?" 😀 Když jsme konečně vyrazili, tak po cestě jsem měla asi tři bolesti během deseti minut, ale pochybovala jsem, jestli je to ono a hlavně si říkala, jaký to asi bude, jestli to bude ještě horší. Nedařilo se mi nějak vystopovat intervaly. Po cestě jsem volala švagrové, že už jedeme. Zároveň mi došlo, že se mi plní, i když velice těsně, moje přání na další kontrolu nedorazit 🙂 

    Při vystupování z auta před porodnicí mi zase čváchla voda, tak jsem se začala smát, protože vložka to fakt nepobrala a vestibul byl plnej lidí. Naštěstí jsem měla černé legíny, tak nebylo nic vidět. Vyběhla jsem schody do prvního patra a manžel zatím parkoval. Zazvonila jsem na porodní sál, a tak jak já umím v důležitých životních okamžicích plácnout tak akorát kravinu, sestřičce jsem řekla: "Dobrý den, já bych se potřebovala převlíct, ta voda furt teče" 😀
    Vzali si mě dovnitř, převlíkla jsem se, po kolotoči otázek a hláskování jak se píše engineering při dotazu na manželovo povolání a podobných informací, bez kterých bych asi neporodila, jsem ještě několikrát odběhla na záchod si vyměnit vložku, protože voda pořád tekla. Teď už mi bylo jasné, že čirá voda vypadá jinak, Píďa si tam vypustil pěknej brčálník.
    Po monitoru si mě vzala doktorka na vyšetření. Bylo okolo 10:00 a já jsem byla na prst otevřená, miminko mělo váhový odhad 3400 - 3500gr, přesně podle mých představ. Poslali nás s manželem na hekárnu. Domluvili jsme se, že si zajede k babičce na oběd a přeparkovat auto. Já jsem zatím zavolala mamce, která pracuje v nemocnici na jiném oddělení, že se za ní nestavím, jak jsme se domluvily, leda by přišla ona za mnou. Mezitím jsem při kontrakcích chodila po pokoji, a přemýšlela, jak si mám sakra rozložit síly, když nevim jak dlouho to bude trvat. Snažila jsem se každou kontrakci dlouze prodýchat, pustila jsem si k tomu Afirmace k porodu od Hypnoporodu. Hodilo by se mi tam nějaké madlo, o co bych se mohla zapřít a pověsit, parapet byl pro mě dost nízko. Pak za mnou přišla mamka, a dostala jsem ještě i oběd. Za chvilku přišel zpátky manžel, vystřídali se, a mě natočili zase monitor. Pořád jsem přemýšlela, kdy si mám dát další homeopatika, nachystané přímo k porodu, že si je rozpustím ve vodě a budu je popíjet dle návodu během první doby porodní. Bolesti jsme se pořád snažili stopovat, a už jsem trochu cítila tlak na konečník, ale pořád jsem byla na pochybách, jestli už je to fakt ono.

