Na druhé miminko jsme čekali přes rok, když jsem na těhotenském testu viděla // byla jsem šťastná...první trimestr však probíhal velmi bouřlivě. 3x pohotovostpro krvácení, nicméně přestáli jsme to a 12tt se mi ulevilo, krvácení už se neobjevilo, nevolnosti pominuly, 1. screening na výbornou...a já si to začala užívat.

Jako zdravotníci jsme si u prvního dítka vyžádali vyšetréní ♡ v rámci 2.screeningu, proto ani druhé mimi nemohlo přijít zkrátka. Bylo domluveno na 4 dny před 2. screeningem, aby pak bylo vše kompletní. Manžel zvažoval, zda jít se mnou, či dřív pro syna do školky, kde si teprve začal zvykat..nakonec šel, protože 2.scr nemohl absolvovat...před vyšetřením jsme vtipkovali a už chtěli být se synem...

Šok nastal nečekaně...paní doktorka se zmínila o defektu septa komor, pak dlouho mlčela a já čekala..pak nám sdělila ortel-významná vada ♡ (k septu i nerozdělení velkých cév, zůstal trunkus), ihned nás druhý den objednala do Ostravy k přesnějšímu vyšetření..pláč..strach...manžel mne uklidňoval, že to vše zvládnem..

V Ostravě nám velmi milý pan doktor vše vysvětlil, prognóza, operace, omezení života...pláč, zoufalství, bolest, strach...strach z rozhodnutí, které bylo na nás

...odcházeli jsme v tichosti..večer po uspání syna, že to proberem.

Několikahodinová diskuze, plná pláče, zoufalství, bolesti..obou...v podstatě jsme rozumově říkali, co vše drobečka čeká, co čeká nás a našeho 3letého syna...bez ortelu v pláči spánek nespánek..MANŽEL-ať se rozhodnem jakkoli, nikdy si to nebudeme vyčítat, ať to budem citit jakkoli, bude to podle tebe, protože je to v tvém ťele, a já to budu espektovat..