Dne 31/1/2013 jsem šla do poradny, jako již na konci těhotenství každý týden 🙂

Matýsek spinkal a moc nespolupracoval, křivku jsme natáčely se sestřičkou asi 45 minut 🙂 Nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla Matýska o 13 hodin později v náručí.

Večer jsem se šla cca v 19 hodin vysprchovat, naprosto v pohodě, jenom unavená, jak tomu bylo už tak nějak stále. Přemýšlím nad radami pana doktora, jak si zajít o víkendu na dlouho procházku dát vanu atd atd... utírám se, lezu ze sprchy, manžel mi nadává, proč se sprchuji tak horkou vodou a já mu říkám: "tak přece když porodíme, vadit to už nebude" z ničeho nic cítím jak ze mne neco teče, bez jakékoliv bolesti, lupnutí nic... prostě ze mně teče voda, s takovým hlenem. Nejdříve tomu nevěnuji až takovou pozornost a až po chvilku si strkám mezi nohy ručník a křičím na manžela, že mi praskla voda🙂

Ten se zrovna chystá uspat našeho Lukáška 🙂 Jsem jak splašená a vyjukaná, musíme sehnat hlídání, jelikož ještě z legrace mi sestřička řekla, at vecer prijdu, ze ma zrovna sluzbu na porodnici obě jsme se tomu zasmály 🙂 a hle je to tady 🙂 volam tedy na oddeleni a sdeluji ji tu vtipnou novinku, ze tedy praskla voda a do kdy mame jet do porodnice, v klidu jsme si pobalili zbytek veci a cekali az prijde hlidat Lukaska teta Lenka a vychazime, mame to kousek , tak jdeme pěšky.

Do bran nemocnice jsme prišli krátce po dvacate hodine vecerni, došli jsme na oddělení, kde jsme chvilinku cekali na prijem, pak uz krivka, kontrola vlozky zda se jedna o plodovou vodu a nekonecne vyslychani a otazky furt dokola, vyplneni mnoha dotazniků, souhlasů atd. Pri prijmu jsem byla otevrena na4.

Asi po 45 minutach prisel pan doktor, ktery stale rika ze jsem na 4. Jeste s nim vyrizujeme nezbytne nutnosti a pak uz nas porodni asistentka vede na porodní pokoj. Jeste ze srandy mi rika, ze je to jeji oblibeny, ze se na nem rodi rychle, jak moc rychle to bude by mne ani ve snu nenapadlo. Znala jsem ji protoze byla i u porodu Lukáška - měla jsem obrovskou radost, ze vidím známou tvář! Samozrejme jsem ji hned při vstupu řekla, že jsem poctivě cvicila EPINEM a že pokud to nebude nutné určitě bych si přála aby mne nenastřihavali.

Na pokoji manzel ulozil veci se mnou uz slušně lomcovaly kontrakce, dostala jsem nalev, snazila se vydrzet, ale spolu s temi silenymi kontrakcemi to byl nadlidský výkon! Když už jsem to nevydržela, kontrakce byly snad po dvou minutách, ještě jsem měla pocit, že nejsem uplně vyprázdněná, ale v te chvili se mi nechtělo, tak jsem se rozhodla ze se pujdu projit a  pak se na toaletu vratim. Jen jsem vyšla před WC, opřela jsem se o jakousi kuchynskou linku, ktera je soucasti kazdeho pokoje a prodychavala kontrakce, bylo to silene a pripadalo mi to ze nez skonci jedna zacne druha. Spocena jsem byla, curky potu mi valily pod tou "bakelitovou " nemocniční košílí a já se modlila, aby to bylo co nejrychleji za mnou. Jedna cesta k oknu a zpět, v půlce cesty jsem myslela, že už nedojdu zpět, Dychala jsem tam moc, ze jsem si totalne odkysličila mozek a přestali mi sloužit ruce, prosila jsem manžela aby mi nalil do pusy pití, protože ja měla ruce i usta v křeči a nemohla jsem vubec nic. Natož udržet lahev s pitim. Z niceho nic ze mne zacla zase teci plodovka, to uz byly kontakce opravdu nesnesitelne a ja v kreci pusu, ze uz jsem skoro nemohla ani mluvit, Prosim manzela co to jde at zazvoni a rekne jim o tech krecich a ze ze mne zase tece voda a ze uz nemuzu, prisla asistentka, rikam ji ze mam potrebu na tlaceni, asi tomu neverila protoze se mne neustale ptala na to zda se mi chce na velkou a zda mne to tlaci na konecnik nekolikrat opakuji ze ne na konecnik ale na predek. Mam si vylezt na kozu ze mne vysetri po jednom hmatu vola, tady se rodi dovezte stolecek s nacinim. Na jednu stranu sileny strach na druhou stranu uleva, ze uz ty silene bolesti skonci.

Tlacim dle pokynu asistentky, hlavicku pry pokryvaji krasne dlouhe tmave vlasky🙂 Diky EPINU jsem presne vedela jak tlacit, za coz mne i PA moc chvalila! Kdyz uz je hlavicka pomalu venku tlacim uz jenom malicko, jak rikala PA dotlacuji ona se snazi pomalicku uvolnovat hraz, kdyz uz jsem to nemohla vydrzet a ona rika, ze balonek asi nestacil, a ja ji rikam ze at mne nastrihne, ze to hrozne boli, povolilo to a hlavicka prosla, pak uz to byla tak silena uleva ze zbytek telicka byl jako nic. Maličkého jsem dostala do naruci a plakala jak blazen. Hodiny ukazovaly presne 22,15. Kontrola placenty, ja se nemohla nabažit toho drobečka, krásný pocit a konečně jsem si ho užila.... nepopsatelné...

Míra: 53 cm a váha: 3500g

Pak už jen pan doktor, který zkonstatoval, že na pár mikro stehů to bude, ale ujištoval mne, že bere to nejmenší šití co existuje. Nic příjmného to nebylo, řikal, že by se mi to dlouho hojilo, tak že se tomu raději vyhneme a stáhneme to - samozrejmě jsem neprotestovala!!!

Když bylo po všem rozloučil se, poblahopřál a já byla štastná snad jako  nikdy před tím až samozřejmě na narození Lukáška.

První přiložení Matýsek zvládl na výbornou hned se krásně přisál a sál jako by to dělal každý den, bylo opravdu nezapomenutelné ho sledovat, jaký je to maličký šikulka.

Po dvou hodinách a vykoupání miminka, u kterého nechyběl tatínek jsem byla propuštěna z postele a odeslána do sprchy, následně jsme šli na oddělení. Nic mne nebolelo, hned jsem si sedla, bez sebemenší bolesti, čůrání naprosto bezbolestné ... připadala jsem si najednou totálně dobytá energií a hlavně to byla ohromná úleva od toho obřího bříška.

A ted uz se jen radovat a uzivat si plnymi doušky nasich dvou chlapečků, protoze kdyz si vzpomenu, jak mi propluly ty dva Lukáskovi roky mezi prsty je mi z toho do pláče!!!