    Kolem 13:00 přišla doktorka, vyšetřit mě, kam se to posunulo. Jakmile do mě šáhla, vykulila oči, protože jsem byla už na 7-8cm otevřená. No jestli ona byla překvapená, tak já jsem byla naprosto v šoku! Tohle jsem opravdu nečekala, ale šok to byl výborný 🙂 V tu dobu dorazil do práce i můj "anděl strážný" takže vše šlo tak jak mělo. Domluvili se, že příprava už se nestihne, klistýr nebude, a poslali mě do sprchy si nahřát bříško. Tam byly madla přesně podle mého gusta, vždycky jsem se na ně pověsila a už jsem se i ozvala. Pak jsem se jim ještě omlouvala, že jim tam řvu, ale ujistili mě že to nevadí, že do teď o mě vůbec nevěděli 🙂 Pak jsem se vrátila na pokoj, ještě mě napojili na monitor a lehla jsem si na levý bok. Homeopatika nachystaná na první dobu porodní jsem nějak nestihla využít, jen si sotva dvakrát cucnout. Mohla jsem si trochu přitláčet, a ještě sem se ptala, jestli stihneme přejít na sál. Tak mi PA řekla, že můžu klidně porodit tam. Nakonec jsme kolem 14:00 šli na sál. Ještě jsem si tam jednou dřepla ke křeslu a pak se o něj opřela, takové polohy jsem si celou dobu k porodu představovala. Nakonec jsem vylezla na křeslo a snažila jsem se tam nějak uvelebit. Nějak jim nešly seštelovat ty opěrky na nohy. No ale to neznají mojeho manžela 🙂 Ten se slovy "Jak jako že nejde" se na to hned začal dívat a křeslo jim tam začal opravovat 😀 Nějak to dali dohromady, a já jsem při kontrakci mohla tlačit. Tak jsem se do toho s řevem opřela a nic. Tlačila jsem snad desetkrát, co to šlo. Kontrakce ale nebyly tak silné, jako když sem ležela na boku a já jsem naprosto cítila, že tělo nespolupracuje. Asi jsem začala tlačit moc brzo, a nenechala kontrakci vygradovat. Byla jsem ráda, že na mě nespěchali a zkoušeli jsme to fakt dlouho. Nakonec mi řekli, že by to chtělo oxytocin. Ten jsem fakt nechtěla, tak jsem řekla, že tomu dáme poslední šanci. Hlavička už vykoukla, ale zase jsem tlačila jen já silou, byla jsem hrozně nahecovaná, a zase se to nepodařilo. Takže mi píchli oxy a došlo i na nástřih. Ten jsem taky nechtěla, ale když viděli, že by to hráz fakt nevydržela, svolila jsem. Takže při další kontrakci mě střihli a mám pocit že z toho oxytocinu jsem mohla mít snad jen dvě kapky, protože v ten moment jak jsem zatlačila, Ríša vystřelil a v 14:31 byl na světě 🙂 O čase narození má můj manžel pochybnosti, že to bylo o pár minut později, ale to asi nebude zas tak podstatné, leda by si chtěl Ríša dělat podrobnej horoskop 😀 
    Nemohla jsem tomu uvěřit, že už je to fakt hotovo, a hned jsem volala dejte mi ho, dejte mi hooo! Měl dvakrát omotanou šňůru kolem krku, ale hned jak ji uvolnili krásně zrůžověl a hnedka se ozval, takže jsem ho okamžitě dostala k sobě. Apgar 10-10-10. Už mu ujelo trochu smolky, takže moje krásné miminko bylo trošku hovínkové 🙂 Tatínek pak přestřihával pupečník, ještě sem křičela "Dotepat!" ale to si nejsem jistá jak dopadlo, podle mě se se stříháním mohlo ještě chvilku počkat. Hlavní bylo, že jsem měla moje miminečko u sebe. Přišla za náma i moje mamka, které zrovna skončila směna, chtěla se za mnou ještě podívat a netušila, že už přijde k finále 🙂 Zatímco jsme se s Rišákem tulili a seznamovali, tak mě šili. Takže on křičel, aby všichni věděli že je na světě, a já křičela, protože to bolelo jak sviňa 😀 Nástřih jsem měla jen na tři stehy, ale díky několika zánětům to nebylo jediné šití, takže to byla fakt lahůdka, tak jsem se doktorky, jestli tam budu mít aspoň nějaký ornament, když je těch stehů tolik 😀 Po došití mi nechali Ríšu pořád na břiše a manžel mezitím odpovídal všem, že ještě fakt nevíme kolik měří a váží, onu "nejdůležitější" informaci o porodu. Když uplynuly dvě bondingové hodiny, tak už jsme věděli, že máme 53cm dlouhána, vážícího 3400gr.

    Musím říct, že můj porod naprosto předčil moje očekávání. Na všem se dalo domluvit, nejen díky podpoře našeho "strážného anděla" a i když například nástřih jsem nechtěla, nelituju absolutně ničeho, dopadlo to tak, jak situace vyžadovala. Na předporodním kurzu PA říkala, že se rodí hlavně hlavou. Nevím jestli k tomu přispělo to, jak jsem se snažila v těhotenství na porod myslet hlavně pozitivně a beze strachu, nebo maliník nebo homeopatika nebo lněné semínko, každopádně si myslím, že to neuškodilo. Hlavní je, že mi tu teď spinká krásný, i když ještě trochu žlutý chlapeček. Příští těhotenství se ale asi radši nebudu tolik dívat na Simpsonovy 🙂 

    Máte někdo špatné zkušenosti s předporodním čajem z Nobilisu? http://www.branakdetem.cz/predporodni-caj-nobil... já si myslím, že by mohl být fajn 🙂